Jasko-kišiněvská operace

Jasko-kišiněvská operace
	konflikt: Východní fronta
	Sovětský postup
Trvání	20–29. srpna 1944
Místo	Východní a jižní Rumunsko
Výsledek	Spojenecké vítězství Zánik německé 6. armády; Převrat v Rumunsku, přechod ke Spojencům; Bulharsko vstoupilo do války proti Německu;
Změny území	Německé síly začaly odcházet z Balkánu; Sovětský svaz získal kontrolu nad Besarábií a severní Bukovinou;
Strany
Sovětský svaz; Rumunské království; (23–29. srpna); USA; (letecká podpora)	Rumunské království; (20–23. srpna); Nacistické Německo
Velitelé
Josif Stalin; Semjon Timošenko; Rodion Malinovskij; Fjodor Tolbuchin; Filipp Okťabrskij; Michal I.; Constantin Sănătescu; Gheorghe Mihail; Nicolae Macici	Ion Antonescu; Ilie Șteflea; Petre Dumitrescu; Ioan Mihail Racoviță; Adolf Hitler; Johannes Frießner; Otto Wöhler; Maximilian Fretter-Pico; Alfred Gerstenberg
Síla
SSSR:; 1 314 200; 16 000 děl; 1 870 tanků; 2 200 letadel; Rumunsko:; 465 659	Rumunsko:; 1 163 347 ; (k 15. srpnu 1944); 800 letadel; Německo:; 250 000; (Skupina armád jižní Ukrajina)
Ztráty
SSSR:; 13 197 mrtvých a pohřešovaných; 53 933 zraněných a nemocných; 60+ tanků; 111 letadel; Rumunsko:; 8 586 mrtvých nebo zraněných	Rumunsko:; 8 305 mrtvých; 24 989 zraněných; 170 000 zajatých nebo pohřešovaných; 25 letadel; Německo:; 150 000 mrtvých,; zraněných nebo zajatých
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jasko-kišiněvská operace byla sovětská ofenzíva proti vojskům osy ve dnech 20. až 29. srpna 1944, v jejímž důsledku se zhroutila rumunská fašistická vláda, Rumunsko kapitulovalo a na závěrečné měsíce války se stalo spojencem Sovětského svazu.

Průběh

V srpnu roku 1944 stála Rudá armáda na pomezí Ukrajiny a Rumunska, resp. bývalé Moldavské SSR, tedy předválečného rumunského území Besarábie a připravovala se k hlavnímu útoku na Rumunsko. Německá 6. armáda pod velením generála Frettra-Pica neměla o sovětském útoku ani tušení a odpočívala. 20. srpna zahájila vojska 2. ukrajinského frontu a 3. ukrajinského frontu čítající 92 pěších divizí a šest tankových a mechanizovaných sborů mohutnou ofenzívu. Proti ní stála německá skupina armád „Jižní Ukrajina“ o síle asi půl miliónu mužů a rumunská armáda čítající něco málo přes 400 tisíc vojáků. Němci však ofenzivu podceňovali a domnívali se, že jde pouze o operaci místního významu. Vojska generála Rodiona Malinovského zaútočila severozápadně od města Jasy (Iași) a postupovala k řece Prutu, kterou na několika místech překročila. 3. ukrajinský front, který měl již na západním břehu řeky Dněstru poblíž Tiraspolu vybudované předmostí, zaútočil východněji.

I když se německá a rumunská vojska stále urputně bránila, Sovětům se do 23. srpna podařilo postoupit značně na jih a obklíčit hlavní město Moldávie Kišiněv. Téhož dne rumunský král Michal I. provedl státní převrat a sesadil premiéra maršála Iona Antonesca a přikázal rumunské armádě ukončit bojové akce proti Sovětskému svazu. V důsledku toho se fronta zhroutila a Rudá armáda mohla dále rychle postupovat na jih a osvobodit Rumunsko od zbytků německých vojsk. Ofenzíva byla oficiálně ukončena 29. srpna, avšak ještě do 31. srpna byly obsazovány zbytky rumunského území, kde se bránila vojska věrná předchozí fašistické vládě.

Jasko-kišiněvská operace dopadla pro Rudou armádu úspěšně. Za cenu zhruba 15 tisíc mrtvých a 55 tisíc raněných zlikvidovala stejné množství německých vojáků a získala velké množství, téměř 180 tisíc, zajatců. Rumunsko vyhlásilo válku Německu a jeho armáda bojovala po boku Rudé armády až do konce druhé světové války. Rodion Jakovlevič Malinovskij byl v září 1944 jmenován maršálem Sovětského svazu.

Dohra

Po obsazení Rumunska vyhlásil SSSR 5. září válku Bulharsku, které bylo sice spojencem Německa a podílelo se na okupaci Jugoslávie a Řecka, ale ve vztahu k SSSR se chovalo neutrálně. 8. září překročila Rudá armáda rumunsko-bulharské hranice a následující den vypuklo v Bulharsku povstání. Bulharsko se stalo spojencem SSSR a také vyhlásilo Německu válku.

Odkazy

Reference

↑ "Military planning in the twentieth century", U.S. Air Force History Office
↑ United Center for Research and Training in History, Bulgarian historical review, p.7
↑ ^a ^b Krivosheev, Soviet Casualties and Combat Losses in the Twentieth Century, ISBN 1-85367-280-7, Greenhill Books, 1997; (chapter on the Second Jassy–Kishinev operation in Russian)
↑ ^a ^b V. Anescu et. al., România în războiul antihitlerist, Editura Militară, 1966, pp. 696-697
↑ Mark Axworthy, London: Arms and Armour, 1995, Third Axis, Fourth Ally: Romanian Armed Forces in the European War, 1941–1945, p. 145
↑ ^a ^b Worldwar2.ro: "The home defense campaign – 1944"
↑ německy {{{2}}} Siebenbürgische Zeitung: "Ein schwarzer Tag für die Deutschen", 22 August 2004
↑ Frieser 2007, s. 812.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Jasko-kišiněvská operace na Wikimedia Commons

[AFHO-1] "Military planning in the twentieth century", U.S. Air Force History Office

[2] United Center for Research and Training in History, Bulgarian historical review, p.7

[krivosheev-3] Krivosheev, Soviet Casualties and Combat Losses in the Twentieth Century, ISBN 1-85367-280-7, Greenhill Books, 1997; (chapter on the Second Jassy–Kishinev operation in Russian)

[RIRA696-4] V. Anescu et. al., România în războiul antihitlerist, Editura Militară, 1966, pp. 696-697

[5] Mark Axworthy, London: Arms and Armour, 1995, Third Axis, Fourth Ally: Romanian Armed Forces in the European War, 1941–1945, p. 145

[worldwar2.ro-6] Worldwar2.ro: "The home defense campaign – 1944"

[7] ěmecky {{{2}}} Siebenbürgische Zeitung: "Ein schwarzer Tag für die Deutschen", 22 August 2004

[FOOTNOTEFrieser2007812-8] Frieser 2007, s. 812.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

Navigation

Navigace

Tématické portály