Jelena Rybakinová

Jelena Rybakinová
Елена Рыбакина
Jelena Rybakinová na US Open 2024
Jelena Rybakinová na US Open 2024
StátRuskoRusko Rusko (2013–2018)
KazachstánKazachstán Kazachstán (2018–)
Datum narození17. června 1999 (25 let)
Místo narozeníMoskva, Rusko[1]
Výška184 cm[1]
Profesionálka od2016
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek15 049 990 USD
Tenisová raketaYonex
Dvouhra
Poměr zápasů331–143
Tituly8 WTA, 4 ITF
Nejvyšší umístění3. místo (12. června 2023)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Openfinále (2023)
French Openčtvrtfinále (2021, 2024)
Wimbledonvítězka (2022)
US Open3. kolo (2021, 2023)
Velké turnaje ve dvouhře
Turnaj mistryňzákladní skupina (2023, 2024)
Olympijské hry4. místo (2020)
Čtyřhra
Poměr zápasů51–48
Tituly0 WTA, 4 ITF
Nejvyšší umístění48. místo (18. října 2021)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open3. kolo (2023)
French Openčtvrtfinále (2021)
Wimbledon1. kolo (2021)
US Open3. kolo (2023)
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open1. kolo (2021)
Týmové soutěže
Billie Jean King Cupzákladní skupina finále (2022)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20241105a5. listopadu 2024
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jelena Rybakinová (rusky: Елена Андреевна Рыбакина, Jelena Andrejevna Rybakina; * 17. června 1999 Moskva) je kazachstánská profesionální tenistka, která do června 2018 reprezentovala rodné Rusko.[2][3] Na grandslamu vyhrála Wimbledon 2022 jako vůbec první kazachstánský vítěz grandslamové dvouhry. Stala se i prvním zástupcem kazachstánského tenisu v singlovém semifinále a finále na turnajích velké čtyřky. V boji o titul na Australian Open 2023 podlehla Aryně Sabalenkové. Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour vyhrála osm singlových turnajů. V rámci okruhu ITF získala čtyři tituly ve dvouhře a čtyři ve čtyřhře.[4]

Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v červnu 2023 na 3. místě a ve čtyřhře v říjnu 2021 na 48. místě.[1] Od roku 2025 se jejím trenérem stane chorvatský wimbledonský vítěz Goran Ivanišević.

V juniorském tenise si zahrála semifinále Australian Open 2017 a French Open 2017. Na kombinovaném juniorském žebříčku ITF nejvýše figurovala v listopadu 2017 na 3. místě.[2][5]

V kazachstánském týmu Billie Jean King Cupu debutovala v roce 2021 córdobskou světovou baráží proti Argentině, v níž podlehla Carléové a porazila Podoroskou. Argentinky zvítězily 3:2 na zápasy. V kvalifikačním kole 2022 přispěla dvěma body k postupu Kazachstánek do finálové skupiny, když v duelu s Německem přehrála Siegemundovou i Kerberovou. Do dubna 2024 v soutěži nastoupila k pěti mezistátním utkáním s bilancí 6–2 ve dvouhře a 0–1 ve čtyřhře.[6]

Kazachstán reprezentovala na odložených Letních olympijských hrách 2020 v Tokiu, kde postoupila do semifinále ženské dvouhry přes Španělku Garbiñe Muguruzaovou. Následně však prohrála oba zápasy, nejdříve se Švýcarkou Belindou Bencicovou a v utkání o bronz ztratila s Ukrajinkou Elinou Svitolinovou vedení ve druhé sadě 6–1 a 3–1, a poté i ve třetím setu náskok gamů 4–1.[7]

Tenisová kariéra

V rámci hlavních soutěží událostí okruhu ITF debutovala v prosinci 2014, když na turnaji v Antalyi s dotací 10 tisíc dolarů prošla kvalifikačním sítem. V úvodním kole dvouhry podlehla Slovence Rebecce Šramkové.[4] Premiérový singlový titul v této úrovni tenisu vybojovala v březnu 2018 na kazaňském turnaji s rozpočtem 15 tisíc dolarů. Ve finále přehrála krajanku Darju Nazarkinovou.[4][1]

Na French Open 2021

Na okruhu WTA Tour debutovala říjnovým Kremlin Cupem 2017 v Moskvě, kde v kvalifikaci vyřadila Krejsovou, Martincovou a Kudrjavcevovou. V úvodním kole dvouhry pak podlehla rumunské tenistce Irině-Camelii Beguové.[1] První vítězný zápas dosáhla z pozice 450. hráčky žebříčku na únorovém St. Petersburg Ladies Trophy 2018, na němž po výhrách nad Švýcarkou Timeou Bacsinszkou a Francouzkou Caroline Garciaovou postoupila do čtvrtfinále. V třísetovém duelu s Garciaovou zvládla dva tiebreaky. Premiérově tak porazila členku elitní světové desítky, když Francouzce patřilo 7. místo.[8] Mezi poslední osmičkou však nenašla recept na Němku Julii Görgesovou.[9]

Do semifinále poprvé prošla na travnatém Libéma Open v 's-Hertogenboschi, když do hlavní soutěže prošla po kvalifikačních výhrách nad Štefkovou a McHaleovou. Na její raketě v pavouku dvouhry postupně vypadly Varvara Lepčenková, Alison Van Uytvancková a Kirsten Flipkensová. Zastavila ji až členka světové desítky Kiki Bertensová.[4][1]

Debutové finále na okruhu WTA Tour odehrála jako 106. hráčka světa na antukovém BRD Bucharest Open 2019. Ve čtvrtfinále zdolala druhou nasazenou Viktórii Kužmovou a poté dvě kvalifikantky, nejdříve Italku Martinu Di Giuseppeovou a ve finále Rumunku Patricii Marii Țigovou. Dvacetičtyřletá Țigová nastoupila do prvního turnaje od září 2017, když dlouhodobou absenci způsobilo zranění a v listopadu 2018 narození dcery.[10][1]

Na zářijovém Jiangxi Open 2019 v Nan-čchangu postoupila do boje o titul přes Číňanku Pcheng Šuaj. V závěrečném utkání však uhrála jen dva gemy na 24letou Švédku Rebeccu Petersonovou.[11] Čtvrtfinálové účasti zaznamenala na podzimních Wuhan Open 2019 a Upper Austria Ladies Linz 2019, kde se jejími přemožitelkami staly Aryna Sabalenková, respektive Jeļena Ostapenková. Na lucemburském BGL Luxembourg Open 2019 ji před branami finále zastavila obhájkyně trofeje Görgesová.[4] Bodový zisk však Rybakinovou posunul na nové kariérní maximum, když ve druhé polovině října 2019 figurovala na 37. místě.[1]

Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie přišel v ženském singlu French Open 2019 po zvládnuté tříkolové kvalifikaci, v jejíž závěrečné fázi vyřadila Japonku Nao Hibinovou. V úvodním kole dvouhry podlehla Češce Kateřině Siniakové. Shodný scénář měl i newyorský US Open 2019, kde nezvládla otevírací duel proti další české reprezentantce Karolíně Muchové.[1]

Vítězka Wimbledonu 2022

Předání mísy Venus Rosewater z rukou vévodkyně Catherine

Ve Wimbledonu startovala v hlavní soutěži podruhé, když z předchozího ročníku obhajovala osmifinálovou účast. Postup do této fáze si před startem vytyčila za cíl.[12] Jako dvacátá třetí hráčka žebříčku ztratila na cestě do prvního grandslamového semifinále i finále jediný set, když ve čtvrtfinále prohrála se světovou čtyřiačtyřicítkou Ajlou Tomljanovićovou z Austrálie úvodní sadu. Díky agresivnímu pojetí hry dokázala průběh otočit. V utkání zahrála 32 vítězných míčů na 28 nevynuceným chyb, zatímco se soupeřka dopustila 21 nevynucených chyb a připsala si jen 14 winnerů.[13] Do turnaje vstoupila výhrou nad šťastnou poraženou kvalifikantkou Coco Vandewegheovou, poté zdolala dvě členky šesté světové desítky Biancu Andreescuovou a Čeng Čchin-wen a ve čtvrtém kole osmdesátou v pořadí Petru Martićovou. Tím vyrovnala své čtvrtfinálové maximum z French Open 2021. Po vyřazení Tomljanovićové na ni v semifinále nenašla recept ani rumunská šampionka z roku 2019 Simona Halepová. V každém z obou setů ztratila tři hry. Poprvé tak na trávě porazila členku elitní světové dvacítky. V All England Clubu tím ukončila 12zápasovou neporazitelnost rumunské světové osmnáctky, čítající 21 vyhraných setů v řadě.[14]

Ve finále se střetla s tuniskou světovou dvojkou Ons Džabúrovou, která v této fázi grandslamu rovněž debutovala. Podruhé v soutěži prohrála úvodní sadu dvěma ztracenými servisy. Následně však na dvorci již dominovala. Tunisance v každém setu dvakrát prolomila servis a sama se již brejku vyvarovala. Celkem odvrátila devět z jedenácti brejkových hrozeb. V turnaji zahrála nejvyšší počet 53 es, čímž potvrdila postavení nejlépe servírující hráčky sezóny. Ve finále jich však nastřílela pouze čtyři a první eso přišlo až v 64. minutě.[12] Výhrou ukončila sérii čtyř finálových porážek. Hráčku z první světové desítky porazila poprvé od čtvrtfinálové výhry s Muguruzaovou na letní olympiádě 2020, konané v červenci 2021. Premiérově také přehrála členku z první světové trojky. Poměr vzájemných utkání s Džabúrovou srovnala na 2–2.[15][16]

Při jedenácté účasti v grandslamových dvouhrách se stala historicky prvním kazachstánským tenistou, jenž ovládl grandslamovou dvouhru; ve 23 letech jako nejmladší wimbledonská finalistka od 21leté Muguruzaové v roce 2015 a nejmladší šampionka od 21leté Kvitové v roce 2011. Kazachstán se stal dvanáctým státem, jehož zástupkyně zvedla nad hlavu mísu Venus Rosewater pro singlové šampionky. Dvouhru na majorech vyhrála jako třetí Asiatka po Číňance Li Na a Japonce Naomi Ósakaové. Vzhledem k nepřidělení žebříčkových bodů se ve světové klasifikaci neposunula výše, ale setrvala na stejné pozici. V All England Clubu představovala čtvrtou nejníže postavenou finalistku od zavedení žebříčku WTA v roce 1975.[15][16][12] V případě zápočtu bodů by se kvalifikovala na závěrečný Turnaj mistryň jako čtvrtá a podle výsledku by zakončila sezónu mezi 3. až 7. místem. Bez přidělení bodů jí v konečné klasifikaci patřila 22. příčka.[17]

Rybakinová jako rodačka z Moskvy, v níž během londýnského grandslamu stále žila, se vyhnula zákazu startu ruských a běloruských tenistů díky nabytí kazachstánského občanství v červenci 2018.[18][19][20]

2023: Průlom do první světové desítky

Na US Open 2023 dohrála ve třetím kole

Na Australian Open hrála jako 22. nasazená. V osmifinále zaskočila světovou jedničku Igu Świątekovou ve dvou setech, čímž zaznamenala první vítězství nad nejvýše postavenou hráčkou žebříčku.[21] Mezi poslední osmičkou přehrála pak i Lotyšku Jeļenu Ostapenkovou a v semifinále dvojnásobnou vítězku turnaje Viktorii Azarenkovou a postoupila do druhé grandslamového finále. Stala se tak první hráčkou melbournského majoru od Capriatiové v roce 2001, která v jediném ročníku vyřadila tři bývalé grandslamové šampionky a sedmou tenistkou na grandslamu za předchozích 50 let, jež po zisku prvního titulu dokázala postoupit do finále dalšího majoru v rozmezí jednoho roku. Ve finále její síly byla Aryna Sabalenková, přestože proti ní uhrála první sadu. Bodový zisk jí zajistil premiérový posun do první světové desítky, kterou v novém vydání žebříčku uzavírala.[22][23]

Porážku Sabalenkové oplatila ve finále v Indian Wells, kam postoupila po další výhře nad Świątekovou, tentokrát v semifinálové fázi.[24] Finálový duel, který byl reprízou australského finále, představoval její první výhru nad Sabalenkovou z pěti vzájemných duelů. Bodový zisk jí posunul na nové kariérní maximum, 7. příčku a zároveň získala první titul v kategorii WTA 1000.[25] Na navazujícím Miami Open usilovala o tom, aby jako pátá tenistka v historii zkompletovala Sunshine double, když jí od toho úspěchu dělila po postupu do finále jediná výhra. Ve finále však podlehla v duelu wimbledonských šampionek Češce Petře Kvitové.[26][27]

Madrid Open pro ni skončilo už ve druhém kole, když ji vyřadila Anna Kalinská. Druhý titul v probíhající sezóna získala v Římě. Celkem tři tenistky proti ní skrečovaly utkání – ve třetím kole v průběhu prvního setu Kalinská, ve čtvrtfinále světová jednička Świąteková v úvodu třetího dějství,[28] a ve finále Ukrajinka Anhelina Kalininová po konci první sady.[29] Výhrou si zároveň zajistila premiérový posun do první světové pětky, na 4. místo.[30] Na French Open proto patřila mezi favoritky. Po výhrách nad Češkami Brendou Fruhvirtovou a Lindou Noskovou odstoupila před utkáním třetího kola pro nemoc.[31]

Jako obhájkyně triumfu zavítala do Wimbledonu. Jediný set na cestě do čtvrtfinále ji odebrala hned na úvod Shelby Rogersová. Mezi poslední osmičkou v repríze finále předchozího ročníku jí oplatila Tunisanka Ons Džabúrová.[32]

2024: Tři tituly a zdravotní problémy

Z Brisbane International 2024 si odvezla šestý kariérní titul v rámci okruhu WTA Tour

Ročník otevřela na obnoveném Brisbane International, kde startovala jako druhá nasazená. Pouze Australanka Olivia Gadecká, se kterou se střetla po volném losu ve druhém kole, na ni uhrála v jednom setu více než čtyři hry. V semifinále na její raketě dohrála Češka Linda Nosková a ve finále nadělila „kanára“ světové dvojce Aryně Sabalenkové.[33][34] Na Australian Open startovala jako obhájkyně finálové účasti a nasazená trojka. V prvním kole přehrála Karolínu Plíškovou, proti níž odvrátila v prvním setu setboly.[35] Ve druhém kole jí zaskočila Anna Blinkovová, když o vítězce rozhodla až zkrácená hra třetího setu, kterou vyhrála Ruska poměrem míčů 22:20, čímž se stala nejdelším tiebreakem v grandslamové historii. Blinkovová v ní odvrátila šest a Rybakinová sedm mečbolů.[36]

Druhý titul roku získala v roli turnajové jedničky v Abú Zabí po finále výhře nad Darjou Kasatkinovou.[37] Na vítězné vlně pokračovala o týden později v Dauhá z kategorie WTA 1000, kde prošla do finále. V něm byla nad její síly světoví jednička Iga Świąteková, na kterou nestačila po sérii tří výher.[38] Mezi poslední osmičku postoupila i na navazujícím Dubai Tennis Championships, do čtvrtfinálového utkání však nenastoupila kvůli zažívacím potížím.[39] Kvůli stejnému zdravotnímu problému neobhajovala titul v Indian Wells a vrátila se tak až v Miami.[40] Tři sety potřebovala na úvod proti kvalifikantkám Tausonové i Townsendovou. Ve čtvrtfinále přehrála v další třísetové bitvě Marii Sakkariovou[41] a v semifinále s Viktorií Azarenkovou, když o výhře rozhodla až získaným tiebreakem ve třetí sadě. Na cestě do druhé miamského finále ztratila 69 gamů, nejvíce od založení miamské události.[42] Stejně jako v předchozím ročníku však odešla z boje o titul poražena, když se vítězkou stala Američanka Danielle Collinsová.[43]

Osmý kariérní titul získala ve stuttgartské hale. V semifinále ukončila 10zápasovou stuttgartskou neporazitelnost světové jedničky Świątekové, přičemž nejvýše postavenou tenistku porazila popáté porazila světovou jedničku.[44] Ve finále hladce zdolala Martu Kosťukovou, když v úvodní sadě ztratila na prvním podání jen jeden z šestnácti bodů a v jejím průběhu nečelila žádnému brejkbolu.[45] Do semifinále Madrid Open postoupila po třísetové bitvě s krajankou Julií Putincevovou, proti které prohrávala ve třetím setu již 2–5 a čelila dvěma mečbolům, když první z nich odvrátila díky úderu zahraném o pásku sítě a druhý esem.[46] Po šestém finále v roce sahala proti Sabalenkové, které sebrala první set jasným poměrem 6–1 a ve druhém vedla o brejk a dokonce podávala na vítězství. Koncovky obou setu ale zvládla lépe světová dvojka a ukončila 16zápasovou neporazitelnosti Rybakinové.[47] Z římského podniku, kde měla obhajovat titul, odstoupila pro nemoc.[48] Na French Open prošla podruhé v kariéře do čtvrtfinále. Tam ji zastavila světová patnáctka Jasmine Paoliniová.[49]

Jediný travnatý přípravný turnaj v Berlíně pro ni skončil skrečí ve čtvrtfinále. Ve Wimbledonu přesto třetí rok po sobě nechyběla ve čtvrtfinálové fázi. Ve třetím kole za 57 minut deklasovala Caroline Wozniackou, s níž ztratila jediný game, nejméně v jejím dohraném grandslamovém zápase.[50] O kolo později jí skrečovala Anna Kalinská kvůli zraněnému zápěstí a v boji o semifinále zvládla zápas proti Elině Svitolinové za 62 minut.[51] Její semifinálovou soupeřkou byla Barbora Krejčíková, proti které neudržela náskok setu a vůbec poprvé poražena z grandslamového semifinále.[52]

Zdravotní problémy se naplno projevily v druhé polovině roku. Před rozehráním odstoupila z olympijského turnaje i z Canada Masters a na Cincinnati Open skončila hned po prvním zápase na raketě Fernandezové. Na US Open sice postoupila do druhého kola, do nějž už však vinou zranění nenastoupila.[53] Následně vynechala i celé asijské turné. V mezidobí se objevily spekulace, že ji její bývalý trenér Chorvat Stefano Vukov, s nímž se rozešla před US Open 2024, urážel, šikanoval a psychicky týral, což mělo vyústit v psychické problémy Rybakinové, které měly být důvody pro časté odhlášky z turnajů během roku.[54][55]

Trenérské vedení

Jelena Rybakinová jako wimbledonská vítězka na kazachstánské poštovní známce

V letech 2019–2024 ji trénoval Chorvat Stefano Vukov, s nímž se rozešla před US Open 2024. Kvůli dlouhodobému toxickému vztahu a psychickém tlaku na hráčku měl být podle tenisového experta Craiga Shapira, po jejím odstoupení z newyorského grandslamu, vyškrtnut z listiny trenérů WTA,[55][56][54] což nebylo oficiálně potvrzeno.[57]

Během listopadového Turnaje mistryň 2024 oznámila, že od sezóny 2025 jako kouče angažovala chorvatského wimbledonského vítěze Gorana Ivaniševiće.[58][59]

Přehled

Finále na Grand Slamu

Ženská dvouhra: 2 (1–1)

Stavrokturnajpovrchsoupeřka ve finálevýsledek
Vítězka2022WimbledontrávaTunisko Ons Džabúrová3–6, 6–2, 6–2
Finalistka2023Australian Opentvrdý  Aryna Sabalenková6–4, 3–6, 4–6

Zápasy o olympijské medaile

Ženská dvouhra: 1 (0–1)

Stavrokmísto konánípovrchsoupeřkavýsledek
4. místo2020Tokio, JaponskotvrdýUkrajina Elina Svitolinová6–1, 6–7(5–7), 4–6

Finále na okruhu WTA Tour

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (1–1 D)
Turnaj mistryň (0)
Premier Mandatory & Premier 5 / WTA 1000 (2–3 D; 0–1 Č)
Premier / WTA 500 (3–3 D; 0–1 Č)
International / WTA 250 (2–4 D)
Finále podle povrchu
tvrdý (4–10 D; 0–2 Č)
tráva (1–0 D)
antuka (3–1 D)

Dvouhra: 19 (8–11)

Stavč.datumturnajkategoriepovrchsoupeřka ve finálevýsledek
Vítězka1.15. července 2019Bukurešť, RumunskoInternationalantukaRumunsko Patricia Maria Țigová6–2, 6–0
Finalistka1.21. září 2019Nan-čchang, ČínaInternationaltvrdýŠvédsko Rebecca Petersonová2–6, 0–6
Finalistka2.11. ledna 2020Šen-čen, ČínaInternationaltvrdýRusko Jekatěrina Alexandrovová2–6, 4–6
Vítězka2.18. ledna 2020Hobart, AustrálieInternationaltvrdýČína Čang Šuaj7–6(9–7), 6–3
Finalistka3.16. února 2020Petrohrad, RuskoPremiertvrdý (h)Nizozemsko Kiki Bertensová1–6, 3–6
Finalistka4.22. února 2020Dubaj, Spojené arabské emirátyPremiertvrdýRumunsko Simona Halepová6–3, 3–6, 6–7(5–7)
Finalistka5.26. září 2020Štrasburk, FrancieInternationalantukaUkrajina Elina Svitolinová4–6, 6–1, 2–6
Finalistka6.9. ledna 2022Adelaide, AustrálieWTA 500tvrdýAustrálie Ashleigh Bartyová3–6, 2–6
Vítězka3.9. července 2022Wimbledon, Londýn, Spojené královstvíGrand SlamtrávaTunisko Ons Džabúrová3–6, 6–2, 6–2
Finalistka7.18. září 2022Portorož, SlovinskoWTA 250tvrdýČesko Kateřina Siniaková7–6(7–4), 6–7(5–7), 4–6
Finalistka8.28. ledna 2023Australian Open, Melbourne, AustrálieGrand Slamtvrdý  Aryna Sabalenková6–4, 3–6, 4–6
Vítězka4.19. března 2023Indian Wells, Spojené státyWTA 1000tvrdý  Aryna Sabalenková7–6(13–11), 6–4
Finalistka9.1. dubna 2023Miami, Spojené státyWTA 1000tvrdýČesko Petra Kvitová6–7(14–16), 2–6
Vítězka5.20. května 2023Řím, ItálieWTA 1000antukaUkrajina Anhelina Kalininová6–4, 1–0skreč
Vítězka6.7. ledna 2024Brisbane, AustrálieWTA 500tvrdý  Aryna Sabalenková6–0, 6–3
Vítězka7.11. února 2024Abú Zabí, Spojené arabské emirátyWTA 500tvrdý  Darja Kasatkinová6–1, 6–4
Finalistka10.18. února 2024Dauhá, KatarWTA 1000tvrdýPolsko Iga Świąteková6–7(8–10), 2–6
Finalistka11.30. března 2024Miami, Spojené státyWTA 1000tvrdýUSA Danielle Collinsová5–7, 3–6
Vítězka8.21. dubna 2024Stuttgart, NěmeckoWTA 500antuka (h)Ukrajina Marta Kosťuková6–2, 6–2

Čtyřhra: 1 (0–1)

Stavč.datumturnajkategoriepovrchspoluhráčkasoupeřky ve finálevýsledek
Finalistka1.16. října 2021Indian Wells, Spojené státyWTA 1000tvrdýRusko Veronika KuděrmetovováČínská Tchaj-pej Sie Šu-wej
Belgie Elise Mertensová		6–7(1–7), 3–6
Finalistka2.14. ledna 2023Adelaide, AustrálieWTA 500tvrdý  Anastasija PavljučenkovováBrazílie Luisa Stefaniová
USA Taylor Townsendová		5–7, 6–7(3–7)

Finále na okruhu ITF

Dotace turnajů okruhu ITF
100 000 $ tournaments80 000 $ tournaments
75 000 $ tournaments60 000 $ tournaments
50 000 $ tournaments25 000 $ tournaments
15 000 $ tournaments10 000 $ tournaments

Dvouhra: 9 (4–5)

Stavč.datumturnajpovrchsoupeřka ve finálevýsledek
Finalistka1.listopad 2015Antalya, TureckoantukaGruzie Jekatěrine Gorgodzeová5–7, 7–6(7–3), 3–6
Finalistka2.listopad 2016Helsinky, Finskotvrdý (h)Dánsko Karen Barritzová3–6, 4–6
Finalistka3.červen 2017Fergana, UzbekistántvrdýUzbekistán Sabina Šaripovová4–6, 6–7(5–7)
Vítězka1.březen 2018Kazaň, Ruskotvrdý (h)Rusko Darja Nazarkinová6–4, 7–6(7–5)
Finalistka4.duben 2018Istanbul, TureckotvrdýUzbekistán Sabina Šaripovová6–7(0–7), 4–6
Finalistka5.leden 2019Playford, AustrálietvrdýRusko Anna Kalinská4–6, 4–6
Vítězka2.únor 2019Launceston, AustrálietvrdýRusko Irina Chromačovová7–5, 3–3skreč
Vítězka3.březen 2019Moskva, Ruskotvrdý (h)Ukrajina Ganna Pozničirenková7–5, 6–0
Vítězka4.březen 2019Kazaň, Ruskotvrdý (h)Polsko Urszula Radwańská6–2, 6–3

Čtyřhra: 4 (4–0)

Stavč.datumturnajpovrchspoluhráčkasoupeřky ve finálevýsledek
Vítězka1.duben 2017Istanbul, Tureckotvrdý (h)Rusko Jekatěrina KazionovováŘecko Eleni Daniilidou
Izrael Vlada Ekšibarovová		6–1, 6–3
Vítězka2.květen 2017Antalya, TureckoantukaRusko Amina AnšbováRusko Darja Nazarkinová
Rusko Anna Ukolovová		7–5, 4–6, [10–8]
Vítězka3.březen 2018Kazaň, Ruskotvrdý (h)Rusko Alena FominováRusko Anastasija Frolovová
Rusko Xenija Lykinová		6–4, 1–6, [10–6]
Vítězka4.březen 2019Moskva, Ruskotvrdý (h)Rusko Sofja LansereováUkrajina Ganna Poznichirenková
Německo Vivian Heisenová		1–6, 6–3, [10–4]

Chronologie výsledků na Grand Slamu

Dvouhra

Turnaj2018201920202021202220232024SRV–P
Australian OpenA2Q3. kolo2. kolo2. koloF2. kolo0 / 511–5
French OpenA1. kolo2. koloČF3. kolo3. kolo[a]ČF0 / 613–5
WimbledonA3QNH4. koloVítězČFSF1 / 419–3
US Open2Q1. kolo2. kolo3. kolo1. kolo3. kolo[b]2. kolo[c]0 / 65–5
výhry–prohry0–00–24–310–410–313–311–31 / 2148–18

Vysvětlivky

  1. ↑ Odstoupení Rybakinové pro nemoc před 3. kolem French Open 2023 nebylo započítáno jako porážka.
  2. ↑ Rybakinová neodehrála utkání 2. kola US Open 2023 po odstoupení soupeřky. Nebyla jí tak započítána výhra.
  3. ↑ Odstoupení Rybakinové před 2. kolem US Open 2024 nebylo započítáno jako porážka.
Legenda
SRpoměr vyhraných turnajů
ku všem odehraným		W–L
V–P		výhry–prohry
NHdaný rok se turnaj nekonalAturnaje se hráč nezúčastnil
1Q / LQprohra v (kole) kvalifikace1k / 1Rprohra v daném kole turnaje
QF / ČFprohra ve čtvrtfináleSFprohra v semifinále
Fprohra ve fináleVítězvítězství v turnaji

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Elena Rybakina na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f g h i Jelena Rybakinová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky), přístup: 20241105a5. listopadu 2024
  2. ↑ a b ILIC, JOVICA. Former Russian junior No. 3 changes her nationality to represent Kazakhstan [online]. Tennis World, 2018-06-21 [cit. 2019-10-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ Кафельников: Лена Рыбакина — запомните это имя [online]. www.championat.com [cit. 2018-01-30]. Dostupné online. (rusky) 
  4. ↑ a b c d e Jelena Rybakinová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20241105a5. listopadu 2024
  5. ↑ Elena Rybakina Juniors Singles Overview [online]. Mezinárodní tenisová federace, 2020 [cit. 2020-06-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ Jelena Rybakinová na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky), přístup: 20240213a13. února 2024
  7. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Svitolinová otočila zápas o bronz proti Rybakinové a získala první medaili pro Ukrajinu. TenisPortal.cz [online]. 2021-07-31 [cit. 2021-07-31]. Dostupné online. 
  8. ↑ Teen Rybakina stuns Garcia for spot in St. Petersburg QF [online]. 31-01-2018 [cit. 2018-04-13]. Dostupné online. 
  9. ↑ Goerges rolls past Rybakina to reach St. Petersburg semifinals [online]. 02-02-2018 [cit. 2018-04-13]. Dostupné online. 
  10. ↑ Rybakina too strong for new mother Tig in Bucharest [online]. Sport24, 2019-07-21 [cit. 2019-10-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Petersonová v Nanchangu získala první titul a ukončila nadvládu domácích šampionek [online]. TenisPortal.cz, 2019-09-15 [cit. 2019-09-27]. Dostupné online. 
  12. ↑ a b c Rybakina by the numbers. www.wimbledon.com [online]. 2022-07-09 [cit. 2022-07-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ String of errors costs Ajla Tomljanovic as she bows out in Wimbledon quarterfinals. ABC News [online]. 2022-07-06 [cit. 2022-07-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ Rybakina tops Halep at Wimbledon, makes first Grand Slam final. Women's Tennis Association [online]. 2022-07-07 [cit. 2022-07-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ↑ a b Rybakina claims historic Wimbledon title with comeback win over Jabeur. Women's Tennis Association [online]. 2022-07-09 [cit. 2022-07-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. ↑ a b NGUYEN, Courtney. Jabeur vs. Rybakina: The numbers behind a historic Wimbledon final. Women's Tennis Association [online]. 2022-07-07 [cit. 2022-07-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. ↑ BERKOK, John. What the WTA’s year-end Top 30 would look like if there had been points at Wimbledon. Tennis.com [online]. 2022-11-22 [cit. 2022-11-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-11-23. (anglicky) 
  18. ↑ Ostracized by Wimbledon, Russians back Moscow-born Rybakina in final. Reuters [online]. 2022-07-08 [cit. 2022-07-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. ↑ Russia, Kazakhstan, serve - 10 questions you might have about Elena Rybakina - updated after Wimbledon title. Tennis Majors [online]. 2022-07-10 [cit. 2022-07-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. ↑ Elena Rybakina becomes one of Wimbledon's biggest surprise champions. OlympicTalk | NBC Sports [online]. 2022-07-09 [cit. 2022-07-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. ↑ Takeaways: Rybakina knocks out World No.1 Swiatek in Melbourne upset. Women's Tennis Association [online]. 2023-01-22 [cit. 2023-01-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. ↑ Barty triumphs over Collins, becomes first Australian Open home champion since 1978. Women's Tennis Association [online]. 2023-01-28 [cit. 2023-01-28]. [Sabalenka holds off Rybakina to win Australian Open, first Slam title Dostupné online]. 
  23. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Sabalenková slaví první grandslamový titul. Australian Open má po 10 letech běloruskou šampionku. TenisPortal.cz [online]. [cit. 2023-01-28]. Dostupné online. 
  24. ↑ Rybakina dominates No.1 Swiatek to make Indian Wells final. Women's Tennis Association [online]. 2023-03-18 [cit. 2023-03-18]. Dostupné online. 
  25. ↑ Rybakina tops Sabalenka to win Indian Wells title. Women's Tennis Association [online]. 2023-03-20 [cit. 2023-03-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  26. ↑ Kvitova snaps Rybakina's streak to win Miami; 30th career title. Women's Tennis Association [online]. 2023-04-01 [cit. 2023-04-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  27. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Kvitová jako druhá nejstarší ovládla Miami! Turnaj WTA 1000 vyhrála po pěti letech. TenisPortal.cz [online]. 2023-04-01 [cit. 2023-04-01]. Dostupné online. 
  28. ↑ Rybakina advances to Rome semifinals after Swiatek retires due to injury. Women's Tennis Association [online]. 2023-05-17 [cit. 2023-05-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  29. ↑ NGUYEN, Courtney. Champions Corner: Rybakina’s unusual journey to the Rome championship. Women's Tennis Association [online]. 2023-05-21 [cit. 2023-05-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  30. ↑ Rybakina takes Rome title over injured Kalinina. Women's Tennis Association [online]. 2023-05-21 [cit. 2023-05-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  31. ↑ Favoritka končí bez boje. Rybakinová kvůli nemoci odstoupila z French Open. www.livesport.cz [online]. 2023-06-03 [cit. 2024-10-30]. Dostupné online. 
  32. ↑ In Wimbledon rematch, Jabeur rallies past Rybakina to return to semis. Women's Tennis Association [online]. 2023-07-12 [cit. 2023-07-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  33. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Rybakinová ovládla jednoznačné finále v Brisbane. Sabalenkovou si 'nakousla' kanárem. TenisPortal.cz [online]. 2024-01-07 [cit. 2024-01-07]. Dostupné online. 
  34. ↑ Rybakina races past Sabalenka to win Brisbane International. Women's Tennis Association [online]. 2024-01-07 [cit. 2024-01-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  35. ↑ Plíšková zahodila setboly proti loňské finalistce. Čtvrtfinále neobhájí a vypadne z TOP 70. TenisPortal.cz [online]. 2024-01-16 [cit. 2024-03-30]. Dostupné online. 
  36. ↑ Blinkova wins longest match-tiebreak in Slam history to upset No.3 Rybakina. Women's Tennis Association [online]. 2024-01-18 [cit. 2024-01-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  37. ↑ Rybakina wins Abu Dhabi to capture second title of the season. Women's Tennis Association [online]. 2024-02-11 [cit. 2024-02-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  38. ↑ Swiatek finds her spark once again with Doha three-peat. Women's Tennis Association [online]. 2024-02-17 [cit. 2024-02-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  39. ↑ BOYDEN, Alex. Elena Rybakina withdraws from Dubai. Tennis Tonic [online]. 2024-02-22 [cit. 2024-02-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  40. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Rybakinová titul v Indian Wells obhajovat nebude, opět ji trápí potíže se zažíváním. TenisPortal.cz [online]. 2024-03-09 [cit. 2024-03-09]. Dostupné online. 
  41. ↑ Rybakina outlasts Sakkari to return to Miami semifinals. Women's Tennis Association [online]. 2024-03-27 [cit. 2024-11-03]. Dostupné online. 
  42. ↑ Rybakina fights off Azarenka to make second straight Miami final. Women's Tennis Association [online]. 2024-03-29 [cit. 2024-03-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  43. ↑ Collins takes down Rybakina in Miami to win first WTA 1000 title. Women's Tennis Association [online]. 2024-03-31 [cit. 2024-03-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  44. ↑ Rybakina ends Swiatek's winning streak in Stuttgart; faces Kostyuk in final. Women's Tennis Association [online]. 2024-04-20 [cit. 2024-04-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  45. ↑ Rybakina rolls to third title of the season in Stuttgart. Women's Tennis Association [online]. 2024-04-21 [cit. 2024-04-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  46. ↑ Rybakina saves two match points to escape Putintseva in Madrid quarters. Women's Tennis Association [online]. 2024-05-01 [cit. 2024-11-03]. Dostupné online. 
  47. ↑ Sabalenka thwarts Rybakina to make third Madrid final; faces Swiatek. Women's Tennis Association [online]. 2024-05-02 [cit. 2024-11-03]. Dostupné online. 
  48. ↑ Defending champ Rybakina out of Italian Open. www.espn.in [online]. ESPN, 2024-05-10 [cit. 2024-05-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  49. ↑ Paolini stuns Rybakina at Roland Garros to reach first Grand Slam semifinal. Women's Tennis Association [online]. 2024-06-05 [cit. 2024-06-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  50. ↑ Inside Rybakina's 57-minute masterclass vs. Wozniacki at Wimbledon. Women's Tennis Association [online]. 2024-07-06 [cit. 2024-07-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  51. ↑ CARAYOL, Tumaini. Elena Rybakina powers past Elina Svitolina to reach Wimbledon semi-final. The Guardian [online]. 2024-07-10 [cit. 2024-07-17]. Dostupné online. ISSN 0261-3077. (anglicky) 
  52. ↑ JIRÁSEK, Ondřej. Krejčíková zajistila další českou finalistku Wimbledonu! Rybakinovou i potřetí porazila po obratu. TenisPortal.cz [online]. 2024-07-11 [cit. 2024-07-18]. Dostupné online. 
  53. ↑ Rybakina's withdrawal from US Open sends Ponchet thru to face Wozniacki. Women's Tennis Association [online]. 2024-08-29 [cit. 2024-11-03]. Dostupné online. 
  54. ↑ a b KUČERA, Stanislav. Proč má Rybakinová potíže a nehraje? Trenér ji údajně šikanoval a urážel. iDNES.cz [online]. 2024-10-03 [cit. 2024-11-03]. Dostupné online. 
  55. ↑ a b Pavel Novotný, Martin Drozd. Tušení se potvrdilo. Wimbledonská šampionka čelila týrání ze strany svého trenéra - Sport.cz. Sport.cz [online]. 2024-09-27 [cit. 2024-10-20]. Dostupné online. 
  56. ↑ BANIK, Sreeja. Elena Rybakina's former coach Stefano Vukov removed from WTA coaches list and banned from tour following Kazakh's US Open 2024. Sportskeeda.com [online]. 2024-08-30 [cit. 2024-10-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  57. ↑ LEMONCELLI, Jenna. Elena Rybakina fired coach days before US Open over alleged insults. New York Post [online]. 2024-09-26 [cit. 2024-10-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  58. ↑ Rybakina hires Goran Ivanisevic as new coach in 2025. Women's Tennis Association [online]. 2024-11-01 [cit. 2024-11-03]. Dostupné online. 
  59. ↑ Tenistka Rybakinová angažovala na místo trenéra Chorvata Ivaniševiče - Sport.cz. Sport.cz [online]. 2024-11-01 [cit. 2024-11-05]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Žebříček ATPŽebříček WTA
Mužská dvouhra – 20241223a23. prosince 2024
Poř.tenistabodyposun
1.Itálie Jannik Sinner (ITA)11 830▬
2.Německo Alexander Zverev (GER)7 915▬
3.Španělsko Carlos Alcaraz (ESP)7 010▬
4.USA Taylor Fritz (USA)5 100▬
5.  Daniil Medveděv5 030▬
6.Norsko Casper Ruud (NOR)4 255▬
7.Srbsko Novak Djoković (SRB)3 910▬
8.  Andrej Rubljov3 760▬
9.Austrálie Alex de Minaur (AUS)3 745▬
10.Bulharsko Grigor Dimitrov (BUL)3 350▬
Ženská dvouhra – 20241223a23. prosince 2024
Poř.tenistkabodyposun
1.  Aryna Sabalenková9 416▬
2.Polsko Iga Świąteková (POL)8 370▬
3.USA Coco Gauffová (USA)6 530▬
4.Itálie Jasmine Paoliniová (ITA)5 344▬
5Čína Čeng Čchin-wen (CHN)5 340▬
6.Kazachstán Jelena Rybakinová (KAZ)5 171▬
7.USA Jessica Pegulaová (USA)4 705▬
8.USA Emma Navarrová (USA)3 589▬
9.  Darja Kasatkinová3 368▬
10.Česko Barbora Krejčíková (CZE)3 214▬
Mužská čtyřhra – 20241223a23. prosince 2024
Poř.tenistabodyposun
1.Salvador Marcelo Arévalo (ESA)7 510▬
Chorvatsko Mate Pavić (CRO)7 510▬
3.Austrálie Jordan Thompson (AUS)6 655▬
4.Španělsko Marcel Granollers (ESP)6 500▬
Argentina Horacio Zeballos (ARG)6 500▬
6.Chorvatsko Nikola Mektić (CRO)5 930▬
7Německo Kevin Krawietz (GER)5 880▬
8.Nizozemsko Wesley Koolhof (NED)5 840▬
9.Německo Tim Pütz (GER)5 790▬
10.Itálie Andrea Vavassori (ITA)5 785▬
Ženská čtyřhra – 20241223a23. prosince 2024
Poř.tenistkabodyposun
1.Česko Kateřina Siniaková (CZE)9 530▬
2.Nový Zéland Erin Routliffeová (NZL)8 165▬
3.Kanada Gabriela Dabrowská (CAN)6 805▬
4.Ukrajina Ljudmyla Kičenoková (UKR)6 165▬
5.USA Taylor Townsendová (USA)6 108▬
6.Lotyšsko Jeļena Ostapenková (LAT)5 948▬
7.Čínská Tchaj-pej Sie Šu-wej (TPE)5 506▬
8.Itálie Sara Erraniová (ITA)5 456▬
9.Belgie Elise Mertensová (BEL)5 430▬
10.Itálie Jasmine Paoliniová (ITA)5 235▬

Média použitá na této stránce

Flag of Russia.svg
Old flag of Russia from the Tsarist era. This variant is still used today.
Flag of Australia (converted).svg

Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).

See Flag of Australia.svg for main file information.
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Flag of Chinese Taipei for Olympic games.svg
Chinese Taipei Olympic Flag. According to the official website of Chinese Taipei Olympic Committee, Blue Sky(circle) & White Sun(triangles) above the Olympic rings is neither the National Emblem of the Republic of China, nor the Party Emblem of Kuomintang (KMT), but a design in between, where the triangles do not extend to the edge of the blue circle, as registered at International Olympic Committee in 1981 and digitally rendered in 2013. Besides, the blue outline of the five-petaled plum blossom is broader than the red one. Moreover, the CMYK code of the blue one and the Blue Sky & White Sun is "C100-M100-Y0-K0", and different from the Olympic rings (C100-M25-Y0-K0). Note that it's the only version recognized by IOC.
Flag of Belgium.svg

Belgická vlajka

This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.

Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.
Flag of Georgia (Pantone).svg
Georgian flag in Pantone MS.
Flag of Croatia.svg
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
Flag of Canada (Pantone).svg
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
Flag of Germany (state).svg
Bundesdienstflagge (Flag of the federal authorities of Germany). Under German law, federal states, municipalities, institutions or private persons are not allowed to use this flag.
Elena Rybakina US Open 2024 (cropped).jpg
Autor: Ocoudis, Licence: CC0
Elena Rybakina practicing at US Open 2024
Elena Rybakina Serves at 2024 Brisbane International.tif
Autor: ThunderFox24, Licence: CC0
Elena Rybakina serves during her second-round match against Olivia Gadecki at the 2024 Brisbane International
Rybakina RG21 (50) (51375295797).jpg
Autor: si.robi, Licence: CC BY-SA 2.0
Rybakina RG21 (50)
Elena Rybakina & Catherine, Duchess of Cambridge (52206418833).jpg
Autor: Peter Menzel, Licence: CC BY-SA 2.0
Elena Rybakina & Catherine, Duchess of Cambridge
Elena Rybakina (2023 US Open) 38 (cropped2).jpg
Autor: Hameltion, Licence: CC BY-SA 4.0
Elena Rybakina playing in the first round of the 2023 US Open