Jeřáb popelavý

Jeřáb popelavý
	Jeřáb popelavý (dospělý pták)
	Zpěv jeřábů v lesích u Josvainiů v Litvě
Stupeň ohrožení podle IUCN
	; málo dotčený
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia);
Kmen	strunatci (Chordata);
Podkmen	obratlovci (Vertebrata);
Třída	ptáci (Aves);
Podtřída	letci (Neognathae);
Řád	krátkokřídlí (Gruiformes);
Čeleď	jeřábovití (Gruidae);
Rod	jeřáb (Grus);
Binomické jméno
	Grus grus; Linnaeus, 1758
	Rozšíření jeřába popelavého (žlutě hnízdiště, modře zimoviště). Rozšíření jeřába popelavého (žlutě hnízdiště, modře zimoviště).
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jeřáb popelavý (Grus grus) je velký druh ptáka z čeledi jeřábovitých.

Taxonomie

Rozlišují se 2 poddruhy: jeřáb popelavý evropský (Grus grus grus), obývající evropskou část areálu, a jeřáb popelavý sibiřský (Grus grus lilfordi), obývající asijskou část rozšíření.^[2]

Popis

O něco větší než čáp bílý (délka těla 96–119 cm, rozpětí křídel 180–222 cm), s dlouhýma nohama a dlouhým štíhlým krkem. Abnormálně prodloužené ramenní letky tvoří načechraný „ocas“ (skutečný ocas je krátký a patrný hlavně v letu).^[2]^[3] Hmotnost se pohybuje v rozmezí 4–7 kg.^[2] Peří je převážně šedavě modrošedé, s šedočernými letkami a černobílou hlavou a krkem. Lysina v zadní části temene je červená. V létě má většina ptáků rezavohnědě zbarvený hřbet, který je po zbytek roku šedavý. Obě pohlaví jsou podobná, samci jsou pouze o něco větší. Mladí ptáci se liší světle rezavohnědým zbarvením hlavy a krku a méně objemnými ramenními letkami.^[3]

Létá v klínovitých formacích nebo v šikmých řadách, s nataženým krkem a nohama.^[3] Ozývá se nezaměnitelnými troubivými zvuky.

Rozšíření

Má palearktický typ rozšíření, na východě pokrývající téměř celý pás severských lesů, včetně asijských stepí rozkládajících se na jihu. V Evropě byl areál druhu v důsledku lidské činnosti značně zredukován a v současné době je soustředěn hlavně do její střední a východní části.^[4] Od roku 1960 se však jeho hranice opět posunují k jihu, a jeřáb popelavý se jako hnízdič šíří do dalších zemí (Anglie, Francie, ČR). Tažný druh, zimuje ve Středomoří a v Malé Asii, kam odlétá převážně v průběhu října, na hnízdiště se vrací během února a března.^[2]

Výskyt v Česku

Na území ČR se jeřáb popelavý objevoval až do 80. let 20. století pouze jako řídce protahující druh, od roku 1981 je vzhledem k výskytu v hnízdní době možné usuzovat na hnízdění. To však bylo poprvé prokázáno až v roce 1989 u Doks, a v následujících letech i na jiných lokalitách Českolipska: roku 1990 v Heřmaničkách, v roce 1997 opět v Doksech, roku 1999 ve Starých Splavech. Českolipsko je hlavní hnízdní oblastí i v současné době (od roku 1999 zde pravidelně hnízdí minimálně 6 párů), dalšími oblastmi jsou Děčínsko, Chebsko, Královéhradecko, Mladoboleslavsko, Strakonicko a Hodonínsko.^[2]

Celková početnost i počet obsazených lokalit dlouhodobě stoupá; v letech 1985–89 byla odhadnuta na 1–5 párů, v letech 1990–94 na 5–10 párů a v roce 2000 bylo potvrzeno hnízdění u 8 párů a u dalších 4 bylo považováno za možné.^[2] V období let 2001–2004 se početnost vyvíjela následovně: v roce 2001 14 párů (včetně pravděpodobných a možných hnízdění), v roce 2002 18 párů, v roce 2003 28 párů a v roce 2004 35 párů.^[5]

Prostředí

K hnízdění vyhledává rašeliniště a rákosiny u jezer, rybníků a řek v lesnatých oblastech.^[3]

Hnízdění

Na hnízdiště přilétá již v párech nebo hejnech o třech jedincích (dospělý pár a pravděpodobně jejich loňské mládě). Při toku hlasitě troubí a předvádí charakteristický tanec, tvořený úklony a výskoky do výšky. Hnízdo je kupa z rostlinného materiálu o průměru 75–130 cm, postavená na zemi v bažinatém terénu. Hnízdí 1× ročně, při zničení snůšky v počátku hnízdění klade snůšku náhradní. V dubnu až květnu snáší obvykle 2 světle béžová, olivově a hnědě skvrnitá vejce o rozměrech 94 x 62 mm, na kterých sedí střídavě oba ptáci po dobu 28–31 dnů. Mláďata se líhnou v intervalu několika hodin až 2 dnů a 1–2 dny poté hnízdo opouštějí a rodiče je vodí po okolí. Zpočátku se zdržují pouze v blízkém okolí hnízda ve skrytu vysoké vegetace, od stáří 30 dnů je rodiče začínají vodit na místa vzdálená 1–2 km. Vzletnosti dosahují ve věku 60 dnů, ale i poté se drží s rodiči pohromadě. Pohlavně dospívají ve věku 5–6 let.^[2]

Hnízdo jeřába popelavého
Vejce jeřába popelavého (Grus grus)

Z 31 hnízdění na území ČR v letech 1989–2000 bylo neúspěšných 9 (29 %): v 5 případech z důvodu predace prasetem divokým, ve 3 případech příčinou člověka (v 1 případě nadměrným rušením a ve 2 případech krádeží vajec) a v 1 případě byla příčina neznámá.^[2]

Potrava

V potravě převažují zelené části rostlin, plody a semena. V nevelkém množství je zastoupená také živočišná strava, tvořená hmyzem, měkkýši, červy a drobnými obratlovci, včetně obojživelníků, plazů, hlodavců a vajec i mláďat ptáků. Při tahu hledá potravu hlavně na polích.^[2]

Symbolika

Krása jeřábů a jejich velkolepé námluvní tance člověka odedávna fascinovaly. V řecké mytologii byl jeřáb přisuzován Apollónovi, Deméter, a Hermovi. Byl symbolem bdělosti a opatrnosti, a byl považován za „ptáka štěstí“. V Číně symbolizoval dlouhý život, moudrost, věk a vztah mezi otcem a synem. V Japonsku je jeřáb je symbolem štěstí a dlouhověkosti. V heraldice je jeřáb symbolem péče a ostražitosti. V poezii je jeřáb symbolem něčeho „vznešeného“ v přírodě.

Chov v zoo

Tento druh byl v srpnu 2019 chován přibližně ve 110 evropských zoo.^[6] V rámci Česka se jedná o tyto zoo^[6]:

Na Slovensku je chován v Zoo Košice.

Chov v Zoo Praha

První jeřáb popelavý se do Zoo Praha dostal již v počátcích zoo. Současný chov započal v roce 2016, kdy byla dovezena samice. V roce 2017 přibyl samec.^[6] Také ke konci roku 2018 byl chován pár.^[7]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kranich (Art) na německé Wikipedii.

↑ Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h ⁱ HUDEC, Karel, a kol. Fauna ČR. Ptáci 2. Praha: Academia, 2005. ISBN 80-200-1113-7.
↑ ^a ^b ^c ^d SVENSSON, Lars, a kol. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. 2. vyd. Plzeň: Ševčík, 2012. ISBN 978-80-7291-224-7.
↑ CEPÁK, Jaroslav, a kol. Atlas migrace ptáků České a Slovenské republiky. Praha: Aventinum, 2008. ISBN 978-80-86858-87-6.
↑ KONDĚLKA, Drahomír; PETRO, Radim, 2008: Prvé známé případy prokázaného hnízdění jeřába popelavého (Grus grus) na Moravě a ve Slezsku. Sylvia 44. Dostupné online. Archivováno 4. 11. 2013 na Wayback Machine.
↑ ^a ^b ^c Zootierliste. Zootierliste [online]. [cit. 2019-08-05]. [zootierliste.de Dostupné online].
↑ Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2018

Externí odkazy

Galerie jeřáb popelavý na Wikimedia Commons
Obrázky, zvuky či videa k tématu jeřáb popelavý na Wikimedia Commons
Slovníkové heslo jeřáb popelavý ve Wikislovníku
Taxon Grus grus ve Wikidruzích
Mapa hnízdního rozšíření jeřába popelavého v Evropě v letech 2013–2017 a porovnání s 80. lety 20. století na EBBA2.info (anglicky)
Jeřáb v ZOO Ohrada

[dcb0c8d077f8206b686b2b81a2931d49410a83bf-1] Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]

[hudecakol-2] ↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h ⁱ HUDEC, Karel, a kol. Fauna ČR. Ptáci 2. Praha: Academia, 2005. ISBN 80-200-1113-7.

[svensson-3] SVENSSON, Lars, a kol. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. 2. vyd. Plzeň: Ševčík, 2012. ISBN 978-80-7291-224-7.

[atlasmigrace-4] CEPÁK, Jaroslav, a kol. Atlas migrace ptáků České a Slovenské republiky. Praha: Aventinum, 2008. ISBN 978-80-86858-87-6.

[5] KONDĚLKA, Drahomír; PETRO, Radim, 2008: Prvé známé případy prokázaného hnízdění jeřába popelavého (Grus grus) na Moravě a ve Slezsku. Sylvia 44. Dostupné online. Archivováno 4. 11. 2013 na Wayback Machine.

[:0-6] Zootierliste. Zootierliste [online]. [cit. 2019-08-05]. [zootierliste.de Dostupné online].

[7] Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2018

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

Navigation

Navigace

Tématické portály