Jelena Glinská

Jelena Glinská
Narození	1510 Lasasin
Úmrtí	3. dubna 1538 (ve věku 27–28 let) Moskva
Příčina úmrtí	jed
Místo pohřbení	Vozněsenský klášter v Moskvě
Nábož. vyznání	Pravoslavná církev pravoslaví
Choť	Vasilij III. Moskevský (od 1527)[1]
Děti	Ivan IV. Hrozný[2] Jurij Ugličský
Rodiče	Vasilij Lvovič Glinskij a Ana Jakšićová
Rod	Glinski
Příbuzní	Michail Vasiljevič Glinskij a Jurij Vasiljevič Glinskij (sourozenci) Dmitrij Ivanovič Ruský, Ivan Ivanovič Ruský, Fjodor I. Ruský, Dimitrij Ivanovič Ugličský, Anna Ivanovna Ruská a Vasilij Ruský[3] (vnoučata)
Funkce	regent
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jelena Vasiljevna Glinská (rusky Елена Васильевна Глинская, asi 1510 – 4. dubna 1538, Moskva) byla druhá žena velkoknížete Vasilije III., matka cara Ivana Hrozného a v letech 1533-1538 regentka moskevského státu.

Život

Jelena Glinská byla dcerou knížete litevského původu Vasilije Lvoviče Glinského a srbské princezny Anny Jakšićové a neteří významného politika Michaila Glinského. Rod Glinských s oblibou odvozoval svůj původ od tatarského emíra Mamaje, jehož vnuci vládli ve městě Glinském.

Sňatek s moskevským velkoknížetem

Roku 1525 se stárnoucí moskevský velkokníže Vasilij III. rozvedl přes odpor pravoslavné církve s neplodnou manželkou Salomonií Saburovou a oženil se s Jelenou, která byla mladší více než o jednu generaci. Roku 1530 se jim narodil syn Ivan, pozdější car Ivan IV., a roku 1532 další syn Jurij, který pravděpodobně trpěl idiotismem a navíc byl hluchoněmý. Než Vasilij III. roku 1533 zemřel, ustanovil pro svého nezletilého následníka sedmičlennou regentskou radu, skládající se z nejvýznamnějších bojarů, zastoupených v dumě.

Regentská vláda

Mladá a ambiciózní vdova se během necelého roku zbavila jednotlivých členů bojarské rady a sama se ujala regentství. Využila k tomu rozepří a rivalit, které vznikly mezi regentskou radou a bojarskou dumou, a především získala oporu u představitele dumy, knížete Ivana Fjodoroviče Ovčiny Tělěpněva-Obolenského, který se brzy stal jejím favoritem a počínal si jako skutečný představitel státu.

Z obav, aby nebylo ohroženo následnictví jejího nedospělého syna Ivana, odstranila Jelena oba své švagry, seniory moskevské větve rodu Rurikovců a bratry Vasilije III., Jurije Ivanoviče Dmitrovského a Andreje Ivanoviče Starického, kteří skončili svůj život v těžkém žaláři.

Zatímco oficiální moskevské letopisectví vychvaluje Jelenu Glinskou jako moudrou panovnici, moderní historiografie posuzuje její vládu mnohem skeptičtěji. Jednou z nejvíce kritizovaných stránek vlády velkokněžky Jeleny a knížete Tělepněva-Obolenského byla bezohledná a tvrdá persekuce politických protivníků, již vyvolalo mnohdy pouhé podezření. Na druhé straně se Jelena snažila pokračovat ve snahách svého zesnulého chotě o centralizaci země a podařilo se jí zachovat jistou stabilitu, která vynikla zvláště ve srovnání s následujícími roky bojarsko-knížecí anarchie, kdy ti, co stáli v čele státu, nebrali ohledy na jeho zájmy a usilovali především o vlastní prospěch.

Mincovní reforma

Významným přínosem Jeleniny regentské vlády byla mincovní reforma, zavedená v letech 1535 až 1538. Uspořádala peněžnictví Moskevského velkoknížectví, jehož stav byl špatný již v posledních letech Vasilijovy vlády, což ztěžovalo uzavírání obchodů a vyvolávalo nedůvěru obyvatelstva. Na základě reformy byla na celém moskevském území unifikována mince. Jedině platným platidlem se stala stříbrná kopějka o hmotnosti 69 gramů, která se razila ve velkoknížecím mincovním dvoře. Všechny ostatní mince bylo zakázáno používat - byly staženy z oběhu, roztaveny a znovu naraženy. V důsledku reformy vznikl jednotný a stabilní systém peněžního oběhu, který přispěl k zintenzívnění směny zboží, rozvoji zahraničního obchodu, a tím také k urychlení ekonomického vývoje.

Zahraniční politika

V zahraniční politice se moskevský stát musel bránit útokům jak ze strany polsko-litevského státu tak Tatarů. Polský král Zikmund I. Starý využil nezletilosti moskevského vládce a zahájil tažení na Rus s cílem zmocnit se strategicky důležitého Smolenska. Moskevský stát ztratil Gomel a po několikatýdenním obléhání a velkých ztrátách na životech místních obyvatel také Starodub. Počátkem roku 1537 byla uzavřena se Zikmundem I. mírová smlouva, na jejímž základě zůstal Gomel Litevcům, ale Starodub, pevnost vybudovaná k ochraně novgorodské hranice, byla navrácena Rusům. Koncem roku 1535 vypukla válka s kazaňským chanátem. Boje probíhaly valnou většinou na ruském území.

Závěr života

Během roku 1537 začala Jelena postonávat a často navštěvovala kláštery, kde prosila za své uzdravení. Zemřela počátkem dubna 1538. Časem se objevila fáma, že regentka, nenáviděná bojary, byla otrávena, o čemž by svědčil i rychlý prostý pohřeb. Netrvalo ani týden a kníže Ovčina Tělepněv byl uvržen do vězení, zakován do želez, a tak prakticky odsouzen k smrti hlady.

Reference

Literatura

• Robert Payne, Nikita Romanoff: Ivan Hrozný, Beta-Dobrovský – Ševčík, Praha – Plzeň 2008, ISBN 978-80-7306-337-5 a ISBN 978-80-7291-183-7
• (anglicky) Isabel de Madariaga: Ivan the Terrible, Yale University Press, New Haven – Londýn 2005, ISBN 0-300-09757-3
• (rusky) Boris Nikolajevič Florja: Ivan Groznyj, Molodaja gvardija, Moskva 1999, ISBN 5-235-02340-4

Související články

• Ivan IV. Hrozný

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jelena Glinská na Wikimedia Commons

Předchůdce: Solomonie Jurjevna (moskevská velkokněžna)

Velkokněžna moskevská 1533–1538

Nástupce: Anastasie Romanovna (carevna)