Jericho

Jericho
أريحا
Pozůstatky Hišámova paláce
Poloha
Souřadnice31°51′ s. š., 35°28′ v. d.
Nadmořská výška−200 m n. m.
Časové pásmoUTC+02:00
StátPalestinaPalestina Palestina
Jericho
Jericho
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha45 km²
Počet obyvatel20 600 (2007)
Hustota zalidnění457,8 obyv./km²
Světové dědictví UNESCO
Název lokalitystarověké Jericho / Tel es-Sultan
Typkulturní dědictví
Kritériumiii, iv
Odkaz1687 (anglicky)
Zařazení2023 (45. zasedání)
Správa
StarostaHassan Saleh
Vznik96. století př. n. l.
Oficiální webwww.jericho-city.org
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jericho (hebrejsky: zvuk יְרִיחוֹ, arabsky: أريحا, kanaánsky: Yareah, řecky: Ἱεριχώ) je malé blízkovýchodní město, nacházející se ve Státu Palestina na západním břehu řeky Jordán severovýchodně od Jeruzaléma. Jeho název je pravděpodobně odvozen z hebrejského výrazu pro měsíc, jelikož město bylo starým centrem uctívání lunárních božstev.[1]

Jericho je považováno za jedno z nejstarších měst na světě s kontinuálním osídlením.[2] Archeologické výzkumy zde odkryly přes 20 po sobě navazujících osad, z nichž nejstarší je datována do období kolem roku 9000 př. n. l.[3] Výzkumné práce byly zahájeny Charlesem Warrenem již v roce 1868. Nejrozsáhlejší výzkumy za použití moderních postupů proběhly mezi lety 1952 a 1958 pod vedením Kathleen Kenyonové, která vyvinula metodu kopání tellu pomocí trojrozměrné techniky.

V roce 2023 bylo na seznam světového dědictví UNESCO zapsáno území archeologické lokality Tel es-Sultan o ploše 5,6 ha.

Historie

Nejstarší osídlení

Nejstarší osada se nacházela na dnešní lokalitě Tel es-Sultan (česky Sultánův kopec), několik kilometrů od současného města. Slovo tell v arabštině znamená mohylu. V archeologické terminologii představuje uměle vytvořené návrší, které vzniklo postupným vrstvením osídlení nad sebou. Taková návrší jsou typická pro Blízký východ a Anatolii.

První osídlení kolem roku 9000 př. n. l. je nazýváno Natufskou kulturou podle vádí Natuf. Během něj se objevují první kamenné stavby. Toto období je nazýváno epipaleolit (pozdní paleolit).

V prekeramickém neolitu A, přibližně mezi lety 8350 př. n. l. až 7370 př. n. l., zde byla vybudována osada o rozloze 40 000 m2, ohrazená kamennou zdí s několika věžemi. Jedná se pravděpodobně o nejstarší městskou hradbu na světě.[4] Uvnitř města byly budovány obytné domy se stěnami z mazanic. Místní obyvatelé, jichž bylo mezi 170 a 1 000, pěstovali pšenici, ječmen a luštěniny. Lovili divokou zvěř.

V prekeramickém neolitu B, přibližně mezi lety 7220 př. n. l. až 5850 př. n. l., se objevují první pravoúhlé domy. Většinou se jednalo o několik místností uspořádaných kolem dvora. Žádný dům ale nebyl objeven v celku. Současně se v této fázi objevuje takzvaný kult lebek, uchovávání lebek, které byly odděleny od těla zemřelých. Mrtví bývali pohřbíváni pod podlahy domů. Pravděpodobně došlo také k domestikaci ovce.

Doba bronzová

Jean Fouquet, Dobytí Jericha, 1470–1475

V době bronzové se Jericho stalo jedním z nejvýznamnějších měst v oblasti Syropalestiny. Největšího rozkvětu dosáhlo mezi lety 1700 př. n. l. až 1550 př. n. l.. Kolem roku 1550 př. n. l. došlo k jeho zničení buď zemětřesením nebo jeho dobytím.[5][6] Této fázi vývoje odpovídá archeologická vrstva spáleniště nazvaná Destrukce města IV. Vedle archeologických pramenů o zničení města existují i prameny biblické. Kniha Jozue popisuje dobytí Jericha zázrakem. Jozue dostal od Boha pokyny k jeho dobytí. Měl s vojskem po šest dní pochodovat jednou denně okolo města s průvodem kněží, kteří troubili na beraní rohy a nesli „archu úmluvy“. Sedmý den měli obejít město sedmkrát a nakonec měli všichni válečníci zakřičet válečný pokřik. Při tomto pokřiku se zdi Jericha zhroutily, válečníci vtrhnuli do nechráněného města a zničili ho. Historicky by však v době příchodu Hebrejů bylo město dávno zbouráno. Biblickou legendu lze vysvětlit tak, že když dorazili k obávanému městu a našli jen trosky, vyložili si to jako Boží požehnání při osidlování Země zaslíbené.[7]

Novodobá historie

Současné město se až do roku 1967 nacházelo na území Jordánska. Během šestidenní války bylo společně s celým Západním břehem Jordánu dobyto izraelskou armádou. V roce 1994 se stalo jedním z prvních měst, která byla předána palestinské správě na základě mírové smlouvy z Osla. Roku 2001 došlo k jeho opětovnému obsazení Izraelci během tzv. druhé intifády.

Partnerská města

Reference

  1. ↑ Strong's Bible Dictionary
  2. ↑ Gates, Charles (2003). „Near Eastern, Egyptian, and Aegean Cities“, Ancient Cities: The Archaeology of Urban Life in the Ancient Near East and Egypt, Greece and Rome. Routledge, 18. ISBN 0-415-01895-1.
  3. ↑ „Jericho“, Encyclopedia Britannica
  4. ↑ www.ourfatherlutheran.net [online]. [cit. 28-12-2007]. Dostupné v archivu pořízeném dne 20-02-2008. 
  5. ↑ Finkelstein, Israel. The Bible Unearthed.
  6. ↑ Sturgis, Matthew, a John McCarthy. It Ain't Necessarily So. London: Hodder Headline, 2001. pp 56-59. ISBN 0-7472-4506-1.
  7. ↑ TER LINDEN, Nico. Povídá se...o soudcích a králích. 1. vyd. Praha: EMAN, 2018. 282 s. ISBN 978-80-88060-14-7. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

He-Jericho.ogg
Autor: No machine-readable author provided. Itamar~commonswiki assumed (based on copyright claims)., Licence: CC BY 2.5
Hebrew pronunciation of "Jericho", recorded and uploaded by Itamar
Jerycho5.jpg
(c) Abraham na projektu Wikipedie v jazyce polština, CC BY-SA 2.5
Pozostałości sadzawki w Pałacu z VIII w. w Khirbet al-Mafjar w Jerychu (Autonomia Palestyńska). Zdjęcie wykonał A. Sobkowski dn. 9 marca 2006.
Prise de Jéricho.jpg
Prise de Jéricho Flavius Josèphe, Les Antiquités judaïques, enluminure de Jean Fouquet, vers 1470-1475 Paris, BnF, département des Manuscrits, Français 247, fol. 89 (Livre V) Les murs de Jéricho s'écroulent au septième passage de l'Arche d'Alliance portée par les lévites et précédée par les sept trompettes et les sept flambeaux allumées.