Jasuhiro Jamašita

Jasuhiro Jamašita
Narození1. června 1957 (66 let)
Kumamoto
Alma materUniverzita Tókai
Povoláníjudista
OceněníPeople's Honour Award (1984)
Medaile cti s fialovou stuhou (2007)
Řád přátelství
grand prix Serge-Kampf de l'Académie des sports
Řád cti
Webwww.yamashitayasuhiro.com
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přehled medailí
Olympijské kruhy Judo na LOH
zlatoLOH 1984bez rozdílu vah
Mistrovství světa v judu
zlatoMS 1979těžká váha
zlatoMS 1981těžká váha
zlatoMS 1983těžká váha
MS v judu - bez rozdílu vah
zlatoMSbrv 1981bez rozdílu vah

Jasuhiro Jamašita (1. června 1957 Jamato, Japonsko) je bývalý japonský zápasníkjudista, všeobecně považovaný za největšího japonského judistu všech dob. Je devítinásobným mistrem Japonska v kategorii bez rozdílu vah, olympijský vítěz a trojnásobný mistr světa v těžké váze.

Sportovní kariéra

S judem začínal na základní škole v rodné horské obci Jamato v prefektuře Kumamoto v deseti letech. V dětství poutal pozornost zavalitou postavou a záhy si ho vyhlédl sensei úspěšného školního týmu v hlavním městě regionu Kumamoto Reisuke Širaiši. Po dlouhém přemlouvání ho sensei Širaiši s rodiče přemluvili k přesunu do Kumamota, kde se judu začal věnovat vrcholově. V tomto období získal své stravovací návyky, které novinářům popisoval jeho blízký přítel, osobní trenér (spartingpartner) a tiskový mluvčí Radomir Kovačević. Sensei Širaiši s ním měl velké plány a během čtyř let ho vykrmil na váhu až 130 kilogramů. Jeho rozměry neunikly pozornosti skautů daleko bohatšího sportu sumó, ale zisk zlaté olympijské medaile ho přiměl u juda vydržet. V sedmnácti letech ho zlákalo lepší tréninkové zázemí univerzity Tókai v Tokiu, kde nejprve dokončil středoškolská studia na Tókai Sagami.

Na univerzitě Tókai se ho ujal dvojnásobný mistr světa Nobujuki Sató, pod jehož vedením se v roce 1975 dostal do japonské seniorské reprezentace. Pod vedením Nobujuki Satóa zdokonalil své ne-waza (boj na zemi), ale především se naučil stabilizovat svoji váhu (cca 125 kg), při které zvládal fyzicky náročné, taktické zápasy s evropskými obranáři. Proti Evropanům, jejichž fyzické dispozice činily japonským těžkým vahám od šedesátých let nemalé problémy (Nizozemci, Sověti, Němci) mu pomohl i skoro dvoumetrový Srb Radomir Kovačević, který na univerzitě Tókai studoval. Od října 1977 se datovala jeho neporazitelnost, která trvala do konce jeho sportovní kariéry v roce 1985 a činí 203 vyhraných zápasů v řadě. Do této bilance se počítá 7 remíz, které v judu znamenají vítězství/prohra po hantei (praporky).

Jeho mezinárodní sportovní kariéru do velké míry ovlivnila politika konce sedmdesátých a začátku osmdesátých let – olympijské hnutí versus profesionalismus ve sportu, studená válka, vzestup politiky Číny, rasismus. V roce 1976 se jako junior do japonského olympijského týmu pro olympijské hry v Montréalu nevešel. V roce 1977 ho o účast na později zrušeném mistrovství světa v Barceloně připravily spory Španělska s Mezinárodní judistickou federací. V roce 1980 ho o účast na olympijských hrách v Moskvě připravil bojkot zemí sympatizujících s politikou Spojených států amerických. Nevyřešenou otázkou tak zůstalo v jaké formě by na olympijských hrách v Moskvě startoval. Dva měsíce před začátkem soutěží si koncem května, během japonského mistrovství těžkých vah v zápase s Sumio Endóem zlomil levý kotník.[1].

V roce 1984 startoval na svých prvních olympijských hrách v Los Angeles. Cestu za vysněnou zlatou olympijskou medailí mu neulehčil ani bojkot zemí Východního bloku. V zápase druhého kola s Němcem Arthurem Schnabelem si natáhl pravý lýtkový sval. V zápalu boje zápas dokončil vítězstvím na submisi škrcením. V semifinále však viditelně kulhal a Francouz Laurent Del Colombo se toho snažil hned v úvodu využít pravým útokem o-soto-gari, který jen s problémy ustál. Ve druhé minutě zápasu vykouzlil své překrásné o-uči-gari, poslal Francouze na zem a nasadil mu osae-komi. Ve finále proti Egypťanu Mohamedu Rašvánovi po minutě boje okontroval jeho pokus o levé o-soto-gari a na zemi mu nekompromisně nasadil osae-komi. Získal zlatou olympijskou medaili.

V roce 1985 po sérii vleklých zranění oznámil v 28 letech v červnu konec sportovní kariéry. Po skončení sportovní kariéry pracoval jako asistent a později jako profesor na univerzitě Tókai. Působil u japonské seniorské reprezentace, je pravidelně volen do komisí v Mezinárodní judistické federaci. Je držitelem 8 danu.

Jamašitovo kouzlo osobnosti nespočívalo jen v jeho šibalském úsměvu. Žádný jiný japonský judista nevyhrál vysoce prestižní japonské mistrovství bez rozdílu vah tolikrát co on. Všech svých sportovních úspěchů dosáhl svojí technickou vybaveností jak v postoji tak na zemi, zápasnickým entusiasmem, ale i taktikou. Byl mistrem kontrachvatů. Jako pravák bojoval z levého úchopu, na který ho přeorientoval jeho první sensei Širaiši. Na těžkou váhu se uměl pohybovat a pro většinu soupeřů byla smrtící jeho kombinace levých aši-waza (o-uči-gari, o-soto-gari, sasae apod.) s technikami v boji na zemi.

Výsledky

Váhové kategorie

Turnaj19751976197719781979198019811984198319841985
1819202122232425262728
těžká váha
Olympijské hry
Mistrovství světa1.1.1.
Mistrovství Japonska?3.1.1.1.1.1.1.
MS juniorů1.

Bez rozdílu vah

Turnaj19751976197719781979198019811982198319841985
1819202122232425262728
Olympijské hry1.
Mistrovství světa1.
Mistrovství Japonska3.?1.1.1.1.1.1.1.1.1.

Podrobnější výsledky

Olympijské hry

RokKategorie1/16čtvrtfinálesemifinálefinále
LOH 1984bez rozdílu vahvýhra
Senegal L. Coly
výhra
Západní Německo A. Schnabel
výhra
Francie L. Del Colombo
výhra
Egypt M. Rašván

Mistrovství světa

RokKategorie1/321/16čtvrtfinálesemifinálefinále
MS 1979těžká váhavýhra
Indonésie Gowok
výhra
Írán Korocu
výhra
Maďarsko I. Varga
výhra
Sovětský svaz A. Ťurin
výhra
Francie J.-L. Rougé
MS 1981těžká váhavýhra
Island K. Gíslason
výhra
Finsko J. Salonen
výhra
Španělsko P. Soler
výhra
Jižní Korea Čo J.-č.
výhra
Sovětský svaz G. Veričev
MS 1983těžká váhavolný losvýhra
Polsko W. Reszko
výhra
Sovětský svaz C. Biktašev
výhra
Východní Německo H. Stöhr
výhra
Nizozemsko W. Wilhelm

Mistrovství světa - bez rozdílu vah

Rok1/641/321/16čtvrtfinálesemifinálefinále
MSbrv 1981volný losvýhra
Brazílie L. Moura
výhra
Kanada M. Berger
výhra
Belgie R. Van de Walle
výhra
USA D. Mitchell
výhra
Polsko W. Reszko

Reference

  1. Mezi lidmi a na internetu koluje dezinformace, že technika kani-basami (kani-hasami), po které praskl Jamašitův kotník, byla vzápětí zakázána. Pravdou však je, že technika kani-hasami je zakázána od roku 1991, je zařazena do kinši-waza a za její použití se v soutěžním zápase automaticky uděluje hansoku-make.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Olympic rings.svg
Olympic Rings without "rims" (gaps between the rings), As used, eg. in the logos of the 2008 and 2016 Olympics. The colour scheme applied here was specified in 2023 guidelines.
Olympic rings without rims.svg
Olympic Rings without "rims" (gaps between the rings), As used, eg. in the logos of the 2008 and 2016 Olympics. The colour scheme applied here was specified in 2023 guidelines.
Flag of Senegal.svg
Flag of Senegal
Flag of Indonesia.svg
bendera Indonesia
Flag of Iceland.svg
The Flag of Iceland.
  • Horizontal aspect ratio: 7:1:2:1:14;
  • Vertical aspect ratio: 7:1:2:1:7.
Flag of Finland.svg
Finská vlajka
Flag of Canada (Pantone).svg
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
Flag of Belgium.svg

Belgická vlajka

This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.

Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.
Flag of Japan (1870–1999).svg
Variant version of a flag of Japan, used between January 27, 1870 and August 13, 1999 (aspect ratio 7:10).
Flag of Russia.svg
Old flag of Russia from the Tsarist era. This variant is still used today.
Flag of Georgia (Pantone).svg
Georgian flag in Pantone MS.
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“