Jednotné zemědělské družstvo

Budovy bývalého JZD v Přezleticích u Prahy

Jednotné zemědělské družstvo (zkratka JZD), na Slovensku Jednotné roľnícke družstvo (zkratka JRD), byl obvyklý název zemědělských družstev v socialistickém Československu. Jejich historie započala fakticky nucenou kolektivizací zemědělství.

Po roce 1948 v Československu začaly v důsledku socialistické zemědělské politiky vznikat JZD za účelem vytvoření co největších orných ploch. Šlo v mnoha ohledech o napodobení sovětských kolchozů. Řada rolníků byla nucena vzdát se svého majetku pod různými druhy nátlaku. Vznik JZD s sebou nesl i ekologické problémy: kvůli rozorání prostorů mezi menšími poli zanikly remízky a jiná přirozená ochrana, došlo k výrazným úbytkům zvěře a mnoho druhů se stalo ohroženými, což ještě podpořila chemizace zemědělství.

Zakládání Jednotných zemědělských družstev

Vznik JZD se odehrál ve třech etapách. První etapa byla dobrovolná, kdy členové družstva společně spravovali orné plochy. Druhá etapa byla spojena se změnou struktury družstev na třetí a čtvrtý typ, což vyústilo v hromadné vystupování z družstev. Vedení komunistické strany na to reagovalo nuceným odkupem strojové techniky, což mělo znemožnit činnost zemědělců. Poslední fáze již byla spojena s násilnou kolektivizací půdy.

Národní pozemkový fond ministerstva zemědělství začal v roce 1949 jednotným zemědělským družstvům přidělovat konfiskované zemědělské pozemky na zřízení družstevních drůbežáren, teletníků a vepřínů, pro zřizované výběhy při těchto družstevních chovných budovách, pro místní pastviny, vybudování vlastní krmivové základny (pokud zřizuje drůbežárnu, teletník či vepřín), pozemky pro budování rybníků, větrolomů a půdu určenou k obdělávání ve vlastním zřízeném JZD, ale také konfiskované budovy pro zřízení drůbežáren, teletníků, vepřínů, společných stájí, družstevních prádelen, pro uskladnění strojů nebo zřizování kulturních domů či bouračky na získání stavebního materiálu.[1]

Typy JZD

(c) Bundesarchiv, Bild 183-L0820-0018 / CC-BY-SA 3.0
Kombajny v Německé demokratické republice, kde zemědělská družstva nesla značku LPG (Landwirtschaftliche Produktionsgenossenschaft)

Postupným vývojem JZD se měnila struktura družstev. Existovaly čtyři typy:[2]

  • I. typ; jeho základním znakem bylo společný osev, sklizeň a užívání mechanizace
  • II. typ; zaváděl společnou rostlinnou výrobu. Jednotlivým rolníkům připadla část úrody podle výměry půdy kterou vložili do družstva, ale živočišná výroba zůstávala nadále mimo družstvo.
  • III. typ; zavedl i společnou živočišnou výrobu. Družstevníci byli odměňováni v systému pracovních jednotek a část ve finančních zdrojích.
  • IV. typ; Oproti typu III. zaváděl odměňování podle množství a kvality odvedené práce bez ohledu na výměru vložené půdy. Zde již byl nucený výkup strojů, svod dobytka do společných stájí, scelování pozemků a vytváření velkých lánů usnadňující hospodaření ve velkém.

Budování společného ustájení

Dne 7. listopadu 1950 rozhodla vláda Antonína Zápotockého (na návrh ministra zemědělství Júlia Ďuriše) o budování společných družstevních stájí (pro JZD vyšších typů) a to levnými a materiálově úspornými adaptacemi vhodných budov, vlastními pracovními silami družstevníků a z materiálu, který si JZD opatří v co největší míře z vlastních zdrojů. Zároveň vyzvala ministry, národní výbory a JZD:

  1. aby ministr vnitra Václav Nosek po dohodě s ministrem zemědělství vydal urychleně do 10. 11. 1950 směrnice o ustanovování stavebních instruktorů zemědělských referátů KNV a ONV,
  2. aby ministr techniky Emanuel Šlechta po dohodě s ministrem zemědělství, předsedou Státního plánovacího úřadu (SÚP) a ministrem zdravotnictví vydal urychleně do 10. 11. 1950 směrnice technickým referátům KNV a ONV o zjednodušení povolovacího řízení a přídělu stavebních hmot pro stavby JZD, jakož i o poskytování veškeré pomoci a vykonávání technického dozoru,
  3. aby ministr financí Jaroslav Kabeš po dohodě s ministrem zemědělství do 10. 11. 1950 zjednodušil a urychlil povolování úvěrů pro adaptace JZD a při stanovení podmínek úvěru dbal zásady: „Čím větší úspornost při stavbě — tím větší výhody,
  4. aby ministr zemědělství Július Ďuriš řídil, sledoval a kontroloval provádění stavebních adaptací v JZD; po dohodě s ministrem vnitra urychleně provedl změnu směrnic o přidělování bouraček v pohraničí tak, že bouračky se přidělí JZD vyšších typů zdarma (též bouračky z jiných obcí) a zrušil příděl bouraček jednotlivcům, kteří bourání dosud neprovedli; vydal do 10. 11. 1950 směrnice pro stavební instruktory družstevních oddělení zemědělských referátů KNV a ONV a do téhož dne vydal vzory projektů jako návod pro JZD k provádění adaptací; odměňoval družstevníky za projevenou iniciativu a zlepšovací návrhy při provádění zvlášť úsporných adaptací a zařízení (zásobování vodou, osvětlení atd.) a používání náhradního stavební materiálu z vlastních zdrojů (s přihlédnutím ke směrnicím ministra práce a sociální péče pro hodnocení a odměňování zlepšovacích námětů).[3]

Ke spolupráci na budování společných kravínů byly vyzvány: národní výbory (zejména zemědělští referenti, agronomové, zootechnici, důvěrníci okresních komisí pro zemědělskou výrobu a výkup, újezdní tajemníci, Jednotné svazy českých a slovenských rolníků, Československý svaz mládeže, Svaz československých žen a celá Národní fronta - jejich pomoc v budování socialistického zemědělství měla být rychlá a iniciativní.[3] Krajské a okresní národní výbory měly za úkol:

  • Urychleně ustanovit v družstevním oddělení zemědělského referátu KNV a ONV zvláštního stavebního instruktora, zajistit a kontrolovat jeho práci. Pro tento úkol jmenovat nevyužité zedníky nebo políry ze zemědělství, popřípadě ze zaměstnanců Českoslovnských stavebních závodů nebo komunálních stavebních podniků. Stavební instruktor měl ve svém obvodu radit a pomáhat družstvům, odstraňovat překážky a pravidelně kontrolovat průběh provádění staveb.
  • Bezodkladně sestavit pro svůj obvod plán výstavby družstevních kravínů, které budou dokončeny ještě do konce roku 1950 a do 1. prosince 1950 připravit zvláštní plán pro výstavbu družstevních kravínů, které budou vystavěny začátkem roku 1950; zajistit u technických referátů ONV povolování adaptací do 24 hodin na podkladě evidenčního listu. Povolení se vydávalo na žádost stavebního instruktora družstevního oddělení zemědělského referátu ONV. Současně povolovat též příděl potřebného vázaného stavebního materiálu z kvóty poskytnuté KNV (maximálně ve výši určené průměrnými normami a zvláštními směrnicemi ministerstva techniky).
  • Dbát pomocí jejich kvóty stavebního materiálu na provedení adaptací v největším počtu JZD a na největší počet kusů ustájeného dobytka.
  • Zajistit, aby si JZD před započetím adaptace pořídila se stavebním instruktorem (v zastoupení ONV) o každé stavbě oboustranně podepsaný zápis o stavbě a v tomto zápise se ONV zavázal k pomoci technickým referátem a skrze stavebního instruktora. Zápis měl obsahovat též závazky JZD (dodržení začátečního a konečného termínu stavby, použití vlastních pracovních sil a stavebního materiálu).
  • Zařídit, aby veškeré výhody poskytované JZD v rámci stavební akce byly udělovány podle toho, jak JZD dodržuje své závazky.
  • Zařídit příděl bouraček v pohraničí těm JZD, která je nemají ve vlastní obci.
  • Zajistit, aby družstevní oddělení zemědělských referátů ONV vedla přesné časové záznamy o všech adaptacích a sledovala jejich vývoj a aby technické referáty ONV zasílaly týdně přehled o postupu výstavby technickému referátu KNV a přímo též ministerstvu zemědělství.
  • Zajistit pružnou a účelnou spolupráci technického, zemědělského a zdravotního referátu ONV při povolování adaptací.[3]

Na základě přijatých směrnic měla JZD vyšších typů (zejména III. a IV. typu) k budování společných kravínů:

  • využít ke společnému družstevnímu ustájení v obci všechny vhodné budovy, které by mohly být adaptovány na kravíny (objekty členů družstva, dosavadní stáje, stodoly, málo využité objekty z pozemkové reformy, budovy vesnických boháčů, obecní budovy, nevyužité staré průmyslové objekty, cihelny, atp.);
  • dbát na to, aby stavba co nejlépe vyhovovala svému účelu, její adaptace byla vzhledem k nedostatku stavebního materiálu jednoduchá, levná a materiálově úsporná;
  • adaptaci kravínu projednat se stavebním instruktorem družstevního oddělení zemědělského referátu ONV;
  • co nejrychleji zajistit ve stanovéných termínech započetí, provedení a ukončení stavby vlastními pracovními silami, za pomoci a rad stavebního instruktora a za dozoru technického referátu ONV;
  • ihned zajistit potřebný stavební materiál z vlastních i místních zdrojů, zejména bouraček a to tak, aby JZD nemusela žádat o příděl stavebního materiálu a jeho použití bylo co nejmenší;
  • za tímto účelem zorganizovat zvláštní stavební skupiny ze členů družstva, kteří budou jako ostatní členové družstva za práci odměňováni podle norem a pracovních jednotek.

JZD bez možnosti využítí vlastní bouračky v obci mohla požádá o přidělení bouračky zemědělský referát ONV, který JZD přídělil objekt ke zbourání zdarma a kdekoliv na okrese.[3]

Po zániku socialismu

Původní JZD buď zůstala družstvy a pokračovala například pod názvem „zemědělské družstvo“, nebo byla privatizována, transformována na jinou společnost, případně se rozpadla například kvůli často nehospodárné ekonomice, které byla dříve štědře dotovaná státem.

JZD Slušovice si ponechalo zkratku JZD i po transformaci na jinou formu, JZD Slušovice, s. r. o., které bylo vlastněno několika fyzickými osobami.[4][5]

Odkazy

Reference

  1. Stráž severu: deník Národní fronty v českém pohraničí. Liberec: Akční výbor Národní fronty v Liberci, 22.10.1949, 5(248), s. 3.
  2. https://www.ustrcr.cz/uvod/citanka-kolektivizace/zdruzstevnovani/typy-jzd/
  3. a b c d Stráž severu: deník Národní fronty v českém pohraničí. Liberec: Akční výbor Národní fronty v Liberci, 09.11.1950, 6(263), s. 1-2: Z nevyužitých starších budov v pohraničí vybudujeme společné družstevní kravíny.
  4. Archivovaná kopie. www.jzdslusovice.com [online]. [cit. 2009-11-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-11-26. 
  5. http://www.justice.cz/xqw/xervlet/insl/report?sysinf.vypis.CEK=422244&sysinf.vypis.rozsah=aktualni&sysinf.@typ=transformace&sysinf.@strana=report&sysinf.vypis.typ=XHTML&sysinf.vypis.klic=e512dd5ea958fe7c615ba1419e8aee55&sysinf.spis.@oddil=C&sysinf.spis.@vlozka=37495&sysinf.spis.@soud=Krajsk%FDm%20soudem%20v%20Brn%EC&sysinf.platnost=23.11.2009

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Bundesarchiv Bild 183-L0820-0018, Konvoi von Erntehelfern.jpg
(c) Bundesarchiv, Bild 183-L0820-0018 / CC-BY-SA 3.0
Pro dokumentární účely německý Spolkový archiv často ponechal původní popisky obrázků, které mohou být chybné, neobjektivní, zastaralé nebo politicky extrémní. Info non-talk.svg
Konvoi von Erntehelfern ADN-ZB Spremberg 20.8.1972 50 Mähdrescher des Tpys E 512 aus zehn Kreisen des Bezirks Cottbus gingen am 20.8.72 auf Fahrt in den Bezirk Neubrandenburg. Die 100 Erntekapitäne und 10 Reparaturbrigaden werden in diesem Schwerpunktgebiet sozialistische Hilfe bei der Bergung des Getreides leisten.
Přezletice, Former Collective Farm.jpg
Autor: Czech Wikipedia user Packa, Licence: CC BY-SA 3.0
Budovy bývalého zemědělského družstva v Přezleticích