Jean-Luc Rougé

Jean-Luc Rougé
Narození	30. května 1949 (75 let) Clichy
Povolání	judista
Ocenění	Sláva sportu (2003) Síň slávy Mezinárodní judistické federace (2013) Řád vycházejícího slunce se zlatými paprsky s rozetou (2016) komandér Řádu čestné legie (2017) rytíř Národního řádu za zásluhy
Funkce	technický konzultant (ředitelství odboru sociální soudržnosti; 1972–1980) Národní technický ředitel (Francouzská federace džuda, džú-džucu, kenda a souvisejících disciplín; 1986–1997) ředitel (1994–2004) sportovní ředitel (Evropský judistický svaz; 1998–2002) čestný člen (Evropský judistický svaz; od 2002) … více na Wikidatech
Podpis
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jean-Luc Rougé [Žán-Lyk Rúž] (* 30. květen 1949 Clichy, Francie) je bývalý reprezentant Francie v judu.

• mistr světa z roku 1975 (první francouzský mistr světa v judu v historii)
• 4 tituly mistra Evropy
• několikanásobný vítěz pařížského turnaje
• postoj: obouruký
• tokui-waza: harai-goši

S judem začal ve 13 letech jako hráč ragby. Vytáhlá postava, dlouhé nohy, sebedůvěra a tvrdost ho na tatami zdobily. Jako většina Francouzů znal různé triky jak zapůsobit na rozhodčí. Měl výborné aši-waza a nadrilovanou techniku harai-goši, kterou zvládal na obě strany. V polovině 70. let se ještě považovalo poražení Japonce ve finálovém kole za senzaci. V roce 1975 se mu podařilo ve finále mistrovství světa porazit japonského soupeře a jako první Francouz získal zlatou medaili.

Ve své sportovní kariéře však musel oželet olympijskou medaili. V roce 1976 ho ve čtvrtfinále olympijského turnaje v Montrealu vyřadil muž se železnou kondicí Starbrook a v kategorii bez rozdílu vah prohrál souboj o bronz s judistickým bohémem Čočišvilim. V roce 1977 mu v reprezentaci znenadání vyrostla těžká konkurence v podobě dalšího judistického bohéma Parisiho (změnil občanství). Tehdy již zápasil v těžké váze, ale kvůli Parisimu musel v olympijském roce 1980 zpátky do polotěžké váhy. Snad kvůli předturnajovému hubnutí nebyl v den D ve své kůži a olympijské medaile se nedočkal (startoval jako mistr Evropy).

Po skončení aktivní kariéry se velkou měrou podílel na rozvoji francouzského juda.

Rok	Kategorie		1/64	1/32	1/16	čtvrtfinále	semifinále	opravy	o bronz
LOH 1972	–		nestartoval – Pierre Albertini
LOH 1976	polotěžká váha		volný los	výhra – 0:38/hrg José Cornavaca	výhra – yuk/hrm Carlos Pacheco	prohra – (yus) David Starbrook	–	–	-
	bez rozdílu vah		x	výhra – 0:38/jg Waldemar Zausz	výhra – (fus) -	prohra – 4:03/oej Haruki Uemura	–	výhra – kok/hrg Pak Čong-kil	prohra – kok/una Šota Čočišvili
LOH 1980	polotěžká váha		x	volný los	výhra – kok/? Luiz Moura	prohra – yuk/? Robert Van de Walle	–	prohra – (yus) István Szepesi	–

Rok	Kategorie		1/64	1/32	1/16	čtvrtfinále	semifinále	opravy	opravy	finále
MS 1969	polotěžká váha		x	výhra Rafael Serrano	výhra Doug Graham	prohra Fumio Sasahara	–	výhra Haruo Nishimura	prohra Peter Herrmann	–
MS 1971	polotěžká váha		volný los	výhra Uwe Stock	výhra Doug Nelson	prohra Paul Barth	–	–	–	–
MS 1973	polotěžká váha		volný los	výhra Udo Werner	výhra Abdad	prohra Chiaki Ishii	–	–	–	-
MS 1975	polotěžká váha		volný los	výhra Wojciech Dworczyński	výhra Barry Johnson	výhra Viktor Betanov	výhra David Starbrook	–	–	výhra Mičinori Išibaši
MS 1979	těžká váha		x	výhra Marino Beccacece	výhra Pedro Soler	výhra Radomir Kovačević	výhra Čo Če-ki	–	–	prohra Jasuhiro Jamašita

Rok		1/64	1/32	1/16	čtvrtfinále	semifinále	opravy	o bronz
MS 1969		výhra Mohamed Hašiša	výhra Jorge Rios	výhra Henri De Wandeleer	výhra Richard Walters	prohra Nobujuki Sató	prohra Ernst Eugster	-
MS 1971		výhra Imre Varga	prohra Šinobu Sekine	–	–	–	–	-
MS 1973		výhra Abdad	výhra Dietmar Lorenz	výhra Lee Person	výhra Goran Žuvela	prohra Kazuhiro Ninomija	prohra Klaus Glahn	-
MS 1975		volný los	prohra (fus) Mario Daminelli	–	–	–	–	-
MS 1979		x	výhra Abdoulaye Kote	výhra Mihai Cioc	výhra András Ozsvár	prohra Sumio Endó	–	výhra Mohamed Alí Rašwan

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jean-Luc Rougé na Wikimedia Commons
• Judo FactFiles