Jelevferij (Voroncov)

Jeho Blaženost vladyka Jelevferij, metropolita českých zemí a Slovenska
Rodné jméno	Вениамин Александрович Воронцов / Venjamin Alexandrovič Voroncov
Jiná jména	Eleuterius, Митрополит Елевферий
Narození	30. říjnajul. / 11. listopadu 1892greg. Romaškovo, Moskevský ujezd, Moskevská gubernie Ruské impérium Ruské impérium
Úmrtí	27. března 1959 (ve věku 66 let) Leningrad, Sovětský svaz Sovětský svaz
Alma mater	Moskevská duchovní akademie
Povolání	Arcibiskup
Titul	- biskup rostovský a taganrožský (1943–1946) - exarcha a arcibiskup Moskevského patriarchátu v Československu (1946–1951) - první metropolita pražský, českých zemí a Slovenska (1951–1955) - Metropolita leningradský a ladožský (1955–1959) (od roku 1957 metropolita leningradsko-novgorodský)
Ocenění	medaile Za udatnou práci za velké vlastenecké války 1941–1945 Řád republiky
Období	5. dubna 1946 – 28. listopadu 1959
Předchůdce	Metropolita Sergij
Následovník	Metropolita Jan
Nábož. vyznání	Pravoslaví
Choť	Marija Miloslavinová
Děti	Anna Venjaminovna Voroncovová
Funkce	metropolita biskup
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Metropolita Jelevferij (Eleuterius), rusky Митрополит Елевферий občanským jménem Venjamin Alexandrovič Voroncov, rusky Вениамин Александрович Воронцов (30. října 1892, Romaškovo – 27. října 1959, Leningrad) byl biskup Ruské pravoslavné církve, metropolita leningradský a ladožský.

Narodil se v roce 1892 v rodině protojereje Alexandra Michajloviče Voroncova, představeného nikolského chrámu v obci Romaškovo (dnešní Odincovský rajón Moskevské oblasti).

Po dokončení obecné školy nastoupil studium na Zaikonospasské duchovní škole v Moskvě. V roce 1912 dokončil Moskevský duchovní seminář a pokračoval ve studiu na Moskevskou duchovní akademii.

V létě 1915 se po ukončení třetího ročníku akademie oženil s Marií Miloslavinovou (1896–1938).

8. září téhož roku, v době studií na Moskevské duchovní akademii byl volokolamským biskupem Theodorem (Pozdějevským) postřižen na diákona, a 21. listopadu týmž biskupem vysvěcen na jereje.

V roce 1916 dokončil Moskevskou duchovní akademii s vyznamenáním. Poté byl několik let správcem Vvedenského chrámu Mariinské ženské koleje a poté duchovním v monastýru svaté Marty a Marie v Moskvě. Po uzavření kláštera byl jmenován protojerejem v chrámu svatého Nikolaje.

Dne 27. října 1923 byl bolševiky zatčen a po obvinění z „veřejného šíření religiózních předsudků s úmyslem podněcování odporu proti vládě“ držen v Butyrské věznici. 16. června 1924 rozhodla rada sovětského Státního úřadu pro politiku o přerušení vyšetřování pro nedostatek důkazů. 24. srpna téhož roku byl osvobozen.

V noci z 28. na 29. října 1929 byl znovu zatčen komunistickou policií a obviněn z „kontrarevoluční činnosti“, a opět uvězněn v Butyrské věznici. V letech 1930–1931 byl uvězněn v Archangelsku. Zde se setkal se Serafimem Golubcovem (1908–1981), jenž zde byl ve vyhnanství, a kterého znal ze Sergijeva Posadu. V roce 1939 se Serafim Golubcov oženil s Voroncovovou dcerou, Annou Venjaminovnou.^[1] Voroncov byl pak poslán do Šenkurska dále po proudu Severní Dviny, a dále podél levého přítoku řeky Vagy. 7. ledna 1931 byl přeřazen na těžbu dřeva 60 km od Šenkurska.

Dne 5. dubna 1946 byl jmenován exarchou moskevského patriarchy v Československu s hodností arcibiskupa pražského a českého. Jak v rozhovoru uvedl metropolita českých zemí a Slovenska, vladyka Kryštof: „Do Prahy <…> byl vyslán nadaný organizátor a misionář, člověk čestný, který prošel mnohým utrpením, biskup Jelevterij. Jako hlasatel Božího slova, přivedl k pravoslaví zpočátku desítky, a poté stovky a tisíce věřících“^[2].

Roku 1951 byl zvolen metropolitou pražským a českých zemí a Slovenska.

Dne 24. dubna 1952 byl jmenován prvním doktorem teologie Pravoslavné teologické fakulty v Prešově. Byl vyznamenán církevním řádem svatých Cyrila a Metoděje prvního stupně. Roku 1955 odcestoval do Moskvy, aby se zde zotavil z prodělaného infarktu myokardu a vzdal se pravomocí hlavy československé pravoslavné církve. Poté byl jmenován prozatímním správcem vilenské eparchie, ale do Vilna neodjel.

Jelevterij skonal 27. října 1959 v Leningradě. Byl pochován v chrámu Alexandra Něvského v kněžském oddílu Alexandro-něvské lávry, od roku 1949 pod správou leningradských metropolitů. 25. srpna 1961, po udělení výjimky vedení kněžského sboru, byl jeho popel přenesen do krypty Trojického chrámu Alexandro-něvské lávry.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jelevferij Voroncov na Wikimedia Commons
• Eleuterius (Voroncov) v Pravoslavné encyklopedii
• Eleuterius (Voroncov) na stránkách "Русское православие / Ruské pravoslaví"
• Eleuterius (Воронцов Вениамин Alexandrovič)
• http://drevo-info.ru/articles/11543.html
• Dopisy o. Venjamina Voroncova z Šenkurska Archivováno 18. 6. 2020 na Wayback Machine.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Елевферий (Воронцов) na ruské Wikipedii.