Jestřábí boudy
| Jestřábí boudy | |
|---|---|
 Jestřábí boudy v roce 1938 | |
| Poloha | |
| Adresa | Vítkovice,  Česko |
| Souřadnice | 50°45′7″ s. š., 15°32′43″ v. d. |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jestřábí boudy je název pro zaniklou skupinu Krkonošských bud, které se nacházely pod vrcholem Vrbatova návrší v nadmořské výšce 1380 metrů.
Československá kasárna
Skupina budov s pozdějším názvem Jestřábí boudy byla vybudována jihozápadně od vrcholu Vrbatova návrší v druhé polovině třicátých let jako kasárna vojenské jednotky střežící a obsazující objekty československého opevnění budované v tomto prostoru. Jednalo se o pětici objektů. Čtyři z nich byly objekty ubytovacími. Jednalo se o typizované stavby, které byly původně určené pro výcvikový vojenský tábor ve Vyškově. Pátý objekt byl skladovací. Termín dokončení celého komplexu byl stanoven na 1. srpna 1938. K zásobování bud měla sloužit především nedaleko končící Masarykova horská silnice, v době její nepoužitelnosti pak plánovaná a nikdy nevybudovaná lanová dráha z Dolních Míseček. Dolní stanice dráhy se měla nacházet v prostoru soutoku Jizerky a Kotelského potoka.
Německá výzkumná stanice
V roce 1938 podnikl německý přírodovědec dr. Kurt Herdemerten výpravu do západního Grónska. Po svém návratu si Jestřábí boudy vybral jako výzkumnou základnu z důvodu podobnosti okolní krajiny se severskou tundrou. Komplex získal název Polare Versuchsstation Goldhöhe (česky Polární výzkumná stanice Zlaté návrší). Během druhé světové války začala základna sloužit k válečným vědeckým účelům. Po návrhu tehdejšího vedoucího dr. Hanse Knoespela z roku 1942 zde byla zřízena vojenská polární škola cvičící adepty pro službu na německých tajných polárních meteorologických stanicích. Výcvik sestával například z lyžování, přežívání na konzervách, nocování ve sněhu a též i z trhání zubů nebo amputací omrzlých končetin.[1] Prodělala jej zde i poslední posádka stanice Haudegen na severních Špicberkách pod velením dr. Wilhelma Degeho, která dne 4. 9. 1945 kapitulovala i jako poslední německá vojenská jednotka[2].
Po druhé světové válce
Provozovatelem Jestřábích bud se po druhé světové válce stal podnik Interhotel Krkonoše. Čtyři ubytovací budovy sloužily nadále ubytování rekreantů, z páté vznikla restaurace. Byl zde vystavěn malý lyžařský vlek. Neúdržba způsobila umenšení jejich významu, v sedmdesátých letech sloužily školním lyžařským kurzům, posléze již jen jako ubytovny dělníků pracujících na výstavbě Labské boudy. Dvě budovy vyhořely, první začátkem 50. let a druhá roku 1970. Definitivní uzavření bud zapříčinil fakt, že odpadní vody byly vypouštěny přímo bez jakékoliv úpravy a to v nejcennější partii Krkonošského národního parku. V roce 1986 byly v režii KRNAPu strženy a odstraněny. Dnes jsou zde k nalezení pozůstatky základů a stojí zde trafostanice a garáž sloužící nedaleké Vrbatově boudě[3].
Odkazy
Reference
- ↑ Časopis II. světová, prosinec 2014, strana 49 - vydavatel Extra Publishing s. r. o. Brno
- ↑ Kapitulace stanice Haudegen na stránkách Fronta.cz
- ↑ Historie Míseček a Krkonoš vůbec. www.brezina.cz [online]. [cit. 2011-02-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-07-05.
Literatura
- Radan Lášek - Opevnění z let 1936 - 1938 v Krkonoších (Radan Lášek - Codyprint Praha 5, 2001, ISBN 80-902964-1-6)
Externí odkazy
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Research station Goldhöhe in the Bohemian mountains 1938.