Jason Kubler

Jason Kubler
Jason Kubler ve Wimbledonu 2022
PřezdívkaKubs[1]
StátAustrálieAustrálie Austrálie
Datum narození19. května 1993 (30 let)[2]
Místo narozeníBrisbane, Austrálie[2]
BydlištěBrisbane, Austrálie[2]
Výška178 cm[2]
Hmotnost74 kg[2]
Profesionál od2011
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek2 348 792 USD
Dvouhra
Poměr zápasů16–17
Tituly0 ATP, 7 challengerů, 12 ITF
Nejvyšší umístění63. místo (24. dubna 2023)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo (2023)
French Open2. kolo (2022, 2023)
Wimbledon4. kolo (2022)
US Open2. kolo (2018, 2022)
Čtyřhra
Poměr zápasů8–5
Tituly1 ATP, 5 ITF
Nejvyšší umístění27. místo (22. května 2023)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Openvítěz (2023)
French Open1. kolo (2023)
Wimbledon2. kolo (2023)
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu
Australian Openfinále (2022)
Wimbledon1. kolo (2023)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20231031a31. října 2023
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jason Kubler (* 19. května 1993 Brisbane) je australský profesionální tenista, v sezóně 2010 juniorská světová jednička. Na grandslamu ovládl čtyřhru Australian Open 2023 s Rinkym Hijikatou a prohrál finále mixu Australian Open 2022 po boku Jaimee Fourlisové. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál jeden deblový turnaj. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal devatenáct titulů ve dvouhře a pět ve čtyřhře.[3]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v dubnu 2023 na 63. místě a ve čtyřhře v květnu téhož roku na 27. místě. Trénuje ho Desmond Tyson.[1][2]

Australský tisk jej v rané fázi kariéry označoval za „pravorukou verzi Rafaela Nadala“ pro jeho vypracované tělo, silový herní styl a tvrdý forhend.[4][5][6][7]

Soukromý život

Narodil se roku 1993 v Brisbane do rodiny filipínské matky Lynn Kublerové, profesí zdravotní sestry, a Australana Johna Kublera, který ho v pěti letech přivedl k tenisu. Za další tři roky otec zemřel na nádorové onemocnění. Má staršího bratra Jonathana a mladší sestru Jade.[8][5] Vyrostl na severním brisbanském předměstí Mango Hill.[9][1]

Tenisová kariéra

V juniorském tenisu dovedl Austrálii k triumfu na juniorském Davis Cupu 2009, když vyhrál všechny singly i debly.[4] V závěru května 2010 se stal juniorskou světovou jedničkou na kombinovaném žebříčku ITF i díky 35zápasové neporazitelnosti od července 2009 do ledna 2010. Juniorskou dráhu zakončil semifinálovou účastí na juniorce Wimbledonu 2011, kde nestačil na Brita Liama Broadyho.[1][4]

Debut v nejvyšší grandslamové kategorii zaznamenal jako 16letý v mužském singlu Australian Open 2010 po obdržení divoké karty. V úvodním kole však získal jen pět gamů na dvacátého čtvrtého hráče světa Ivana Ljubičiće z Chorvatska. Zároveň se jednalo se o jeho první turnaj na okruhu ATP Tour. Další utkání na melbournském majoru odehrál až v roce 2018, kdy nestačil na desátého nasazeného Pabla Carreña Bustu. První trofej z okruhu ITF vybojoval během října 2011 v alabamském Birminghamu, kde ve finále přehrál Japonce Jošihita Nišioku. První vyhraný zápas na túře ATP si připsal po zvládnuté kvalifikaci na květnovém Düsseldorf Open 2014. Na úvod dvouhry pak vyřadil Itala Alessandra Giannessiho.[1] Na druhé vítězství čekal více než čtyři roky do zisku divoké karty na newyorské US Open 2018, na němž porazil španělskou turnajovou devatenáctku Roberta Bautistu Aguta. Následně však po třetí sadě skrečoval utkání Tayloru Fritzovi.[1][10]

Potíže s koleny způsobily, že se mezi březnem 2012 a květnem 2015 vyhýbal tvrdému povrchu, a všechny turnaje odehrál na antuce. Kvůli bolestem kolen na okruzích opakovaně absentoval a v roce 2016 podstoupil již šestou operaci kolenního kloubu.[11] Debutový triumf na challengerech získal v září 2014 na sibiuské události. Ve finálovém duelu zdolal 172. muže pořadí Moldavana Radu Albota. Průnik mezi sto nejlepších tenistů zaznamenal 20. srpna 2018, když mu na žebříčku ATP patřila 99. příčka po prohraném finále vancouverského challengeru s Danielem Evansem až v tiebreaku rozhodující sady. Z kvalifikace US Open 2019 se odhlásil pro poranění zápěstí.[1][10]

Do smíšené čtyřhry Australian Open 2022 mu s krajankou Jaimee Fourlisovou udělili pořadatelé divokou kartu. Na prahu vyřazení se ocitli již v úvodním kole, kdy porazili Stojanovićovou s Pavićem osmým proměměným mečbolem v dlouhém supertiebreaku 17–15, v němž čelili dvěma mečbolovým hrozbám soupeřů. Další čtyři mečboly odvrátili ve druhé fázi krajanům Stosurové a Ebdenovi a postoupili po zvládnutém supertiebreaku 11–9. Následně zdolali MirzaovouRamem a v semifinále Češku Hradeckou s Ekvádorcem Escobarem. Až v přímém boji o titul podlehli chorvatsko-francouzskému páru Ivan Dodig a Kristina Mladenovicová.[12][13]

Na Australian Open 2023 nejdříve vyřadil Argentince Sebastiána Báeze, než jej ve druhé fázi zastavil dvacátý hráč světa a pozdější semifinalista Karen Chačanov.[14] V mužské čtyřhře melbournského grandslamu, druhé deblové soutěži na turnajích velké čtyřky, triumfoval s krajanem Rinkym Hijikatou. Hijikata jako 277. a Kubler 163. deblista světa mohli nastoupit až po udělení divoké karty. Cestou do finále zdolali tři nasazené páry, ve druhém kole turnajové šestky Glasspoola s Heliövaarou, ve čtvrtfinále druhý světový pár Koolhofa s Nealem Skupskim a v semifinále Granollerse se Zeballosem.[15] Ve třetím kole přitom odvrátili mečbol Brkićovi s Escobarem.[16] V boji o titul zdolali monacko-polský pár Hugo Nys a Jan Zieliński. Stali se tak pátou nenasazenou dvojicí, a první na divokou kartu v otevřené éře, která vyhrála Australian Open. Bodový zisk jej po skončení premiérově posunul do elitní světové stovky i padesátky, na 35. místo deblového žebříčku.[17][18]

Finále na Grand Slamu

Mužská čtyřhra: 1 (1–0)

Stavrokturnajpovrchspoluhráčsoupeři ve finálevýsledek
Vítěz2023Australian OpentvrdýAustrálie Rinky HijikataMonako Hugo Nys
Monako Jan Zieliński
6–4, 7–6(7–4)

Smíšená čtyřhra: 1 (0–1)

Stavrokturnajpovrchspoluhráčkasoupeři ve finálevýsledek
Finalista2022Australian OpentvrdýAustrálie Jaimee FourlisováFrancie Kristina Mladenovicová
Chorvatsko Ivan Dodig
3–6, 4–6

Finále na okruhu ATP Tour

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (1–0 Č)
Turnaj mistrů (0)
ATP Tour Masters 1000 (0)
ATP Tour 500 (0)
ATP Tour 250 (0–2 Č)

Čtyřhra: 3 (1–2)

Stavč.datumturnajpovrchspoluhráčsoupeři ve finálevýsledek
Finalista1.31. července 2022Atlanta, Spojené státytvrdýAustrálie John PeersAustrálie Thanasi Kokkinakis
Austrálie Nick Kyrgios
6–7(4–7), 5–7
Finalista2.25. září 2022San Diego, Spojené státytvrdýAustrálie Luke SavilleUSA Nathaniel Lammons
USA Jackson Withrow
6–7(5–7), 2–6
Vítěz1.28. ledna 2023Australian Open, Melbourne, AustrálietvrdýAustrálie Rinky HijikataMonako Hugo Nys
Monako Jan Zieliński
6–4, 7–6(7–4)

Tituly na challengerech ATP a okruhu ITF

Legenda
Challengery (7 D; 0 Č)
ITF (12 D; 5 Č)

Dvouhra (19 titulů)

Č.datumturnajpovrchporažený finalistavýsledek
1.Chyba ve výrazu: Nerozpoznaný interpunkční znak „ř“0101a říjen 2011Birmingham, Spojené státyantukaJaponsko Jošihito Nišioka6–3, 6–2
2.Chyba ve výrazu: Nerozpoznané slovo ˆ„listopad“.0101a listopad 2011Niceville, Spojené státyantukaČesko Roman Vögeli6–2, 6–4
3.Chyba ve výrazu: Nerozpoznaný interpunkční znak „ú“0101a únor 2012Palm Coast, Spojené státyantukaUSA Rhyne Williams6–2, 6–3
4.Chyba ve výrazu: Nerozpoznané slovo ˆ„duben“.0101a duben 2012Bundaberg, AustrálieantukaAustrálie John Millman6–4, 1–6, 6–1
5.Chyba ve výrazu: Nerozpoznané slovo ˆ„duben“.0101a duben 2013Padova, ItálieantukaŠpanělsko Jordi Samper-Montaña6–1, 6–4
6.Chyba ve výrazu: Nerozpoznané slovo ˆ„listopad“.0101a listopad 2013Madrid, ŠpanělskoantukaNěmecko Jean-Marc Werner7–6(7–5), 6–0
7.Chyba ve výrazu: Nerozpoznané slovo ˆ„prosinec“.0101a prosinec 2013Šarm aš-Šajch, EgyptantukaEgypt Sherif Sabry7–5, 6–3
8.Chyba ve výrazu: Nerozpoznaný interpunkční znak „ú“0101a únor 2014Paguera, ŠpanělskoantukaNěmecko Peter Heller6–4, 6–4
9.Chyba ve výrazu: Nerozpoznaný interpunkční znak „č“0101a červen 2014Breda, NizozemskoantukaBelgie Kimmer Coppejans6–3, 6–7(8–6), 6–3
10.Chyba ve výrazu: Nerozpoznaný interpunkční znak „č“0101a červenec 2014Fano, ItálieantukaItálie Daniele Giorgini6–1, 5–7, 6–3
1.Chyba ve výrazu: Nerozpoznané slovo ˆ„z“.0101a září 2014Sibiu, RumunskoantukaMoldavsko Radu Albot6–4, 6–1
2.Chyba ve výrazu: Nerozpoznaný interpunkční znak „ř“0101a říjen 2017Traralgon, AustrálietvrdýAustrálie Alex Bolt2–6, 7–6(8–6), 7–6(7–3)
3.Chyba ve výrazu: Nerozpoznané slovo ˆ„leden“.0101a leden 2018Playford, AustrálietvrdýKanada Brayden Schnur6–4, 6–2
4.Chyba ve výrazu: Nerozpoznaný interpunkční znak „č“0101a červenec 2018Winnipeg, KanadatvrdýRakousko Lucas Miedler6–1, 6–1
5.Chyba ve výrazu: Nerozpoznaný interpunkční znak „č“0101a červenec 2019Gatineau, KanadatvrdýFrancie Enzo Couacaud6–4, 6–4
6.Chyba ve výrazu: Nerozpoznaný interpunkční znak „č“0101a červenec 2021Lexington, Spojené státytvrdýChile Alejandro Tabilo7–5, 6–7(2–7), 7–5
11.březen 2022Canberra, AustrálieantukaAustrálie Tristan Schoolkate7–6(7–3), 6–1
12.duben 2022Canberra, AustrálieantukaAustrálie Omar Jasika1–6, 6–3, 7–6(7–4)
7.červen 2022Little Rock, Spojené státytvrdýČínská Tchaj-pej Wu Tchun-lin6–0, 6–2

Čtyřhra (5 titulů)

Č.datumturnajpovrchspoluhráčporažení finalistévýsledek
1.Chyba ve výrazu: Nerozpoznaný interpunkční znak „ř“0101a říjen 2013El Prat de Llobregat, ŠpanělskoantukaŠpanělsko Pol Toledo BaguéVenezuela Jordi Muñoz Abreu
Nizozemsko Mark Vervoort
6–2, 4–6, [10–6]
2.Chyba ve výrazu: Nerozpoznané slovo ˆ„prosinec“.0101a prosinec 2013Šarm aš-Šajch, EgyptantukaNěmecko Jean-Marc WernerUkrajina Dmytro Badanov
Rusko Jan Sabanin
7–6(7–2), 7–6(8–6)
3.Chyba ve výrazu: Nerozpoznaný interpunkční znak „ú“0101a únor 2014Peguera, ŠpanělskoantukaŠpanělsko Pol Toledo BaguéŠpanělsko Oriol Roca Batalla
Německo Jean-Marc Werner
6–1, 6–3
4.Chyba ve výrazu: Nerozpoznané slovo ˆ„b“.0101a březen 2014Reus, ŠpanělskoantukaŠpanělsko Pol Toledo BaguéŠpanělsko Ivan Gómez Mantilla
Portugalsko Gonçalo Oliveira
6–4, 6–1
5.Chyba ve výrazu: Nerozpoznané slovo ˆ„kv“.0101a květen 2017Frascati, ItálieantukaAustrálie Alex BoltItálie Federico Maccari
Itálie Andrea Vavassori
6–1, 7–6(8–6)

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jason Kubler na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g Jason Kubler | Player Bio [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2021-11-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c d e f Jason Kubler na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 20230522a22. května 2023
  3. Jason Kubler na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20230522a22. května 2023
  4. a b c Jason Kubler [online]. Tennis Australia [cit. 2022-01-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b PEARCE, Linda. Tennis protege Jason Kubler rises from the red dust. The Sydney Morning Herald [online]. 2014-09-28 [cit. 2022-01-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. SPITS, Scott. Meet Jason Kubler, the tennis pro whose career went off script. The Sydney Morning Herald [online]. 2018-12-29 [cit. 2022-01-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. TIERNAN, Eamonn. ACT Claycourt International marks comeback for Jason Kubler. Canberra Times. 2017-03-23. Dostupné online [cit. 2017-07-17]. (anglicky) 
  8. PEARCE, Linda. Balancing on the baseline. The Sydney Morning Herald [online]. 2009-12-11 [cit. 2022-01-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. MALONE, Paul. Persistent Kubler earns his cut. The Courier Mail [online]. 2018-10-08 [cit. 2022-01-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. a b Jason Kubler | Player Activity [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2022-01-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. PACKMAN, David. Kubler returns in Canberra. Tennis Australia [online]. 2017-03-21 [cit. 2022-01-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. Mladenovic wins second Australian Open mixed doubles crown. Women's Tennis Association [online]. 2022-01-28 [cit. 2022-01-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. Mladenovic and Dodig cruise to Australian Open mixed doubles title. Reuters [online]. 2022-01-28 [cit. 2022-01-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-01-28. (anglicky) 
  14. Jason Kubler and Karen Khachanov share stunning 70-shot rally. Tennis365 [online]. 2023-01-18 [cit. 2023-01-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. Rinky Hijikata and Jason Kubler storm into Australian Open doubles final. the Guardian [online]. 2023-01-26 [cit. 2023-01-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. ZABLOUDIL, Luboš. Australian Open pozná nové šampiony. Do finále čtyřhry postoupili páry Hijikata/Kubler a Nys/Zieliňski. TenisPortal.cz [online]. 2023-01-26 [cit. 2023-01-26]. Dostupné online. 
  17. ZABLOUDIL, Luboš. Poprvé spolu a hned grandslamový titul. Hijikata s Kublerem proměnili divokou kartu v triumf na Australian Open. TenisPortal.cz [online]. 2023-01-28 [cit. 2023-01-29]. Dostupné online. 
  18. Rinky Hijikata and Jason Kubler Capture Australian Open Crown | ATP Tour | Tennis. ATP Tour [online]. 2023-01-28 [cit. 2023-01-29]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of Australia (converted).svg

Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).

See Flag of Australia.svg for main file information.
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Flag of Belgium.svg

Belgická vlajka

This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.

Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.
Flag of Canada (Pantone).svg
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
Flag of Chile.svg
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
Flag of Chinese Taipei for Olympic games.svg
Chinese Taipei Olympic Flag. According to the official website of Chinese Taipei Olympic Committee, Blue Sky(circle) & White Sun(triangles) above the Olympic rings is neither the National Emblem of the Republic of China, nor the Party Emblem of Kuomintang (KMT), but a design in between, where the triangles do not extend to the edge of the blue circle, as registered at International Olympic Committee in 1981 and digitally rendered in 2013. Besides, the blue outline of the five-petaled plum blossom is broader than the red one. Moreover, the CMYK code of the blue one and the Blue Sky & White Sun is "C100-M100-Y0-K0", and different from the Olympic rings (C100-M25-Y0-K0). Note that it's the only version recognized by IOC.
Flag of Portugal (alternate).svg
Flag of Portugal, created by Columbano Bordalo Pinheiro (1857-1929), officially adopted by Portuguese government in June 30th 1911 (in use since about November 1910).