Jevgenij Karlovič Miller

Jevgenij Karlovič Miller
Narození	25. září 1867 Daugavpils, Rusko
Úmrtí	11. května 1939 (71 let) Moskva, SSSR
Vojenská kariéra
Hodnost	Generálporučík
Doba služby	1884—1920
Velel	carské Rusko Bílá armáda
Války	První světová válka Ruská občanská válka
multimediální obsah na Commons

Jevgenij Karlovič Miller, (rusky Евгений Карлович Миллер, 25. září 1867, Daugavpils, Rusko – 11. května 1939, Moskva, SSSR), byl ruský generál a jeden z vůdců bělogvardějců během Ruské občanské války.

Mládí

Miller se narodil 25. září 1867 v Dvinsku (dnešní Daugavpils v Lotyšsku) do rusko-německé rodiny. Po ukončení Akademie generálního štábu působil v carské armádě a mezi lety 1898 a 1907 zastával funkci vojenského atašé v Římě, Haagu a Bruselu. Během první světové války působil jako velitel vojsk v okolí Moskvy a byl v té době povýšen na generálporučíka.

Ruská občanská válka

Po Únorové revoluci v roce 1917 se Miller postavil proti demokratizaci v armádě. Byl zajat vlastními vojáky po jeho rozkazu, aby si vojáci sundali z rukávů revoluční rudé pásky.

Po Říjnové revoluci uprchl Miller na sever do Archangelsku, kde se prohlásil za generálního gubernátora severního Ruska. Vůdce bělogvardějců admirál Kolčak ho v květnu 1919 pověřil velením bělogvardějským vojskům na severu Ruska. V oblasti Archangelsku, Murmansku a Oloněce byly jeho síly podporovány vojsky dohody, a to převážně Brity. Podařilo se mu dosáhnout několika vítězství nad bolševiky, ale při ofenzívě na Severní Dvině v létě 1919 utrpěl drtivou porážku. Následně se Britové z regionu stáhli a Millerovo vojsko muselo čelit bolševikům osamoceně. Samotný Miller opustil Rusko v únoru 1920 a odešel do Norska.

Exil

Po definitivní porážce bělogvardějců ve válce odešel do Francie, kde se připojil k dalším exulantům z řad bílých. Byl jedním z hlavních členů ruské opoziční skupiny zvané Ruský vševojenský svaz, která aktivně podporovala odboj proti bolševikům a snažila se tlačit na vlády ostatních státu v otázce bolševického Ruska. Po náhlé a podezřelé smrti lídra svazu generála Wrangela v roce 1928 nastoupil na jeho místo generál Kutěpov. V roce 1930 byl Kutěpov unesen do SSSR a byl vystřídán Millerem, který vedl svaz až do roku 1937.

Únos a smrt

Jeho aktivity ale byly trnem v oku bolševikům v Rusku. Dne 22. září 1937 byl pozván Nikolajem Skoblinem, který byl členem Ruského vševojenského svazu (ale ve skutečnosti agentem NKVD) na domnělou schůzku s agenty Abwehru. Miller byl omámen a v kufru propašován do Le Havre na palubu sovětské lodi, která odplula do Ruska. Opatrný Miller ale zanechal dopis, který měl být otevřený, pokud by se ze schůzky nevrátil a v němž detailně popsal schůzku se Skoblinem. Francouzská policie provedla obrovskou kampaň na dopadení sovětského agenta, ale Skoblin se ukryl na sovětské ambasádě v Paříži a následně uprchl do Španělska, které ho odmítalo vydat. Skoblinova žena, populární zpěvačka Nadežda Plevickaja, ale byla zadržena a odsouzena francouzským soudem na 20 let vězení.

Generál Miller byl úspěšně dopraven do Moskvy, kde byl vyslýchán, mučen a nakonec po 19 měsících věznění 11. května 1939 zastřelen. Kopie dopisů, které Miller sepsal v průběhu svého věznění, jsou uloženy v materiálech historika Dmitrije Volkogonova, které jeho rodina darovala knihovně Kongresu v USA.

V kultuře

Ruský film Unaveni sluncem byl natočen na motivy únosu generála Millera. Hlavní hrdina Míťa byl bělogvardějský exulant a později agent NKVD, který v Paříži předal do rukou Sovětům 8 bývalých bílých generálů. Všichni byli uneseni do Moskvy a zastřeleni bez soudu. Jeden z nich měl příznačné německé jméno Weiner.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Evgeny Miller na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jevgenij Karlovič Miller na Wikimedia Commons