Jeļena Ostapenková

Jeļena Ostapenková
Ostapenková na French Open 2022
Ostapenková na French Open 2022
StátLotyšskoLotyšsko Lotyšsko
Datum narození8. června 1997 (26 let)
Místo narozeníRiga, Lotyšsko[1]
BydlištěLos Angeles, Spojené státy
Riga, Lotyšsko[1]
Výška177 cm[1]
Profesionál od2012
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek14 613 643 USD
Tenisová raketaWilson
Dvouhra
Poměr zápasů355–211
Tituly8 WTA, 7 ITF
Nejvyšší umístění5. místo (19. března 2018)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Openčtvrtfinále (2023)
French Openvítězka (2017)
Wimbledonsemifinále (2018)
US Openčtvrtfinále (2023)
Velké turnaje ve dvouhře
Turnaj mistryňzákladní skupina (2017)
Olympijské hry1. kolo (2020)
Čtyřhra
Poměr zápasů214–143
Tituly7 WTA, 8 ITF
Nejvyšší umístění7. místo (12. září 2022)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Openfinále (2024)
French Opensemifinále (2022)
Wimbledonsemifinále (2022)
US Openčtvrtfinále (2019)
Velké turnaje ve čtyřhře
Olympijské hry1. kolo (2020)
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu
Australian Openčtvrtfinále (2023)
French Open1. kolo (2017, 2018, 2023)
Wimbledonfinále (2019)
US Openčtvrtfinále (2022)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20240131a31. ledna 2024
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jeļena Ostapenková (nepřechýleně Ostapenko, * 8. června 1997 Riga) je lotyšská profesionální tenistka a vítězka ženské dvouhry French Open 2017, rovněž tak i wimbledonské juniorky 2014.[2] Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour vyhrála osm singlových i deblových turnajů. V rámci okruhu ITF získala sedm titulů ve dvouhře a osm ve čtyřhře.[3]

Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v březnu 2018 na 5. místě a ve čtyřhře pak v září 2022 na 7. místě. V roce 2022 ji začal trénovat Stanislav Chmarský.[1] Na juniorském kombinovaném žebříčku ITF dosáhla maxima v září 2014, kdy figurovala na 2. příčce.

V lotyšském týmu Billie Jean King Cupu debutovala v roce 2013 základním blokem 2. skupiny zóny Evropy a Afriky proti Finsku, v němž k výhře 3:0 na zápasy pomohla dvěma singlovými vítězstvími. Do dubna 2024 v soutěži nastoupila k dvaceti osmi mezistátním utkáním s bilancí 20–12 ve dvouhře a 14–6 ve čtyřhře.[4]

Na zahajovacím ceremoniálu Letních olympijských her 2020 v Tokiu byla s basketbalistou Agnisem Čavarsem vlajkonoškou lotyšské výpravy.[5]

Soukromý život

Otec ukrajinského původu Jevgenijs Ostapenko jako fotbalový brankář chytal za FC Metalurg Záporoží.[6][7] Matka Jeļena Jakovlevová ji trénovala od pěti let až do ledna 2017. Do 12 let se Jeļena Ostapenková intenzivně věnovala také tanci. . Hovoří rusky, lotyšsky a anglicky. Poloviční bratr Maxim Ostapenko studoval umění v Los Angeles.[8]

Tenisová kariéra

V juniorské kategorii získala titul ve dvouhře Wimbledonu 2014, když v semifinále přehrála Markétu Vondroušovou a ve finále porazila osmou nasazenou Slovenku Kristínu Schmiedlovou po třísetovém průběhu.[1]

Debutem na okruhu WTA Tour se stala kvalifikace moskevského Kremlin Cupu 2012, kde na divokou kartu vypadla v úvodní fázi s Olgou Pučkovovou. První ženský turnaj v hlavní soutěži okruhu WTA Tour odehrála na zářijovém Tashkent Open 2014, do kterého obdržela divokou kartu od pořadatelů. V úvodním kole zdolala Šachar Pe'erovou, aby poté nestačila na Rusku Xeniji Pervakovou.[1]

Na nejvyšší grandslamové úrovni se premiérovým startem v hlavní soutěži stal Wimbledon 2015, do něhož získala divokou kartu, jakožto úřadující juniorská šampionka turnaje. V roli 147. hráčky žebříčku na úvod překvapivě vyřadila devátou nasazenou Španělku Carlu Suárezovou Navarrovou ve dvou setech. Jednalo se o její první výhru nad členkou elitní světové desítky.[1][9] V druhém kole však ve dvou setech podlehla francouzské tenistce Kristine Mladenovicové.

Podruhé hráčku z Top 10 zastavila ve třetím kole Qatar Total Open 2016, když na její raketě dohrála světová osmička Petra Kvitová. Následně prošla až do finále, kde ji necelý rok starou porážku oplatila Carla Suárezová Navarrová. V následném vydání žebříčku WTA se posunula na dosavadní kariérní maximum, když poprvé figurovala v první padesátce, a to na 41. pozici.

2017: První grandslamová trofej na French Open a průnik do Top 15

Sezónu rozehrála na ASB Classic v roli sedmé nasazené, kde po výhrách nad Marinou Erakovicovou, Mirjanou Lučićovou Baroniovou a Madison Brengleovou prošla do semifinále, které byla ve třetí sadě proti Lauren Davisové nucena skrečovat pro příznaky onemocnění.

Ve Wimbledonu 2017

Úvodní major Australian Open pro ni znamenal premiérový postup do třetího kola singlové grandslamové soutěže po vyřazení 31. nasazené hráčky, Kazašky Julie Putincevové. Ve třetí fázi turnaje ztratila během rozhodující sady výhodu dvou prolomených podání a vedení 5–2 na gamy proti tehdejší páté tenistce žebříčku, Češce Karolíně Plíškové. Ani jedním ze svých servisů však nedokázala zápas ukončit a nakonec jej ztratila poměrem her 8–10.[10]

Únorový St. Petesburg Ladies Trophy přinesl rychlé vyřazení od šťastné poražené kvalifikantky Donny Vekićové. Přesto si z Petrohradu odvezla titul, když po boku Alicje Rosolské vyhrály deblovou soutěž.[11] Úvodní fázi nezvládla s Číňankou Wang Čchiang na Dubai Tennis Championships. Na navazujícím Mexican Open se probojovala dp čtvrtfinále, v němž podlehla pozdější ukrajinské šampionce Lesje Curenkové. Na obou březnových velkých turnajích dohrála již v rané fázi. Nejdříve byla vyřazena ve druhém zápase Indian Wells Masters od Dominiky Cibulkové, aby poté dohrála v úvodu Miami Open s americkou kvalifikantkou Brengleovou, která jí oplatila lednovou porážku.[12]

Ve finále dubnového Volvo Car Open v Charlestonu ji za 66 minut zdolala 19letá ruská tenistka Darja Kasatkinová po hladkém dvousetovém průběhu. Po dvou vzájemných výhrách tak utržila první porážku. Jednalo se o první finále dvou teenagerek na okruhu WTA Tour od říjnového Generali Ladies Linz 2009, kde se do závěrečného zápasu probojovaly Wickmayerová s Kvitovou. V následném vydání žebříčku postoupila na 50. místo, sedmnáct příček za osobní maximum.[13] Poté zavítala na halový Porsche Tennis Grand Prix, kde postoupila z kvalifikace. V prvním kole hlavní soutěže však nenašla recept na Coco Vandewegheovou. Přesto si připsala druhý kariérní titul z kategorie WTA Premier, když s Raquel Atawovou triumfovaly ve stuttgartské čtyřhře po finálovém vítězství nad párem Katarina Srebotniková a Abigail Spearsová. Obě spoluhráčky si kromě finanční odměny odvezly jízdní kolo. Další antuková událost, J&T Banka Prague Open, znamenala semifinálovou účast a porážku v této fázi od Češky Kristýny Plíškové.[12]

Šampionka na Roland-Garros

S pohárem Suzanne Lenglenové po zisku trofeje na Roland-Garros

Na French Open 2017 přijížděla jako 47. hráčka žebříčku WTA a jen se čtyřmi vyhranými zápasy na turnajích „velké čtyřky“. Poté, co v prvním kole ztratila úvodní set s Američankou Louisou Chiricovou, zahájila na cestě do finále vítěznou sérii. Po obratu v prvním utkání dovolila jak olympijské vítězce Mónice Puigové tak i Lesje Curenkové uhrát pouze pět gamů, aby ji ve čtvrtém kole nezastavila ani čerstvá vítězka ze Štrasburku a dvacátá třetí nasazená Australanka Samantha Stosurová, s níž dokázala také otočit nepříznivý průběh. Po vyřazení dánské turnajové jedenáctky Caroline Wozniacké postoupila do prvního kariérního semifinále na grandslamu, čímž již potřetí překonala své maximum v rámci turnajů „velké čtyřky“. Stala se také první teenagerkou v této fázi Roland-Garros po deseti letech, když naposledy před ní se to podařilo Aně Ivanovićové roku 2007.[12][14][15]

V den svých 20. narozenin pak v semifinále vyřadila turnajovou třicítku Timeu Bacsinszkou ve třech setech a stala se první nenasazenou finalistkou Roland-Garros od roku 1983 a Mimi Jaušovecové, pátou celkově, stejně jako nejníže postavenou takovou hráčkou od zavedení žebříčku WTA v roce 1975.[16][17] Stala se rovněž prvním lotyšským tenistou v historii, který postoupil do finále dvouhry na grandslamu.[18][19]

V závěrečném duelu zdolala rumunskou světovou čtyřku Simonu Halepovou po třísetovém průběhu, když po ztrátě úvodní sady ve druhé i třetí sadě vždy doháněla nepříznivý vývoj po prohraném podání. Přesto oba sety otočila a na okruhu WTA Tour si připsala premiérovou trofej, znamenající i debutový grandslam. Stala se tak prvním lotyšským tenistou, jenž zvítězil v singlové soutěži Grand Slamu, nejmladší šampionkou Roland-Garros od roku 1997, první nenasazenou vítězkou od roku 1933 a vůbec nejníže postavenou takovou hráčkou od zavedení klasifikace WTA v roce 1975.[20][21][22][23]

Pohár Suzanne Lenglenové přijala od francouzské vítězky z roku 1967 Françoise Dürrové a své pocity vyjádřila slovy: „Pořád tomu nemohu uvěřit, že jsem vítězkou Roland-Garros. Jsem strašně šťastná, slovy to nejde popsat. Byl to pro mě úžasný turnaj. Už jako dítě jsem French Open sledovala, byl to pro mě nejoblíbenější turnaj. Dnes se mi splnil sen.“[20]

Při obhajobě trofeje na French Open 2018 ji v úvodním kole vyřadila šedesátá šestá žena žebříčku Kateryna Kozlovová z Ukrajiny. Soupeřka tak udržela 100% úspěšnost, když navýšila poměr vzájemných zápasů na 3–0. Ostapenková se stala teprve druhou obhájkyní trofeje na Roland Garros, jež nezvládla úvodní utkání. V předchozí historii všech ženských grandslamových turnajů se tato událost stala pětkrát. Lotyšská tenistka tak napodobila Steffi Grafovou (Wimbledon 1994), Jennifer Capriatiovou (Australian Open 2003), Anastasiji Myskinovou (French Open 2005) a Angelique Kerberovou (US Open 2017). Ostapenková po skončení turnaje opustila první světovou desítku.[24]

Trenérské vedení

Dlouhodobě se na její přípravě podílela matka Jelena Jakovljevová, bývalá profesionální tenistka, která vystudovala trenérství v magisterském oboru.[6]

Mezi roky 2016–2017 ji koučovala Španělka Anabel Medinaová Garriguesová,[25] poté David Taylor a v sezónách 2018–2019 Glenn Schaap. V říjnu 2019 se trenérkou stala francouzská wimbledonská šampionka Marion Bartoliová, která ji po sérii neúspěchů dovedla v prvním měsíci spolupráce do dvou finále včetně titulu v Lucemburku.[26] Po špatném vstupu do sezóny 2020, a v souvislosti s těhotenstvím Bartoliové, poprvé ukončily spolupráci během kovidového přerušení sezóny. Jako dočasný trenér ji začal připravovat Thomas Högstedt, který v minulosti vedl také Šarapovovou a Halepovou. Na pokračování spolupráce se však pro sezónu 2021 nedomluvili a Bartoliová se do týmu vrátila po narození dcery na únorovém Qatar Total Open 2021. V roce 2022 oznámila, že ji vede Ukrajinec Stanislav Chmarský.[27]

Finále na Grand Slamu

Ženská dvouhra: 1 (1–0)

Stavrokturnajpovrchsoupeřka ve finálevýsledek
Vítězka2017French OpenantukaRumunsko Simona Halepová4–6, 6–4, 6–3

Ženská čtyřhra: 1 (0–1)

Stavrokturnajpovrchspoluhráčkasoupeřky ve finálevýsledek
Finalistka2024Australian OpentvrdýUkrajina Ljudmyla KičenokováČínská Tchaj-pej Sie Šu-wej
Belgie Elise Mertensová
1–6, 5–7

Smíšená čtyřhra: 1 (0–1)

Stavrokturnajpovrchspoluhráčsoupeři ve finálevýsledek
Finalistka2019WimbledontrávaŠvédsko Robert LindstedtČínská Tchaj-pej Latisha Chan
Chorvatsko Ivan Dodig
2–6, 3–6

Finále na okruhu WTA Tour

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (1–0 D; 0–1 Č)
Turnaj mistryň (0–0)
Premier Mandatory & Premier 5 / WTA 1000 (0–2 D; 2–2 Č)
Premier / WTA 500 (4–2 D; 4–4 Č)
International / WTA 250 (3–4 D; 1–1 Č)

Dvouhra: 16 (8–8)

StavČ.DatumTurnajPovrchSoupeřka ve fináleVýsledek
Finalistka1.20. září 2015Québec, Kanadakoberec (h)Německo Annika Becková2–6, 2–6
Finalistka2.27. února 2016Dauhá, KatartvrdýŠpanělsko Carla Suárezová Navarrová6–1, 4–6, 4–6
Finalistka3.9. dubna 2017Charleston, Spojené státyantukaRusko Darja Kasatkinová3–6, 1–6
Vítězka1.10. června 2017French Open, Paříž, FrancieantukaRumunsko Simona Halepová4–6, 6–4, 6–3
Vítězka2.24. září 2017Soul, Jižní KoreatvrdýBrazílie Beatriz Haddad Maiová6–7(5–7), 6–1, 6–4
Finalistka4.1. dubna 2018Miami, Spojené státytvrdýUSA Sloane Stephensová6–7(5–7), 1–6
Finalistka5.13. října 2019Linec, Rakouskotvrdý (h)USA Coco Gauffová3–6, 6–1, 2–6
Vítězka3.20. října 2019Lucemburk, Lucemburskotvrdý (h)Německo Julia Görgesová6–4, 6–1
Vítězka4.26. června 2021Eastbourne, Spojené královstvítrávaEstonsko Anett Kontaveitová6–3, 6–3
Finalistka6.19. září 2021Lucemburk, Lucemburskotvrdý (h)Dánsko Clara Tausonová3–6, 6–4, 4–6
Vítězka5.19. února 2022Dubaj, Spojené arabské emirátytvrdýRusko Veronika Kuděrmetovová6–0, 6–4
Finalistka7.25. června 2022Eastbourne, Spojené královstvítrávaČesko Petra Kvitová3–6, 2–6
Finalistka8.25. září 2022Soul, Jižní Koreatvrdý  Jekatěrina Alexandrovová6–7(4–7), 0–6
Vítězka6.25. června 2023Birmingham, Spojené královstvítrávaČesko Barbora Krejčíková7–6(10–8), 6–4
Vítězka7.13. ledna 2024Adelaide, Austrálietvrdý  Darja Kasatkinová6–3, 6–2
Vítězka8.4. února 2024Linec, Rakouskotvrdý (h)  Jekatěrina Alexandrovová6–2, 6–3

Čtyřhra: 15 (7–8)

StavČ.DatumTurnajPovrchSpoluhráčkaSoupeřky ve fináleVýsledek
Vítězka1.5. února 2017Petrohrad, Ruskotvrdý (h)Polsko Alicja RosolskáChorvatsko Darija Juraková
Švýcarsko Xenia Knollová
3–6, 6–2, [10–5]
Vítězka2.30. dubna 2017Stuttgart, Německoantuka (h)USA Raquel AtawováUSA Abigail Spearsová
Slovinsko Katarina Srebotniková
6–4, 6–4
Vítězka3.17. února 2018Dauhá, KatartvrdýKanada Gabriela DabrowskáSlovinsko Andreja Klepačová
Španělsko María José Martínez Sánchezová
6–3, 6–3
Finalistka1.28. července 2019Jūrmala, LotyšskoantukaKazachstán Galina VoskobojevováKanada Sharon Fichmanová
Srbsko Nina Stojanovićová
6–2, 6–7(1-7), [6–10]
Finalistka2.6. října 2019Peking, ČínatvrdýUkrajina Dajana JastremskáUSA Sofia Keninová
USA Bethanie Mattek-Sandsová
3–6, 7–6(7–5), [7–10]
Finalistka3.28. února 2020Dauhá, KatartvrdýKanada Gabriela DabrowskáČínská Tchaj-pej Sie Šu-wej
Česko Barbora Strýcová
2–6, 7–5, [2–10]
Finalistka4.6. března 2021Dauhá, KatartvrdýRumunsko Monica NiculescuováUSA Nicole Melicharová
Nizozemsko Demi Schuursová
2–6, 6–2, [8–10]
Vítězka4.23. října 2021Moskva, Ruskotvrdý (h)Česko Kateřina SiniakováUkrajina Nadija Kičenoková
Rumunsko Ioana Raluca Olaruová
6–2, 4–6, [10–8]
Finalistka5.19. února 2022Dubaj, Spojené arabské emirátytvrdýUkrajina Ljudmyla KičenokováRusko Veronika Kuděrmetovová
Belgie Elise Mertensová
1–6, 3–6
Vítězka5.19. června 2022Birmingham, Spojené královstvítrávaUkrajina Ljudmyla KičenokováBelgie Elise Mertensová
Čína Čang Šuaj
bez boje
Finalistka6.25. června 2022Eastbourne, Spojené královstvítrávaUkrajina Ljudmyla KičenokováSrbsko Aleksandra Krunićová
Polsko Magda Linetteová
bez boje
Vítězka6.21. srpna 2022Cincinnati, Spojené státytvrdýUkrajina Ljudmyla KičenokováUSA Nicole Melichar-Martinezová
Austrálie Ellen Perezová
7–6(7–5), 6–3
Finalistka7.17. února 2023Dauhá, KatartvrdýUkrajina Ljudmyla KičenokováUSA Coco Gauffová
USA Jessica Pegulaová
4–6, 6–2, [7–10]
Vítězka7.7. ledna 2024Brisbane, AustrálietvrdýUkrajina Ljudmyla KičenokováBelgie Greet Minnenová
Spojené království Heather Watsonová
7–5, 6–2
Finalistka8.28. ledna 2024Australian Open, Melborune, AustrálietvrdýUkrajina Ljudmyla KičenokováČínská Tchaj-pej Sie Šu-wej
Belgie Elise Mertensová
1–6, 5–7

Finále na okruhu ITF

Dotace turnajů okruhu ITF
100 000 $ tournaments80 000 $ tournaments
75 000 $ tournaments60 000 $ tournaments
50 000 $ tournaments25 000 $ tournaments
15 000 $ tournaments10 000 $ tournaments

Dvouhra: 10 (7–3)

Stavč.datumturnajpovrchsoupeřka ve finálevýsledek
Vítězka1.29. října 2012Stockholm, Švédskotvrdý (h)Švédsko Ellen Allgurinová6–1, 6–3
Vítězka2.18. dubna 2013Helsingborg, Švédskokoberec (h)Švédsko Ellen Allgurinová6–2, 7–6(7–3)
Vítězka3.11. listopadu 2013Helsinky, Finskotvrdý (h)Švédsko Susanne Celiková7–5, 4–6, 7–5
Vítězka4.7. dubna 2014Pula, ItálieantukaFrancie Jade Suvrijnová7–6(7–4), 6–1
Vítězka5.21. dubna 2014Pula, ItálieantukaŠpanělsko Yvonne Cavallé Reimersová6–2, 7–5
Vítězka6.28. dubna 2014Pula, ItálieantukaItálie Alice Balducciová4–6, 7–6(7–1), 6–3
Finalistka1.17. listopadur 2014Zawada, Polskokoberec (h)Francie Océane Dodinová5–7, 4–6
Vítězka7.23. února 2015Petrohrad, Ruskotvrdý (h)Rumunsko Patricia Maria Țigová3–6, 7–5, 6–2
Finalistka2.23. března 2015Kanton, ČLRtvrdýRusko Jelizaveta Kuličkovová1–6, 7–5, 5–7
Finalistka3.27. července 2015Sobota, PolskoantukaČesko Petra Cetkovská6–3, 5–7, 2–6

Čtyřhra: 9 (8–1)

Stavč.datumturnajpovrchspoluhráčkasoupeřky ve finálevýsledek
Vítězka1.22. října 2012Stockholm, Švédskotvrdý (h)Švédsko Donika BashotováRusko Maria Mochová
Estonsko Eva Paalmová
7–6(7–4), 6–1
Vítězka2.18. února 2013Helsingborg, Švédskokoberec (h)Švédsko Ellen AllgurinováŠvédsko Cornelia Listerová
Nizozemsko Lisanne van Rietová
6–2, 6–7(4–7), [10–7]
Vítězka3.25. března 2013Tallinn, Estonskotvrdý (h)Estonsko Anett KontaveitováUkrajina Ljudmyla Kičenoková
Ukrajina Nadija Kičenoková
2–6, 7–5, [10–0]
Vítězka4.15. července 2013Imola, ItáliekoberecUkrajina Ljudmyla KičenokováFilipíny Katharina Lehnertová
Itálie Alice Matteucciová
6–4, 3–6, [10–3]
Vítězka5.11. listopadu 2013Helsinky, Finskotvrdý (h)Estonsko Eva PaalmováNizozemsko Quirine Lemoineová
Česko Martina Přádová
6–2, 5–7, [11–9]
Vítězka6.7. dubna 2014Pula, ItálieantukaJaponsko Mana AjukawováItálie Alice Balducciová
Rumunsko Diana Buzeanová
7–5, 3–6, [10–5]
Vítězka7.21. dubna 2014Pula, ItálieantukaNizozemsko Rosalie van der HoekováŠpanělsko Yvonne Cavallé Reimersová
Španělsko Olga Sáez Larrová
6–1, 2–6, [10–6]
Vítězka8.26. ledna 2015Andrézieux-Bouthéon, Francietvrdý (h)Itálie Gioia BarbieriováNizozemsko Lesley Kerkhoveová
Chorvatsko Ana Vrljićová
2–6, 7–6(7–4), [10–3]
Finalistka1.27. července 2015Sobota, PolskoantukaŠvédsko Cornelia ListerováNizozemsko Kiki Bertensová
Nizozemsko Richèl Hogenkampová
6–7(2–7), 4–6

Finále na juniorce Grand Slamu

Dvouhra juniorek: 1 (1–0)

Stavrokturnajpovrchsoupeřka ve finálevýsledek
Vítězka2014WimbledontrávaSlovensko Kristína Schmiedlová2–6, 6–3, 6–0

Chronologie výsledků na Grandslamu

Dvouhra

Turnaj2015201620172018201920202021202220232024SRV–P
Australian OpenA1. kolo3. kolo3. kolo1. kolo2. kolo1. kolo3. koloČF3. kolo0 / 913–9
French OpenQ11. koloVítěz1. kolo1. kolo3. kolo1. kolo2. kolo2. kolo1 / 811–7
Wimbledon2. kolo1. koloČFSF1. koloNH3. kolo4. kolo2. kolo0 / 816–8
US Open2. kolo1. kolo3. kolo3. kolo3. koloAA1. koloČF0 / 711–7
výhry–prohry2–20–415–39–42–43–22–36–410–42–11 / 3251–31

Ženská čtyřhra

Turnaj2015201620172018201920202021202220232024SRV–P
Australian OpenA1. kolo1. kolo1. kolo2. koloČF3. kolo2. kolo1. koloF0 / 912–9
French OpenA1. kolo1. kolo1. koloČF3. kolo3. koloSF2. kolo0 / 811–8
WimbledonA3. kolo1. kolo3. kolo1. koloNH2. koloSF1. kolo0 / 79–5
US OpenA2. kolo1. kolo1. koloČFAA3. kolo2. kolo0 / 67–6
výhry–prohry0–03–40–42–36–45–25–211–42–45–10 / 3039–28

Smíšená čtyřhra

Turnaj201620172018201920202021202220232024SRV–P
Australian OpenAAAA2. kolo1. koloAČFA0 / 33–2
French OpenA1. kolo1. koloANHAA1. kolo0 / 30–3
WimbledonSFAAFNHAČFA0 / 311–3
US Open1. kolo2. koloAANHAČFA0 / 33–3
výhry–prohry4–21–20–15–11–10–14–22–10–00 / 1217–11
Legenda
SRpoměr vyhraných turnajů
ku všem odehraným
W–L
V–P
výhry–prohry
NHdaný rok se turnaj nekonalAturnaje se hráč nezúčastnil
1Q / LQprohra v (kole) kvalifikace1k / 1Rprohra v daném kole turnaje
QF / ČFprohra ve čtvrtfináleSFprohra v semifinále
Fprohra ve fináleVítězvítězství v turnaji

Ocenění

RokCena
2014Lotyšský sportovec roku – vycházející hvězda[28]
2017WTA – hráčka s největším zlepšením
2017Lotyšský sportovec roku – sportovkyně roku

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jeļena Ostapenko na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g Jeļena Ostapenková na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky), přístup: 20240116a16. ledna 2024
  2. HARWITT, Sandra. Rubin and Ostapenko score Wimbledon silver [online]. 06-07-2014 [cit. 2014-07-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Jeļena Ostapenková na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20240116a16. ledna 2024
  4. Jeļena Ostapenková na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky), přístup: 20240116a16. ledna 2024
  5. Tokyo 2020: Osaka becomes the first tennis player to light the Olympic Cauldron [online]. WTA Tennis, 2021-07-23 [cit. 2021-07-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. a b CLAREY, Christopher. Jelena Ostapenko Returns to the French Open a Hero at Home in Latvia. The New York Times [online]. 2018-05-25 [cit. 2023-07-14]. Dostupné online. ISSN 0362-4331. 
  7. Финалистка Ролан Гаррос: в Запорожье живет моя бабушка. Террикон - Футбол и Спорт Украины [online]. [cit. 2022-07-08]. Dostupné online. (rusky) 
  8. Jelena Ostapenko Bio | Bio & Career [online]. WTA Tennis [cit. 2022-07-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. Ostapenková na Wimbledone prekvapila, Serena bola vulgárna. secovce.virtualne.sk [online]. 2015-06-30 [cit. 2015-07-01]. Dostupné online. 
  10. Strýcová - Garciaová 6:2, 7:5. Plíšková byla krůček od vyřazení, nakonec jdou se Strýcovou dál. Sport.cz [online]. 2017-01-21 [cit. 2017-01-21]. Dostupné online. 
  11. JELENA OSTAPENKO/ALICJA ROSOLSKA CLINCH TITLE - ST. PETERSBURG LADIES TROPHY 2017 [online]. 2017-02-05 [cit. 2017-06-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-02-11. (anglicky) 
  12. a b c 2017 results [online]. [cit. 2017-06-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. Ondřej Jirásek. Kasatkinová porazila i Ostapenkovou a v Charlestonu slaví premiérový titul [online]. Tenisportal.cz, 2017-04-09 [cit. 2017-04-10]. Dostupné online. 
  14. The Latest: Latvia's Ostapenko into French Open semifinals [online]. 2017-06-06 [cit. 2017-06-07]. Dostupné online. (anglicky) [nedostupný zdroj]
  15. MITCHELL, Kevin. Jelena Ostapenko sets up birthday treat with Timea Bacsinszky in Paris [online]. 2017-06-06 [cit. 2017-06-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. Women's Grand Slam Unseeded Finalists | FOX Sports [online]. 2010-01-30 [cit. 2017-06-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. On a day of firsts, unseeded Ostapenko reaches French Open final [online]. tennis.com, 8-6-2017. Dostupné online. (anglicky) 
  18. French Open 2017: Simona Halep and Jelena Ostapenko reach final [online]. BBC Sport, 8-6-2017. Dostupné online. (anglicky) 
  19. ZABLOUDIL, Luboš. Lotyška Ostapenková si k 20. narozeninám nadělila postup do finále Roland Garros! [online]. Tenisportal.cz, 2017-06-08 [cit. 2017-06-09]. Dostupné online. 
  20. a b ZABLOUDIL, Luboš. Ostapenková ve 20 letech slaví premiérový titul a hned na Roland Garros! [online]. Tenisportal.cz, 2017-06-10 [cit. 2017-06-10]. Dostupné online. 
  21. Jelena Ostapenko beats Simona Halep to become youngest French Open champion for 20 years [online]. The Independent, 10-06-2017. Dostupné online. (anglicky) 
  22. Jelena Ostapenko beats Simona Halep to win French Open [online]. ESPN Tennis, 10-06-2017. Dostupné online. (anglicky) 
  23. French Open: Jelena Ostapenko beats Simona Halep to win first Grand Slam [online]. 10-06-2017. Dostupné online. (anglicky) 
  24. Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. V Paříži končí obhájkyně titulu Ostapenková i Venus Williamsová [online]. TenisPortal.cz, 2018-05-27 [cit. 2018-05-28]. Dostupné online. 
  25. PERKINS, Adam. Jelena Ostapenko: The latest 18 year old sensation on the WTA Tour [online]. 2016-03-03 [cit. 2017-06-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  26. Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Léčba Bartoliovou zabrala. Ostapenková v Lucemburku překazila Görgesové obhajobu titulu a slaví třetí triumf [online]. TenisPortal.cz, 2019-10-20 [cit. 2019-10-21]. Dostupné online. 
  27. GRAY, James. Ostapenko offers her Ukrainian coach a home from home in Latvia ahead of Wimbledon. inews.co.uk [online]. 2022-06-27 [cit. 2023-07-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  28. Martins Dukurs and Anastasija Grigorjeva names Latvia's Athletes of the Year [online]. [cit. 2016-03-08]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

Žebříček ATPŽebříček WTA
Mužská dvouhra20240318a18. března 2024
Poř.tenistabodyposun
1.Srbsko Novak Djoković (SRB)9 725
2.Španělsko Carlos Alcaraz (ESP)8 805
3.Itálie Jannik Sinner (ITA)8 310
4. Daniil Medveděv7 765
5.Německo Alexander Zverev (GER)5 060 1
6. Andrej Rubljov4 970 1
7.Dánsko Holger Rune (DEN)3 875
8.Norsko Casper Ruud (NOR)3 560 1
9.Polsko Hubert Hurkacz (POL)3 370 1
10.Austrálie Alex de Minaur (AUS)3 300
Ženská dvouhra20240318a18. března 2024
Poř.tenistkabodyposun
1.Polsko Iga Świąteková (POL)10 715
2. Aryna Sabalenková8 195
3.USA Coco Gauffová (USA)7 150
4.Kazachstán Jelena Rybakinová (KAZ)5 848
5.USA Jessica Pegulaová (USA)5 035
6.Tunisko Ons Džabúrová (TUN)4 118
7.Čína Čeng Čchin-wen (CHN)4 050 1
8.Česko Markéta Vondroušová (CZE)4 015 1
9.Řecko Maria Sakkariová (GRE)3 825
10.Lotyšsko Jeļena Ostapenková (LAT)3 493
Mužská čtyřhra20240318a18. března 2024
Poř.tenistabodyposun
1.USA Austin Krajicek (USA)7 140 2
2.Indie Rohan Bopanna (IND)7 080 1
3.Austrálie Matthew Ebden (AUS)7 080 1
4.Nizozemsko Wesley Koolhof (NED)6 780 3
5.Chorvatsko Ivan Dodig (CRO)6 630 1
6.Spojené království Joe Salisbury (GBR)6 540 1
7.USA Rajeev Ram (USA)6 540 1
8.Argentina Horacio Zeballos (ARG)6 397 2
9.Španělsko Marcel Granollers (ESP)6 397 1
10.Mexiko Santiago González (MEX)5 670 1
Ženská čtyřhra20240318a18. března 2024
Poř.tenistkabodyposun
1.Čínská Tchaj-pej Sie Šu-wej (TPE)8 369 1
2.Belgie Elise Mertensová (BEL)8 345 1
3.Austrálie Storm Hunterová (AUS)7 730
4.Kanada Gabriela Dabrowská (CAN)5 950 1
5.Nový Zéland Erin Routliffeová (NZL)5 695 1
6.Německo Laura Siegemundová (GER)5 670 1
7.USA Nicole Melichar-Martinezová (USA)5 590
8.Austrálie Ellen Perezová (AUS)5 470
9. Věra Zvonarevová5 075
10.USA Jessica Pegulaová (USA)5 050

Média použitá na této stránce

Flag of Chinese Taipei for Olympic games.svg
Chinese Taipei Olympic Flag. According to the official website of Chinese Taipei Olympic Committee, Blue Sky(circle) & White Sun(triangles) above the Olympic rings is neither the National Emblem of the Republic of China, nor the Party Emblem of Kuomintang (KMT), but a design in between, where the triangles do not extend to the edge of the blue circle, as registered at International Olympic Committee in 1981 and digitally rendered in 2013. Besides, the blue outline of the five-petaled plum blossom is broader than the red one. Moreover, the CMYK code of the blue one and the Blue Sky & White Sun is "C100-M100-Y0-K0", and different from the Olympic rings (C100-M25-Y0-K0). Note that it's the only version recognized by IOC.
Flag of Belgium.svg

Belgická vlajka

This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.

Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Slovenia Flag.svg
Autor: Professorsolo2015, Licence: CC BY-SA 4.0
Flag of Slovenia
Flag of Canada (Pantone).svg
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
Flag of Australia (converted).svg

Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).

See Flag of Australia.svg for main file information.
Flag of Yugoslavia (1946-1992).svg
Flag of the Socialist Federal Republic of Yugoslavia (1946-1992).
The design (blazon) is defined in Article 4 of the Constitution for the Republic of Yugoslavia (1946). [1]
Flag of Germany (state).svg
Bundesdienstflagge (Flag of the federal authorities of Germany). Under German law, federal states, municipalities, institutions or private persons are not allowed to use this flag.
Ostapenko WM17 (7) (36143098646).jpg
Autor: si.robi, Licence: CC BY-SA 2.0
Ostapenko WM17 (7)
Ostapenko RG22 (4) (52144317609).jpg
Autor: si.robi, Licence: CC BY-SA 2.0
Ostapenko RG22 (4)
Jelena Ostapenko RG17 cropped.jpg
Autor: Azilko, Licence: CC BY-SA 4.0
Jelena Ostapenko after winning the 2017 French Open