Jennie Finchová

Jennie Finchová
Narození	3. září 1980 (42 let) La Mirada
Alma mater	University of Arizona La Mirada High School
Povolání	softballistka
Ocenění	Honda Sports Award for Softball (2002)
Choť	Casey Daigle
Web	www.jenniefinch.com
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jennie Finchová (Jennie Finch Daigle, * 3. září 1980 La Mirada, USA) je americká softballistka, členka reprezentačního týmu USA. Na olympiádě v Athénách v roce 2004 získala s týmem USA zlaté medaile.

Mezinárodní sportovní úspěchy

• 2008 – 2. místo na Olympijských hrách v Pekingu
• 2006 – 1. místo na Mistrovství světa v Pekingu
• 2004 – 1. místo na Olympijských hrách v Athénách
• 2003 – 1. místo na Panamerických hrách (Santo Domingo, Dominikánská republika)
• 2002 – 1. místo na Mistrovství světa (Saskatchewan, Kanada)
• 1999 – 2. místo na Juniorském mistrovství světa (Tchaj-pej, Tchaj-wan)

Život a kariéra

Narodila se v La Miradě v Kalifornii rodičům Dougovi a Bev. Vyrůstala se staršími bratry Shanem a Landonem. Celá rodina milovala baseball. Její otec ji brával na MLB na zápasy Los Angeles Dodgers. Už od dětství se u ní projevovalo sportovní nadání, není tedy divu, že začala hrát softball. Nejprve od pěti let hrála tzv. T-ball, od devíti let nadhazovala. Ve 12 letech vyhrála s týmem California Cruisers mistrovství Americké amatérské softballové asociace (Amateur Softball Association - ASA) v této věkové kategorii.

Na střední škole (La Mirada High School) hrála za školní tým La Mirada Matadores na postech nadhazovačky, první metařky a spojky. Kromě softballu hrála taky basketbal a volejbal, byla dokonce kapitánkou školních týmů v těchto třech sportech. Ve druhém ročníku byla vyhlášena nejužitečnější hráčkou (MVP) středoškolské ligy. V létě roku 1997 vyhrála mistrovství Americké softballové asociace v kategorii 18letých. Byla výborná pálkařka, ale jako nadhazovačka neměla konkurenci. Za čtyři roky na střední škole dosáhla jako nadhazovačka následujících statistik: 50 vítězství (12 proher), 6 x perfect game, 13 no-hitter, 0.15 ERA a 784 strajk autů.

Po maturitě se rozhodovala zda půjde studovat na UCLA nebo na Arizonskou univerzitu v Tucsonu. Nakonec se rozhodla pro Arizonu, protože univerzitní softballový tým trénoval Mike Candrea, který dokázal Arizonské divoké kočky (Arizona Wildcats) dovést v předchozích letech k 5 univerzitním titulům (NCAA National Champion). Na univerzitě studovala v letech 1999 - 2002 mediální komunikaci a speciální pedagogiku. V roce 2001 se Divokým kočkám podařil získat 6 univerzitní titul, když ve finále porazily tým UCLA. V roce 2002 Arizona prohrála ve finále s týmem Kalifornské univerzity z Berkeley. V letech 2001 a 2002 získala Jennie prestižní cenu pro nejlepší hráčku roku (Honda Award) a nejlepší nadhazovačku v pacifické konferenci (Pitcher of the Year). Třikrát byla vybrána do all-star týmu (NFCA First-team All-American). Její dres s číslem 27 byl 9. května 2003 slavnostně zvěčněn na ohrazení softballového stadiónu Arizonské univerzity (Rita Hillenbrand Memorial Stadium).

V prvním ročníku VŠ dovedla svůj tým na postu nadhazovačky k 24 vítězstvím za sezónu. Ve druhém ročníku to bylo 29 vítězství. Ve třetím ročníku vytvořila univerzitní rekord, když v jedné sezóně nadhazovala ve 32 zápasech a všechny skončili vítězstvím Arizony. Ve čtvrtém ročníku to bylo 24 vítězství. Celkem 109 vítězství v té době znamenalo 12. místo v dlouhodobých univerzitních celoamerických statistikách.

V roce 2002 se zúčastnila prvního mistrovství světa v seniorské kategorii. Američanky ve finále porazily Austrálii. V roce 2003 reprezentovala USA na Panamerických hrách a opět z toho bylo první místo.

Rok 2004 zasvětila přípravě na letní olympijské hry, kdy s reprezentací absolvovala přípravu a sérii zápasů (Aiming for Athens). Už v průběhu této přípravy byla nejsledovanější hráčkou reprezentace a „miláčkem“ fanoušků. Na olympiádě nastoupila jako nadhazovačka ve dvou zápasech proti Itálii a Kanadě. Oba zápasy byly vítězné, Jennie zahrála 13 strajk autů a soupeřkám povolila pouze 1 odpal a 1 doběh. Po fiasku amerických basketbalistů na této olympiádě, dostaly americké softbalistky od médií přezdívku „Tým snů“ (Dream team).

Objevila se jako host v mnoha televizních pořadech a diskusích, ve kterých propaguje ženský softball a ženské sportovkyně obecně. Od roku 2003 spolupracuje s MLB jako moderátorka pořadu This week in baseball (TWIB). V rámci tohoto pořadu má svou část (Pitch, Hit and Run with Jennie Finch), kam si zve jako hosty baseballové hráče, kteří Jennie a diváky zasvěcují do baseballových dovedností. Velice populární jsou pořady, ve kterých nadhazuje proti těmto hráčům. Tím, že nadhazuje z menší (softballové) vzdálenosti, je její rychlý nadhoz (fastball) o rychlosti 114 km/h (71 mph) srovnatelný s baseballovým nadhozem o rychlosti 161 km/h (100 mph).

Díky svým úspěchům a popularitě se stala zajímavou i pro sponzory. Podepsala smlouvu např. s firmou Mizuno, která nabízí kolekci softballového vybavení s jejím jménem.

Od roku 2005 hraje ženskou profesionální softballovou ligu National Pro Fastpitch za tým Chicago Bandits. Hned v první sezóně byla, společně se svou týmovou spoluhráčkou Lauren Bay, vyhlášena nejlepší nadhazovačkou.

V roce 2005 se provdala za baseballového nadhazovače Caseyho Daigleho (hraje nižší profesionální soutěže na farmách Arizona Diamondbacks). Svatba proběhla 15. ledna 2005 v Crystal Cathedral v Garden Grove v Kalifornii. Dne 4. května 2006 se jim narodil syn Ace Shane.

Po návratu z mateřské dovolené se zapojila do přípravy národního týmu na další mistrovství světa, které se uskutečnilo v září 2006 v čínském Pekingu. Američanky vyhrály, ve finále porazily Japonsko 3:0. Jennie nadhazovala ve dvou zápasech (1 výhra, 1 prohra), v dalších 6 zápasech hrála na první metě.

Zajímavosti

Jako atraktivní blondýnka a úspěšná sportovkyně neunikla pozornosti médií, která si ji všimla po vítězství na univerzitním mistrovství v roce 2001. Oslnila na předávání cen ESPY (ESPY Awards) v roce 2002, kde se objevila v černých přiléhavých šatech. Zájem o její osobu gradoval v roce 2004, kdy vyhrála anketu ESPN.com o nejatraktivnější sportovkyni světa (Hottest Female Athlete). V on-line hlasování ve finále porazila Annu Kurnikovovou.

V roce 2004 dostala nabídku na focení aktů pro časopis Playboy. Tuto lukrativní nabídku odmítla s odůvodněním, že je jako úspěšná sportovkyně idolem pro mnohé mladé dívky. Svou roli nesporně sehrálo i to, že je křesťanka.

V roce 2005 nafotila kolekci fotografií pro plavkové vydání časopisu Sports Illustrated (Sports Illustrated Swimsuite Issue). Fotografem byl Stewart Shining.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jennie Finchová na Wikimedia Commons

v angličtině

• oficiální stránky Jennie Finchové
• neoficiální životopis na JockBio.com Archivováno 31. 10. 2006 na Wayback Machine.
• profil na stránkách USA softball
• profil na stránkách Amerického olympijského výboru
• profil a aktuální statistiky na stránkách Chicago Bandits
• profil na AskMen.com
• rozhovor na sports.espn.go.com
• rozhovor na ESPN.com
• článek na ESPN.com: Who's Hottest? Finch vs. Anna