Jean Richepin
| Jean Richepin | |
|---|---|
 | |
| Narození | 4. února 1849 Médéa |
| Úmrtí | 12. prosince 1926 (ve věku 77 let) rue de la Tour |
| Místo pohřbení | Pléneuf-Val-André |
| Povolání | dramatik, básník, romanopisec, libretista, spisovatel, prozaik a politik |
| Národnost | francouzská |
| Alma mater | École Normale Supérieure |
| Významná díla | La Chanson des gueux |
| Ocenění | rytíř Řádu čestné legie (1909) důstojník Řádu čestné legie (1912) komandér Řádu čestné legie (1924) |
| Manžel(ka) | Marie Richepin |
| Děti | Jean Luis, Jean Pierre, Jacques |
| Rodiče | Jean Richepin, Rose Beschepoix |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
 původní texty na Wikizdrojích | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jean Richepin (4. února 1849 Médéa – 12. prosince 1926 Paříž) byl francouzský básník, dramatik a romanopisec.
Život
Narodil se v rodině vojenského lékaře Julese Richepina a Rose rozené Beschepoix. S manželkou Marií (1876), měl tři syny: Jeana Luise (1898), Jeana Pierra (1901)[1] a Jacquese, který byl také dramatik.
Jean Richepin začal studovat medicínu, ale vzdal se jí, aby mohl studovat literaturu na École Normale. Odešel ze školy bez titulu a nějaký čas se toulal po Francii. Jeho první kniha poezie La Chanson des gueux vyšla v roce 1876. Místní úřady reagovaly na jeho hrubý jazyk tím, že ho odsoudily k měsíčnímu vězení.[2]
Svým ostrým a odvážným jazykem zkoumal nižší vrstvy společnosti. Stejně jak Émile Zola revolucionizoval román svým naturalismem, dělal v tomto období totéž pro francouzskou poezii.[2]
Navzdory kritice pokračoval Richepin v psaní svým stylem. Svou volbu jazyka obhajoval tím, že by se dalo tvrdit, že je to zbytečné a odporné, ale není to nemorální. Mezi jeho básnická díla patří Les Caresses (1877), Les Blasphèmes (1884) a La Mer (1886). Napsal tři romány, a řadu úspěšných her. V roce 1908 byl zvolen do Francouzské akademie a později se stal jejím ředitelem.[2]
Dílo
V češtině
- Bizarní smrti – přeložil Emanuel Čenkov. Praha: František Šimáček, 1894
- Povídka z cirku – př. Jaroslav Hladík. Praha: Jan Otto, 1894
- Z druhého světa – př. F. Jiřický. Praha: Dělnická knihtiskárna, 1898
- Historie ze zásvětí: román dobrodružný – př. František Sekanina. Praha: J. Otto, 1901
- César Borgia: historický román – př. B. Pacáková-Pasovská. Praha: Grossman a Svoboda, 1905
- Tulák: lyrické drama ve 4 jednáních – hudbu složil Xaver Leroux; př. Josef Vymětal. Praha: F. Šimáček, 1908[3]
- Zlatý had a jiné povídky – př. Jaroslav Pšenička: Praha: Alois Hynek, 1911
- Nahý vrah – ze sbírky Bizarní smrti; př. Jaroslav Pšenička; in: 1000 nejkrásnějších novel... č. 1. Praha: J. R. Vilímek, 1911[4]
- Úspěchy Césara Borgie: historický román – př. Josef Koupil. Praha: časopis Havlíček, 1912[5]
- Vějička – př. Marie Majerová. Praha: J. Otto, 1918[6]
- Zločiny Borgiů: historický román z dob největšího rozkvětu moci papežské – př. Josef Koupil. Praha: Volná myšlenka československá, 1920
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jean Richepin na anglické Wikipedii.
- ↑ www.myheritage.cz [online]. [cit. 2023-04-04]. Dostupné online.
- ↑ a b c Jean Richepin | French author | Britannica. www.britannica.com [online]. [cit. 2023-04-03]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Digitální knihovna Kramerius. www.digitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2023-04-03]. Dostupné online.
- ↑ Digitální knihovna Kramerius. www.digitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2023-04-03]. Dostupné online.
- ↑ Digitální knihovna Kramerius. ndk.cz [online]. [cit. 2023-04-03]. Dostupné online.
- ↑ Digitální knihovna Kramerius. www.digitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2023-04-03]. Dostupné online.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jean Richepin na Wikimedia Commons 
Autor Jean Richepin ve Wikizdrojích
Média použitá na této stránce
Portrait of Jean Richepin
Signature of Jean Richepin