Jenštejnové

z Jenštejna
Země	České království České království
Mateřská dynastie	z Vlašimi (na přelomu 13. a 14. století)
Tituly	svobodní páni arcibiskup pražský míšeňský biskup
Zakladatelé	Pavel z Vlašimi a Jenštejna
Rok založení	1368
Konec vlády	začátek 16. století
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Páni z Jenštejna a Vlašimi jsou vymřelý středověký český šlechtický rod erbu supích hlav, který nebyl příbuzný s rodem Jankovských z Vlašimi, odlišného erbu orlice.

Historie

Rod pánů z Jenštejna založil bohatý pražský měšťan^[1] a notář královské komory Pavel z Vlašimi, bratr druhého pražského arcibiskupa Jana Očka z Vlašimi (+1380). V roce 1368 zakoupil hrad Jenštejn severovýchodně od Prahy a téhož roku se poprvé psal Pavel z Jenštejna. Koupený hrad záhy dostavěl.^[2]

Zmíněný Pavel měl syna Jana. Jan z Jenštejna (1350–1400) přes své mládí díky otcovu bohatství a stykům získal četné církevní prebendy. Studoval v Praze, Padově, Bologni, Montpellieru a Paříži, kde měl možnost seznámit se s předními osobnostmi tehdejšího církevního i duchovního života. Jako majitel obročí podepisoval dlužní úpisy a žil rozverným životem. V pětadvaceti letech se stal míšeňským biskupem, roku 1378 pražským arcibiskupem. Působil též jako kancléř Václava IV. S mocí přišli i mocní nepřátelé, s církevními hodnostáři se navzájem uvrhal do klatby. Na krále vznesl žalobu u papeže, když ji ten nevyslyšel, vzdal se Jan roku 1396 arcibiskupského postu. Během následujícího roku se vydal na cestu do Říma, kde o tři roky později zemřel.

Hrad Jenštejn ztratil Jan již roku 1390, tehdy se jej zmocnil Zikmund Huler.^[3] Majitelé hradu se pak rychle střídali, v letech 1583–1597 hrad již nebyl obýván a zchátral.^[3]

Jan měl sourozence Martina, Pavla, Václava, Kateřinu a Annu. O Martinovi se prameny zmiňují naposledy v roce 1380; je možné, že zemřel dříve než Jan. Václav se dal na církevní dráhu, Anna byla řeholnicí v klášteře svaté Kateřiny na Novém Městě pražském a Kateřina se provdala za Menharta Olbramova ze Škvorce. Janův bratr Pavel měl syna, díky němu rod Jenštejnů z Vlašimi pokračoval a vymřel po meči až počátkem 16. století na Moravě, kde poslední členové rodu drželi hrad Úsov a poslední Jiří z Vlašimi na Úsově byl v letech 1516–1520 podkomořím markrabství moravského.

Erb

Ve stříbrném čili bílém štítě dvě červené supí hlavy. V roce 1615 připojili toto erbovní znamení (supí hlavy) vymřelých Jenštejnů z Vlašimi ke svému rodovému erbu (orlice) Jankovští z Vlašimi ve čtvrceném štítě (při povýšení do panského stavu), na základě stejnojmenného predikátu z Vlašimi.^[4]

Odkazy

Reference

Literatura

• HALADA, Jan. Lexikon české šlechty : Erby, fakta, osobnosti, sídla a zajímavosti. 1. Praha: Akropolis, 1992. ISBN 80-901020-3-4. Kapitola z Jenštejna, s. 68. 
• ČERVINKA, Bohumír. Příspěvky k životopisu Jana z Jenštejna, III. arcibiskupa pražského. Sborník historického kroužku. 1933, roč. XXXIV, s. 124–141. Dostupné online. 
• ČERVINKA, Bohumír. Příspěvky k životopisu Jana z Jenštejna, III. arcibiskupa pražského. Sborník historického kroužku. 1934, roč. XXXV, s. 1–7, 49–72. Dostupné online. 
• MUSÍLEK, Martin. Z měšťanského domu na panovnický dvůr. Potomci Jana z Kamenice a Olbramovici ve službách Lucemburků a církve. Mediaevalia Historica Bohemica. 2017, roč. 20, čís. 2, s. 85–115. Dostupné online. ISSN 0862-979X. 

Související články

• Seznam českých šlechtických rodů