Jen Sung

Jen Sung
Portrét Jen Sunga
Portrét Jen Sunga
PseudonymŤie-si
Jiná jménaJen Wej-čung
Narození1480
Fen-i, Ťiang-si
Úmrtí1565[1][2]
Tituly a úřady
první velký sekretář
Období1544–1545
1548–1562
PředchůdceTi Luan (poprvé)
Sia Jen (podruhé)
NástupceSia Jen (poprvé)
Sü Ťie (podruhé)
PanovníkŤia-ťing
velký sekretář
Období1542–1562
PanovníkŤia-ťing
ministr obřadů
Období1537–1543
PředchůdceSia Jen
NástupceČang Pi
PanovníkŤia-ťing
Národnostchanská
Zeměříše Ming
Vzděláníťin-š’ (1505)[3]
Povolánípolitik
Vyznáníkonfucianismus
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Jen Sung je čínské jméno, v němž Jen je příjmení.

Jen Sung (čínsky pchin-jinem Yán Sōng, znaky zjednodušené 严嵩, tradiční 嚴嵩, 1480–1565) byl čínský politik v říši Ming. Za vlády císaře Ťia-ťinga v druhé třetině 16. století zaujímal vysoké postavení v těsné blízkosti císaře, v letech 1537–1542 vykonával funkci ministra obřadů, poté velkého sekretáře, přičemž v letech 1544–45 a 1548–1562 stál v čele velkého sekretariátu.

Jména

Jen Sung používal zdvořilostní jméno Wej-čung (čínsky pchin-jinem Wéizhōng, znaky 惟中) a pseudonym Ťie-si (čínsky pchin-jinem Jièxī, znaky 介溪).

Život

Mládí a počátky kariéry

Jen Sung se narodil roku 1480 ve Fen-i v provincii Ťiang-si. Pocházel z rodiny obchodníků a později se se synem zapojil do velkoobchodu, oba vlastnili množství obchodů v Jang-čou, předním komerčním centru jihu země.[3]

Vzdělával se v konfuciánském učení, absolvoval úřednické zkoušky a relativně nízkém věku pětadvaceti let v Pekingu složil i jejich nejvyšší stupeň, palácové zkoušky a získal hodnost ťin-š’. Poté nastoupil úřednickou kariéru.

Její počátky zabrzdila těžká nemoc, kvůli které se vrátil do svého rodiště. Vyhnul se tím však frakčním sporům a čistkám v období dominance Liuo Ťina na císařském dvoře. Do služby, v akademii Chan-lin, se vrátil až po Liou Ťinově pádu (který se udál roku 1510).

Ministr a velký sekretář

Postupně stoupal v úředním aparátu. S podporu velkého sekretáře Sia Jena byl jmenován do vyšších funkcí a roku 1537 i ministrem obřadů.[4] Sia Jen začátkem 40. let 16. století ztratil důvěru a podporu císaře Ťia-ťinga, protože se sice ve 30. letech účastnil taoistických obřadů organizovaných císařem, ale ve 40. letech se k nim stavěl chladně, což Ťia-ťing hodnotil jako útok na svou autoritu. Jen Sung toto využil k odstavení soupeře.[5] V srpnu 1542 císař z velkého sekretariátu odvolal Sia Jena a září na jeho místo jmenoval Jen Sunga.[4]

Jen Sung zahrnul panovníka pozorností a pracovitostí a, v kontrastu k Sia Jenovi, i širokou podporu císařova zájmu o taoismus.[6] Pro Ťia-ťinga byl otcovskou postavou, o generaci starší, vysoký, vždy elegantně oblečený, energický.[7] Císařovy pokyny plnil pečlivě, předkládal mu všechny záležitosti. Záhy ovládl sekretariát, přičemž svých oponentů se zbavoval i za použití nečestných metod, což mu vyneslo špatnou pověst.[4]

K vyvážení Jen Sungova vlivu v říjnu 1545 císař povolal Sia Jena zpět do sekretariátu. Oba státníci se nesnášeli, Sia Jen Jen Sunga ignoroval, odmítal s ním konzultovat a rušil jeho jmenování.[4] Jen Sung se tím cítil ohrožený a spojil se s Sia Jenovými oponenty, ale císařovými oblíbenci – markýzem Cchuej Jüanem, generálem Lu Pingem a markýzem Čchiou Luanem.[8]

Nakonec v únoru 1548 Sia Jen podpořil tažení do Ordosu bez uvědomění Jen Sunga, měl tak za něj plnou odpovědnost[4] a když císař – pod dojmem zpráv o nespokojenosti v sousedící provincii Šen-si a nepříznivých věšteb – stáhl svou podporu tažení, nepřátelé Sia Jena, včetně Jen Sunga, se proti Sia Jenovi postavili s řadou obvinění[9] a dosáhli Sia Jenova odvolání a v říjnu 1548 i jeho popravy.[8] Poté se Jen Sung opět stal prvním velkým sekretářem.[8]

Podruhé velkým sekretářem

Jako první velký sekretář byl Jen Sung byl nejvlivnějším členem vlády, i když císař měl i jiné oblíbence - vedle tří výše zmíněných i vévodu Kuo Süna, vévodu Ču Si-čunga a taoistu Tchao Čung-wena.[8] V 50. letech pracovali ve velkém sekretariátu kromě Jen Sunga ještě Sü Ťie a Li Pen, přičemž poslední v diskuzích o správě říše ustupoval oběma silným osobnostem, Jen Sungovi i Sü Ťieovi. Císař se sekretáři těsně spolupracoval, přičemž je stavěl proti sobě. Chod byrokracie přitom promazávaly úplatky organizované Jen Sungovým synem Jen Š’-fanem.[10][pozn. 1]

Desetiletí politických krizí a problémů Jen Sung přežil tak, že rozhodnutí i odpovědnost za ně přesouval na odpovědná ministerstva a úřady; tak za jednání s Mongoly odpovídalo ministerstvo obřadů, a za jejich vypuzení ministerstvo vojenství. Ponechal si jen kontrolu nad personálními otázkami a výběrově i politikou.[9] Držel se dál i od největšího problému tehdejší vlády – státních financí, jejichž řízení ponechal na ministerstvech daní a prací.[11] V bojích 50. let s Mongoly na severu a s piráty na jihovýchodním pobřeží dával přednost politice kompromisu a jednání.[6]

Jako státník byl schopný, pracovitost a zodpovědnost, ale i zdvořilost a skromnost mu neupírali ani nejzavilejší kritici. Ve spravování říše mu pomáhal jeho neméně schopný syn Jen Š’-fan. Oba vyhledávali a povyšovali kvalitní úředníky, zbavujíce se pouze těch, kteří ohrožovali jejich postavení.[8]

Závěr kariéry a smrt

Jen Sungova korupce a klientelismus byla pověstná.[12] Otec a syn byli kritizovaní za rozvrácení tradičních administrativních zvyklostí a syn i za korupci. Měli řadu nepřátel usilujících o jejich svržení, kterým se ostře bránili, někteří úředníci kritiku Jen Sunga a jeho syna zaplatili životem.[13] Obžaloby z korupce a prodávání úřadů Jen Sung rozhodně odmítal a podařilo se mu přesvědčit císaře, že jde pouze o projev frakčních střetů. Císař, vždy ochotný myslet si o úřednících to nejhorší, mu věřil.[9]

Postupem doby, v důsledku vysokého věku, závisel Jen Sung na synovi stále více. Právě jeho syn psal dekrety a interpretoval přání panovníka.[8] Roku 1560 byl Jen Sung už osmdesátiletý a neschopný zastat svou práci.[14][15] Následujícího roku zemřela Jen Sungova manželka, syn pak kvůli smutku neměl dovoleno přicházet do paláce. Bez něj však Jen Sung nebyl schopen vykonávat své povinnosti.[13] 31. prosince 1561 vyhořel Ťia-ťingův palác Jung-šou v Západním parku a císař přesídlil do malého paláce Jü-si na západním břehu jezera Tchaj-jie; Jen Sung v této situaci navrhl přesun císaře do neobývaného paláce na jihu Pekingu (v němž kdysi žil v domácím vězení císař Jing-cung)[16] s tím, že obnovení Jung-šou by bylo drahé. Císař s hněvem odmítl a Sü Ťie panovníka podpořil s tím, že obnova je možná, když se použije materiál určený pro práce v Zakázaném městě. Sü Fan, syn Sü Ťiea, byl pověřen řízením prací a do konce dubna palác obnovil.[15] Císař poté k Jen Sungovi znatelně ochladl a konzultoval s ním pouze taoistické obřady, záležitosti vlády řešil se Sü Ťieem. Proti Jen Sungovi navíc nasazoval i nový císařův taoistický důvěrník Lan Tao-chang,[16] a opustil ho i Lu Ping.[13]

Po dalším kole obvinění Jen Š’-fana ze strany kontrolních úředníků[13] byl Jen Sung v červnu 1562[16] odvolán a poslán domů, byť se ctí. Jen Š’-fan však i s rodinou skončil ve vyhnanství ve vzdáleném pohraničí.[17] Novým prvním sekretářem se stal Sü Ťie.[18]

Roku 1564 byl Jen Š’-fan zatčen, obviněn s kontaktů s piráty wo-kchou a přípravy vzpoury a 24. dubna 1565 popraven. Jen Sung současně přišel o status úředníka. Jmění rodiny Jen bylo zabaveno: zahrnovalo 33 tisíc liangů (1,2 tuny) zlata, 2 miliony liangů (74 tun) stříbra, mnoho cenností, domy, 57 statků, 27 300 mu (1500 ha) polností a zahrad a mnoho dalšího.[1] Takřka slepý, osamocený a zchudlý Jen Sung[2] zemřel později téhož roku 1565.[1][2]

Jen Sung držel místo prvního velkého sekretáře 14 let – nejdéle ze všech sekretářů za 3. století mingské vlády.[7]

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Jen Š’-fan byl s podporou Jen Sunga postupně jmenován zástupcem ředitele úřadu pečetí (šang-pao-š’), ministrem dvora císařských obětí, mladším náměstkem ministra prací; bezpečně se orientoval v problémech hospodářských, administrativních i strategických; nechybělo mu i však i sebevědomí přecházející ve vychloubačnost.[8]

Reference

  1. ↑ a b c DARDESS, John W. A Political Life in Ming China: A Grand Secretary and His Times. Lanham, Maryland: Rowman & Littlefield, 2013. 220 s. ISBN 1442223782, ISBN 9781442223783. S. 142. (anglicky) [Dále jen Dardess (2013)]. 
  2. ↑ a b c MOTE, Frederick W. Imperial China 900-1800. Cambridge, Massachusetts: Harvard University Press, 2003. 1136 s. Dostupné online. ISBN 0-674-01212-7. S. 671. (anglicky) [dále jen Mote]. 
  3. ↑ a b LI, Kangying. The Ming Maritime Policy in Transition, 1367 to 1568. Wiesbaden: Otto Harrassowitz, 2010. 211 s. ISBN 978-3-447-06172-8. S. 87. (anglicky) [dále jen Li]. 
  4. ↑ a b c d e GEISS, James. The Chia-ching reign, 1522-1566. In: MOTE, Frederick W.; TWITCHETT, Denis. The Cambridge History of China. Volume 7, The Ming Dynasty 1368-1644, Part 1. Cambridge: Cambridge University Press, 1998. [dále jen Geiss]. ISBN 0521243335. S. 440–510, na s. 483. (anglicky)
  5. ↑ Geiss, s. 482.
  6. ↑ a b DARDESS, John W. Four Seasons: A Ming Emperor and His Grand Secretaries in Sixteenth-Century China. Lanham, Maryland: Rowman & Littlefield, 2016. 294 s. ISBN 1442265604, ISBN 9781442265608. S. 4. (anglicky) [Dále jen Dardess (2016)]. 
  7. ↑ a b Dardess (2013), s. 139.
  8. ↑ a b c d e f g GOODRICH, L. Carington; FANG, Chaoying, a kol. Dictionary of Ming Biography, 1368-1644. New York: Columbia University Press, 1976. xxi + 1751 s. ISBN 0-231-03801-1, ISBN 023103833X. S. 1588. (anglicky) [Dále jen Goodrich]. 
  9. ↑ a b c Geiss, s. 484.
  10. ↑ Dardess (2013), s. 35.
  11. ↑ Geiss, s. 485.
  12. ↑ Dardess (2013), s. 21.
  13. ↑ a b c d Goodrich, s. 1590.
  14. ↑ Geiss, s. 505.
  15. ↑ a b Dardess (2013), s. 140.
  16. ↑ a b c Geiss, s. 506.
  17. ↑ Dardess (2013), s. 141.
  18. ↑ Dardess (2016), s. 267.

Média použitá na této stránce

Yansong2.jpg
Yan Song (March 3, 1480 - May 29, 1567), the character is Weizhong, the name Jiexi, Jiangxi Fenyi, his ancestral home is Shaowu, Fujian, and the powerful minister of the Ming Dynasty. In the 18th year of Emperor Xiaozong Hongzhi (1505), Jinshi changed the concubine of Hanlin Academy, awarded the editor of Hanlin Academy, and returned to Li. Yan Song has been studying for eight years, his poems are clean, and his reputation has begun. In the eleventh year of Wuzong Zhengde (1516), he was also reinstated. In the seventh year of Sejong Jiajing (1528), he was ordered to offer sacrifices to the mausoleum, and returned with great auspiciousness, and Shizong was happy. Within a few years, he was moved to the right servant of the Ministry of Civil Affairs, entered the Ministry of Ceremonies of Nanjing, and two years later, he became the minister of the Ministry of Civil Affairs. In the fifteenth year of Jiajing (1536), he celebrated Wanshou Festival to Beijing. At that time, the court revisited the History of Song Dynasty, so he stayed in Beijing to preside over the affairs with the title of Shangshu of the Ministry of Ceremonies and Bachelor of Hanlin Academy. He is good at serving the emperor's will, offering sacrifices to the green words, obtaining favors, and adding him as the crown prince. Twenty-one years (1542), a bachelor of Baiwu Yingdian University. Entering Zhiwenyuan Pavilion, he is still in charge of the Ministry of Ceremonies. Later, he solved the affairs of the department and specialized in Xiyuan; the minister of the Progressive Ministry of Civil Affairs, he was a scholar of the hall, the young master and the prince, the young teacher, and the scholar of Huagaidian University.