Jean Boudet

Jean Boudet
Narození	9. února 1769 Bordeaux
Úmrtí	14. září 1809 (ve věku 40 let) Moravské Budějovice
Povolání	voják
Ocenění	velkodůstojník Řádu čestné legie rytíř Řádu čestné legie Řád železné koruny komandér Řádu čestné legie jména vepsaná pod Vítězným obloukem … více na Wikidatech
Děti	Louis Auguste Boudet
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jean Boudet (9. února 1769, Bordeaux – 14. září 1809, Moravské Budějovice) byl francouzský divizní generál z období francouzských revolučních a napoleonských válek. Mezi tažení, kterých se účastnil, patří výprava na Saint-Domingue. Dne 2. června 1809 byl jmenován velkodůstojníkem Čestné legie, rytířem Řádu železné koruny a v roce 1808 také hrabětem. Jeho jméno je vyryto v 16. sloupci na východním pilíři Vítězného oblouku v Paříži.

Biografie

Do roku 1801

Boudet zahájil vojenskou kariéru jako poručík legie v Maillebois a v roce 1785 se stal dragounem v régimentu Penthièvre. Později, při vzniku Národní gardy, vstoupil v roce 1792 jako poručík do praporu dobrovolníků v Gironde. V roce 1793 získal vyznamenání za statečnost v bojích u Château-Pignon a jako kapitán asistoval při obléhání Toulonu, v roce 1794 pak bojoval při povstání ve Vendée.

Dne 21. dubna 1794 se vydal z ostrova Ré na Guadeloupe (tehdy obsazený Brity) v hodnosti podplukovníka po boku Victora Huguese. Vylodil se u Pointe des Salines a dobyl pevnost Fleur d'épée a město Pointe-à-Pitre, silně bráněné Brity. Dne 18. června 1794 byl jmenován chef de brigade a 14. prosince 1795 pak brigádním generálem a vrchním velitelem všech pozemních sil na Guadeloupe. Dne 28. prosince 1794 se v Pointe-à-Pitre oženil s Marií Josephou Elisabeth Augustine Darboussier. Dlouhou řadou bojových akcí dokončil dobytí ostrova a francouzské direktorium (prostřednictvím Victora Huguese a Le Base) jej povýšilo do hodnosti divizního generála. Boudet vedl několik dragounů, aby v prosinci 1797 potrestal vzpouru u Le Lamentina, a poté, co po dvou letech zajistil bezpečnost ostrova, se v dubnu 1799 vrátil do Francie, aby se pod velením generála Bruna zúčastnil nizozemského tažení. Po Brumairovém převratu se připojil k záložní armádě, které velel Berthier a která byla připravována do Itálie. Velel předvoji v druhém italském tažení Napoleona Bonaparteho a v čele své divize se vyznamenal, zejména u Lodi a Marenga, přičemž u Marenga byl zraněn.

Saint Domingue

Právě v době, kdy se v Londýně podepisovaly mírové dohody s Brity (1. října 1801), byl díky svým koloniálním zkušenostem vybrán do připravované výpravy na Saint-Domingue (stejně jako další velitelé této výpravy, například Edme Étienne Borne Desfourneaux a Donatien-Marie-Joseph de Rochambeau). Dne 8. října byl pověřen velením jednotek shromážděných v Rochefortu, které měly tvořit jádro divize na Saint-Domingue. Z Brestu odjel 11. prosince 1801 a 5. února 1802 se vylodil v Port-au-Prince, kde se choval stejně k černošským, bělošským i kreolským obyvatelům, a byl proto velmi dobře přijímán. Boudet, který operoval izolovaně od zbytku jednotek vrchního velitele Charlese Leclerca, snadno dobyl Leogane (11. února) a poté se vydal k Saint-Marc (25. února) a k pevnosti v Crête-à-Pierrot. Na pevnost zaútočil 11. března, přičemž byl raněn střepinou do paty a musel se vzdát velení divize ve prospěch velitele Rochambeaua.

V této době prozatímní vláda Magloire Pélageho, která chtěla dokázat věrnost vládě kontinentální Francie, požadovala, aby jí velitel Leclerc poslal Boudeta, který by převzal velení nad ostrovem, dokud vláda v Paříži oficiálně nepošle nového guvernéra. Boudet byl od svého předchozího působení na Guadeloupu obyvateli stále oblíben, a tak 21. dubna 1802 odjel ze Saint-Domingue na Guadeloupe, ale bohužel výprava generála Antoina Richepanse dorazila na ostrov dříve než výprava Boudeta (6. května) a Richepanseho armáda ihned podnítila vzpouru Louise Delgrèse a jeho společníků. Boudet dorazil na ostrov 28. května, ale jeho přítomnost na ostrově se ukázala zbytečná a on se vrátil na Saint-Domingue, kde byl v září postaven do čela severní divize, než ho Leclerc 28. září poslal zpět do Francie, aby Bonaparteho informoval o dramatické situaci.^[1]

Evropa

Generál Boudet byl přivítán zpět ve Francii jako hrdina a stal se velitelem 1. pěší divize ve sboru generála Clauda-Victora Perrina (26. října 1803) v severním Nizozemsku. Poté přešel ke sboru pod velením generála Augusta Frédérica Louise Viesse de Marmont v táboře v Utrechtu (5. února 1804). Pod Marmontovým vedením se zúčastnil tažení v roce 1805 a v roce 1806 byl poslán do Armée d'Italie. V roce 1807 byl v Německu a zúčastnil se obléhání Colbertu pod Muratovým velením a po Tylžském míru dobyl Stralsund. Za jeho služby jej Napoleon v roce 1808 jmenoval říšským hrabětem a daroval mu pozemky s výnosem 30 000 franků ve švédském Pomořansku. Převzal posádkové povinnosti v hanzovních městech a během rakouského tažení v roce 1809 stál v první linii v čele 4. divize 4. armádního sboru, které velel maršál André Masséna. Generál Boudet se podílel na dobytí Vídně a poté se vyznamenal při urputné obraně vesnice Essling (21.-22. května 1809), kdy přestavěl sýpku v nedobytný bunkr. Zemřel v Moravských Budějovicích snad na následky dny.^[2]

Ocenění

V roce 2018 bylo oznámeno, že na dvoře gymnázia v Moravských Budějovicích by měl být odhalen pomník generála Boudeta.^[2] Ten byl v říjnu roku 2018 odhalen tam, kde stál v minulosti pomník generála Boudeta.^[3][4]

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jean Boudet na Wikimedia Commons

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jean Boudet na anglické Wikipedii.

• Jean Boudet na French Empire.net
• Jean Boudet na webu napoleon.org