Ježíš na Herodově dvoře

Ježíš na Herodově dvoře
Ježíš na Herodově dvoře, Duccio, asi 1310
Ježíš na Herodově dvoře, Duccio, asi 1310
Základní informace
Datum zahájení30 nebo 33 n. l.
Datum rozhodnutítýž den
Osoby
ŽalovanýJežíš Kristus
Předseda souduHerodes Antipas
Historie procesu
PředchozíPilátův soud
NásledujícíPo procesu u Heroda je Ježíš přiveden zpět k Pilátovi a odsouzen k smrti

Ježíš na Herodově dvoře odkazuje na epizodu v Novém zákoně, která popisuje Ježíše, který byl před svým ukřižováním v Jeruzalémě poslán k Herodesovi Antipovi.[1] Tato epizoda je popsána v Lukášově evangeliu – Lk 23, 7–15 (Kral, ČEP).[2][3][4][5]

Biblické vyprávění

V Lukášově evangeliu po soudním procesu s Ježíšem v Sanhedrinu žádají starší soudu Piláta Pontského, aby Ježíše soudil a odsoudil – Lk 23, 2 (Kral, ČEP), a obviňují ho z falešných tvrzení, že je král. Při výslechu Ježíše ohledně tvrzení, že je židovským králem, si Pilát uvědomuje, že Ježíš je Galilejec, a tudíž spadá pod Herodovu jurisdikci. Protože Herodes byl v té době již náhodou v Jeruzalémě, rozhodne se Pilát poslat Ježíše k Herodovi, aby ho soudil.[1][6]

Herodes Antipas (tentýž muž, který předtím nařídil smrt Jana Křtitele a podle některých farizeů[7] zosnoval spiknutí, aby nechal zabít i Ježíše, ale nezaměňovat s jeho otcem, Herodem Velikým, který podle všeho nařídil masakr neviňátek) chtěl Ježíše vidět už dlouho a doufal, že bude moci vidět některý z Ježíšových zázraků.[6] Ježíš však na Herodesovy otázky ani na prudká obvinění velekněží a zákoníků nic neřekl.[8]

Vojáci oblékli Ježíšovi skvostné roucho, posmívali se mu jako židovskému králi, a poslali ho zpět k Pilátovi. Toho dne se z Heroda a Piláta, kteří byli předtím nepřátelé, stali přátelé.[9][1]

Lukášovo evangelium neuvádí, že Herodes Ježíše neodsoudil, a místo toho tento závěrečný verdikt přiřkne Pilátovi, který pak svolá starší soudního dvora a řekne jim:[6]

„Přivedli jste přede mne tohoto člověka, že pobuřuje lid; já jsem ho, jak vidíte, před vámi vyslechl a neshledal jsem na něm nic, z čeho jej obviňujete. Ani Herodes ne; vždyť nám ho poslal zpět. Je zřejmé, že nespáchal nic, proč by zasluhoval smrt.“[10]

Po dalších rozhovorech mezi Pilátem a staršími soudního dvora je Ježíš poslán na ukřižování na Kalvárii.[1]

Christologie

Pilátovo prohlášení, že Herodes neshledal na Ježíši žádnou vinu, je druhým ze tří prohlášení, která v Lukášově evangeliu učinil o Ježíšově nevině (první je v Lk 23, 4 (Kral, ČEP) a třetí v Lk 23, 22 (Kral, ČEP)), a navazuje na „christologii nevinnosti“, která je v tomto evangeliu přítomna.[11][12][13] Ve vyprávění, které následuje po této epizodě, neshledávají na Ježíši žádnou vinu kromě Piláta a Herodese ani další lidé.[12] V Lk 23, 41 (Kral, ČEP) jeden ze dvou lotrů ukřižovaných vedle Ježíše také konstatuje Ježíšovu nevinu, zatímco v Lk 23, 47 (Kral, ČEP) římský setník říká: „Jistě to byl spravedlivý člověk.“[13][12] Setníkova charakteristika ukazuje Lukášovo christologické zaměření na nevinnost (které začalo na Pilátově a Herodově dvoře), na rozdíl od Matouše – Mt 27, 54 (Kral, ČEP) a Marka – Mk 15, 39 (Kral, ČEP), kde setník prohlašuje: „Tento člověk byl opravdu Syn Boží“, čímž zdůrazňuje Ježíšovo božství.[13]

Jan Kalvín považoval nedostatečnou Ježíšovu odpověď na Herodovy otázky, jeho mlčení tváří v tvář obviněním vzneseným židovskými staršími a jen minimální rozpravu s Pilátem po jeho návratu od Heroda za prvek „agentní christologie“ ukřižování.[14][15] Kalvín uvedl, že Ježíš mohl argumentovat ve prospěch své neviny, ale místo toho většinou mlčel a dobrovolně se podrobil svému ukřižování v poslušnosti Otcově vůli, neboť znal svou roli „dobrovolného Beránka Božího“.[14][15] „Agentní christologie“ posílená u Herodova soudu navazuje na Ježíšovu předpověď v Lk 18, 32 (Kral, ČEP), že on bude: „vydán pohanům a bude vysmíván a bude s ním potupně zacházeno.“[13] Na Herodově dvoře Lukáš nadále zdůrazňuje Ježíšovu roli nikoli jako „nedobrovolné oběti“, ale jako dobrovolného „zástupce a služebníka“ Božího, který se podřídil Otcově vůli.[16][13]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jesus at Herod's court na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d NISWONGER, Richard L. New Testament History. [s.l.]: [s.n.], 1992. Dostupné online. ISBN 0-310-31201-9. S. 172. (anglicky) 
  2. ↑ MAJERNÍK, Ján; PONESSA, Joseph. The Synoptics: Matthew, Mark, Luke. [s.l.]: [s.n.], 2005. Dostupné online. ISBN 1-931018-31-6. S. 181. (anglicky) 
  3. ↑ PATELLA, Michael. The Gospel according to Luke. [s.l.]: [s.n.], 2005. Dostupné online. ISBN 0-8146-2862-1. S. 16. (anglicky) 
  4. ↑ CARD, Michael. Luke: The Gospel of Amazement. [s.l.]: [s.n.], 2011. Dostupné online. ISBN 978-0-8308-3835-6. S. 251. (anglicky) 
  5. ↑ Bible Study Workshop – Lesson 228 [online]. biblestudyworkshop.com, 2011-04-06, rev. 2016-03-03 [cit. 2024-05-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ a b c CARTER, Warren. Pontius Pilate: portraits of a Roman governor. [s.l.]: [s.n.], 2003. Dostupné online. ISBN 978-0-8146-5113-1. S. 120–121. (anglicky) 
  7. ↑ Mk 3, 6 (Kral, ČEP)
  8. ↑ Lk 23, 2–9 (Kral, ČEP)
  9. ↑ Lk 23, 12 (Kral, ČEP)
  10. ↑ Lk 23, 13–15 (Kral, ČEP)
  11. ↑ BUCKWALTER, Douglas. The character and purpose of Luke's christology. [s.l.]: [s.n.], 1996. ISBN 0-521-56180-9. S. 109–111. (anglicky) 
  12. ↑ a b c ROWE, Christopher Kavin. Early narrative Christology: the Lord in the Gospel of Luke. [s.l.]: [s.n.], 2006. ISBN 3-11-018995-X. S. 183. (anglicky) 
  13. ↑ a b c d e O'TOOLE, Robert F. Luke's presentation of Jesus: a christology. [s.l.]: [s.n.], 2004. Dostupné online. ISBN 88-7653-625-6. S. 96–101. (anglicky) 
  14. ↑ a b OLD, Hughes Oliphant. The Reading and Preaching of the Scriptures. [s.l.]: [s.n.], 2002. ISBN 0-8028-4775-7. S. 125. (anglicky) 
  15. ↑ a b EDMONDSON, Stephen. Calvin's Christology. [s.l.]: [s.n.], 2004. ISBN 0-521-54154-9. S. 91. (anglicky) 
  16. ↑ BROWER, Kent E.; JOHNSON, Andy. Holiness and ecclesiology in the New Testament. [s.l.]: [s.n.], 2007. Dostupné online. ISBN 0-8028-4560-6. S. 115. (anglicky) 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce