Jean Jaurès
Jean Jaurès | |
---|---|
Rodné jméno | Auguste Marie Joseph Jean Léon Jaurès |
Narození | 3. září 1859 Castres |
Úmrtí | 31. července 1914 (ve věku 54 let) Paříž |
Příčina úmrtí | vražda |
Místo pohřbení | Chaudun (1914–1924) Pantheon (od 1924; 48°50′46″ s. š., 2°20′46″ v. d.) |
Alma mater | École normale supérieure Lyceum Ludvíka Velkého Collège Sainte-Barbe |
Povolání | politik, profesor, novinář, spisovatel, historik a reportér |
Zaměstnavatelé | L'Humanité La Dépêche du Midi Toulouská univerzita |
Ocenění | Všeobecná soutěž agrégation de philosophie |
Politická strana | Francouzská sekce Internacionály pracujících |
Choť | Louise Bois |
Příbuzní | Louis Jaurès (sourozenec) |
Funkce | poslanec francouzského Národního shromáždění (1893–1898) prezident (Socialistická strana; 1902–1905) poslanec francouzského Národního shromáždění (1902–1914) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jean Louis Jaurès [žán lui žorés] (3. září 1859 Castres, departement Tarn v jižní Francii – 31. července 1914 Paříž) byl francouzský filosof, historik a politik, reformní socialista a odpůrce války. Kvůli tomu byl těsně před vypuknutím první světové války zavražděn. Patří mezi zakladatele francouzské sociální demokracie.
Život a působení
Pocházel z měšťanské republikánské rodiny a mezi jeho příbuznými byli dva admirálové. Byl skvělým studentem a v roce 1878 byl mezi přijatými na prestižní École normale supérieure první před H. Bergsonem. V roce 1881 získal učitelskou aprobaci (licenciat), učil na gymnáziu v Albi a roku 1883 se stal v Toulouse docentem filosofie. V roce 1885 byl poprvé zvolen do parlamentu jako republikán, po skončení mandátu se vrátil ke svému učitelskému povolání. Roku 1891 promoval ve filosofii latinskou prací „První kořeny německého socialismu u Luthera, Kanta, Fichta a Hegela“.[1] Angažoval se v místní politice a roku 1892 se zastal stávkujících horníků v Carnaux, proti nimž bylo nasazeno 1500 vojáků. Vláda, která měla rozhodnout, zda majitel dolu smí propustit jejich předáka, se pod tlakem veřejnosti přiklonila také na stranu stávkujících a majitel dolů markýz de Solages se vzdal svého poslaneckého mandátu. Na jeho místo byl zvolen právě Jaurès, který se mezitím přiklonil k reformnímu socialismu.[2]
V letech 1893-1914 byl pak (s jedním přerušením) levicovým poslancem parlamentu. Osvědčil se jako vynikající řečník a zasazoval se za revizi Dreyfusova procesu. Roku 1902 byl mezi zakladateli Francouzské socialistické strany a spolu s Aristide Briandem založil noviny L'Humanité, které redigoval a které vycházejí dodnes. 1905 patřil k zakladatelům francouzské sekce dělnické internacionály, jejímž se stal předsedou. Jako zásadní stoupenec lidských práv a svobod odmítal revoluční marxismus a dostal se tak do konfliktu s radikály. Jako přesvědčený demokrat a pacifista se stavěl proti kolonialismu a válce a naléhal na vládu, aby se snažila s Německem dohodnout. Vysloužil si tak nenávist nacionalistů a jeden z nich, student R. Villain, ho 31. července 1914 v pařížské kavárně zavraždil.[3]
Po válce v roce 1919 porotní soud vraha osvobodil, ale už roku 1924 byly Jaurèsovy ostatky přeneseny do Pantheonu a pod dojmem válečných útrap po něm řada francouzských měst pojmenovala ulice, stejně jako Berlín a Vídeň. Jmenují se po něm stanice metra v Paříži i v dalších městech a nadace Francouzské socialistické strany.
Dílo
- Histoire socialiste de la Révolution francaise („Socialistické dějiny francouzské revoluce“), tři svazky, 1898-1902
- L'armée nouvelle („Nová armáda“), 1910
- Contre la guerre et la politique colonialiste („Proti válce a kolonialistické politice“)
„ | Věrnost tradici znamená být věrný jejímu ohni, ne popelu. | “ |
— Jean Jaurès |
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jean Jaurès na francouzské Wikipedii.
Literatura
- Jauresovo dílo – z myšlenkové pokladnice socialistického velikána. Praha: A. Svěcený 1919
- J. Jaurès – P. Lafargue, Materialistický a idealistický názor na dějiny. Praha: ČSSD 1946
- Ottův slovník naučný nové doby, heslo Jaurès Jean. Sv. 5, str. 139.
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Jean Jaurès na Wikimedia Commons
- Osoba Jean Jaurès ve Wikicitátech
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jean Jaurès
- (anglicky) Životopis)
- (francouzsky) Stránky Société Jaures
Média použitá na této stránce
Jean Jaurès lors de la manifestation au Pré-Saint-Gervais contre la loi des trois ans (25 mai 1913). Photographie de Maurice-Louis Branger, reproduite dans L'Illustration. [1]
Jean Jaurès, 1904, by Nadar.
Jean Jaurès, 1898, by Nadar.