Ježíšova armáda

Ježíšova armáda s formálním názvem Církev Bratrstva Ježíšova je křesťanské evangelikální hnutí, vzniklé v šedesátých letech 20. století ve Velké Británii. I když se hnutí primárně nechápe jako nové náboženské hnutí a brání se tomuto označení, řadíme jej zde, protože splňuje podmínky pro zařazení.[1]

Vznik

Původ Ježíšovy armády lze vystopovat až do roku 1967, kdy byl pokřtěn Duchem svatým baptistický pastor Noel Stanton a několik členů jeho církve v northamptoshirském Bubrooku a začali hovořit duchovními jazyky, uzdravovat a s novým nadšením a účinností kázat evangelium.[2] Postupně se k Stantonovi přidávali další věřící a kongregace se tak rozrostla v komunitu, která chtěla žít společně, proto jim nestačil tamější kostel a přikoupili přilehlé budovy. Dnes jim patří mnoho budov a např. instalatérské firmy či velkoobchody se zdravou výživou.

Ježíšova armáda je veřejnosti známá především díky pomalovaným autobusům a ošacení svých stoupenců, kteří příležitostně oblékají maskovací bundy s nápisy Jesus Army.[3] Takto oblečeni jezdívají ve svých autobusech do městských center, kde šíří svou víru a snaží se získávat pro své společenství nové členy, zejména mezi chudými obyvateli Anglie.

V roce 1986 byla Ježíšova armáda vyloučena z Baptistické unie i z Protestantské aliance zejména kvůli zasadám komunálního života.[4] Do Protestantské aliance však byla před několika lety znovu přijata.

Náboženská praxe a věrouka

Členové Ježíšovy armády mohou žít sami nebo v komunitě. Životu v komunitě dává přednost cca 600 stoupenců, což je zhruba čtvrtina aktivních věřících. V komunitě se dělí prakticky o vše. Nepoužívají televizi a většinou neposlouchají jinou hudbu než křesťanskou. Nedovoluje se sdílení společného lože nesezdaného páru, manželské dvojice tomuto pravidlu nepodléhají. Neslaví Vánoce, jelikož je považují za pohanský svátek. [zdroj?]

Hnutí pečlivě dbá o své výdaje. Eviduje veškeré účty a členové, kteří opustí Ježíšovu armádu, dostávají peníze darované komunitě často zpět.

Učení Ježíšovy armády a její věrouka se nijak výrazně neliší od historické křesťanské víry.[5]

Odkazy

Reference

  1. HUNT, Stephen. Alternative religions: a sociological introduction. Aldershot, Hampshire, England: Ashgate, 2003. 268 s. Dostupné online. ISBN 978-0754634102. S. 113. (anglicky) 
  2. BARRETT, David V. Sekty, kulty & alternativní náboženství. Praha: Ivo Železný, 1993. 420 s. ISBN 80-240-0066-0. S. 153. 
  3. BARRETT, David V. The new believers: a survey of sects, cults, and alternative religions. London: Cassell, 2001. 560 s. Dostupné online. ISBN 978-0304355921. S. 228. (anglicky) 
  4. CHRYSSIDES, George D. Exploring new religions. London: Cassell, 2001. 416 s. ISBN 978-0826459596. S. 160–161. (anglicky) 
  5. PARTRIDGE, Christopher. Encyclopedia of new religions: new religious movements, sects and alternative spiritualities. Oxford: Lion, 2004. 446 s. ISBN 978-0745950730, ISBN 0745950736. S. 90. (anglicky) 

Literatura

  • BARRET, David V. Sekty, kulty, alternativní náboženství. Praha: Ivo Železný, 1998.

Externí odkazy