Jelenovití

Jak číst taxoboxJelenovití
alternativní popis obrázku chybí
jelen wapiti (Zoo Praha)
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídasavci (Mammalia)
Řádsudokopytníci (Artiodactyla)
Podřádpřežvýkaví (Ruminantia)
Čeleďjelenovití (Cervidae)
Goldfuss, 1820
Areál rozšíření
Podčeledi
  • jelenci (Odocoileinae)
  • jeleni (Cervinae)
  • muntžaci (Muntiacinae)
  • srnčíci (Hydropotinae)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jelenovití (Cervidae) je čeleď sudokopytníků. Žijí na všech kontinentech kromě Antarktidy. Jejich hlavním biotopem je hlavně les, ale někteří zástupci této čeledi se zdržují i v travnatých oblastech a v tundře. V ČR je nejhojnějším druhem srnec obecný, dále jelen lesní a daněk evropský. Během posledních dvou dekád se v České republice vytvořila populace losů. Na území ČR se v oborách a farmových chovech chovají i exotické druhy jelenovitých jako je wapiti západní, sika dybowského nebo jelenec běloocasý. Některé z těchto druhů v ČR existují i ve volné přírodě, ale jejich populace jsou zanedbatelně malé. Někteří jelenovití se chovají jako polodomestikovaní a byli dovezeni i do Velké Británie, Austrálie a na Nový Zéland.

Jelenovitým je věnována expozice návštěvnického centra Národního parku Šumava ve Kvildě, jehož venkovní součástí je jelení výběh.[1]

Anatomie

Pro jelenovité je typická dlouhá, štíhlá postava na dlouhých nohou a krátký ocas. Jejich společným znakem jsou parohy – kostěné útvary, které jsou většinou větvené. Parohy mají pouze samci a je to výrazný znak pohlavního dimorfismu. Parohy jsou každý rok (většinou kolem února) shazovány a na jaře jim narůstají nové. Výjimku tvoří pouze sobi, u kterých mají parohy i samice, a srnčíci, kteří nemají paroží, ale špičáky přeměněné na kly. Největším zástupcem čeledi je los, který může dosáhnout hmotnosti až 700 kg. Nejmenší jelenovitý kopytník je pudu se svými 15 kg. Jelenovití mají výborný zrak, čich a sluch. Jelenovití nemají žlučník.

Způsob života

Menší druhy žijí obvykle v malých skupinách nebo samotářsky, zatímco samice většiny větších druhů se sdružují do stád. V období říje samci shromažďují harém samic do teritoria, které si hájí před ostatními samci. Když se přiblíží jiný samec, nejprve poměřují své síly hlasovými souboji, hrabáním a chozením kolem sebe. Když jsou síly vyrovnané, tak spolu samci bojují. Samice rodí kolem května, června po 210–250 dnech březosti 1–2 mláďata. U některých druhů např. u srnců se vyskytuje tzv. utajená březost, kdy se plod na 4,5 měsíce přestane vyvíjet. Mláďata samice kojí 3–5 měsíců.

Systém

podčeleď: jelenci (Odocoileinae syn. Capreolinae)

podčeleď: jeleni (Cervinae)

podčeleď: muntžaci (Muntiacinae)

  • rody:
    • muntžak (Elaphodus) – muntžak chocholatý (E. cephalophus)
    • muntžak (Megamuntiacus) – muntžak obrovský (M. vuquangensis) – dnes řazen do rodu Muntiacus
    • muntžak (Muntiacus) – muntžak malý (M. reevesi), muntžak červený (M. muntjak), muntžak žlutý (M. atherodes)

podčeleď: srnčíci (Hydropotinae)

Odkazy

Reference

  1. Návštěvnické centrum Kvilda. Národní park Šumava [online]. [cit. 2023-05-03]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Deer range.png
Autor: Phoenix_B_1of3 (talk) (Uploads), Licence: CC0
Map showing the range of the Deer and allies.
Jelen wapiti.JPG
Autor: Original uploader was Tamara Haberová at cs.wikipedia, Licence: CC BY-SA 2.5
Cervus elaphus manitobensis (Zoo Praha).