Jean-Claude Brialy

Jean-Claude Brialy
Jean-Claude Brialy v roce 1992
Jean-Claude Brialy v roce 1992
Narození30. března 1933
Sour El Ghozlane, Francouzské Alžírsko
Úmrtí30. května 2007 (ve věku 74 let)
Monthyon, Seine-et-Marne, FrancieFrancie Francie
Místo pohřbeníHřbitov Montmartre
Alma materPrytanée national militaire
Conservatoire à rayonnement régional de Strasbourg
Aktivní roky1955–2007
César
Nejlepší herec ve vedlejší roli
1988 – Les Innocents
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jean-Claude Brialy (30. března 1933 Aumale, dnes Sour El Ghozlane, Alžírsko – 30. května 2007 Monthyon, Seine-et-Marne) byl francouzský divadelní a filmový herec, režisér, scenárista a spisovatel, držitel Césara.

Život a kariéra

Mládí

Narodil se do rodiny důstojníka francouzské armády v tehdejším Francouzském Alžírsku,[1] v roce 1942 rodina přesídlila do Francie. Původně začal studovat ve vojenské kadetce, maturoval však na konzervatoři ve Štrasburku a s tamním uměleckým souborem se pak zúčastnil turné po jihovýchodní Francii.[1] Následně absolvoval u armádní filmové služby vojenskou službu,[1] v roce 1954 se přestěhoval do Paříže[2] a po krátkém vystupování v zdejším divadle Dauno[1] hned v roce 1954 debutoval ve filmu. Jeho prvním snímkem se stal krátkometrážní film Paris, mon copain.

Záhy se stal jedním z nejvýraznějších hereckých představitelů francouzské nové vlny[2] a ve svých filmech jej obsadili nejvýznamnější režiséři tohoto směru, například Éric Rohmer, Jean-Luc Godard, Louis Malle, François Truffaut, Agnès Varda nebo Jacques Rozier, zejména ale Claude Chabrol, který si jej v padesátých letech vybral do svých filmů Krásný Serge (1958) a Bratranci (1959). Typickou jeho postavou se pak stala role milovníků nebo uhlazených, šarmantních a většinou i cynických nebo ironických mužů. Odklon od tohoto typu postav znamenalo až účinkování v Rohmerově filmu Klářino koleno (1970).

Herecká kariéra

V roce 1972 debutoval jako režisér snímkem Églantine z dětského prostředí, za který získal ocenění na Filmovém festivalu v San Sebastiánu. Od té doby režíroval ještě několik málo filmů, které se však již nesetkaly s tak příznivým ohasem.

V sedmdesátých letech se stal jedním z nejobsazovanějších francouzských filmových herců. V roce 1976 vytvořil komediální roli v posledním Gabinově filmu Svatý rok a ztvárnil úlohu cynického prokurátora Villedieua v Tavernierově snímku Soudce a vrah, za kterou byl nominován na Césara. Z dalších významných režisérů spolupracoval například s Rogerem Vadimem, Claudem Lelouchem nebo Luisem Buñuelem. V osmdesátých letech pokračoval v bohaté filmové kariéře a v roce 1988 získal Césara za nejlepší herecký výkon za vedlejší roli homosexuálního dirigenta ve filmu Les Innocents.

Jeho posledním snímkem byl televizní film Monsieur Max (2007), ve kterém ztvárnil úlohu homosexuálního žida, který konvertuje na katolickou víru, přesto však později umírá v koncentračním táboře.[2]

Během celého svého života hrál rovněž v divadle, kde se představil například v hrách Georgese Feydeaua a v několika dramatech francouzského divadelníka Sachu Guitryho. Jednou z jeho nejúspěšnějích divadelních kreaví byla právě Guitryho hra Iluzionista, ve které hrál v roce 1989.[2] Později se stal ředitelem pařížského divadla Hébertot a v roce 1986 divadla Bouffes-Parisiens.[1] Rovněž řídil divadelní festival v Anjou[2] a jistou dobu měl vlastní televizní pořad, kam si zval osobnosti francouzského umění a kultury.[1]

Osobní život

Vydal dvě autobiografické knihy Le Ruisseau des Singes (2000) a J’ai oublié de vous dire (2004) a později o sobě prozradil, že je bisexuál.[3] Byl nositelem vysokých stupňů několika francouzských státních vyznamenání (Řád čestné legie, Řád za zásluhy, Řád umění a literatury) a monackého kulturního vyznamenání Ordre du Mérite Culturel.[4] V letech 1974 a 1984 byl hostem na filmovém festivalu v Karlových Varech.[1]

Zemřel v roce 2007 na rakovinu.[2] Na jeho pohřbu na pařížském hřbitově Montmartre byl přítomen tehdejší francouzský prezident Nicolas Sarkozy a řada významných osobností francouzského filmu a kultury.[5]

Filmografie

Herecká filmografie (výběr)

Celovečerní filmy
Krátkometrážní filmy
Televize
  • 1980: Arsène Lupin joue et perd (Arsène Lupin joue et perd), televizní seriál, režie Alexandre Astruc
  • 1995: Sandra, princezna rebelka (Sandra princesse rebelle), televizní seriál, režie Didier Albert
  • 1998: Hrabě Monte Cristo (Le Comte de Monte Cristo), televizní film, režie Josée Dayan
  • 2000: Modrý bicykl (La Bicyclette bleue), televizní seriál, režie Thierry Binisti
  • 2004: Soudce Ferrare: Případ Pierra Valéry (Le Président Ferrare: L'affaire Pierre Valéra), televizní film, režie Alain Nahum
  • 2005: Prokletí králové (Les Rois maudits), televizní seriál, režie Josée Dayan
  • 2006: Soudce Ferrare: Případ Denise Chabrierové (Le Président Ferrare: L'affaire Denise Chabrier), televizní film, režie Alain Nahum
  • 2006: Soudce Ferrare: Případ Gillese d'Auberta (Le président Ferrare: L'affaire Gilles d'Aubert), televizní film, režie Alain Nahum

Režijní filmografie (výběr)

  • 1972: Églantine (Églantine)
  • 1974: Láska v dešti (Un amour de pluie)

Publikace

  • BRIALY, Jean-Claude. Le Ruisseau des Singes. Paříž: Éditions Robert Laffont, 2000. 509 s. ISBN 978-2-26-611126-3. (francouzsky) 
  • BRIALY, Jean-Claude. J’ai oublié de vous dire. Paříž: XO éditions, 2004. 400 s. ISBN 978-2-84-563158-8. (francouzsky) 

Ocenění

Ocenění
Nominace

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d e f g FIKEJZ, Miloš. Slovník zahraničních filmových herců konce XX. století. Svazek 1. Praha: Volvox Globator, 2002. 2 svazky (1500 s.). ISBN 80-7207-489-X. S. 199–200. 
  2. ↑ a b c d e f g h i BERGAN, Ronald. Jean-Claude Brialy [online]. The Guardian, 2007-06-01 [cit. 2013-12-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ Têtu. Červenec-srpen 2007, s. 22. ISSN 1265-3578. (francouzsky) 
  4. ↑ Ordonnance Souveraine n° 15.565 du 18 novembre 2002 portant promotions ou nominations dans l'Ordre du Mérite Culturel [online]. 2002-11-18 [cit. 2013-12-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-02-17. (francouzsky) 
  5. ↑ Obsèques de Jean-Claude Brialy: des centaines d'anonymes, des stars et le président Sarkozy [online]. La Dépêche du Midi, 2007-06-04 [cit. 2014-01-03]. Dostupné online. (francouzsky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce