Jessica Digginsová
| Jessica Digginsová | |
|---|---|
 | |
| Datum narození | 26. srpna 1991 (32 let) |
| Místo narození | Afton (Minnesota), USA |
| Stát | USA |
| Výška | 163 cm |
| Choť | Wade Poplawski (od 2022)[1] |
| Sportovní informace | |
| Sport | běh na lyžích |
| Klub | Stratton Mountain Elites |
| Světový pohár v běhu na lyžích | |
| Debut | 20. 2. 2011 |
| Nejlepší umístění | 1. místo (2020/21) |
| Počet výher | 20 |
| Stupně vítězů | 59 |
| Nejlépe v TdS | 1. místo (2021, 2023/24) |
| Velký glóbus | 1 (2020/21) |
| Malý glóbus | 1 (2020/21) |
| Medaile v běhu na lyžích | |
| Olympijské hry | 1 - 1 - 1 |
| Mistrovství světa | 2 - 2 - 2 |
| Údaje v infoboxu aktualizovány dne 15. 3. 2024 Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
| Přehled medailí | ||
|---|---|---|
 Běh na lyžích na ZOH | ||
| zlato | Pchjongčchang 2018 | sprint dvojic |
| stříbro | ZOH 2022 | 30 km volně |
| bronz | 2022 Peking | sprint |
| Mistrovství světa v klasickém lyžování | ||
| zlato | MS 2013 | Týmový sprint |
| stříbro | MS 2015 | 10 km V |
| stříbro | MS 2017 | Sprint V |
| bronz | MS 2017 | Týmový sprint K |
| bronz | MS 2023 | Týmový sprint V |
| zlato | MS 2023 | 10 km V |
Jessica Digginsová (* 26. srpna 1991, Afton) je americká běžkyně na lyžích. V roce 2018 získala v týmovém sprintu společně s Kikkan Randallovou historicky první zlatou medaili Spojených států v běhu na lyžích na zimních olympijských hrách.[2] Na Zimních olympijských hrách v roce 2022 přidala stříbrnou medaili na 30 kilometrů volným způsobem a bronzovou medaili ve sprintu jednotlivců, čímž se stala nejúspěšnější olympijskou medailistkou mezi americkými běžci na lyžích všech dob. Získala také čtyři medaile na Mistrovství světa v klasickém lyžování (v letech 2013 až 2017), včetně zlaté medaile v týmovém sprintu (MS 2013). V roce 2021 získala první místo v celkovém hodnocení žen Světového poháru v běhu na lyžích a stala se tak první Američankou, které se to podařilo. Více jí vyhovují kratší tratě volnou technikou. V průběhu let se však ukázala jako stejně zdatná na delší vzdálenosti a úspěšně lobovala za prodloužení délek ženských závodů Světového poháru, aby odpovídaly mužským.[3]
Největší úspěchy
Olympijské hry
Při svém prvním startu na olympiádě dosáhla v Soči 2014 ve skiatlonu 8. místa, čímž vyrovnala tehdejší historické nejlepší umístění amerických běžkyň na olympiádách[4] (na téže olympiádě pak tento výsledek překonala 6. místem ve sprintu Sophie Caldwellová).
Mistrovství světa
- MS v klasickém lyžování 2013 ve Val di Fiemme: 1. místo v týmovém sprintu - s Kikkan Randallovou se staly prvními americkými mistryněmi světa v běhu na lyžích[5]
- MS v klasickém lyžování 2015 ve Falunu: 2. místo na 10 km volně
- MS v klasickém lyžování 2017 v Lahti: 2. místo ve Sprintu volnou technikou
- MS v klasickém lyžování 2017 v Lahti: 3. místo ve Sprintu dvojic klasickou technikou
Světový pohár
Na Tour de Ski 2016 si v 6. etapě v Toblachu v běhu na 5 km volně připsala své premiérové vítězství v závodech Světového poháru. Do té doby bylo jejím nejlepším umístěním 4. místo ze sprintu volně v Lahti 7. března 2015. Stala se tak teprve třetí americkou běžkyní na lyžích v historii (po Kikkan Randallové a Sophii Caldwellové), která v závodě SP nebo části závodu zvítězila. Celkově skončila v Tour de Ski 2016 desátá, čímž se po Kikkan Randall a Elizabeth Stephen stala třetí Američankou, která se na Tour umístila v nejlepší desítce. Další vítězství si připsala v prosinci 2016 v Lillehammeru opět v běhu na 5 km volně.[6]
V září 2023 prozradila, že se jí vrátila porucha příjmu potravy. Přestože se snažila zotavit, nebyla si jistá, jak to ovlivní její výkony v sezóně. Díky podpoře rodiny, přátel a reprezentačního týmu byla nakonec sezóna výsledkově její nejúspěšnější za celou kariéru. Během sezóny dosáhla pěti vítězství a v dalších 6 závodech se umístila na stupních vítězů.[7] Ve čtvrtém závodě sezóny se ujala celkového vedení Světového poháru, když vystřídala do té doby vedoucí Fridu Karlssonovou, a od té doby postupně navyšovala svůj náskok. Po devíti závodech měla před druhou Emmou Ribomovou náskok 72 bodů. Tuto pozici si výrazně upevnila svým druhým vítězstvím v Tour de Ski, po níž se na druhé místo posunula Linn Svahnová, která v tu chvíli ztrácela 308 bodů. Svahnová nejprve po dvou vítězstvích ve sprinterských závodech v Oberhofu a Gomsu ztrátu snížila na 229 bodů[8], Digginsová ale kontrovala dvěma triumfy v distančních závodech v Gomsu a Canmore, náskok zvýšila na 340 bodů[9], a zdálo se, že má nakročeno k zisku svého druhého Křišťálového glóbu.[7] Ve zbývající třetině závodů však Svahnová z náskoku setrvale ukrajovala, zatímco Digginsové se již jen jednou podařilo dostat na stupně vítězů a před závěrečnými dvěma distančními závody ve Falunu obě soupeřky od sebe dělilo jen 41 bodů.[10]
Výsledky
Výsledky ve Světovém poháru
| Sezóna | Věk | Sezónní výsledky | Výsledky na Ski Tour | ||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Celkově | Distance | Sprinty | Nordic Opening | Tour de Ski | WC Final | Ski Tour Kanada | |||
| 2010/11 | 19 | neklas. | — | neklas. | — | — | — | — | |
| 2011/12 | 20 | 34. | 26. | 35. | — | — | 15. | — | |
| 2012/13 | 21 | 36. | 34. | 44. | 24. | 21. | 26. | — | |
| 2013/14 | 22 | 20. | 21. | 23. | 24. | 13. | 36. | — | |
| 2014/15 | 23 | 22. | 17. | 23. | 44. | DNF | — | — | |
| 2015/16 | 24 | 8. | 9. | 8. | 38. | 10. | — | 5. | |
| 2016/17 | 25 | 6. | 7. | 10. | 8. | 5. | 16. | — | |
| 2017/18 | 26 | 2. | 3. | 6. | 12. | 3. | 2. | — | |
| 2018/19 | 27 | 6. | 6. | 7. | 13. | 6. | 14. | — | |
| 2019/20 | 28 | 6. | 8. | 11. | 5. | 9. | — | — | |
| 2020/21 | 29 | 1. | 1. | 4. | 15. | 1. | — | — | |
| 2021/22 | 30 | 2. | 9. | 4. | — | 8. | — | — | |
| 2022/23 | 31 | 2. | 2. | 11. | — | 11. | — | — | |
| 2023/24 | 32 | 5. | — | 1. | — | — | |||
Výsledky na OH
| Rok | Věk | 10 km | 15 km skiatlon | 30 km hromadný start | sprint | 4 × 5 km štafeta | sprint dvojic |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 2014 | 22 | — | 8. | 40. | 12. | 9. | — |
| 2018 | 26 | 5. | 5. | 7. | 6 | 5. | 1. |
| 2022 | 30 | 8. | 6. | 2. | 3. | 6. | 5. |
Výsledky na MS
| Rok | Věk | 10 km | 15 km skiatlon | 30 km hromadný start | sprint | 4 × 5 km štafeta | sprint dvojic |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 2011 | 19 | — | 28. | − | 29. | 9. | − |
| 2013 | 21 | 23. | — | DNF | − | 4. | 1. |
| 2015 | 23 | 2. | — | DNF | − | 4. | 8. |
| 2017 | 25 | — | DNF | 5. | 2. | 4. | 3. |
| 2019 | 27 | 25. | — | 4. | 8. | 5. | 5. |
| 2021 | 29 | 4. | 15. | — | 24. | 4. | — |
| 2023 | 31 | 1. | — | — | 21. | 5. | 3. |
Odkazy
Reference
- ↑ Mezinárodní lyžařská federace. Dostupné online. [cit. 2022-06-16]
- ↑ US women claim historic cross-country gold in team sprint. olympics.com [online]. 21. 2. 2018. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ JIWANI, Rory. Tour de Ski 2022-23: Preview, schedule, format, and how to watch cross-country stars including Klaebo and Diggins in the multi-stage event. olympics.com [online]. 27. 12. 2022. Dostupné online.
- ↑ Chelsea Little. U.S. Women Come Out Swinging In Sochi: Diggins 8th in Skiathlon, Matches Best Ever for U.S.. FasterSkier.com [online]. 2014-02-08 [cit. 2016-01-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-18. (anglicky)
- ↑ DANIELLA MATAR. US wins historic gold medal at Nordic Worlds. Yahoo news [online]. 2013-02-24. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ČTK, iDNES.cz. Desítku volně v Lillehammeru vyhrál Halfvarsson, Razým bez bodů. iDNES.cz [online]. 2016-12-03. Dostupné online.
- ↑ a b BLOUNT, Rachel. startribune.com [online]. 14. 3. 2024. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ČTK, iDNES.cz. Janatová byla ve sprintu v Gomsu dvanáctá, vyhráli Svahnová a Klaebo. idnes.cz [online]. 27. 1. 2024. Dostupné online.
- ↑ ČTK, iDNES.cz. Při návratu Světového poháru běžců do Kanady vyhráli Krüger a Digginsová. idnes.cz [online]. 9. 2. 2024. Dostupné online.
- ↑ ČTK, iDNES.cz. Poslední sprinty sezony vyhráli Klaebo a Skistadová, Černý byl jedenáctý. idnes.cz [online]. 15. 3. 2024. Dostupné online.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jessica Digginsová na Wikimedia Commons - Oficiální stránky
- Jessica Digginsová v databázi Mezinárodní lyžařské federace (anglicky)
- Jessica Digginsová v databázi Olympedia (anglicky)
Média použitá na této stránce
Olympic Rings without "rims" (gaps between the rings), As used, eg. in the logos of the 2008 and 2016 Olympics. The colour scheme applied here pertains to the 2016 Olympics in Rio de Janeiro.
Olympic Rings without "rims" (gaps between the rings), As used, eg. in the logos of the 2008 and 2016 Olympics. The colour scheme applied here pertains to the 2016 Olympics in Rio de Janeiro.
Finská vlajka
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Autor: Granada, Licence: CC BY-SA 4.0
Seefeld-Triple 2018, third day January 28th. Picture shows DIGGINS Jessica (USA).