Jelisaveta Načić

Jelisaveta Načić
Narození	31. prosince 1878 nebo 1878 Bělehrad
Úmrtí	6. června 1955 nebo 1955 (ve věku 76–77 let) Dubrovník
Alma mater	Fakulta architektury Bělehradské univerzity
Povolání	architektka
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Jelisaveta Načić, v srbské cyrilici Јелисавета Начић (31. prosince 1878 Bělehrad, Srbsko – 6. června 1955 Dubrovnik, Jugoslávie) byla první srbskou architektkou.

Jelisaveta studovala na katedře architektury Technické fakulty Veliké školy v Bělehradě (v té době jediné univerzity ve městě). Mezi její hlavní projekty patří budova základní škola „Krále Petra I.“ v blízkosti katedrálního chrámu v Bělehradě, dále kostel sv. Alexandra Něvského. Rovněž je autorkou kamenného schodiště na pevnosti Kalemegdan (naproti francouzské ambasády). V ateliéru Jelisavety Načić byla rovněž odlita i socha Vítěze, hlavního symbolu města Bělehradu i pevnosti Kalemegdan. Je rovněž autorkou budovy jedné z bělehradských nemocnic; ta však byla zničena během bombardování města.^[zdroj?]

Jelisaveta uspěla nejen jako vynikající student architektury, ale rovněž i díky tomu, že během svého působení na přelomu 19. a 20. století docházelo k bouřlivému rozvoji Bělehradu. Navrhla rovněž i budovu kostela v obci Štimlje na území dnešního Kosova.

Po první světové válce se Načić přestala věnovat umělecké tvorbě a se svým manželem, se kterým se seznámila v zajateckém táboře v Maďarsku (kde byla v té době internována) se odstěhovala do Dubrovníka.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jelisaveta Načić na Wikimedia Commons