Jef Mewis
| Jef Mewis | |
|---|---|
| Osobní informace | |
| Rodné jméno | Joseph Mewis |
| Datum narození | 23. března 1931 (91 let) |
| Místo narození | Antverpy  Belgie |
| Stát | Belgie |
| Přezdívka | „Jef“ |
| Rodina | Juul Mewis (otec) Maurice Mewis (bratr) Julien Mewis (synovec) |
| Sportovní informace | |
| Klub | Fulton Antverpy |
| Kategorie | lehká váha |
| Zápasnický styl | volný styl, řecko-římský styl |
| Účast na LOH | 1952, 1956, 1960, 1964 |
| Údaje v infoboxu aktuální k dubnu 2020 | |
| Přehled medailí | ||
|---|---|---|
 Zápas na LOH | ||
| stříbro | LOH 1956 Melbourne | v.s. −62 kg |
Joseph „Jef“ Mewis (* 23. března 1931 Antverpy) je bývalý belgický zápasník, stříbrný olympijský medailista z roku 1956.
Sportovní kariéra
Pochází ze zápasnické rodiny. Otec Juul patřil k předním zápasníkům meziválečné Belgie. Ve stopách svého otce šel společně s bratrem Mauricem po druhé světová válce, kdy oba navštěvovali zápasnický klub Fulton v rodných Atverpách. V roce 1949 se poprvé účastnil belgického mistrovství s muži. Věnoval se současně oboum olympijským zápasnickým stylům, ale známější se stal především jako volnostylař.[1]
V roce 1952 startoval na olympijských hrách v Helsinkách ve volném stylu ve váze do 62 kg, kde vypadl ve třetím kole s Finem Rauno Mäkinenem.
V roce 1956 startoval na olympijských hrách v Melbourne opět ve volném stylu ve váze do 62 kg. Do Austrálie přijel ve výbroné formě, kterou naplno zužitkoval a stal se jedním z největších překvapení olympijského turnaje. Ve čtvrtém kole porazil verdiktem sudích 3-0 sovětského reprezentanta Linara Salimullina a v souboji o zlatou olympijskou medaili nastoupil proti favorizovanému Japonci Šózó Sasaharovi. Vyrovnané finále prohrál těsným verdiktem 1-2 a získal stříbrnou olympijskou medaili. V roce 2017 se v rozhovoru přiznal, že ho těsná porážka doposud mrzí.[2]
Na olympijských hrách startoval ještě v roce 1960 a 1964. V roce 1964 na olympijských hrách v Tokiu poprvé v řecko-římském stylu. V obou případech byl vyřazen před branami pátého kola. Sportovní kariéru ukončil koncem šedesátých let dvacátého století. Věnoval se trenérské práci.
Jeho stříbrná olympijská medaile z roku 1956 je pro Belgii z olympijského zápasu stále poslední a pro současnou generaci belgických zápasníků nedosažitelná. Dřívější popularita olympijského zápasu byla v Belgii od sedmdesátých let dvacátého století nahrazena judem a dalšími úpolovými sporty původem z východní Asie.
Reference
- ↑ Archivovaná kopie. www.hln.be [online]. [cit. 2020-05-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-05-05.
- ↑ Archivovaná kopie. sporza.be [online]. [cit. 2020-05-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-05-05.
Média použitá na této stránce
This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.
Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.
Olympic Rings without "rims" (gaps between the rings), As used, eg. in the logos of the 2008 and 2016 Olympics. The colour scheme applied here was specified in 2023 guidelines.
Olympic Rings without "rims" (gaps between the rings), As used, eg. in the logos of the 2008 and 2016 Olympics. The colour scheme applied here was specified in 2023 guidelines.