Svědkové Jehovovi

Náboženská společnost Svědkové Jehovovi
Sál Království v Zámostí u Hradce Králové
Sál Království v Zámostí u Hradce Králové
Registrace v ČR
Datum1. 9. 1993
Statutární orgán
NázevVýbor společnosti
SídloArmády 1306/2b, Praha 58 - Stodůlky, 158 00
ČlenPeter Hamedej (koordinátor výboru společnosti, od 4. 2. 2010)
Odkazy
Webhttps://jw.org/cs/
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Rejstřík církví a náboženských společností
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Svědkové Jehovovi (často nazývaní jehovisté,[1][2] což však sami považují za hanlivé označení[3]) jsou náboženská společnost, která vznikla z rozpadu adventistického hnutí po zklamání nesplněného očekávání Kristova druhého příchodu k roku 1844.[4] Z kroužku lidí společně studujících Bibli podle témat mezi léty 1870–1879 v Allegheny ve státě Pensylvánie v USA, zformoval C. T. Russell pod názvem Mezinárodní sdružení vážných badatelů Bible neformální náboženské společenství, které však ve všech zemích, včetně Československa, bylo zaregistrováno. Russell odmítal založení nové církve nebo náboženské společnosti. Spíše usiloval o všeobecné náboženské hnutí, které by stávající církve protklo jeho myšlenkami.[5][6][7] J. F. Rutherford v roce 1931 přejmenoval organizaci na Svědkové Jehovovi.[8][9][10][11][12] Stejně také Russell předpovídal datum Kristova příchodu. Nejprve na rok 1874, poté na rok 1878. Po obou zklamáních učil, že Kristus roku 1874 přišel, ale neviditelně, a v roce 1914 budou již Bohem vyvolení lidé vzati do nebe.[13]

Svou víru a činnost považují svědkové Jehovovi za obnovení jediného pravého křesťanství 1. století.[14] Celosvětově mají 8,6 milionu členů aktivních kázáním každý měsíc.[15] K roku 2020 bylo v České republice okolo 15 tisíc svědků Jehovových.[16]

V čele organizace svědků Jehovových stojí vedoucí sbor, nazývaný "Věrný a rozvážný otrok", který tvoří skupinka mužů. Tento model je považován za prostředek, jímž Bůh uskutečňuje své dílo na Zemi. Toto vedení rozhoduje o učení a prezentaci svědků Jehovových na veřejnosti.[17][18]

Svědkové Jehovovi věří, že proroctví z bible vztahující se k minulosti se splnila, a ta ostatní vypovídají o současném a budoucím vývoji.[19] Jsou známi například pro svoje podomní kázání, šíření časopisů Probuďte se! a Strážná věž, které jsou závazné pro jejich víru, neakceptování krevních transfúzí, či neúčastí na politickém životě. Hlasité pochybování nad učením organizace pak bývá důvodem k vyloučení ze společenství.[20] Člověk může být vyloučen jak za nesouhlas s učením, tak kvůli hříchu (například alkoholismu, kouření, pomlouvání, výbuchům hněvu, extrémnímu tělesnému týrání členů rodiny aj.) S lidmi, kteří byli vyloučeni nebo z náboženské organizace odešli, se stávající členové nestýkají, ani je nezdraví. Toto opatření se obvykle vztahuje i na členy vlastní rodiny.[21][22][23][24] Svědkové Jehovovi vydali svůj vlastní překlad Bible pod názvem Svaté Písmo – Překlad nového světa, který vyšel ve 185 jazycích a 227 milionech výtisků. V roce 2019 vyšel revidovaný český překlad.[25]

Svědkové Jehovovi již několikrát na základě svých výkladů bible ohlašovali konec současného světa, a to k letům 1914,[26] 1915,[27] 1925,[28] 1941[29], naposledy na rok 1975.[30][31]

Celosvětová činnost svědků Jehovových

Celkový počet svědků Jehovových po celém světě je k roku 2019 – 8 683 117. V roce 2019 bylo vedeno se zájemci (lidé, kteří nejsou svědkové Jehovovi) 9 618 182 bezplatných domácích biblických studií. 20 919 041 – to je počet účastníků Památné slavnosti (připomínka smrti Ježíše Krista). 123 500 000 – to je návštěvnost uživatelů světových stránek v angličtině na jw.org za červenec 2019.

Misijně aktivní jsou obvykle všichni zdraví členové sboru včetně starších, tedy představených. U svědků Jehovových není rozdělení na laiky a kněze. Všichni vykonávají veškeré činnosti ve sborech i mimo něj bez nároku na finanční odměnu. Výjimku tvoří Celosvětový řád svědků Jehovových ve zvláštní celodobé službě, což jsou ti, kteří vykonávají misijní a související činnost v množství hodin odpovídající plnému pracovnímu poměru, kdyby byli zaměstnáni. Ti dostávají kapesné na pokrytí úhrad svých nutných nákladů.[32][33]

Dne 7. října roku 2023 přinesly oficiální stránky společnosti zprávu o tom, že od listopadu 2023 už nebude povinnost vést a ve svém sboru odevzdávat nadřízeným bratrům počet hodin strávených misijní aktivitou.[34][35]

Svědkové Jehovovi jsou mimo své podomní a pouliční misijní činnosti známí též svou publikační aktivitou (mj. časopisy Strážná věž a Probuďte se!). Vydali v češtině překlad Bible pod názvem Překlad nového světa. Společnost vydává Bibli a laické publikace na ní založené (časopisy, traktáty, brožury, knihy) mimo tištěné formy a internetu též v různých audio a video elektronických formátech, a to v několika stech jazycích a různých stylech psacího písma (cyrilice, latinka, čínské znakové písmo, arabské písmo aj.), včetně znakového jazyka neslyšících a Braillova písma pro nevidomé.[36][37][38] Na celém světě je mezi svědky Jehovovými více než 16 tisíc neslyšících zvěstovatelů, kteří se sami aktivně podílejí na kazatelské činnosti.[39] Do několika znakových jazyků byla rovněž přeložena část Bible a jiné publikace této společnosti.[40]

Internetové stránky svědků Jehovových jw.org jsou ke konci roku 2022 alespoň částečně přeloženy do 1070 jazyků.

Svědkové Jehovovi pořádají celostátní i regionální sjezdy. Tyto mají většinou vždy zvláštní téma, sérii přednášek a v jejich průběhu bývají pokřtěni noví členové. Obvykle se konají na velkých sportovištích či jiných vhodných místech. V průběhu pandemie covidu-19 se programy konaly on-line.[41] Pozornost svědků Jehovových vzbudil mimořádný sjezd roku 2024, pořádaný paralelně v Praze, v Ostravě, Bratislavě, Nitře a Michalovcích. Byla to tak první velká společná událost po období pandemie covidu-19.[42]

Svědkové Jehovovi v ČR

Do roku 1938

J.F. Rutherford – Osvobozeni (1926)

V českých zemích došlo k prvním pokusům o prezentaci učení Badatelů Bible (od roku 1931 Svědků Jehovových) na přelomu 19. a 20. století. Jako organizovaná skupina zde začali působit zřejmě od roku 1907. Po celé období první republiky pak postupně zvyšovali svou misijní aktivitu. Výraznou evangelizační činností a také stoupajícím počtem odpíračů vojenské služby[43] si velice rychle vysloužili zájem policejních i vojenských úřadů republiky. V roce 1928 začali na území Československa působit jako úředně schválený spolek.[44]

Období nacismu

Stejně aktivně, jako v meziválečném období, působili svědkové Jehovovi i v období okupace a rovněž v ilegalitě během státního zákazu činnosti,[45] a v období snah totalitního režimu úplně tuto společnost vyhladit.


Pamětní deska svědků Jehovových v koncentračním táboře Mauthausen-Gusen v Rakousku.

’Oběti v tomto táboře trpěly a umíraly a pohrdaly nadvládou teroru kvůli svému hlubokému křesťanskému přesvědčení.’

Filipanům 4:13 „Ke všemu mám sílu mocí toho, kdo mi sílu předává.“’

Jedním z důvodů perzekuce německých svědků Jehovových během druhé světové války byl fakt, že odmítali sloužit v armádě a brát do ruky zbraň.[46] Podle jiného stanoviska byli svědkové Jehovovi ve II. světové válce perzekvováni pro vyhrocený spor prezidenta společnosti J. F. Rutherforda s Adolfem Hitlerem kvůli znárodnění majetku organizace. Svědkové na výzvu prezidenta společnosti zaplavili německé úřady radikálními protestními telegramy jako odpor proti zabavení majetku, a na tomto základu začalo jejich pronásledování.[47]

Z obdobných důvodů byli svědkové Jehovovi tvrdě postihováni ve všech zemích okupovaných nacisty, včetně území Protektorátu Čechy a Morava. V době nacistického Německa bylo jejich pronásledování neobyčejně brutální.[48] V koncentračních táborech, kam byli zavíráni, byli nuceni nosit jako označení fialové trojúhelníky.[49][50][51]

Období komunismu

V komunistickém Československu byly desítky svědků vězněny za maření dozoru nad církvemi, kterého se dopouštěli výrobou a šířením své náboženské literatury.[52] Je zdokumentován minimálně jeden případ, kdy uvězněný představitel svědků Jehovových zemřel za podivných okolností ve věznici Státní bezpečnosti.[53]

Je známo přinejmenším 243 svědků, kteří byli minimálně ve 304 soudních kauzách (mnozí opakovaně) odsouzeni a vězněni pro odpírání vojenské služby[54][55][56][57] (Část mužů z řad svědků se v souladu se zákonem z roku 1958 stala na mnoho let profesionálními horníky, čímž byli od vojenské služby osvobozeni.[58][59])

V poválečném období překročil počet svědků Jehovových v ČSR dva tisíce osob. Po převratu v roce 1948 byl záměr hnutí zlikvidovat. Vedoucí představitelé byli vězněni, konaly se domovní prohlídky, literatura byla zabavována. Ani postupem let sice svědkové Jehovovi nezískali státní uznání a jejich činnost byla stále nelegální, byla však státem trpěna výměnou za spolupráci s komunistickým režimem, kterou navázali od roku 1960. V červnu tohoto roku se již 95 % svědků Jehovových účastnilo voleb, což jejich věrouka o politické neutralitě dříve nedovolovala. Svědkové tehdy (podle jimi proklamovaných principů křesťanské neutrality a důsledného stranění se politiky) většinou nevolili, nebo hlasovací lístky znehodnocovali, v některých výjimečných případech dokonce veřejně a se značnou okázalostí.[60] Vedení československých svědků dávalo obsah publikované literatury ke schválení pracovníkům ministerstva vnitra.[61][62][63][64][57] Řadoví věřící byli po roce 1960 vedením organizace vyzvání, aby nepoužívali necenzurované samizdaty, vydávané před rokem 1958, které mohly obsahovat výzvy k politické neutralitě, kritiku komunistické ideologie a téma krevní transfúze. Komunikace vedení NSSJ s komunistickými orgány způsobila mezi řadovými věřícími rozkol. Vedle oficiální organizace spojené s americkým ústředím tak existovala i oddělená skupina, která tvořila třetinu svědků Jehovových. Ta se nazývala Pravověrní svědkové Jehovovi a držela se původních nauk a pravidel politické neutrality. Pronásledování svědků Jehovových ze strany Státní bezpečnosti ukončil až rok 1989. StB byla zrušena a svědkové nyní mohli v Československu působit svobodně. Světové vedení organizace vyzvalo oddělené svědky, aby se spojili s ostatními sbory.[65]

Po roce 1989

(c) Radek Linner, CC BY-SA 3.0
Sál království v Kyjově

V novodobém Česku získala zákonnou registraci v roce 1993, přičemž předchozí registrace z demokratického Československa se nebrala v úvahu.[33][66][67] Pro její získání muselo Vedení české organizace NSSJ popřít učení o odmítání krevní transfúze pro děti svědků Jehovových. Ministerstvu kultury ČR na otázku „Učí NSSJ, že rodič – člen NSSJ má bránit poskytnutí krevní transfúze svému nezletilému dítěti v případě, kdy neposkytnutí transfúze může podle vyjádření ošetřujícího lékaře způsobit dítěti poškození zdraví nebo smrt?“ proto odpovědělo slovy „Ne, NSSJ to nevyučuje.“ Vedení svědků Jehovových v ČR těmito stručnými slovy popřelo existenci nauky,[68][69] ačkoli ještě v předchozím roce v publikaci Naše služba Království (září 1992) vyzývala rodiče, aby bránili přijetí transfúze u svých dětí: „Lékař možná tvrdí, že krev upraví zdravotní stav vašeho nemocného dítěte. Vy však musíte být pevně rozhodnuti odmítnout krev za sebe a za své děti dříve, než se dostanete do nějaké naléhavé situace, protože si ceníte svého vztahu k Jehovovi více než jakéhokoli domnělého prodloužení života za cenu porušení božského zákona.“[70] Náboženská společnost tak získala nejvyšší státní uznání, které církve a náboženské společnosti mohou mít. NSSJ náleží všechna zvláštní práva,[71] jako jsou uzavírání církevních sňatků, duchovní služba ve věznicích, právo vyučovat náboženství ve státních školách, od roku 2011 též právo na zpovědní tajemství. Právo být financována podle zvláštního právního předpisu o finančním zabezpečení církví a náboženských společností má, ale státní dotace v České republice nečerpá.[72][73]

Náboženská společnost Svědkové Jehovovi dvakrát podala kasační stížnost proti Ministerstvu kultury ČR kvůli přiznání práva na zpovědní tajemství.[74][75] V roce 2010 následkem těchto sporů byl změněn Základní dokument náboženské společnosti, aby obsahoval pojmy „duchovní“ a „úřad“ podle zákona č. 3/2002 Sb., o církvích a náboženských společnostech, k přiznání tohoto práva podle českého právního řádu.[76][33]

Při sčítání lidu v roce 2011, kde byla otázka náboženské víry a vyznání dobrovolná, uvedlo název „Náboženská společnost Svědkové Jehovovi“ 13 069 obyvatel ČR, což je změna v absolutních číslech na 56 % stavu oproti Sčítání lidu 2001, a 90 % stavu oproti Sčítání lidu 1991. Dotklo se jí tak, podobně jako většinu církví, snižování lidí hlásících se při sčítání.[59] Interní statistiky společnosti vykazují v podstatě stabilní členskou základnu mezi 14 až 16 tisíci aktivními členy, a to v celém mezidobí, včetně let kdy se konalo Sčítání lidu 1991, 2001, 2011.[77] Religionista Zdeněk Vojtíšek v analýze výsledků SLDB11 označil interní statistiky [Svědků Jehovových v ČR] za „velmi spolehlivé“ a uvedl, že „udávají, že svědků je u nás v posledních dvaceti letech přibližně stejný počet: asi 14–16 tisíc. Tomuto internímu počtu, podle Vojtíška, také zhruba odpovídají i sčítání lidu v roce 1991 a 2011. (15 tisíc, respektive 13 tisíc). Naopak v roce 2001 počet podle sčítání lidu náhle vyskočil na 23 tisíc, zatímco podle vlastní statistiky bylo svědků v ČR přibližně stále stejně, konkrétně 15 558.“[78][79][80][81]Největší počet rodin svědků Jehovových, se dle Sčítání lidu 2011, i v současnosti nadále koncentruje v oblastech spojených s těžbou nerostných surovin, což z historického hlediska potvrzuje stěhování svědků Jehovových do havířských oblastí, neboť horníci byli v době komunistické totality od tehdy povinné vojenské služby osvobozeni. Muži hlásící se k Svědkům Jehovovým tak mohli místo vězení za odpírání vojenské služby, z důvodu svědomí a náboženského přesvědčení, pracovat v dolech.[59] Významné počty Svědků jsou též v Praze a Středočeském kraji.

Dnes NSSJ v Česku eviduje zhruba 15 tisíc neplacených kazatelů, tzv. zvěstovatelů, a za poslední desetiletí pokřtila přes 3 tisíce osob, v průměru 290 ročně.[82] Zvěstovatelé u nás v roce 2014 vedli se zájemci 7 215 biblických studií a Památné slavnosti se účastnilo v Česku 26,4 tisíc lidí. Místní svědkové jsou organizováni do asi 234 sborů, které fungují jako samostatné právnické osoby.[83] Sbory svědků Jehovových se scházejí v sálech Království. Celosvětově evidují přes 115 416 sborů.[84]

Sál Království svědků Jehovových v Teplicích

Status a kategorizace

Státní uznání a registrace se liší podle zemí. Ve Velké Británii a USA je např. tato společnost registrována jako 'charita', v jiných zemích, jako např. ČR, Řecko nebo Itálie jako standardní náboženská společnost. V nedemokratických, totalitních či náboženských nesekulárních režimech, bývá registrace často zamítána a Svědkové bývají pronásledováni, zavíráni do vězení, mučeni, obviňováni, bývá jim bráněno ve shromažďování.[85] V souvislosti s anexí Krymu a válkou na Ukrajině přineslo Forum 18 informace o pronásledování svědků Jehovových právě na okupovaném Krymu.[86] Konkrétně v Rusku jsou svědkové Jehovovi zbavováni i občanství.[87]

V některých demokratických a sekulárních státech bývají Svědkové Jehovovi označováni za sektu nebo kult.[88][89][90] Některé státy, jako například Singapur, zakazují svědkům propagaci svých materiálů.[91]

Z hlediska religionistiky se odborníci liší v názorech, zda jde o sektu, nebo nové náboženské hnutí ovlivněné křesťanstvím. Ohraničení těchto religionistických pojmů mezi odborníky a veřejností není jednotné, jejich kritéria jsou široká, a mění se i slovní význam v průběhu času. Jako 'nové náboženské hnutí' je tak například pokládána každá religiozita stará 400 let, tedy vzniklá v období následujícím po reformaci a protestantismu v 16. a 17. století, zatímco náboženské směry vzniklé a oddělené v průběhu reformace (katolictví, luteránství, kalvinismus, pravoslaví, atd.) jsou již pokládány za hlavní střední proud („Mainstream Christianity“).

Walter Martin je v knize Království sekt označuje za sektu.[92][zdroj⁠?!]

Věrouka

Shromáždění svědků Jehovových v Sále Království v Portugalsku

Očekávání „konce světa“

Svědkové Jehovovi nevěří ve zničení zeměkoule, ale pouze ve zničení lidstva.[93] Učí o celosvětové apokalypse (Armagedonské bitvě), v níž má dojít k nahrazení současného světového systému Božím Královstvím, což je vláda 144 tisíc (malé stádo). Většina, tedy velký zástup spravedlivých pod jejich vládou, má v budoucnu naději na věčný život v obnoveném pozemském ráji.[30] Ne pouze svědků samotných, ale milióny jiných lidí.[94] Samotný Armagedon však přežijí pouze svědkové Jehovovi, ostatní lidi, včetně křesťanů, Bůh zabije.[95][96]

Svědkové Jehovovi již několikrát na základě svých výkladů Bible očekávali přesný letopočet konce světa, a to k letům 1914,[97] 1915,[98] 1925,[99] 1941, a nakonec na rok 1975.[31]

Po poslední neúspěšné předpovědi organizace uvádí již pouze časová období, kdy apokalypsa vypukne. Podle učení se měli konce dožít lidé, kteří žili v roce 1914 a zároveň byli ve věku, v němž byli schopni sledovat světové dění.[100] Jednalo se o generaci lidí, kteří byli v roce 1914 dospělí. Organizace však byla nucena pojem „tato generace“ dále pozměňovat. Publikace „Probuďte se!“ z 8. října 1968 uvedla, že konce současného světa se s jistotou dožije ještě minimálně patnáctiletá mládež. O deset let později publikace „Strážná věž“ z října 1978 (česky samizdat 8/1979) učila, že se Armagedonu dožijí ti, kteří byli schopni události roku 1914 pouze pozorovat. O dva roky později časopis „Strážná věž“ z 15. října 1980 (česky 1. listopadu 1981 a samizdat 7/1981) sděluje, že trvale si zapamatovat události jsou schopny již děti ve věku okolo 10 let. Uplynulo dalších několik let a „Strážná věž“ z 15. května 1984 (česky 1. února 1985 a samizdat 21/1984) uvedla, že pojem „tato generace“ zahrnuje také děti, které se v té době (v roce 1914) narodily. Ty by měly dožít konce současného světa. Po nesplnění poslední úpravy proroctví o generaci roku 1914 musela organizace nauku změnit.[101] Nauka platná v současnosti stanovuje konec současného světa do období života generace, která na generaci pamatující rok 1914 navazuje a zároveň ji svým životem částečně překrývá.[102]

Používání Božího jména Jehova

Preferují používání starozákonního Božího jména zapisovaného ve Starém zákoně hebrejskými písmeny יהוה, latinkou JHVH. Současné české překlady bible obvykle (ale ne vždy) nahrazují toto jméno slovem Hospodin. V překladu svědků Jehovových je JHVH přepisované v latinském tvaru Jehova, používané je i v překladu řeckého Nového zákona, kde jím nahradili tituly Pán (Kyrios) a Bůh (Theos) na 237 místech dle vlastního uvážení.[103][30][104]

Odmítají učení o Trojici

Protože se jejich věrouka od křesťanských církví podstatně liší, a to především v otázce Boží Trojjedinosti,[105][106] nejsou obvykle považováni za křesťany.[107] Proti této nauce poukazují svým výkladem některých biblických textů, jako například v Janově evangeliu 14:28 „Slyšeli jste, že jsem vám řekl: Odcházím – a přijdu k vám. Jestliže mě milujete, měli byste se radovat, že jdu k Otci; neboť Otec je větší než já.“ Podle ortodoxní křesťanské nauky však Kristus pronáší tato slova z pozice svého stavu ponížení coby Ježíše člověka podle hymnu listu Filipským (2:6–7) „Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí.“ V Bibli svědků Jehovových je však tento text přeložen do významu opačného.

Ježíš Kristus je Boží syn, nikoli Bůh

Svědkové Jehovovi nepovažují Ježíše Krista za Boha, ale za stvořeného Božího Syna, archanděla Michaela, a první Boží stvoření vůbec.[108][109][110] Tato nauka vychází z jejich výkladu některých biblických veršů jako například: Koloským 1:15 „On je obraz Boha neviditelného, prvorozený všeho stvoření.“ Podle ortodoxní křesťanské nauky však text pojednává o počátku Ježíše coby člověka a jeho božství dokládá například prologem Janova evangelia (Jan 1:1) „Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo bylo Bůh,“ potvrzené Tomášovým vyznáním (Jan 20:27) „Můj Pán a můj Bůh!“

Život po smrti

Svědkové Jehovovi popírají nesmrtelnost lidské duše.[111][112] Ta je podle jejich učení životem nebo součástí lidského těla, která umírá s ním.

Svědkové Jehovovi učí, že jen „malé stádo“ doslovně 144 000 vybraných lidí půjde do nebe, ale že většina má být vzkříšena Bohem na očištěné Zemi po armagedonu. (Křesťanská ortodoxie číslovku 144 000 chápe jako symboliku velkého počtu zachráněných z židovského národa (12 × 12 izraelských kmenů × 1000). Některé z veršů, o které se opírá jejich výklad je Žalm 37:29 „Spravedliví obdrží zemi a budou v ní bydlet navždy“, nebo Přísloví 2:21 „Vždyť na zemi budou žít jen čestní lidé, ti bezúhonní na ní zůstanou“, a další přísliby izraelskému národu. (Křesťanská ortodoxie však výpravné knihy Bible pro předpověď budoucnosti nepoužívá.)[113][114][115][116][117][118]

Slavení svátků

Neslaví Vánoce a jiné svátky.[119][120][121] Neslaví ani narozeniny.[122] Svědkové Jehovovi nejsou proti dávání dárků ani proti rodinným setkáním, nemohou však souviset např. s oslavou životního jubilea, s obecně slavenými křesťanskými svátky, lidovými nebo společenskými zvyky.[123] Jediným svátkem, který Svědkové Jehovovi slaví, je tzv. „Památná slavnost“, kterou si svědkové připomínají Poslední večeři Ježíše Krista a jeho apoštolů.[124] (viz svátky Svědků Jehovových).

Náboženské symboly

Nepoužívají žádné náboženské symboly, ani kříž,[125][126] protože to považují za projev modloslužby.[127][123] V současnosti svědkové Jehovovi učí, že Ježíš Kristus nezemřel na kříži, nýbrž byl umučen na mučednickém kůlu.[128]

Politická neutralita a odpírání vojenské služby

Rozšíření svědků Jehovových po světě v roce 2019

Svědkové Jehovovi se od začátku druhé světové války neúčastní politického života a mimo výjimek ani válečných konfliktů.[129] Stručně o tom napsala Strážná věž v 5.1. 2006: Když se Ježíš – ještě jako ustanovený Král – ocitl před římským místodržitelem Pontským Pilátem, prohlásil: „Mé království není částí tohoto světa. Kdyby mé království bylo částí tohoto světa, moji sloužící by byli bojovali, abych nebyl vydán Židům. Mé království však není z tohoto zdroje.“ (Jan 18:36) Podle výkladu Svědků Jehovových tedy proti nikomu nepozvednou zbraň ani nebudou v lidských konfliktech podporovat žádnou stranu.

Svědkové Jehovovi v období pandemie covidu-19

V období pandemie covidu-19 organizace na dobu přibližně dvou let zrušila shromáždění v Sálech království a sbory se setkávaly formou videohovorů. Od května 2022 obnovuje shromáždění v Sálech království, vždy však podle aktuálních omezení platných v dané zemi. Podomní a pouliční misie byly obnoveny v září 2022.[130] Od března 2020 do srpna 2022 nebylo chození dům od domu možné.[131][132]

Vztah k jiným církvím

Svědkové Jehovovi považují pouze sebe za pravé křesťany, praktikující pravé náboženství na Zemi a vykazující morální převahu nad lidmi mimo jejich společenství. Zbytek světa včetně jiných církví vnímají jako organizaci ďábla, v terminologii organizace nazývanou velký Babylón, jež podvádí lidi a je nezpůsobilá k dobru. Podle učení organizace Bůh brzy zničí lidstvo v armagedonu, který přežijí pouze svědkové Jehovovi. Posláním svědků je proto naléhavá misijní služba, kterou je třeba provádět také mezi křesťany. Neúčastní se ekumenického hnutí, ani se nepodařilo mezi nimi a křesťany navázat spolupráci, například v oblasti humanitární pomoci, kde je spolupráce církví již běžná.[133][134]

Vztah k bývalým spoluvěřícím

S lidmi, kteří byli vyloučeni nebo z organizace odešli, se stávající členové nestýkají, ani je nezdraví. Toto poměrně přísné opatření se obvykle vztahuje i na členy vlastní rodiny.[21][22] Postoj se opírá o jejich výklad biblického textu 1. Korintským 5:11–13 (Překlad nového světa) Ale teď vám píšu, abyste se přestali stýkat s každým, kdo je známý jako bratr, a přitom se dopouští sexuální nemravnosti nebo je chamtivec, modlář, uráží druhé, je opilec nebo vyděrač. S takovým člověkem ani nejezte. Proč bych měl soudit ty venku? Nesoudíte ty uvnitř, zatímco Bůh soudí ty venku? „Odstraňte toho ničemu ze svého středu.“ Zákaz styku však platí vůči všem bývalým členům, i pokud z organizace odešli pro jiné důvody (například nesouhlas s naukami, praxí organizace, nebo hlasitou kritiku organizace).

Transfuze a očkování

Svědkové Jehovovi odmítají transfúze plné krve, a 4 hlavních složek krve – bílých krvinek, červených krvinek, krevních destiček a krevní plazmy,[135] a to od roku 1945, tedy již přes 70 let. Přijímají ovšem frakce,[136] náhražky krve a moderní alternativní postupy na ředění krve, hormony podporující zrychlenou přirozenou krvetvorbu, hemodialýzu a jiné moderní lékařské postupy.[137][138][139][140]

V některých případech byli svědkové ochotni riskovat svoje zdraví i zdraví svých dětí.[141][142] Někdy lidé dokonce kvůli odmítnutí transfuze zemřeli.[143][144] Především kvůli nim se před řadou let začal vyvíjet nový obor lékařství, tzv. bezkrevní medicína.[145][146] Také transfuzi krve nepřijímají na základě svého výkladu Bible.

Stalo se, že soud nařídil léčbu dítěte krevními deriváty proti vůli rodičů, protože v daném případě to byla dle ošetřujících lékařů jediná známá možnost s šancí na záchranu života. Ústavní soud k tomu ve svém nálezu uvedl, že „ochrana zdraví a života dítěte [...] je zcela relevantním a více než dostatečným důvodem pro zásah do rodičovských práv, kdy jde o hodnotu, jejíž ochrana je v systému základních práv a svobod jednoznačně prioritní.“[147]

Evropský soud pro lidská práva (Evropská konvence lidských práv) k této otázce judikoval, že je nutné respektovat status autonomie dospělého člověka nad svým tělem a plně rozhodovat o způsobu podstoupené či odmítnuté léčby, společně s principy bioetiky.[148][149][150][151][152]

Před rokem 1952 měli svědkové Jehovovi dle jejich výkladu Bible zakázáno také očkování.[153] Od začátku 50. let je však očkování svědky Jehovovými po celém světě přijímáno zcela běžně.[zdroj?] Pokud snad někdo dnes určité očkování odmítá, je to věc jeho vlastního rozhodnutí, které nesouvisí s všeobecným vyznáním víry.

Před rokem 1980 měli svědkové Jehovovi dle jejich výkladu Bible zakázány také transplantace orgánů. Dnes jsou již povoleny a případné zbytky krve v darovaném orgánu nadto nejsou v rozporu s biblickými zásadami o krvi.[154]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Internetová jazyková příručka [online]. Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i, 2008–2024. Heslo jehovista. 
  2. ↑ MALINA, Jaroslav, a kol. ANTROPOLOGICKÝ SLOVNÍK (s přihlédnutím k dějinám literatury a umění) aneb co by mohl o člověku vědět každý člověk [online]. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2009 [cit. 2014-02-27]. Heslo jehovisté, s. 1759. Dostupné online. ISBN 978-80-7204-560-0. 
  3. ↑ Oficiálna stránka Jehovových svedkov: jw.org [online]. [cit. 2020-05-21]. Odst. Kto sú Jehovovi svedkovia?. Dostupné online. (slovensky) 
  4. ↑ NEŠPOR, Zdenek; VOJTÍŠEK, Zdenek. Encyklopedie menších křesťanských církví v České republice. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2015. 656 s. ISBN 978-80-246-3315-2. S. 436. 
  5. ↑ VELECHOVSKÝ, Petr. Ježiš, alebo verný a rozvážny otrok [online]. Centrum pre štúdium siekt [cit. 2021-02-23]. Dostupné online. 
  6. ↑ REMEŠ, Prokop. Svědkové Jehovovi: historický přehled. Praha: Oliva, 1995. 32 s. ISBN 80-85942-03-8. S. 7. 
  7. ↑ HODOUŠ, Stanislav. Český armagedon: vývoj očekávání konce světa v prostředí českých svědků Jehovových. 1. vyd. Prusinovice: Nákladem vlastním, 2016. 66 s. ISBN 978-80-260-9513-2. S. 11. 
  8. ↑ NEŠPOR, Zdeněk; VOJTÍŠEK, Zdeněk. Encyklopedie menších křesťanských církví v České republice. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2015. 656 s. ISBN 978-80-246-3315-2. S. 436–439. 
  9. ↑ VOJTÍŠEK, Zdeněk. Encyklopedie náboženských směrů a hnutí v České republice: náboženství, církve, sekty, duchovní společenství. Praha: Portál, 2004. ISBN 80-7178-798-1. , dále Vojtíšek 2004, s. 98
  10. ↑ Strážná věž, 1. 2. 1989, Boží soudy musí být oznamovány. Citace: Jak plynul čas, badatelé Bible se ztotožnili s Jeremjášem ještě více, když bylo roku 1931 na sjezdu v Columbu, Ohio, oznámeno, že biblické jméno pro tuto odvážnou skupinu křesťanů by mělo být „svědkové Jehovovi“.
  11. ↑ Náboženské skupiny na okraji společnosti, oddíl Svědkové Jehovovi, str. 7-38, Ladislav Špaček, Univerzita Pardubice - Bakalářská práce, 2009
  12. ↑ Zrušené registrace církví komunistickými zákony po roce 1948 Mezi nimi také 'Spolek svědků Jehovových - Mezinárodní sdružení badatelů Bible, československá větev' - spolek zrušen a rozpuštěn zákonem č.j. 3111/25-31/12-1848-VB/3 MV ČSR, a 'Strážní věž, biblická a traktátní společnost, československá větev' - spolek zrušen a rozpuštěn zákonem č.j. 3111/6-2/3-1949-VB/3 MV ČSR
  13. ↑ PARTRIDGE, Christopher; VOJTÍŠEK, Zdeněk. Encyklopedie nových náboženství: nová náboženská hnutí, sekty a alternativní spiritualita. Praha: Knižní klub, 2006. 446 s. ISBN 80-242-1605-1. S. 41. 
  14. ↑ Téma: Svědkové Jehovovi, odstavec 'Jak staré je náboženství svědků Jehovových?', odstavec 'Jak docházejí svědkové Jehovovi ke svému výkladu Bible?', rs str. 324-str. 334
  15. ↑ 2020 Grand Totals [online]. 201 [cit. 2021-01-30]. Dostupné online. 
  16. ↑ Svědkové Jehovovi na celém světě: Česká republika [online]. 2020 [cit. 2021-01-30]. Dostupné online. 
  17. ↑ PARTRIDGE, Christopher; VOJTÍŠEK, Zdeněk. Encyklopedie nových náboženství: nová náboženská hnutí, sekty a alternativní spiritualita. Praha: Knižní klub, 2006. 446 s. ISBN 80-242-1605-1. S. 42. 
  18. ↑ Další dva svědkové Jehovovi se stali součástí „otroka“ : Dingir, 3. 2. 2023
  19. ↑ Je Bible opravdu Boží Slovo?, Strážná věž, 1.3.2010
  20. ↑ HODOUŠ, Stanislav. Český armagedon - Vývoj očekávání konce světa v prostředí českých svědků Jehovových. 1.. vyd. Prusinovice: Vlastním nákladem, 2016. 68 s. ISBN 978-80-260-9513-2. S. 18–19. 
  21. ↑ a b Proč je vyloučení láskyplné opatření, Strážná věž, 2015, w15 4/15 str. 29-31.
  22. ↑ a b FERFECKI, Stanislav. Byl jsem svědkem Jehovovým. 1.. vyd. Bratislava: Evangelická církev metodistická v ČSSR, 1990. 86 s. ISBN 80-85013-02-9. S. 14. 
  23. ↑ Nedovol, aby tě cokoli vzdálilo od Jehovy, JW.org, w13 1/15 str. 12-16, 2013
  24. ↑ Vyloučení, JW.org, it-2 str. 1082-1084
  25. ↑ Svědkové Jehovovi vydali revidovaný Překlad nového světa v češtině a ve slovenštině
  26. ↑ wol.jw.org [online]. wol.jw.org [cit. 2016-02-17]. Dostupné online. 
  27. ↑ NOVOTNÝ, Tomáš; VOJTÍŠEK, Zdeněk. Základní orientace v nových náboženských směrech. 3.. vyd. Praha: Oliva, 1995. 47 s. ISBN 80-85942-00-3. S. 5. 
  28. ↑ RUTHERFORD, John. Miliony nyní žijících lidí nikdy nezemřou. 1. vyd. Praha: Nakladatelské právo, 1920. 92 s. S. 56–57, 62. 
  29. ↑ FRANZ, Raymond. Krize svědomí. 2. vyd. Praha: Návrat domů, 1998. 415 s. ISBN 80-85495-80-5. S. 179. 
  30. ↑ a b c Vojtíšek 2004, s. 98
  31. ↑ a b Věčný život ve svobodě Božích synů. 1. vyd. Brooklyn: Watch Tower Bible and Tract Society of Pennsylvania, 1966. 
  32. ↑ Ročenka svědků Jehovových 1992
  33. ↑ a b c Základní zásady činnosti (STATUT), Základní dokument, Prohlášení k zákonu, Dopis na MK Archivováno 26. 3. 2014 na Wayback Machine., Seznam dokumentů na MK ČR
  34. ↑ Blesková zpráva : jw.org
  35. ↑ Konec starých časů: radikální změna ve společenství svědků Jehovových : Náboženský infoservis, 10. 10. 2023
  36. ↑ Studium Bible je pro neslyšící přínosné, Probuďte se!, 1.7.2010
  37. ↑ Zvolte si svůj znakový jazyk
  38. ↑ Český znakový jazyk
  39. ↑ Ročenka svědků Jehovových 2011, str. 6-9
  40. ↑ Ročenka svědků Jehovových 2012, str. 26
  41. ↑ Svědkové Jehovovi obnovují tradici sjezdů, dva se konají v Praze : Náboženský infoservis (Dingir), 5. 6. 2023
  42. ↑ Pražského sjezdu se zúčastnilo 15 tisíc svědků Jehovových : Náboženský infoservis, 10. 7. 2024
  43. ↑ BLAŽEK, Petr. „A nepozdvihne meč…“ Odpírání vojenské služby v Československu 1948-1989. Praha: Academia, 2007. 339 s. ISBN 978-80-200-1558-7. 
  44. ↑ „Vojáku Vladimíre…“ : Karel Čapek, Jindřich Groag a odpírači vojenské služby z důvodu svědomí. Praha: NZB, 2009. 232 s. ISBN 978-80-904272-1-1. S. 39–40. 
  45. ↑ Komunistické právo v Československu, Kapitoly z dějin bezpráví, Svoboda vyznání a právní poměry církví a náboženských společností v letech 1948-989, Mgr. Petr Jäger, 2009
  46. ↑ GRÜN, Max von der. Dva dopisy Pospischielovi. Doslov. Praha: NZB, 2015. 274 s. ISBN 978-80-905864-3-7. 
  47. ↑ Svědkové Jehovovi a 2. světová válka. www.dingir.cz [online]. [cit. 2018-10-21]. Dostupné online. 
  48. ↑ (anglicky) Položka "Jehovah's Witnesses" na stránkách Holocaust Encyclopedia provozované muzejní společností "United States Holocaust Memorial Museum"
  49. ↑ Z historie koncentračních táborů: Značení vězňů. osvetim.valka.cz [online]. [cit. 2011-04-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-11-01. 
  50. ↑ Merkelová v Dachau: 'Nezapomeňte, jaké bezpráví z Německa vzešlo', ČT24, 20. 8. 2013
  51. ↑ HESSE, Hans. „Am mutigsten waren immer wieder die Zeugen Jehovas“. Verfolgung und Wiederstand der Zeugen Jehovas im Nationalsozialismus. Bremen: Edition Temmen, 2000. 464 s. ISBN 3-86108-724-3. 
  52. ↑ [Křesťanská civilizace a legitimita knižní evangelizace v českých zemích http://www.kolportaz.cz/evangelizace.html Archivováno 3. 11. 2014 na Wayback Machine.], Kolportaz.cz
  53. ↑ Přísně tajné vraždy. Smrt proti vlastní víře, Česká televize, 2010.
  54. ↑ „Vojáku Vladimíre…“ : Karel Čapek, Jindřich Groag a odpírači vojenské služby z důvodu svědomí. Praha: NZB, 2009. 232 s. ISBN 978-80-904272-1-1. S. 120. 
  55. ↑ BLAŽEK, Petr. A nepozdvihne meč-- : odpírání vojenské služby v Československu 1948-1989. Praha: Academia, 2007. 339 s. ISBN 978-80-200-1558-7. 
  56. ↑ Odpírání vojenské služby v Československu 1948–1989
  57. ↑ a b Ladislav Šmejkal (1933), PaměťNároda, 01. 4. 2007.
  58. ↑ Archivovaná kopie. www.usd.cas.cz [online]. [cit. 2010-11-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-05-02. 
  59. ↑ a b c Definitivní výsledky Sčítání lidu 2011, Tab. 614c Obyvatelstvo podle věku, náboženské víry a pohlaví
  60. ↑ Náboženská společnost a Stát. Historie svědků Jehovových v Československu, Branislav Martinek, kapitola: Z ilegality do "ilegality" (vývoj v letech 1955 - 1960), brožura publikována na webu www.straznavez.cz, vedeném bývalými členy NSSJ
  61. ↑ ADAMY, Herbert. Byl jsem manažerem ilegální továrny. Praha: Ostrov, 1999. 77 s. ISBN 80-86289-03-6. 
  62. ↑ [Kolportáž náboženské literatury v letech 1948–1989 http://www.kolportaz.cz/evangelizace.html#6 Archivováno 20. 5. 2018 na Wayback Machine.]
  63. ↑ Rychetský, L.: Vnitřně svobodný kus života. S Jiřím Gruntorádem o samizdatech. A2, 18/2012.
  64. ↑ Zdechovský, L.: Svědci Jehovovi slaví vítězství nad ministerstvem. Odvolací soud rozhodl, že resort spravedlnosti je musí odškodnit. ChristNet, 20. 6. 2001.
  65. ↑ MARTINEK, Branislav. Náboženská společnost a stát. Praha: Dingir, 2000. 64 s. ISBN 80-902528-3-4. S. 46–47. 
  66. ↑ [Ročenka svědků Jehovových, 1972, oddíl Československo]
  67. ↑ [Ročenka svědků Jehovových, 2000, oddíl Česká republika]
  68. ↑ REMEŠ, Prokop. Svědkové Jehovovi - Historický přehled. 1. vyd. Praha: Oliva, 1995. 32 s. ISBN 80-85942-03-8. S. 20. 
  69. ↑ S.R.O., Jyxo. starnouci | Galerie.cz. starnouci.galerie.cz [online]. [cit. 2016-08-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-07-27. 
  70. ↑ NEUVEDENO, neuvedeno. Chraňme své děti před zneužíváním krve. Naše služba království. 1992-09-01, čís. 9, s. 3. 
  71. ↑ Zvláštní práva církví a náboženských společností církví. www.mkcr.cz [online]. [cit. 2011-11-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-03-26. 
  72. ↑ Rejstřík registrovaných církví a náboženských společností Archivováno 22. 11. 2018 na Wayback Machine., Ministerstvo kultury ČR
  73. ↑ Jednání s církvemi | Náboženská společnost Svědkové Jehovovi Archivováno 26. 3. 2014 na Wayback Machine. | Ministerstvo kultury | 2006
  74. ↑ Soudní spory vedené s Ministerstvem kultury od r. 1998. www.mkcr.cz [online]. [cit. 2011-11-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-11-09. 
  75. ↑ Svědci Jehovovi nemají právo na zpovědní tajemství
  76. ↑ Výpis z Rejstříku registrovaných církví a náboženských společností. www3.mkcr.cz [online]. [cit. 2011-11-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-02-03. 
  77. ↑ Ročenka svědků Jehovových 1990–2013 v češtině, před 1990 jen český samizdat a oficiální Ročenky společnosti v angličtině
  78. ↑ Sčítání lidu, domů a bytů v České republice 1991, 2001, 2011
  79. ↑ 2. část, Roste hlavně počet věřících mimo instituce, www.christnet.cz, Vojtíšek Zdeněk, 16. 1. 2012
  80. ↑ 1. část, Spiritualita, pragmatismus, lhostejnost, www.christnet.cz, Vojtíšek Zdeněk, 9. 1. 2012
  81. ↑ Východní Německo - nejateističtější země světa, ChristNet.cz, Matulík Rostislav, 2. 5. 2012
  82. ↑ [Ročenka 2003–2015]
  83. ↑ Církve a náboženské společnosti. www.mkcr.cz [online]. [cit. 2011-11-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-04-05. 
  84. ↑ Celkový přehled — O svědcích Jehovových
  85. ↑ Tiskové zprávy dle regionů a zemí, vydali Svědkové Jehovovi
  86. ↑ FORUM 18: Odsouzení svědkové Jehovovi z Krymu odpykávají tresty v ruských pracovních táborech, další je budou patrně následovat : Dingir, 14. 11. 2022
  87. ↑ FORUM 18: Rusko zbavuje odsouzené svědky Jehovovy či muslimy občanství a deportuje je : Náboženský infoservis, 4. 12. 2023
  88. ↑ J. Gordon Melton, 1992, Encyclopedic Handbook of Cults in America, strana 81-89
  89. ↑ Svědkové Jehovovy: Kult izolace a strachu. www.medium.com [online]. [cit. 2018-11-28]. Dostupné online. (Anglicky) 
  90. ↑ Ex-Jehovah's witness reveals secrets of religious group. independent.co.uk [online]. [cit. 2018-11-28]. Dostupné online. (Anglicky) 
  91. ↑ Singapur zrušil zákaz komunismu nikoliv však svědků Jehovových. www.asianews.it [online]. [cit. 2018-11-28]. Dostupné online. (Anglicky) 
  92. ↑ MARTIN, Walter. The kingdom of the cults. Rev., updated, and expanded ed. vyd. Minneapolis, Minn.: Bethany House Publishers 704 s. Dostupné online. ISBN 0-7642-2821-8, ISBN 978-0-7642-2821-6. OCLC 52547541 
  93. ↑ 'Svědkové Jehovovi věří, že celá Bible je inspirované Boží slovo; nedrží se nějakého vyznání založeného na lidské tradici, ale drží se Bible jako normy pro všechno, čemu věří.'], Rozmluvy z Písem, str. 324-334
  94. ↑ Čeho Boží království dosáhne? Co říká Bible
  95. ↑ Co je Armagedon? — ONLINE KNIHOVNA Strážné věže. wol.jw.org [online]. [cit. 2022-12-24]. Dostupné online. 
  96. ↑ HODOUŠ, Stanislav. Český armagedon - Vývoj očekávání konce světa v prostředí českých svědků Jehovových. 1.. vyd. Prusinovice: Vlastním nákladem, 2016. 68 s. ISBN 978-80-260-9513-2. S. 20. 
  97. ↑ wol.jw.org [online]. wol.jw.org [cit. 2016-02-17]. Dostupné online. 
  98. ↑ NOVOTNÝ, Tomáš; VOJTÍŠEK, Zdeněk. Základní orientace v nových náboženských směrech. 3.. vyd. Praha: Oliva, 1995. 47 s. ISBN 80-85942-00-3. S. 5. 
  99. ↑ RUTHERFORD, John. Miliony nyní žijících lidí nikdy nezemřou. 1. vyd. Praha: Nakladatelské právo, 1920. 92 s. S. 56–57, 62. 
  100. ↑ Světaširá bezpečnost pod Knížetem pokoje. [s.l.]: Samizdatové vydání, 1985. 118 s. S. 12. 
  101. ↑ FRANZ, Raymond. Hledání křesťanské svobody. Davle: Kernberg Publishing, 2011. 606 s. ISBN 978-80-87168-03-5. S. 402–403. 
  102. ↑ Boží království panuje!. Brooklyn: Watch Tower Bible and Tract Society of Pennsylvania, 2014. 240 s. S. 11–12. 
  103. ↑ HOLDEN, Andrew. Jehovah's Witnesses: Portrait of a Contemporary Religious Movement. [s.l.]: Routledge, 2002. Dostupné online. ISBN 0415266092. S. 64. 
  104. ↑ Boží jméno v Novém zákoně. www.straznavez.cz [online]. [cit. 2020-05-13]. Dostupné online. 
  105. ↑ Strážná věž 1.12.2006, Antikrist odhalen, str. 3-7 Dalším výplodem scestného lidského smýšlení, který se objevil o staletí později, je nauka o takzvané svaté Trojici. Ta vychází z tvrzení, že Ježíš je Všemohoucí Bůh a zároveň Boží Syn. V knize The Church of the First Three Centuries (Církev prvních tří století) její autor Dr. Alvan Lamson píše, že nauka o Trojici "pocházela ze zdrojů zcela cizích židovským a křesťanským Písmům; že vyrostla a byla naroubována na křesťanství rukama Otců ovlivněných Platónem." Kdo byli ti ´Otcové ovlivnění Platónem´? Nikdo jiný než odpadlí duchovní, kteří se slepě zamilovali do pohanských nauk řeckého filozofa Platóna.
  106. ↑ A Brief History of the Doctrine of the Trinity in the Early Church (Stručné dějiny nauky o Trojici v rané církvi), PhDr. George Tsakiridis, 2007
  107. ↑ Vojtíšek 2004, s. 87
  108. ↑ Kolasanům 1:15-17 v Překlad nového světa
  109. ↑ Kolosanům 1:15-17 v Český ekumenický překlad
  110. ↑ Věří svědkové Jehovovi v Ježíše? Pokud ano, proč se nejmenují svědkové Ježíšovi? Rozhovor, Strážná věž, 2014-05
  111. ↑ Co je duše? Co říká Bible
  112. ↑ "Duše“ a "duch“ — Co tyto pojmy doopravdy znamenají?
  113. ↑ Co zajímá naše čtenáře - Kde je ráj, o kterém se píše v Bibli?
  114. ↑ Proč svědkové Jehovovi říkají, že v budoucnosti bude ráj na zemi, jestliže 2. Korinťanům 12:1–4 spojuje „ráj“ se „třetím nebem“?
  115. ↑ V jakém smyslu byl apoštol Pavel „uchvácen do třetího nebe“ a „do ráje“?
  116. ↑ V pozemský ráj můžete věřit
  117. ↑ Ráj - Hlubší pochopení Písma
  118. ↑ Ráj - Rozmluvy z Písem
  119. ↑ Měli bychom slavit svátky?
  120. ↑ Postavte se na stranu pravého uctívání
  121. ↑ Ježíšovo narození — Jak a proč k němu došlo, Strážná věž z 15. prosince 2002
  122. ↑ Měli bychom slavit narozeniny?
  123. ↑ a b Názory a zvyky, které se Bohu nelíbí
  124. ↑ KOZÁK, Ladislav; PROFANT, Vít. Svědkové Jehovovi [online]. [cit. 2008-06-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-05-20. 
  125. ↑ [History of the Cross, 2009]
  126. ↑ Jak se Bůh dívá na modlitební pomůcky?
  127. ↑ Lze pohanský svátek prohlásit za křesťanský? Strážná věž z 15. prosince 2007
  128. ↑ HODOUŠ, Stanislav. Český armagedon - Vývoj očekávání konce světa v prostředí českých svědků Jehovových. 1.. vyd. Prusinovice: Vlastním nákladem, 2016. 68 s. ISBN 978-80-260-9513-2. S. 19. 
  129. ↑ www.dingir.cz [online]. www.dingir.cz [cit. 2016-04-01]. Dostupné online. 
  130. ↑ Svědkové Jehovovi obnovují službu dům od domu. JW.ORG [online]. [cit. 2022-12-24]. Dostupné online. 
  131. ↑ Svědkové Jehovovi obnovují shromáždění, kontaktní misii ale zatím ne : Dingir, 25. 3. 2022
  132. ↑ SCHLICHTSOVÁ, Jitka. Svědkové Jehovovi obnovují shromáždění, kontaktní misii ale zatím ne [online]. Dingir [cit. 2022-04-27]. Dostupné online. 
  133. ↑ Kdo dnes jedná podle Jehovovy vůle?. Brooklyn: Watch Tower Bible And Tract Society Of New York, 2012. 32 s. S. 4–5. 
  134. ↑ Říkají „mír“, když mír není — ONLINE KNIHOVNA Strážné věže. wol.jw.org [online]. [cit. 2020-05-09]. Dostupné online. 
  135. ↑ Jehovisté a krevní deriváty - Zdraví.Euro.cz. Zdraví.Euro.cz. 2009-11-10. Dostupné online [cit. 2018-11-28]. 
  136. ↑ Krevní frakce a chirurgické postupy
  137. ↑ Metody bezkrevní péče v perioperační medicíně, 30. října 2015, zdravi.euro.cz
  138. ↑ Bezkrevní medicína a život ohrožující krvácení, 26. března 2018, zdravi.euro.cz
  139. ↑ Novinky: Bezkrevní léčba?, 6.5.2002, media.novinky.cz
  140. ↑ Svědkové Jehovovi a odmítání transfuze krve Archivováno 25. 3. 2014 na Wayback Machine., Projekt Kolportáž.cz - mapování historie vývoje moderní komunikace a masmédií.
  141. ↑ Miminko s nádorem potřebovalo transfuzi, nastal boj. Rodiče jsou jehovisti. eurozpravy.cz [online]. [cit. 2018-11-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-11-29. 
  142. ↑ Oběť nehody odmítla kvůli vyznání transfuzi krve. Zemřela. iROZHLAS [online]. Český rozhlas [cit. 2018-11-28]. Dostupné online. 
  143. ↑ Je-li to nutné, lékaři dají dítěti transfuzi i přes odpor rodičů, říká právník. idnes.cz [online]. [cit. 2018-11-28]. Dostupné online. 
  144. ↑ Znakem sektářství je poslušnost, která jde za hranici smrti. katyd.cz [online]. [cit. 2018-11-28]. Dostupné online. 
  145. ↑ Seriál: Bezkrevní medicína, 24. srpna 2012, www.ordinace.cz
  146. ↑ Postupy při "bezkrevních" operacích, 30. srpna 2012, www.ordinace.cz
  147. ↑ Nález Ústavního soudu České republiky sp.zn. III.ÚS 459/03: Právo rodičů odmítajících léčbu nezletilého dítěte [online]. Ústavní soud České republiky, 2004-08-20 [cit. 2014-05-02]. Dostupné online. 
  148. ↑ [Caring Autonomy: European Human Rights Law and the Challenge of Individualism (Cambridge Bioethics and Law)], Katri Lõhmus, Evropský soud pro lidská práva, 2015
  149. ↑ Caring Autonomy: European Human Rights Law and the Challenge of Individualism, Cambridgská univerzita, 2015
  150. ↑ Evropská konvence lidských práv Archivováno 12. 4. 2015 na Wayback Machine., Right to Private Life, Physical integrity
  151. ↑ CASE OF JEHOVAH'S WITNESSES OF MOSCOW AND OTHERS v. RUSSIA, paragraf č. 136
  152. ↑ Google Knihy, výňatek z knihy 'Caring Autonomy: European Human Rights Law and the Challenge of Individualism', paragraf č. 136, r. 2015„136. The freedom to accept or refuse specific medical treatment, or to select an alternative form of treatment, is vital to the principles of self-determination and personal autonomy. A competent adult patient is free to decide, for instance, whether or not to undergo surgery or treatment or, by the same token, to have a blood transfusion. However, for this freedom to be meaningful, patients must have the right to make choices that accord with their own views and values, regardless of how irrational, unwise or imprudent such choices may appear to others. Many established jurisdictions have examined the cases of Jehovah's Witnesses who had refused a blood transfusion and found that, although the public interest in preserving the life or health of a patient was undoubtedly legitimate and very strong, it had to yield to the patient's stronger interest in directing the course of his or her own life (see the judgments cited in paragraphs 85 to 88 above). It was emphasised that free choice and self-determination were themselves fundamental constituents of life and that, absent any indication of the need to protect third parties – for example, mandatory vaccination during an epidemic, the State must abstain from interfering with the individual freedom of choice in the sphere of health care, for such interference can only lessen and not enhance the value of life (see the Malette v. Shulman and Fosmire v. Nicoleau judgments, cited in paragraphs 85 and 87 above).“
  153. ↑ Očkování - problém vyznání Archivováno 3. 1. 2012 na Wayback Machine., vaccineriskawareness.com
  154. ↑ Koordinační středisko transplantací - Náboženství a transplantace. www.kst.cz [online]. [cit. 19.3.2023]. Dostupné online. 

Literatura

  • ADAMY, Herbert. Byl jsem manažerem ilegální továrny. Praha: Ostrov, 1999. 77 s. ISBN 80-86289-03-6. 
  • BLAŽEK, Petr. „A nepozdvihne meč…“ Odpírání vojenské služby v Československu 1948-1989. Praha: Academia, 2007. 339 s. ISBN 978-80-200-1558-7. 
  • FRANZ, Raymond. Krize svědomí. 2. vyd. [s.l.]: Návrat domů, 1998. 416 s. ISBN 80-85495-80-5. 
  • GRÜN, Max von der. Dva dopisy Pospischielovi. Doslov. Praha: NZB, 2015. 274 s. ISBN 978-80-905864-3-7. 
  • HESSE, Hans. „Am mutigsten waren immer wieder die Zeugen Jehovas“. Verfolgung und Wiederstand der Zeugen Jehovas im Nationalsozialismus. Bremen: Edition Temmen, 2000. 464 s. ISBN 3-86108-724-3. 

Externí odkazy

Oficiální stránky svědků Jehovových

Stránky poskytující informace o svědcích Jehovových

Ostatní

Podporující stránky a apologetika NSSJ

Opozice bývalých členů NSSJ

Média použitá na této stránce

Zámostí.JPG
Sál království Svědků Jehovových v Hradci Králové
Dům Svědků Jehovových.jpg
Sál Království svědků Jehovových v Teplicích v Brožíkově ulici 897
Reunião em Salão do Reino.jpg
Autor: Steelman, Licence: CC BY-SA 2.5
Salão do Reino das Testemunhas de Jeová, Portugal
KZ Mauthausen Mahntafel ZJ.jpeg
Mahntafel für Zeugen Jehovs im KZ Mauthausen, Oberösterreich
Jehovah's Witnesses in the world 2019.png
Autor: Koruzie, Licence: CC BY-SA 4.0
The number of Jehovah's Witnesses in the world.
 
– unknown
 
– less than 1000
 
– 1000–9999
 
– 10,000–99,999
 
– 100,000–499,999
 
– more than 500 000
J.F. Rutherford - Osvobozeni (1926).jpg
Książka J.F. Rutherforda - Osvobozeni (1926) w języku czeskim
Sal kralovstvi Kyjov.jpg
(c) Radek Linner, CC BY-SA 3.0
Sál království Svědků Jehovových na ulici Boršovská v Kyjově