Jeřáb sudetský

Jeřáb sudetský
Dozrávající plody jeřábu sudetského
Stupeň ohrožení podle IUCN
ohrožený druh[1]
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae)
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída	vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád	růžotvaré (Rosales)
Čeleď	růžovité (Rosaceae)
Rod	jeřáb (Sorbus)
Binomické jméno
Sorbus sudetica (Tausch) Bluff, Nees et Schauer, 1837
Synonyma
jeřáb krkonošský Aria nivea × chamaemespilus sudetica Aria sudetica Chamaemespilus sudetica Sorbus chamaemespilus subsp. sudetica Pyrus sudetica
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jeřáb sudetský (Sorbus sudetica) je keř vyrůstající obvykle do výše 50 až 200 cm nebo stromek až 300 cm vysoký, květenství je chocholičnatá lata, malvice červená, 10-13 mm v průměru, endokarp chrupavčitý, kvete v červnu až červenci, krkonošský endemit, kriticky ohrožený druh rodu jeřáb.

Taxonomie

Tento druh (neoendemit) vznikl po poslední době ledové (asi před 12 až 22 tisíci léty) a udržel se na nikdy nezaledněných hřebenech Krkonoš jako ustálený plodný kříženec, endemická mikrospecie rodu jeřáb. Jeho rodičovské druhy jeřáb muk (Sorbus aria) a jeřáb mišpulka (Sorbus chamaemespilus) dnes již v Krkonoších nerostou. Je to tetraploidní druh který se může rozmnožovat pohlavně (semeny) i klonálně (hřížením), příležitostně se může množit i apomikticky. Je nejstarší známý krkonošský endemit, popsal ho v roce 1834 botanik Ignaz Friedrich Tausch pod názvem Pyrus sudetica.

Výskyt

Tato krkonošská endemická dřevina vyrůstá v počtu cca 145 jedinců na několika izolovaných lokalitách na české straně a v menším počtu i na polské. Roste na svazích karů a v lavinových drahách chráněných před silnými větry, obvykle na chudých a plytkých půdách, v supramontálním až subalpínském stupni v rozmezí 1000 až 1350 m n. m.. Nesnáší konkurenci smrků ani kosodřeviny, ty které rostou v trvalém stínu nekvetou a téměř nerostou na svazích situovaných na severovýchod.

Habitus

Jeřáb sudetský se vyskytuje ve dvou vzrůstových formách, jako pozůstatek po svých rodičích, jeřáb mišpulka je poléhavý keř se šavlovitými větvemi a jeřáb muk zase strom dosahující výšky 6 až 12 m.

Keřovitá forma

Keřovitá forma je typická svými zahnutými větvemi a je dále plasticky přizpůsobena místu růstu. Klasický keřovitý tvar mají keře rostoucí na nezastíněných svazích o sklonu menším než 30°. Šavlovitě prohnuté, a to jen mírně, jsou pouze větve ve spodní části keře. Dorůstají do výšky 1,6 m až 2 m a síla větví u báze je okolo 3 cm. Plazivý lavinový tvar mají většinou keře rostoucí na strmějších svazích v lavinových drahách, kde váha sněhové pokrývky a pohyb sněhu stlačuje větve po spádu téměř k povrchu půdy. Tyto výrazně prohnuté větve jsou přibližně dlouhé 0,8 až 1,2 m a jejich průměr u báze je 4 až 5 cm. Méně častý plazivý stínový tvar mají keře vyrostlé v místech, kde dochází k silnému zastínění konkurenční dřevinou. Tehdy se keř skládá jen z jediné holé větve, plazící se za sluncem ven ze zastíněného prostoru. Větev může být dlouhá i 5 m a mít v průměru 3,5 cm, rozvětvuje se a olisťuje až mimo stín.

Stromovitá forma

Vyskytuje se poměrně řídce a jen u jedinců vyrůstajících ze spár zvětralé skaly o sklonu asi 40°. Mají kmínek o průměru 7 až 11 cm, dorůstají do výšky 2 až 3 m a v 1 až 1,5 metru vytvářejí bohatě olistěnou korunu. Je předpoklad, že vzniklý kmínek je vlastně větev unikající před stínem svislým směrem a v místě opuštění stínu se větev rozvětví a olistí. Vyskytují se mimo lavinových drah a míst s velkým množstvím ležícího sněhu.

Popis

Na větvích s hladkou hnědošedou kůrou vyrůstají ze špičatých, vejcovitě kuželovitých pupenů střídavě jednoduché, celokrajné listy s řapíky dlouhými 15 až 18 mm. Jejich obvejčité nebo obvejčitě eliptické čepele dlouhé 6 až 10 cm jsou po okraji nepravidelně zubaté a u báze často celokrajné. Na lícní straně jsou lysé a tmavě zelené, na spodní chlupaté a šedě stříbrné, mívají 7 až 9 párů postranních žilek.

Drobné narůžovělé pětičetné květy jsou v počtu 15 až 20 sdruženy do chocholičnaté laty která mívá v průměru okolo 5 cm. Je udáván nejvyšší počet 150 květenství na jedné rostlině. Vytrvalé, běloplstnaté kališní lístky bývají špičaté, v době květu jsou vzpřímené. Vzpřímené korunní lístky jsou široce vejčité a mají barvu růžově červenou. Z polospodního semeníku vyrůstají dvě, zřídka tři čnělky zakončené plochými bliznami. Kvetou od června do srpna.

Plody jsou široce elipsoidní až kulovité, tmavě červené lesklé malvice se zaschlým vytrvalým kalichem. Mívají v průměru 10 až 13 mm a zralé mají příjemnou chuť, dozraje jich zhruba pětina z počtu květů. Každá obsahuje 1 až 2 semena kapkovitého tvaru s mandlovou chutí. Malvice slouží jako potrava ptákům (drozdovití, sýkorovití, pěnkavovití) i hlodavcům. Mnohé zůstávají na větvích dlouho do zimy, dokonce i do jara.

Rozmnožování

Generativní rozmnožování semeny je možné, dochází k němu jen zřídka. Průměrná klíčivost semen je udávána různě, od 14 do 70 %. Nejčastější se rozmnožují vegetativním hřížením. Při něm zakořeňují metr i více dlouhé plazící se větve, tak vznikají mnohdy polykormony. Někdy mateřská větev po zakořenění na více místech odumře, propojení se přeruší a vzniknou jedinci rostoucí samostatně. Na šikmých svazích se keře nejčastěji rozrůstají po spádnici. Roční přírůstek větve dobře osluněného keře může být až 40 cm. Přestože semena mnohdy v přírodě vyklíčí, mladé semenáčky se objevují jen sporadicky, obvykle v prvé zimě vymrzají.

Ohrožení

Jeřáb sudetský je ohrožen hlavně svým malým počtem jedinců kterých v české přírodě roste jen okolo 145. Přestože vyrůstá v Krkonošském národním parku kde je zajištěna péče o ně i případná reintrodukce a jejich počet je po desetiletí zhruba stabilní, je vzhledem k extrémní vzácnosti v "Černém a červeném seznamu cévnatých rostlin ČR roku 2000" zařazen mezi kriticky ohrožené druhy (C1b), do stejné kategorie je zařazen i vyhláškou MŽP ČR č. 395/92 Sb. (§1).

Poznámka

Ve starší české i cizí současné taxonomii je uváděn název Sorbus sudetica (Tausch) Fritsch. Podle [1] je rod nativní ve střední a jihozápadní Evropě a podle [2] Archivováno 9. 1. 2014 na Wayback Machine a [3] roste v Pyrenejích.

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu jeřáb sudetský na Wikimedia Commons
• MRÁZEK, Tomáš. BOTANY.cz: Jeřáb sudetský [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 29.09.2010 [cit. 2012-12-07]. Dostupné online. (česky) 
• HRČKA, Daniel. Salvia-os.cz: Jeřáb sudetský [online]. Salvia - ekologický institut, z.s., Salvia-os.cz, rev. 19.04.2013 [cit. 2017-04-13]. Dostupné online. (česky) 
• HRONEŠ, Michal. Natura Bohemica: Jeřáb sudetský [online]. Natura Bohemica, Olomouc, rev. 31.11.2008 [cit. 2012-12-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-10-10. (česky) 
• Dendrologie.cz: Jeřáb sudetský [online]. P. Horáček a J. Mencl, rev. 31.12.2006 [cit. 2012-12-07]. Dostupné online. (česky) 
• KOCIÁNOVÁ, Milena; ŠTURSOVÁ, Helena. Opera Corcontica 23/1986: Revize rozšíření a ekologie jeřábu krkonošského [online]. Správa Krkonošského národního parku, Vrchlabí, rev. 1986 [cit. 2012-12-07]. Dostupné online. (česky) ^{[nedostupný zdroj]}
• KOCIÁNOVÁ, Milena; ŠTURSOVÁ, Helena; ZAHRADNÍKOVÁ, Jitka. Opera Corcontica 42/2005: Klonální růst endemického jeřábu Sorbus sudetica v Krkonoších [online]. Správa Krkonošského národního parku, Vrchlabí, rev. 2005 [cit. 2012-12-07]. Dostupné online. ISBN 80-86418-17-0. (česky) ^{[nedostupný zdroj]}
• SUDA, Jan. Závěrečná zpráva grantu 250/2004/B-BIO/PřF- Endemické hybridogenní druhy jeřábů (Sorbus) české květeny [online]. Univerzita Karlova, Praha [cit. 2012-12-07]. Dostupné online. (česky)