Jelena Rybakinová
Jelena Rybakinová Елена Рыбакина | |
---|---|
Jelena Rybakinová na US Open 2023 | |
Stát | Rusko (2013–2018) Kazachstán (2018–) |
Datum narození | 17. června 1999 (25 let) |
Místo narození | Moskva, Rusko[1] |
Výška | 184 cm[1] |
Profesionál od | 2016 |
Držení rakety | pravou rukou, bekhend obouruč |
Výdělek | 14 885 660 USD |
Tenisová raketa | Yonex |
Dvouhra | |
Poměr zápasů | 324–139 |
Tituly | 8 WTA, 4 ITF |
Nejvyšší umístění | 3. místo (12. června 2023) |
Dvouhra na Grand Slamu | |
Australian Open | finále (2023) |
French Open | čtvrtfinále (2021, 2024) |
Wimbledon | vítězka (2022) |
US Open | 3. kolo (2021, 2023) |
Velké turnaje ve dvouhře | |
Turnaj mistryň | základní skupina (2023) |
Olympijské hry | 4. místo (2020) |
Čtyřhra | |
Poměr zápasů | 51–48 |
Tituly | 0 WTA, 4 ITF |
Nejvyšší umístění | 48. místo (18. října 2021) |
Čtyřhra na Grand Slamu | |
Australian Open | 3. kolo (2023) |
French Open | čtvrtfinále (2021) |
Wimbledon | 1. kolo (2021) |
US Open | 3. kolo (2023) |
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu | |
Australian Open | 1. kolo (2021) |
Týmové soutěže | |
Billie Jean King Cup | základní skupina finále (2022) |
Údaje v infoboxu aktualizovány dne Některá data mohou pocházet z datové položky. | 15. července 2024
Jelena Rybakinová (rusky: Елена Андреевна Рыбакина, Jelena Andrejevna Rybakina; * 17. června 1999 Moskva) je kazachstánská profesionální tenistka, která do června 2018 reprezentovala rodné Rusko.[2][3] Na grandslamu vyhrála Wimbledon 2022 jako vůbec první kazachstánský vítěz grandslamové dvouhry. Stala se i prvním zástupcem kazachstánského tenisu v singlovém semifinále a finále na turnajích velké čtyřky. V boji o titul na Australian Open 2023 podlehla Aryně Sabalenkové. Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour vyhrála osm singlových turnajů. V rámci okruhu ITF získala čtyři tituly ve dvouhře a čtyři ve čtyřhře.[4]
Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v červnu 2023 na 3. místě a ve čtyřhře v říjnu 2021 na 48. místě. Trénuje ji Stefano Vukov.[1]
V juniorském tenise si zahrála semifinále Australian Open 2017 a French Open 2017. Na kombinovaném juniorském žebříčku ITF nejvýše figurovala v listopadu 2017 na 3. místě.[2][5]
V kazachstánském týmu Billie Jean King Cupu debutovala v roce 2021 córdobskou světovou baráží proti Argentině, v níž podlehla Carléové a porazila Podoroskou. Argentinky zvítězily 3:2 na zápasy. V kvalifikačním kole 2022 přispěla dvěma body k postupu Kazachstánek do finálové skupiny, když v duelu s Německem přehrála Siegemundovou i Kerberovou. Do dubna 2024 v soutěži nastoupila k pěti mezistátním utkáním s bilancí 6–2 ve dvouhře a 0–1 ve čtyřhře.[6]
Kazachstán reprezentovala na odložených Letních olympijských hrách 2020 v Tokiu, kde postoupila do semifinále ženské dvouhry přes Španělku Garbiñe Muguruzaovou. Následně však prohrála oba zápasy, nejdříve se Švýcarkou Belindou Bencicovou a v utkání o bronz ztratila s Ukrajinkou Elinou Svitolinovou vedení ve druhé sadě 6–1 a 3–1, a poté i ve třetím setu náskok gamů 4–1.[7]
Tenisová kariéra
V rámci hlavních soutěží událostí okruhu ITF debutovala v prosinci 2014, když na turnaji v Antalyi s dotací 10 tisíc dolarů prošla kvalifikačním sítem. V úvodním kole dvouhry podlehla Slovence Rebecce Šramkové.[4] Premiérový singlový titul v této úrovni tenisu vybojovala v březnu 2018 na kazaňském turnaji s rozpočtem 15 tisíc dolarů. Ve finále přehrála krajanku Darju Nazarkinovou.[4][1]
Na okruhu WTA Tour debutovala říjnovým Kremlin Cupem 2017 v Moskvě, kde v kvalifikaci vyřadila Krejsovou, Martincovou a Kudrjavcevovou. V úvodním kole dvouhry pak podlehla rumunské tenistce Irině-Camelii Beguové.[1] První vítězný zápas dosáhla z pozice 450. hráčky žebříčku na únorovém St. Petersburg Ladies Trophy 2018, na němž po výhrách nad Švýcarkou Timeou Bacsinszkou a Francouzkou Caroline Garciaovou postoupila do čtvrtfinále. V třísetovém duelu s Garciaovou zvládla dva tiebreaky. Premiérově tak porazila členku elitní světové desítky, když Francouzce patřilo 7. místo.[8] Mezi poslední osmičkou však nenašla recept na Němku Julii Görgesovou.[9]
Do semifinále poprvé prošla na travnatém Libéma Open v 's-Hertogenboschi, když do hlavní soutěže prošla po kvalifikačních výhrách nad Štefkovou a McHaleovou. Na její raketě v pavouku dvouhry postupně vypadly Varvara Lepčenková, Alison Van Uytvancková a Kirsten Flipkensová. Zastavila ji až členka světové desítky Kiki Bertensová.[4][1]
Debutové finále na okruhu WTA Tour odehrála jako 106. hráčka světa na antukovém BRD Bucharest Open 2019. Ve čtvrtfinále zdolala druhou nasazenou Viktórii Kužmovou a poté dvě kvalifikantky, nejdříve Italku Martinu Di Giuseppeovou a ve finále Rumunku Patricii Marii Țigovou. Dvacetičtyřletá Țigová nastoupila do prvního turnaje od září 2017, když dlouhodobou absenci způsobilo zranění a v listopadu 2018 narození dcery.[10][1]
Na zářijovém Jiangxi Open 2019 v Nan-čchangu postoupila do boje o titul přes Číňanku Pcheng Šuaj. V závěrečném utkání však uhrála jen dva gemy na 24letou Švédku Rebeccu Petersonovou.[11] Čtvrtfinálové účasti zaznamenala na podzimních Wuhan Open 2019 a Upper Austria Ladies Linz 2019, kde se jejími přemožitelkami staly Aryna Sabalenková, respektive Jeļena Ostapenková. Na lucemburském BGL Luxembourg Open 2019 ji před branami finále zastavila obhájkyně trofeje Görgesová.[4] Bodový zisk však Rybakinovou posunul na nové kariérní maximum, když ve druhé polovině října 2019 figurovala na 37. místě.[1]
Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie přišel v ženském singlu French Open 2019 po zvládnuté tříkolové kvalifikaci, v jejíž závěrečné fázi vyřadila Japonku Nao Hibinovou. V úvodním kole dvouhry podlehla Češce Kateřině Siniakové. Shodný scénář měl i newyorský US Open 2019, kde nezvládla otevírací duel proti další české reprezentantce Karolíně Muchové.[1]
Vítězka Wimbledonu 2022
Ve Wimbledonu startovala v hlavní soutěži podruhé, když z předchozího ročníku obhajovala osmifinálovou účast. Postup do této fáze si před startem vytyčila za cíl.[12] Jako dvacátá třetí hráčka žebříčku ztratila na cestě do prvního grandslamového semifinále i finále jediný set, když ve čtvrtfinále prohrála se světovou čtyřiačtyřicítkou Ajlou Tomljanovićovou z Austrálie úvodní sadu. Díky agresivnímu pojetí hry dokázala průběh otočit. V utkání zahrála 32 vítězných míčů na 28 nevynuceným chyb, zatímco se soupeřka dopustila 21 nevynucených chyb a připsala si jen 14 winnerů.[13] Do turnaje vstoupila výhrou nad šťastnou poraženou kvalifikantkou Coco Vandewegheovou, poté zdolala dvě členky šesté světové desítky Biancu Andreescuovou a Čeng Čchin-wen a ve čtvrtém kole osmdesátou v pořadí Petru Martićovou. Tím vyrovnala své čtvrtfinálové maximum z French Open 2021. Po vyřazení Tomljanovićové na ni v semifinále nenašla recept ani rumunská šampionka z roku 2019 Simona Halepová. V každém z obou setů ztratila tři hry. Poprvé tak na trávě porazila členku elitní světové dvacítky. V All England Clubu tím ukončila 12zápasovou neporazitelnost rumunské světové osmnáctky, čítající 21 vyhraných setů v řadě.[14]
Ve finále se střetla s tuniskou světovou dvojkou Ons Džabúrovou, která v této fázi grandslamu rovněž debutovala. Podruhé v soutěži prohrála úvodní sadu dvěma ztracenými servisy. Následně však na dvorci již dominovala. Tunisance v každém setu dvakrát prolomila servis a sama se již brejku vyvarovala. Celkem odvrátila devět z jedenácti brejkových hrozeb. V turnaji zahrála nejvyšší počet 53 es, čímž potvrdila postavení nejlépe servírující hráčky sezóny. Ve finále jich však nastřílela pouze čtyři a první eso přišlo až v 64. minutě.[12] Výhrou ukončila sérii čtyř finálových porážek. Hráčku z první světové desítky porazila poprvé od čtvrtfinálové výhry s Muguruzaovou na letní olympiádě 2020, konané v červenci 2021. Premiérově také přehrála členku z první světové trojky. Poměr vzájemných utkání s Džabúrovou srovnala na 2–2.[15][16]
Při jedenácté účasti v grandslamových dvouhrách se stala historicky prvním kazachstánským tenistou, jenž ovládl grandslamovou dvouhru; ve 23 letech jako nejmladší wimbledonská finalistka od 21leté Muguruzaové v roce 2015 a nejmladší šampionka od 21leté Kvitové v roce 2011. Kazachstán se stal dvanáctým státem, jehož zástupkyně zvedla nad hlavu mísu Venus Rosewater pro singlové šampionky. Dvouhru na majorech vyhrála jako třetí Asiatka po Číňance Li Na a Japonce Naomi Ósakaové. Vzhledem k nepřidělení žebříčkových bodů se ve světové klasifikaci neposunula výše, ale setrvala na stejné pozici. V All England Clubu představovala čtvrtou nejníže postavenou finalistku od zavedení žebříčku WTA v roce 1975.[15][16][12] V případě zápočtu bodů by se kvalifikovala na závěrečný Turnaj mistryň jako čtvrtá a podle výsledku by zakončila sezónu mezi 3. až 7. místem. Bez přidělení bodů jí v konečné klasifikaci patřila 22. příčka.[17]
Rybakinová jako rodačka z Moskvy, v níž během londýnského grandslamu stále žila, se vyhnula zákazu startu ruských a běloruských tenistů díky nabytí kazachstánského občanství v červenci 2018.[18][19][20]
Finále na Grand Slamu
Ženská dvouhra: 2 (1–1)
Stav | rok | turnaj | povrch | soupeřka ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|
Vítězka | 2022 | Wimbledon | tráva | Ons Džabúrová | 3–6, 6–2, 6–2 |
Finalistka | 2023 | Australian Open | tvrdý | Aryna Sabalenková | 6–4, 3–6, 4–6 |
Zápasy o olympijské medaile
Ženská dvouhra: 1 (0–1)
Stav | rok | místo konání | povrch | soupeřka | výsledek |
---|---|---|---|---|---|
4. místo | 2020 | Tokio, Japonsko | tvrdý | Elina Svitolinová | 6–1, 6–7(5–7), 4–6 |
Finále na okruhu WTA Tour
|
|
Dvouhra: 19 (8–11)
Stav | č. | datum | turnaj | kategorie | povrch | soupeřka ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|---|
Vítězka | 1. | 15. července 2019 | Bukurešť, Rumunsko | International | antuka | Patricia Maria Țigová | 6–2, 6–0 |
Finalistka | 1. | 21. září 2019 | Nan-čchang, Čína | International | tvrdý | Rebecca Petersonová | 2–6, 0–6 |
Finalistka | 2. | 11. ledna 2020 | Šen-čen, Čína | International | tvrdý | Jekatěrina Alexandrovová | 2–6, 4–6 |
Vítězka | 2. | 18. ledna 2020 | Hobart, Austrálie | International | tvrdý | Čang Šuaj | 7–6(9–7), 6–3 |
Finalistka | 3. | 16. února 2020 | Petrohrad, Rusko | Premier | tvrdý (h) | Kiki Bertensová | 1–6, 3–6 |
Finalistka | 4. | 22. února 2020 | Dubaj, Spojené arabské emiráty | Premier | tvrdý | Simona Halepová | 6–3, 3–6, 6–7(5–7) |
Finalistka | 5. | 26. září 2020 | Štrasburk, Francie | International | antuka | Elina Svitolinová | 4–6, 6–1, 2–6 |
Finalistka | 6. | 9. ledna 2022 | Adelaide, Austrálie | WTA 500 | tvrdý | Ashleigh Bartyová | 3–6, 2–6 |
Vítězka | 3. | 9. července 2022 | Wimbledon, Londýn, Spojené království | Grand Slam | tráva | Ons Džabúrová | 3–6, 6–2, 6–2 |
Finalistka | 7. | 18. září 2022 | Portorož, Slovinsko | WTA 250 | tvrdý | Kateřina Siniaková | 7–6(7–4), 6–7(5–7), 4–6 |
Finalistka | 8. | 28. ledna 2023 | Australian Open, Melbourne, Austrálie | Grand Slam | tvrdý | Aryna Sabalenková | 6–4, 3–6, 4–6 |
Vítězka | 4. | 19. března 2023 | Indian Wells, Spojené státy | WTA 1000 | tvrdý | Aryna Sabalenková | 7–6(13–11), 6–4 |
Finalistka | 9. | 1. dubna 2023 | Miami, Spojené státy | WTA 1000 | tvrdý | Petra Kvitová | 6–7(14–16), 2–6 |
Vítězka | 5. | 20. května 2023 | Řím, Itálie | WTA 1000 | antuka | Anhelina Kalininová | 6–4, 1–0skreč |
Vítězka | 6. | 7. ledna 2024 | Brisbane, Austrálie | WTA 500 | tvrdý | Aryna Sabalenková | 6–0, 6–3 |
Vítězka | 7. | 11. února 2024 | Abú Zabí, Spojené arabské emiráty | WTA 500 | tvrdý | Darja Kasatkinová | 6–1, 6–4 |
Finalistka | 10. | 18. února 2024 | Dauhá, Katar | WTA 1000 | tvrdý | Iga Świąteková | 6–7(8–10), 2–6 |
Finalistka | 11. | 30. března 2024 | Miami, Spojené státy | WTA 1000 | tvrdý | Danielle Collinsová | 5–7, 3–6 |
Vítězka | 8. | 21. dubna 2024 | Stuttgart, Německo | WTA 500 | antuka (h) | Marta Kosťuková | 6–2, 6–2 |
Čtyřhra: 1 (0–1)
Stav | č. | datum | turnaj | kategorie | povrch | spoluhráčka | soupeřky ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Finalistka | 1. | 16. října 2021 | Indian Wells, Spojené státy | WTA 1000 | tvrdý | Veronika Kuděrmetovová | Sie Šu-wej Elise Mertensová | 6–7(1–7), 3–6 |
Finalistka | 2. | 14. ledna 2023 | Adelaide, Austrálie | WTA 500 | tvrdý | Anastasija Pavljučenkovová | Luisa Stefaniová Taylor Townsendová | 5–7, 6–7(3–7) |
Finále na okruhu ITF
Dotace turnajů okruhu ITF | |
---|---|
100 000 $ tournaments | 80 000 $ tournaments |
75 000 $ tournaments | 60 000 $ tournaments |
50 000 $ tournaments | 25 000 $ tournaments |
15 000 $ tournaments | 10 000 $ tournaments |
Dvouhra: 9 (4–5)
Stav | č. | datum | turnaj | povrch | soupeřka ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
Finalistka | 1. | listopad 2015 | Antalya, Turecko | antuka | Jekatěrine Gorgodzeová | 5–7, 7–6(7–3), 3–6 |
Finalistka | 2. | listopad 2016 | Helsinky, Finsko | tvrdý (h) | Karen Barritzová | 3–6, 4–6 |
Finalistka | 3. | červen 2017 | Fergana, Uzbekistán | tvrdý | Sabina Šaripovová | 4–6, 6–7(5–7) |
Vítězka | 1. | březen 2018 | Kazaň, Rusko | tvrdý (h) | Darja Nazarkinová | 6–4, 7–6(7–5) |
Finalistka | 4. | duben 2018 | Istanbul, Turecko | tvrdý | Sabina Šaripovová | 6–7(0–7), 4–6 |
Finalistka | 5. | leden 2019 | Playford, Austrálie | tvrdý | Anna Kalinská | 4–6, 4–6 |
Vítězka | 2. | únor 2019 | Launceston, Austrálie | tvrdý | Irina Chromačovová | 7–5, 3–3skreč |
Vítězka | 3. | březen 2019 | Moskva, Rusko | tvrdý (h) | Ganna Pozničirenková | 7–5, 6–0 |
Vítězka | 4. | březen 2019 | Kazaň, Rusko | tvrdý (h) | Urszula Radwańská | 6–2, 6–3 |
Čtyřhra: 4 (4–0)
Stav | č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráčka | soupeřky ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|---|
Vítězka | 1. | duben 2017 | Istanbul, Turecko | tvrdý (h) | Jekatěrina Kazionovová | Eleni Daniilidou Vlada Ekšibarovová | 6–1, 6–3 |
Vítězka | 2. | květen 2017 | Antalya, Turecko | antuka | Amina Anšbová | Darja Nazarkinová Anna Ukolovová | 7–5, 4–6, [10–8] |
Vítězka | 3. | březen 2018 | Kazaň, Rusko | tvrdý (h) | Alena Fominová | Anastasija Frolovová Xenija Lykinová | 6–4, 1–6, [10–6] |
Vítězka | 4. | březen 2019 | Moskva, Rusko | tvrdý (h) | Sofja Lansereová | Ganna Poznichirenková Vivian Heisenová | 1–6, 6–3, [10–4] |
Chronologie výsledků na Grand Slamu
Dvouhra
Turnaj | 2018 | 2019 | 2020 | 2021 | 2022 | 2023 | 2024 | SR | V–P |
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Australian Open | A | 2Q | 3. kolo | 2. kolo | 2. kolo | F | 2. kolo | 0 / 5 | 11–5 |
French Open | A | 1. kolo | 2. kolo | ČF | 3. kolo | 3. kolo[a] | ČF | 0 / 6 | 13–5 |
Wimbledon | A | 3Q | NH | 4. kolo | Vítěz | ČF | SF | 1 / 4 | 19–3 |
US Open | 2Q | 1. kolo | 2. kolo | 3. kolo | 1. kolo | 3. kolo[b] | 0 / 5 | 4–5 | |
výhry–prohry | 0–0 | 0–2 | 4–3 | 10–4 | 10–3 | 13–3 | 10–3 | 1 / 20 | 47–18 |
Vysvětlivky
Legenda | |||
---|---|---|---|
SR | poměr vyhraných turnajů ku všem odehraným | W–L V–P | výhry–prohry |
NH | daný rok se turnaj nekonal | A | turnaje se hráč nezúčastnil |
1Q / LQ | prohra v (kole) kvalifikace | 1k / 1R | prohra v daném kole turnaje |
QF / ČF | prohra ve čtvrtfinále | SF | prohra v semifinále |
F | prohra ve finále | Vítěz | vítězství v turnaji |
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Elena Rybakina na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e f g h i Jelena Rybakinová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky), přístup: 13. února 2024
- ↑ a b ILIC, JOVICA. Former Russian junior No. 3 changes her nationality to represent Kazakhstan [online]. Tennis World, 2018-06-21 [cit. 2019-10-22]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Кафельников: Лена Рыбакина — запомните это имя [online]. www.championat.com [cit. 2018-01-30]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ a b c d e Jelena Rybakinová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 13. února 2024
- ↑ Elena Rybakina Juniors Singles Overview [online]. Mezinárodní tenisová federace, 2020 [cit. 2020-06-27]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Jelena Rybakinová na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky), přístup: 13. února 2024
- ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Svitolinová otočila zápas o bronz proti Rybakinové a získala první medaili pro Ukrajinu. TenisPortal.cz [online]. 2021-07-31 [cit. 2021-07-31]. Dostupné online.
- ↑ Teen Rybakina stuns Garcia for spot in St. Petersburg QF [online]. 31-01-2018 [cit. 2018-04-13]. Dostupné online.
- ↑ Goerges rolls past Rybakina to reach St. Petersburg semifinals [online]. 02-02-2018 [cit. 2018-04-13]. Dostupné online.
- ↑ Rybakina too strong for new mother Tig in Bucharest [online]. Sport24, 2019-07-21 [cit. 2019-10-22]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Petersonová v Nanchangu získala první titul a ukončila nadvládu domácích šampionek [online]. TenisPortal.cz, 2019-09-15 [cit. 2019-09-27]. Dostupné online.
- ↑ a b c Rybakina by the numbers. www.wimbledon.com [online]. 2022-07-09 [cit. 2022-07-13]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ String of errors costs Ajla Tomljanovic as she bows out in Wimbledon quarterfinals. ABC News [online]. 2022-07-06 [cit. 2022-07-09]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Rybakina tops Halep at Wimbledon, makes first Grand Slam final. Women's Tennis Association [online]. 2022-07-07 [cit. 2022-07-09]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Rybakina claims historic Wimbledon title with comeback win over Jabeur. Women's Tennis Association [online]. 2022-07-09 [cit. 2022-07-09]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b NGUYEN, Courtney. Jabeur vs. Rybakina: The numbers behind a historic Wimbledon final. Women's Tennis Association [online]. 2022-07-07 [cit. 2022-07-09]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ BERKOK, John. What the WTA’s year-end Top 30 would look like if there had been points at Wimbledon. Tennis.com [online]. 2022-11-22 [cit. 2022-11-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-11-23. (anglicky)
- ↑ Ostracized by Wimbledon, Russians back Moscow-born Rybakina in final. Reuters [online]. 2022-07-08 [cit. 2022-07-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Russia, Kazakhstan, serve - 10 questions you might have about Elena Rybakina - updated after Wimbledon title. Tennis Majors [online]. 2022-07-10 [cit. 2022-07-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Elena Rybakina becomes one of Wimbledon's biggest surprise champions. OlympicTalk | NBC Sports [online]. 2022-07-09 [cit. 2022-07-14]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Jelena Rybakinová na Wikimedia Commons
- Jelena Rybakinová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky)
- Jelena Rybakinová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
- Jelena Rybakinová na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky)
- Jelena Rybakinová v databázi Olympedia (anglicky)
- Jelena Rybakinová na Instagramu
Média použitá na této stránce
Old flag of Russia from the Tsarist era. This variant is still used today.
Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).
See Flag of Australia.svg for main file information.Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Chinese Taipei Olympic Flag. According to the official website of Chinese Taipei Olympic Committee, Blue Sky(circle) & White Sun(triangles) above the Olympic rings is neither the National Emblem of the Republic of China, nor the Party Emblem of Kuomintang (KMT), but a design in between, where the triangles do not extend to the edge of the blue circle, as registered at International Olympic Committee in 1981 and digitally rendered in 2013. Besides, the blue outline of the five-petaled plum blossom is broader than the red one. Moreover, the CMYK code of the blue one and the Blue Sky & White Sun is "C100-M100-Y0-K0", and different from the Olympic rings (C100-M25-Y0-K0). Note that it's the only version recognized by IOC.
This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.
Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.Georgian flag in Pantone MS.
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
Bundesdienstflagge (Flag of the federal authorities of Germany). Under German law, federal states, municipalities, institutions or private persons are not allowed to use this flag.
Autor: Hameltion, Licence: CC BY-SA 4.0
Elena Rybakina playing in the first round of the 2023 US Open
Autor: Peter Menzel, Licence: CC BY-SA 2.0
Elena Rybakina holds the Venus Rosewater Dish
Autor: Peter Menzel, Licence: CC BY-SA 2.0
Elena Rybakina & Catherine, Duchess of Cambridge