Jasuhiro Jamašita
| Jasuhiro Jamašita | |
|---|---|
 (c) Kremlin.ru, CC BY 4.0 | |
| Narození | 1. června 1957 (66 let) Kumamoto |
| Alma mater | Univerzita Tókai |
| Povolání | judista |
| Ocenění | People's Honour Award (1984) Medaile cti s fialovou stuhou (2007) Řád přátelství grand prix Serge-Kampf de l'Académie des sports Řád cti |
| Web | www |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
| Přehled medailí | ||
|---|---|---|
 Judo na LOH | ||
| zlato | LOH 1984 | bez rozdílu vah |
| Mistrovství světa v judu | ||
| zlato | MS 1979 | těžká váha |
| zlato | MS 1981 | těžká váha |
| zlato | MS 1983 | těžká váha |
| MS v judu - bez rozdílu vah | ||
| zlato | MSbrv 1981 | bez rozdílu vah |
Jasuhiro Jamašita (1. června 1957 Jamato, Japonsko) je bývalý japonský zápasník–judista, všeobecně považovaný za největšího japonského judistu všech dob. Je devítinásobným mistrem Japonska v kategorii bez rozdílu vah, olympijský vítěz a trojnásobný mistr světa v těžké váze.
Sportovní kariéra
S judem začínal na základní škole v rodné horské obci Jamato v prefektuře Kumamoto v deseti letech. V dětství poutal pozornost zavalitou postavou a záhy si ho vyhlédl sensei úspěšného školního týmu v hlavním městě regionu Kumamoto Reisuke Širaiši. Po dlouhém přemlouvání ho sensei Širaiši s rodiče přemluvili k přesunu do Kumamota, kde se judu začal věnovat vrcholově. V tomto období získal své stravovací návyky, které novinářům popisoval jeho blízký přítel, osobní trenér (spartingpartner) a tiskový mluvčí Radomir Kovačević. Sensei Širaiši s ním měl velké plány a během čtyř let ho vykrmil na váhu až 130 kilogramů. Jeho rozměry neunikly pozornosti skautů daleko bohatšího sportu sumó, ale zisk zlaté olympijské medaile ho přiměl u juda vydržet. V sedmnácti letech ho zlákalo lepší tréninkové zázemí univerzity Tókai v Tokiu, kde nejprve dokončil středoškolská studia na Tókai Sagami.
Na univerzitě Tókai se ho ujal dvojnásobný mistr světa Nobujuki Sató, pod jehož vedením se v roce 1975 dostal do japonské seniorské reprezentace. Pod vedením Nobujuki Satóa zdokonalil své ne-waza (boj na zemi), ale především se naučil stabilizovat svoji váhu (cca 125 kg), při které zvládal fyzicky náročné, taktické zápasy s evropskými obranáři. Proti Evropanům, jejichž fyzické dispozice činily japonským těžkým vahám od šedesátých let nemalé problémy (Nizozemci, Sověti, Němci) mu pomohl i skoro dvoumetrový Srb Radomir Kovačević, který na univerzitě Tókai studoval. Od října 1977 se datovala jeho neporazitelnost, která trvala do konce jeho sportovní kariéry v roce 1985 a činí 203 vyhraných zápasů v řadě. Do této bilance se počítá 7 remíz, které v judu znamenají vítězství/prohra po hantei (praporky).
Jeho mezinárodní sportovní kariéru do velké míry ovlivnila politika konce sedmdesátých a začátku osmdesátých let – olympijské hnutí versus profesionalismus ve sportu, studená válka, vzestup politiky Číny, rasismus. V roce 1976 se jako junior do japonského olympijského týmu pro olympijské hry v Montréalu nevešel. V roce 1977 ho o účast na později zrušeném mistrovství světa v Barceloně připravily spory Španělska s Mezinárodní judistickou federací. V roce 1980 ho o účast na olympijských hrách v Moskvě připravil bojkot zemí sympatizujících s politikou Spojených států amerických. Nevyřešenou otázkou tak zůstalo v jaké formě by na olympijských hrách v Moskvě startoval. Dva měsíce před začátkem soutěží si koncem května, během japonského mistrovství těžkých vah v zápase s Sumio Endóem zlomil levý kotník.[1].
V roce 1984 startoval na svých prvních olympijských hrách v Los Angeles. Cestu za vysněnou zlatou olympijskou medailí mu neulehčil ani bojkot zemí Východního bloku. V zápase druhého kola s Němcem Arthurem Schnabelem si natáhl pravý lýtkový sval. V zápalu boje zápas dokončil vítězstvím na submisi škrcením. V semifinále však viditelně kulhal a Francouz Laurent Del Colombo se toho snažil hned v úvodu využít pravým útokem o-soto-gari, který jen s problémy ustál. Ve druhé minutě zápasu vykouzlil své překrásné o-uči-gari, poslal Francouze na zem a nasadil mu osae-komi. Ve finále proti Egypťanu Mohamedu Rašvánovi po minutě boje okontroval jeho pokus o levé o-soto-gari a na zemi mu nekompromisně nasadil osae-komi. Získal zlatou olympijskou medaili.
V roce 1985 po sérii vleklých zranění oznámil v 28 letech v červnu konec sportovní kariéry. Po skončení sportovní kariéry pracoval jako asistent a později jako profesor na univerzitě Tókai. Působil u japonské seniorské reprezentace, je pravidelně volen do komisí v Mezinárodní judistické federaci. Je držitelem 8 danu.
Jamašitovo kouzlo osobnosti nespočívalo jen v jeho šibalském úsměvu. Žádný jiný japonský judista nevyhrál vysoce prestižní japonské mistrovství bez rozdílu vah tolikrát co on. Všech svých sportovních úspěchů dosáhl svojí technickou vybaveností jak v postoji tak na zemi, zápasnickým entusiasmem, ale i taktikou. Byl mistrem kontrachvatů. Jako pravák bojoval z levého úchopu, na který ho přeorientoval jeho první sensei Širaiši. Na těžkou váhu se uměl pohybovat a pro většinu soupeřů byla smrtící jeho kombinace levých aši-waza (o-uči-gari, o-soto-gari, sasae apod.) s technikami v boji na zemi.
Výsledky
Váhové kategorie
| Turnaj | 1975 | 1976 | 1977 | 1978 | 1979 | 1980 | 1981 | 1984 | 1983 | 1984 | 1985 | |||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 18 | 19 | 20 | 21 | 22 | 23 | 24 | 25 | 26 | 27 | 28 | ||||||||||||
| těžká váha | ||||||||||||||||||||||
| Olympijské hry | — | — | — | |||||||||||||||||||
| Mistrovství světa | — | 1. | 1. | 1. | — | |||||||||||||||||
| Mistrovství Japonska | ? | 3. | 1. | 1. | 1. | 1. | — | 1. | 1. | — | — | |||||||||||
| MS juniorů | 1. | |||||||||||||||||||||
Bez rozdílu vah
| Turnaj | 1975 | 1976 | 1977 | 1978 | 1979 | 1980 | 1981 | 1982 | 1983 | 1984 | 1985 |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 18 | 19 | 20 | 21 | 22 | 23 | 24 | 25 | 26 | 27 | 28 | |
| Olympijské hry | — | — | 1. | ||||||||
| Mistrovství světa | — | — | 1. | — | — | ||||||
| Mistrovství Japonska | 3. | ? | 1. | 1. | 1. | 1. | 1. | 1. | 1. | 1. | 1. |
Podrobnější výsledky
Olympijské hry
| Rok | Kategorie | 1/16 | čtvrtfinále | semifinále | finále | |
|---|---|---|---|---|---|---|
| LOH 1984 | bez rozdílu vah | výhra L. Coly | výhra A. Schnabel | výhra L. Del Colombo | výhra M. Rašván |
Mistrovství světa
| Rok | Kategorie | 1/32 | 1/16 | čtvrtfinále | semifinále | finále | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| MS 1979 | těžká váha | výhra Gowok | výhra Korocu | výhra I. Varga | výhra A. Ťurin | výhra J.-L. Rougé | |
| MS 1981 | těžká váha | výhra K. Gíslason | výhra J. Salonen | výhra P. Soler | výhra Čo J.-č. | výhra G. Veričev | |
| MS 1983 | těžká váha | volný los | výhra W. Reszko | výhra C. Biktašev | výhra H. Stöhr | výhra W. Wilhelm |
Mistrovství světa - bez rozdílu vah
| Rok | 1/64 | 1/32 | 1/16 | čtvrtfinále | semifinále | finále | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| MSbrv 1981 | volný los | výhra L. Moura | výhra M. Berger | výhra R. Van de Walle | výhra D. Mitchell | výhra W. Reszko |
Reference
- ↑ Mezi lidmi a na internetu koluje dezinformace, že technika kani-basami (kani-hasami), po které praskl Jamašitův kotník, byla vzápětí zakázána. Pravdou však je, že technika kani-hasami je zakázána od roku 1991, je zařazena do kinši-waza a za její použití se v soutěžním zápase automaticky uděluje hansoku-make.
- Smith G.: There's Gold on His Menu, Sports Illustrated 1984
- Adams A.: Japan's Gold Medal Threat, Black Belt 1984
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jasuhiro Jamašita na Wikimedia Commons - Jasuhiro Jamašita v databázi Olympedia (anglicky)
- Výsledky a novinky Jasuhira Jamašity na Judoinside.com
Média použitá na této stránce
Olympic Rings without "rims" (gaps between the rings), As used, eg. in the logos of the 2008 and 2016 Olympics. The colour scheme applied here was specified in 2023 guidelines.
Olympic Rings without "rims" (gaps between the rings), As used, eg. in the logos of the 2008 and 2016 Olympics. The colour scheme applied here was specified in 2023 guidelines.
Flag of Senegal
.svg)
bendera Indonesia
The Flag of Iceland.
- Horizontal aspect ratio: 7:1:2:1:14;
- Vertical aspect ratio: 7:1:2:1:7.
Finská vlajka
.svg)
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.
Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.
.svg)
Variant version of a flag of Japan, used between January 27, 1870 and August 13, 1999 (aspect ratio 7:10).
.svg)
Old flag of Russia from the Tsarist era. This variant is still used today.
.svg)
Georgian flag in Pantone MS.
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
.svg)