Jerrie Cobb
| Jerrie Cobb | |
|---|---|
 Jerrie Cobb s kabinou lodi Mercury | |
| Základní informace | |
| Přezdívka | Jerrie |
| Narození | 5. března 1931  Norman |
| Úmrtí | 18. března 2019 (ve věku 88 let) Florida |
| Alma mater | University of Science and Arts of Oklahoma |
| Vojenské informace | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Geraldyn M. Cobb (5. března 1931, Norman, Oklahoma, USA – 18. března 2019 Florida), známá též jako Jerrie Cobb, byla americká pilotka, humanitární pracovnice a propagátorka zapojení žen do vesmírného výzkumu. Jako první žena úspěšně absolvovala stejné testy jako astronauté z programu Mercury.[1] Roku 1981 byla za svou humanitární práci nominována na Nobelovu cenu za mír.[2]
Životopis
Narodila se 5. března 1931 ve městě Norman v Oklahomě jako druhá dcera podplukovníka letectva Williama „Harryho“ Cobba a Heleny Stone Cobb.[2] Lásku k létání získala právě díky otci, který ji do vzduchu poprvé vzal v jejích pěti letech.[3] Za druhé světové války její otec sloužil na základně Sheppard Field v texaském Wichita Falls. Právě zde Jerrie Cobb ve svých dvanácti letech poprvé pilotovala otcův sportovní letoun Waco.[2]
Po válce se rodina Jerrie Cobb přestěhovala do Oklahoma City, kde ona 5. března 1948 získala pilotní průkaz. V dalších letech pokračovala ve výcviku financovaném z peněz, které si vydělala jako poloprofesionální hráčka softballu za tým Oklahoma City Queens. V osmnácti letech tak získala nejen pilotní licenci, ale stala se instruktorkou hned v několika oblastech (navigace, letecké motory aj.). V následujících letech brala jakoukoliv práci související s letectvím, mimo jiné údržbu strojů na letišti Chickasha, letecké práškování, monitorování ropovodů, nebo jako letecká instruktorka. V té době si koupila první vlastní letoun, starší Fairchild PT-23, který pojmenovala „Par-a-dice Lost“.[2]
Později Jerrie Cobb odjela na Floridu, protože chtěla získat místo pilotky letounu Douglas DC-3, ale kvůli svému pohlaví byla odmítnuta. Zůstala jako úřednice na letišti Miami Municipal Airport a poté tři roky pracovala jako pilotka pro společnost Fleetway Incorporated, která se zabývala přepravou letadel. Do celého světa rozvážela letouny všeho druhu, včetně čtyřmotorových bombardérů Boeing B-17 Flying Fortress. V roce 1955 odešla od společnosti Fleetway a vrátila se do Oklahoma City. Na svém novém dvoumotorovém letounu Aero Commander dosáhla několika rekordů a prosadila se i jako tovární pilotka a manažerka.[2] Dále jako první žena předváděla letadlo na Pařížském aerosalonu.[1] Roku 1960 měla nalétáno 7 tisíc hodin na 64 různých typech letadel.[3]
Od roku 1958 ve Spojených státech amerických probíhal první kosmický program Mercury. Někteří funkcionáři NASA pro program Mercury zvažovali využití ženských astronautek. Americká pilotka Jacqueline Cochran se rozhodla Jerrie Cobbové financovat lékařské testy. Úspěšně prošla testy na klinice v Albuquerque v Novém Mexiku a na letecké základně v Pensacole.[3] Jerrie Cobb poté vybrala dalších 25 amerických pilotek, z nichž třináct (včetně Cobbové) úspěšně prošlo stejnými testy jako astronauti zapojení do programu Mercury.[1] Po vzoru sedmi astronautů z programu Mercury, zvaných Mercury Seven, se těmto ženám začalo říkat Mercury 13. Nebyl to však oficiální program NASA, ale soukromá iniciativa podporovatelů zapojení žen do vesmírných letů.[2]
V květnu 1961 NASA nabídla Cobbové místo konzultantky při náboru ženských astronautek, avšak dva dny před zahájením náboru byl záměr zrušen.[3] Cobbová velmi usilovala o příležitost dostat se do vesmíru, žádné ženě ze skupiny Mercury 13 to však NASA neumožnilo. Jerrie Cobb proto po tři roky oficiálně vystupovala proti sexismu a disktriminaci žen při výběru posádek vesmírných lodí. V této souvislosti vystoupila i při slyšení v Kongresu Spojených států amerických v roce 1962.[2] Přesto NASA trvala na svém a ženy jako kandidátky na pilotované lety oficiálně akceptovala až roku 1978.[1] První Američankou ve vesmíru se stala roku 1983 Sally Ride.[2] První ženou ve vesmíru se roku 1962 stala sovětská kosmonautka Valentina Těreškovová, která měla oproti Cobbové mnohem horší kvalifikaci.[1]
Jerrie Cobb se po tomto zklámání odešla jako křesťanská misionářka do Jižní Ameriky.[1] Od roku 1963 ve svém letounu Aero Commander podnikala zásobovací lety do nezmapovaných a izolovaných oblastí Amazonie. Mimo jiné i pro tamní indiánské kmeny. Běžně přelétala nebezpečné oblasti And a vytvářela nové letecké trasy, na kterých používala vlastnoručně zhotovené mapy. Ve své humanitární práci setrvala 48 let, přičemž roku 1981 za ni byla nominována na Nobelovu cenu za mír.[2]
V roce 1999 americká organizace National Organization for Women uskutečnila neúspěšnou kampaň na podporu vesmírného letu Cobbové. Reagovala tak na start 77letého astronauta Johna Glenna z 29. října 1998 v rámci mise STS-95. Na Glennovi byly studovány důsledky vesmírného letu pro starého člověka, takže organizace argumentovala, že tento problém by měl být studován i na ženách. Zároveň to bylo vnímáno jako příležitost napravit chybu v podobě nepřipuštění žen k vesmírným letům v 60. letech 20. století.
Jerrie Cobb zemřela 18. března 2019 ve svém domově na Floridě.[1]
Ocenění
- Harmon Trophy (1973)[2]
- National Aviation Hall of Fame (2012)[2]
Odraz v kultuře
- For All Mankind – V seriálu zobrazujícím alternativní historii vesmírných závodů vystupuje Jerrie Cobb inspirovaná postava první americké astonautky Molly Cobb, kterou hrála Sonya Walger. Čtvrtá epizoda seriálu „Prime Crew“ je Jerrie Cobb věnována.
Odkazy
Reference
- ↑ a b c d e f g BARTELS, Meghan. Jerrie Cobb, Record-Breaking Pilot and Advocate for Female Spaceflight, Has Died [online]. Space.com, 2019-04-19 [cit. 2022-03-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d e f g h i j k Cobb, Geraldyn “Jerrie” M. [online]. The National Aviation Hall of Fame [cit. 2022-03-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-07-12. (anglicky)
- ↑ a b c d PACNER, Karel. Nešťastná 13. Byly i lepší než muži, do vesmíru však nikdy neletěly [online]. iDnes.cz, 2017-03-28 [cit. 2022-03-09]. Dostupné online.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jerrie Cobb na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Exuberant and thrilled to be at the Kennedy Space Center, seven women who once aspired to fly into space stand outside Launch Pad 39B neat the Space Shuttle Discovery, poised for liftoff on the first flight of 1995. They are members of the First Lady Astronaut Trainees (FLATs, also known as the "Mercury 13"), a group of women who trained to become astronauts for Americas first human spaceflight program back in the early 1960s. Although this FLATs effort was never an official NASA program, their commitment helped pave the way for the milestone Eileen Collins set: becoming the first female Shuttle pilot. Visiting the space center as invited guests of STS-63 Pilot Eileen Collins are (from left): Gene Nora Jessen, Wally Funk, Jerrie Cobb, Jerri Truhill, Sarah Rutley, Myrtle Cagle and Bernice Steadman.
Autor: SDASM Archives, Licence: No restrictions
Title: Jerrie Cobb Catalog #: WOF_00304 Item Location: Women of Flight Box 5 Collection: Women of Flight Special Collection Tags: Women of Flight Photo, Jerrie Cobb
Repository: San Diego Air and Space Museum ArchiveJerrie Cobb poses next to a Mercury spaceship capsule. Although she never flew in space, Cobb, along with twenty-four other women, underwent physical tests similar to those taken by the Mercury astronauts with the belief that she might become an astronaut trainee. All the women who participated in the program, known as First Lady Astronaut Trainees, were skilled pilots. Dr. Randy Lovelace, a NASA scientist who had conducted the official Mercury program physicals, administered the tests at his private clinic without official NASA sanction. Cobb passed all the training exercises, ranking in the top 2% of all astronaut candidates of both genders.
While she was sworn in as a consultant to Administrator James Webb on the issue of women in space, mounting political pressure and internal opposition lead NASA to restrict its official astronaut training program to men despite campaigning by the thirteen finalists of the FLAT program. After three years, Cobb left NASA for the jungles of the Amazon, where she has spent four decades as a solo pilot delivering food, medicine, and other aid to the indigenous people. She has received the Amelia Earhart Medal, the Harmon Trophy, the Pioneer Woman Award, the Bishop Wright Air Industry Award, and many other decorations for her tireless years of humanitarian service.
Jerrie Cobb, a well known female pilot in the 1950s, testing Gimbal Rig in the Altitude Wind Tunnel, AWT in April 1960. The Gimbal Rig, formally called MASTIF or Multiple Axis Space Test Inertia Facility, was used to train astronauts to control the spin of a tumbling spacecraft. Jerrie Cobb was the first female to pass all three phases of the Mercury Astronaut Program but NASA rules stipulated that only military test pilots could become astronauts and there were no female military test pilots. Jerrie completed this astounding feat in 1961. The MASTIF was installed at the Altitude Wind Tunnel at the Lewis Research Center, now John H. Glenn Research Center.