Jelena Rybakinová

Jelena Rybakinová
Елена Рыбакина
Jelena Rybakinová na US Open 2023
Jelena Rybakinová na US Open 2023
StátRuskoRusko Rusko (2013–2018)
KazachstánKazachstán Kazachstán (2018–)
Datum narození17. června 1999 (24 let)
Místo narozeníMoskva, Rusko[1]
Výška184 cm[1]
Profesionál od2016
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek12 359 645 USD
Tenisová raketaYonex
Dvouhra
Poměr zápasů304–135
Tituly7 WTA, 4 ITF
Nejvyšší umístění3. místo (12. června 2023)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Openfinále (2023)
French Openčtvrtfinále (2021)
Wimbledonvítězka (2022)
US Open3. kolo (2021, 2023)
Velké turnaje ve dvouhře
Turnaj mistryňzákladní skupina (2023)
Olympijské hry4. místo (2020)
Čtyřhra
Poměr zápasů51–48
Tituly0 WTA, 4 ITF
Nejvyšší umístění48. místo (18. října 2021)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open3. kolo (2023)
French Openčtvrtfinále (2021)
Wimbledon1. kolo (2021)
US Open3. kolo (2023)
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open1. kolo (2021)
Týmové soutěže
Billie Jean King Cupzákladní skupina finále (2022)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20240213a13. února 2024
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jelena Rybakinová (rusky: Елена Андреевна Рыбакина, Jelena Andrejevna Rybakina; * 17. června 1999 Moskva) je kazachstánská profesionální tenistka, která do června 2018 reprezentovala rodné Rusko.[2][3] Na grandslamu vyhrála Wimbledon 2022 jako vůbec první kazachstánský vítěz grandslamové dvouhry. Stala se i prvním zástupcem kazachstánského tenisu v singlovém semifinále a finále na turnajích velké čtyřky. V boji o titul na Australian Open 2023 podlehla Aryně Sabalenkové. Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour vyhrála sedm singlových turnajů. V rámci okruhu ITF získala čtyři tituly ve dvouhře a čtyři ve čtyřhře.[4]

Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v červnu 2023 na 3. místě a ve čtyřhře v říjnu 2021 na 48. místě. Trénuje ji Stefano Vukov.[1]

V juniorském tenise si zahrála semifinále Australian Open 2017 a French Open 2017. Na kombinovaném juniorském žebříčku ITF nejvýše figurovala v listopadu 2017 na 3. místě.[2][5]

V kazachstánském týmu Billie Jean King Cupu debutovala v roce 2021 córdobskou světovou baráží proti Argentině, v níž podlehla Carléové a porazila Podoroskou. Argentinky zvítězily 3:2 na zápasy. V kvalifikačním kole 2022 přispěla dvěma body k postupu Kazachstánek do finálové skupiny, když v duelu s Německem přehrála Siegemundovou i Kerberovou. Do dubna 2024 v soutěži nastoupila k pěti mezistátním utkáním s bilancí 6–2 ve dvouhře a 0–1 ve čtyřhře.[6]

Kazachstán reprezentovala na odložených Letních olympijských hrách 2020 v Tokiu, kde postoupila do semifinále ženské dvouhry přes Španělku Garbiñe Muguruzaovou. Následně však prohrála oba zápasy, nejdříve se Švýcarkou Belindou Bencicovou a v utkání o bronz ztratila s Ukrajinkou Elinou Svitolinovou vedení ve druhé sadě 6–1 a 3–1, a poté i ve třetím setu náskok gamů 4–1.[7]

Tenisová kariéra

V rámci hlavních soutěží událostí okruhu ITF debutovala v prosinci 2014, když na turnaji v Antalyi s dotací 10 tisíc dolarů prošla kvalifikačním sítem. V úvodním kole dvouhry podlehla Slovence Rebecce Šramkové.[4] Premiérový singlový titul v této úrovni tenisu vybojovala v březnu 2018 na kazaňském turnaji s rozpočtem 15 tisíc dolarů. Ve finále přehrála krajanku Darju Nazarkinovou.[4][1]

Na French Open 2021

Na okruhu WTA Tour debutovala říjnovým Kremlin Cupem 2017 v Moskvě, kde v kvalifikaci vyřadila Krejsovou, Martincovou a Kudrjavcevovou. V úvodním kole dvouhry pak podlehla rumunské tenistce Irině-Camelii Beguové.[1] První vítězný zápas dosáhla z pozice 450. hráčky žebříčku na únorovém St. Petersburg Ladies Trophy 2018, na němž po výhrách nad Švýcarkou Timeou Bacsinszkou a Francouzkou Caroline Garciaovou postoupila do čtvrtfinále. V třísetovém duelu s Garciaovou zvládla dva tiebreaky. Premiérově tak porazila členku elitní světové desítky, když Francouzce patřilo 7. místo.[8] Mezi poslední osmičkou však nenašla recept na Němku Julii Görgesovou.[9]

Do semifinále poprvé prošla na travnatém Libéma Open v 's-Hertogenboschi, když do hlavní soutěže prošla po kvalifikačních výhrách nad Štefkovou a McHaleovou. Na její raketě v pavouku dvouhry postupně vypadly Varvara Lepčenková, Alison Van Uytvancková a Kirsten Flipkensová. Zastavila ji až členka světové desítky Kiki Bertensová.[4][1]

Debutové finále na okruhu WTA Tour odehrála jako 106. hráčka světa na antukovém BRD Bucharest Open 2019. Ve čtvrtfinále zdolala druhou nasazenou Viktórii Kužmovou a poté dvě kvalifikantky, nejdříve Italku Martinu Di Giuseppeovou a ve finále Rumunku Patricii Marii Țigovou. Dvacetičtyřletá Țigová nastoupila do prvního turnaje od září 2017, když dlouhodobou absenci způsobilo zranění a v listopadu 2018 narození dcery.[10][1]

Na zářijovém Jiangxi Open 2019 v Nan-čchangu postoupila do boje o titul přes Číňanku Pcheng Šuaj. V závěrečném utkání však uhrála jen dva gemy na 24letou Švédku Rebeccu Petersonovou.[11] Čtvrtfinálové účasti zaznamenala na podzimních Wuhan Open 2019 a Upper Austria Ladies Linz 2019, kde se jejími přemožitelkami staly Aryna Sabalenková, respektive Jeļena Ostapenková. Na lucemburském BGL Luxembourg Open 2019 ji před branami finále zastavila obhájkyně trofeje Görgesová.[4] Bodový zisk však Rybakinovou posunul na nové kariérní maximum, když ve druhé polovině října 2019 figurovala na 37. místě.[1]

Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie přišel v ženském singlu French Open 2019 po zvládnuté tříkolové kvalifikaci, v jejíž závěrečné fázi vyřadila Japonku Nao Hibinovou. V úvodním kole dvouhry podlehla Češce Kateřině Siniakové. Shodný scénář měl i newyorský US Open 2019, kde nezvládla otevírací duel proti další české reprezentantce Karolíně Muchové.[1]

Vítězka Wimbledonu 2022

Předání mísy Venus Rosewater z rukou vévodkyně Catherine

Ve Wimbledonu startovala v hlavní soutěži podruhé, když z předchozího ročníku obhajovala osmifinálovou účast. Postup do této fáze si před startem vytyčila za cíl.[12] Jako dvacátá třetí hráčka žebříčku ztratila na cestě do prvního grandslamového semifinále i finále jediný set, když ve čtvrtfinále prohrála se světovou čtyřiačtyřicítkou Ajlou Tomljanovićovou z Austrálie úvodní sadu. Díky agresivnímu pojetí hry dokázala průběh otočit. V utkání zahrála 32 vítězných míčů na 28 nevynuceným chyb, zatímco se soupeřka dopustila 21 nevynucených chyb a připsala si jen 14 winnerů.[13] Do turnaje vstoupila výhrou nad šťastnou poraženou kvalifikantkou Coco Vandewegheovou, poté zdolala dvě členky šesté světové desítky Biancu Andreescuovou a Čeng Čchin-wen a ve čtvrtém kole osmdesátou v pořadí Petru Martićovou. Tím vyrovnala své čtvrtfinálové maximum z French Open 2021. Po vyřazení Tomljanovićové na ni v semifinále nenašla recept ani rumunská šampionka z roku 2019 Simona Halepová. V každém z obou setů ztratila tři hry. Poprvé tak na trávě porazila členku elitní světové dvacítky. V All England Clubu tím ukončila 12zápasovou neporazitelnost rumunské světové osmnáctky, čítající 21 vyhraných setů v řadě.[14]

Ve finále se střetla s tuniskou světovou dvojkou Ons Džabúrovou, která v této fázi grandslamu rovněž debutovala. Podruhé v soutěži prohrála úvodní sadu dvěma ztracenými servisy. Následně však na dvorci již dominovala. Tunisance v každém setu dvakrát prolomila servis a sama se již brejku vyvarovala. Celkem odvrátila devět z jedenácti brejkových hrozeb. V turnaji zahrála nejvyšší počet 53 es, čímž potvrdila postavení nejlépe servírující hráčky sezóny. Ve finále jich však nastřílela pouze čtyři a první eso přišlo až v 64. minutě.[12] Výhrou ukončila sérii čtyř finálových porážek. Hráčku z první světové desítky porazila poprvé od čtvrtfinálové výhry s Muguruzaovou na letní olympiádě 2020, konané v červenci 2021. Premiérově také přehrála členku z první světové trojky. Poměr vzájemných utkání s Džabúrovou srovnala na 2–2.[15][16]

Při jedenácté účasti v grandslamových dvouhrách se stala historicky prvním kazachstánským tenistou, jenž ovládl grandslamovou dvouhru; ve 23 letech jako nejmladší wimbledonská finalistka od 21leté Muguruzaové v roce 2015 a nejmladší šampionka od 21leté Kvitové v roce 2011. Kazachstán se stal dvanáctým státem, jehož zástupkyně zvedla nad hlavu mísu Venus Rosewater pro singlové šampionky. Dvouhru na majorech vyhrála jako třetí Asiatka po Číňance Li Na a Japonce Naomi Ósakaové. Vzhledem k nepřidělení žebříčkových bodů se ve světové klasifikaci neposunula výše, ale setrvala na stejné pozici. V All England Clubu představovala čtvrtou nejníže postavenou finalistku od zavedení žebříčku WTA v roce 1975.[15][16][12] V případě zápočtu bodů by se kvalifikovala na závěrečný Turnaj mistryň jako čtvrtá a podle výsledku by zakončila sezónu mezi 3. až 7. místem. Bez přidělení bodů jí v konečné klasifikaci patřila 22. příčka.[17]

Rybakinová jako rodačka z Moskvy, v níž během londýnského grandslamu stále žila, se vyhnula zákazu startu ruských a běloruských tenistů díky nabytí kazachstánského občanství v červenci 2018.[18][19][20]

Finále na Grand Slamu

Ženská dvouhra: 2 (1–1)

Stavrokturnajpovrchsoupeřka ve finálevýsledek
Vítězka2022WimbledontrávaTunisko Ons Džabúrová3–6, 6–2, 6–2
Finalistka2023Australian Opentvrdý  Aryna Sabalenková6–4, 3–6, 4–6

Zápasy o olympijské medaile

Ženská dvouhra: 1 (0–1)

Stavrokmísto konánípovrchsoupeřkavýsledek
4. místo2020Tokio, JaponskotvrdýUkrajina Elina Svitolinová6–1, 6–7(5–7), 4–6

Finále na okruhu WTA Tour

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (1–1 D)
Turnaj mistryň (0)
Premier Mandatory & Premier 5 / WTA 1000 (2–2 D; 0–1 Č)
Premier / WTA 500 (2–3 D; 0–1 Č)
International / WTA 250 (2–4 D)
Finále podle povrchu
tvrdý (4–9 D; 0–2 Č)
tráva (1–0 D)
antuka (2–1 D)

Dvouhra: 17 (7–10)

Stavč.datumturnajpovrchsoupeřka ve finálevýsledek
Vítězka1.15. července 2019Bukurešť, RumunskoantukaRumunsko Patricia Maria Țigová6–2, 6–0
Finalistka1.21. září 2019Nan-čchang, ČínatvrdýŠvédsko Rebecca Petersonová2–6, 0–6
Finalistka2.11. ledna 2020Šen-čen, ČínatvrdýRusko Jekatěrina Alexandrovová2–6, 4–6
Vítězka2.18. ledna 2020Hobart, AustrálietvrdýČína Čang Šuaj7–6(9–7), 6–3
Finalistka3.16. února 2020Petrohrad, Ruskotvrdý (h)Nizozemsko Kiki Bertensová1–6, 3–6
Finalistka4.22. února 2020Dubaj, Spojené arabské emirátytvrdýRumunsko Simona Halepová6–3, 3–6, 6–7(5–7)
Finalistka5.26. září 2020Štrasburk, FrancieantukaUkrajina Elina Svitolinová4–6, 6–1, 2–6
Finalistka6.9. ledna 2022Adelaide, AustrálietvrdýAustrálie Ashleigh Bartyová3–6, 2–6
Vítězka3.9. července 2022Wimbledon, Londýn, Spojené královstvítrávaTunisko Ons Džabúrová3–6, 6–2, 6–2
Finalistka7.18. září 2022Portorož, SlovinskotvrdýČesko Kateřina Siniaková7–6(7–4), 6–7(5–7), 4–6
Finalistka8.28. ledna 2023Australian Open, Melbourne, Austrálietvrdý  Aryna Sabalenková6–4, 3–6, 4–6
Vítězka4.19. března 2023Indian Wells, Spojené státytvrdý  Aryna Sabalenková7–6(13–11), 6–4
Finalistka9.1. dubna 2023Miami, Spojené státytvrdýČesko Petra Kvitová6–7(14–16), 2–6
Vítězka5.20. května 2023Řím, ItálieantukaUkrajina Anhelina Kalininová6–4, 1–0skreč
Vítězka6.7. ledna 2024Brisbane, Austrálietvrdý  Aryna Sabalenková6–0, 6–3
Vítězka7.11. února 2024Abú Zabí, Spojené arabské emirátytvrdý  Darja Kasatkinová6–1, 6–4
Finalistka10.18. února 2024Dauhá, KatartvrdýPolsko Iga Świąteková6–7(8–10), 2–6

Čtyřhra: 1 (0–1)

Stavč.datumturnajpovrchspoluhráčkasoupeřky ve finálevýsledek
Finalistka1.16. října 2021Indian Wells, Spojené státytvrdýRusko Veronika KuděrmetovováČínská Tchaj-pej Sie Šu-wej
Belgie Elise Mertensová
6–7(1–7), 3–6
Finalistka2.14. ledna 2023Adelaide, Austrálietvrdý  Anastasija PavljučenkovováBrazílie Luisa Stefaniová
USA Taylor Townsendová
5–7, 6–7(3–7)

Finále na okruhu ITF

Dotace turnajů okruhu ITF
100 000 $ tournaments80 000 $ tournaments
75 000 $ tournaments60 000 $ tournaments
50 000 $ tournaments25 000 $ tournaments
15 000 $ tournaments10 000 $ tournaments

Dvouhra: 9 (4–5)

Stavč.datumturnajpovrchsoupeřka ve finálevýsledek
Finalistka1.listopad 2015Antalya, TureckoantukaGruzie Jekatěrine Gorgodzeová5–7, 7–6(7–3), 3–6
Finalistka2.listopad 2016Helsinky, Finskotvrdý (h)Dánsko Karen Barritzová3–6, 4–6
Finalistka3.červen 2017Fergana, UzbekistántvrdýUzbekistán Sabina Šaripovová4–6, 6–7(5–7)
Vítězka1.březen 2018Kazaň, Ruskotvrdý (h)Rusko Darja Nazarkinová6–4, 7–6(7–5)
Finalistka4.duben 2018Istanbul, TureckotvrdýUzbekistán Sabina Šaripovová6–7(0–7), 4–6
Finalistka5.leden 2019Playford, AustrálietvrdýRusko Anna Kalinská4–6, 4–6
Vítězka2.únor 2019Launceston, AustrálietvrdýRusko Irina Chromačovová7–5, 3–3skreč
Vítězka3.březen 2019Moskva, Ruskotvrdý (h)Ukrajina Ganna Pozničirenková7–5, 6–0
Vítězka4.březen 2019Kazaň, Ruskotvrdý (h)Polsko Urszula Radwańská6–2, 6–3

Čtyřhra: 4 (4–0)

Stavč.datumturnajpovrchspoluhráčkasoupeřky ve finálevýsledek
Vítězka1.duben 2017Istanbul, Tureckotvrdý (h)Rusko Jekatěrina KazionovováŘecko Eleni Daniilidou
Izrael Vlada Ekšibarovová
6–1, 6–3
Vítězka2.květen 2017Antalya, TureckoantukaRusko Amina AnšbováRusko Darja Nazarkinová
Rusko Anna Ukolovová
7–5, 4–6, [10–8]
Vítězka3.březen 2018Kazaň, Ruskotvrdý (h)Rusko Alena FominováRusko Anastasija Frolovová
Rusko Xenija Lykinová
6–4, 1–6, [10–6]
Vítězka4.březen 2019Moskva, Ruskotvrdý (h)Rusko Sofja LansereováUkrajina Ganna Poznichirenková
Německo Vivian Heisenová
1–6, 6–3, [10–4]

Chronologie výsledků na Grand Slamu

Dvouhra

Turnaj2018201920202021202220232024SRV–P
Australian OpenA2Q3. kolo2. kolo2. koloF2. kolo0 / 511–5
French OpenA1. kolo2. koloČF3. kolo3. kolo[a]0 / 59–4
WimbledonA3QNH4. koloVítězČF1 / 314–2
US Open2Q1. kolo2. kolo3. kolo1. kolo3. kolo[b]0 / 54–5
výhry–prohry0–00–24–310–410–313–31–11 / 1838–16
Legenda
SRpoměr vyhraných turnajů
ku všem odehraným
W–L
V–P
výhry–prohry
NHdaný rok se turnaj nekonalAturnaje se hráč nezúčastnil
1Q / LQprohra v (kole) kvalifikace1k / 1Rprohra v daném kole turnaje
QF / ČFprohra ve čtvrtfináleSFprohra v semifinále
Fprohra ve fináleVítězvítězství v turnaji

Vysvětlivky

  1. Odstoupení Rybakinové pro nemoc před 3. kolem French Open nebylo započítáno jako porážka.
  2. Rybakinová neodehrála utkání 2. kola US Open 2023 po odstoupení soupeřky. Nebyla jí tak započítána výhra.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Elena Rybakina na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g h i Jelena Rybakinová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky), přístup: 20240213a13. února 2024
  2. a b ILIC, JOVICA. Former Russian junior No. 3 changes her nationality to represent Kazakhstan [online]. Tennis World, 2018-06-21 [cit. 2019-10-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Кафельников: Лена Рыбакина — запомните это имя [online]. www.championat.com [cit. 2018-01-30]. Dostupné online. (rusky) 
  4. a b c d e Jelena Rybakinová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20240213a13. února 2024
  5. Elena Rybakina Juniors Singles Overview [online]. Mezinárodní tenisová federace, 2020 [cit. 2020-06-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Jelena Rybakinová na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky), přístup: 20240213a13. února 2024
  7. ZABLOUDIL, Luboš. Svitolinová otočila zápas o bronz proti Rybakinové a získala první medaili pro Ukrajinu. TenisPortal.cz [online]. 2021-07-31 [cit. 2021-07-31]. Dostupné online. 
  8. Teen Rybakina stuns Garcia for spot in St. Petersburg QF [online]. 31-01-2018 [cit. 2018-04-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. Goerges rolls past Rybakina to reach St. Petersburg semifinals [online]. 02-02-2018 [cit. 2018-04-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. Rybakina too strong for new mother Tig in Bucharest [online]. Sport24, 2019-07-21 [cit. 2019-10-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Petersonová v Nanchangu získala první titul a ukončila nadvládu domácích šampionek [online]. TenisPortal.cz, 2019-09-15 [cit. 2019-09-27]. Dostupné online. 
  12. a b c Rybakina by the numbers. www.wimbledon.com [online]. 2022-07-09 [cit. 2022-07-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. String of errors costs Ajla Tomljanovic as she bows out in Wimbledon quarterfinals. ABC News [online]. 2022-07-06 [cit. 2022-07-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. Rybakina tops Halep at Wimbledon, makes first Grand Slam final. Women's Tennis Association [online]. 2022-07-07 [cit. 2022-07-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. a b Rybakina claims historic Wimbledon title with comeback win over Jabeur. Women's Tennis Association [online]. 2022-07-09 [cit. 2022-07-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. a b NGUYEN, Courtney. Jabeur vs. Rybakina: The numbers behind a historic Wimbledon final. Women's Tennis Association [online]. 2022-07-07 [cit. 2022-07-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. BERKOK, John. What the WTA’s year-end Top 30 would look like if there had been points at Wimbledon. Tennis.com [online]. 2022-11-22 [cit. 2022-11-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-11-23. (anglicky) 
  18. Ostracized by Wimbledon, Russians back Moscow-born Rybakina in final. Reuters [online]. 2022-07-08 [cit. 2022-07-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. Russia, Kazakhstan, serve - 10 questions you might have about Elena Rybakina - updated after Wimbledon title. Tennis Majors [online]. 2022-07-10 [cit. 2022-07-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. Elena Rybakina becomes one of Wimbledon's biggest surprise champions. OlympicTalk | NBC Sports [online]. 2022-07-09 [cit. 2022-07-14]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

Žebříček ATPŽebříček WTA
Mužská dvouhra20240212a12. února 2024
Poř.tenistabodyposun
1.Srbsko Novak Djoković (SRB)9 855
2.Španělsko Carlos Alcaraz (ESP)9 255
3. Daniil Medveděv8 765
4.Itálie Jannik Sinner (ITA)8 070
5. Andrej Rubljov5 050
6.Německo Alexander Zverev (GER)5 030
7.Dánsko Holger Rune (DEN)3 695
8.Polsko Hubert Hurkacz (POL)3 595
9.USA Taylor Fritz (USA)3 150
10.Řecko Stefanos Tsitsipas (GRE)3 025
Ženská dvouhra20240212a12. února 2024
Poř.tenistkabodyposun
1.Polsko Iga Świąteková (POL)9 770
2. Aryna Sabalenková8 905
3.USA Coco Gauffová (USA)7 200
4.Kazachstán Jelena Rybakinová (KAZ)6 088 1
5.USA Jessica Pegulaová (USA)5 705 1
6.Tunisko Ons Džabúrová (TUN)4 183
7.Čína Čeng Čchin-wen (CHN)3 766
8.Česko Markéta Vondroušová (CZE)3 736
9.Řecko Maria Sakkariová (GRE)3 630
10.Česko Karolína Muchová (CZE)3 520
Mužská čtyřhra20240212a12. února 2024
Poř.tenistabodyposun
1.Indie Rohan Bopanna (IND)8 450
2.Austrálie Matthew Ebden (AUS)8 450
3.USA Austin Krajicek (USA)7 160
4.Chorvatsko Ivan Dodig (CRO)6 605
5.USA Rajeev Ram (USA)6 450
Spojené království Joe Salisbury (GBR)6 450
7.Nizozemsko Wesley Koolhof (NED)6 060
8.Spojené království Neal Skupski (GBR)5 990
9.Mexiko Santiago González (MEX)5 920
10.Francie Édouard Roger-Vasselin (FRA)5 830
Ženská čtyřhra20240212a12. února 2024
Poř.tenistkabodyposun
1.Belgie Elise Mertensová (BEL)7 500
2.Čínská Tchaj-pej Sie Šu-wej (TPE)7 242
3.Austrálie Storm Hunterová (AUS)6 465
4.Německo Laura Siegemundová (GER)5 930
5.Kanada Gabriela Dabrowská (CAN)5 760
6.Nový Zéland Erin Routliffeová (NZL)5 590
7.USA Coco Gauffová (USA)5 280
USA Jessica Pegulaová (USA)5 280
9. Věra Zvonarevová5 210
10.USA Taylor Townsendová (USA)4 950

Média použitá na této stránce

Flag of Australia (converted).svg

Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).

See Flag of Australia.svg for main file information.
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Flag of Chinese Taipei for Olympic games.svg
Chinese Taipei Olympic Flag. According to the official website of Chinese Taipei Olympic Committee, Blue Sky(circle) & White Sun(triangles) above the Olympic rings is neither the National Emblem of the Republic of China, nor the Party Emblem of Kuomintang (KMT), but a design in between, where the triangles do not extend to the edge of the blue circle, as registered at International Olympic Committee in 1981 and digitally rendered in 2013. Besides, the blue outline of the five-petaled plum blossom is broader than the red one. Moreover, the CMYK code of the blue one and the Blue Sky & White Sun is "C100-M100-Y0-K0", and different from the Olympic rings (C100-M25-Y0-K0). Note that it's the only version recognized by IOC.
Flag of Belgium.svg

Belgická vlajka

This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.

Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.
Flag of Georgia (Pantone).svg
Georgian flag in Pantone MS.
Flag of Canada (Pantone).svg
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
Flag of Germany (state).svg
Bundesdienstflagge (Flag of the federal authorities of Germany). Under German law, federal states, municipalities, institutions or private persons are not allowed to use this flag.
Elena Rybakina (2023 US Open) 38 (cropped).jpg
Autor: Hameltion, Licence: CC BY-SA 4.0
Elena Rybakina playing in the first round of the 2023 US Open
Rybakina RG21 (50) (51375295797).jpg
Autor: si.robi, Licence: CC BY-SA 2.0
Rybakina RG21 (50)
Elena Rybakina & Catherine, Duchess of Cambridge (52206418833).jpg
Autor: Peter Menzel, Licence: CC BY-SA 2.0
Elena Rybakina & Catherine, Duchess of Cambridge