Jevišovická pahorkatina
Jevišovická pahorkatina | |
---|---|
Nejvyšší bod | 633,5 m n. m. (Zadní hora) |
Rozloha | 2007,7 km² |
Nadřazená jednotka | Českomoravská vrchovina |
Sousední jednotky | Boskovická brázda, Dyjsko-svratecký úval, Křižanovská vrchovina |
Podřazené jednotky | Jemnická kotlina, Bítovská pahorkatina, Jaroměřická kotlina, Znojemská pahorkatina |
Světadíl | Evropa |
Stát | Česko Rakousko |
Jevišovická pahorkatina na mapě Česka | |
Horniny | žula, krystalická břidlice |
Povodí | Dunaj |
Souřadnice | 48°57′50″ s. š., 15°57′ v. d. |
Identifikátory | |
Kód geomorf. jednotky | IIC-7 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jevišovická pahorkatina je geomorfologický celek Českomoravské vrchoviny. Nejvyššího bodu dosahuje v Zadní hoře (633,5 m n. m.), další nejvyšší a nejprominentnější hory a kopce se nacházejí v Seznamu vrcholů v Jevišovické pahorkatině. Celková plocha činí 2007,71 km², střední výška pak 414,3 m n. m., střední sklon 3°. Skládá se z krystalických břidlic a žul. Člení ji údolí Dyje a jejích přítoků, zejm. Jihlavy, Rokytné, Oslavy a Jevišovky.
Geologie
Povrch pahorkatiny charakterizují zbytky tropických zvětralin z druhohor a třetihor, v plochých kotlinách pak zbytky neogenních usazenin.
Geomorfologické členění
Podcelky a okrsky[1]
- Jemnická kotlina
- Bítovská pahorkatina
- Dešovská pahorkatina
- Vranovská pahorkatina
- Uherčická pahorkatina
- Jaroměřická kotlina
- Znojemská pahorkatina
- Náměšťská sníženina
- Hartvíkovická vrchovina
- Mohelenská vrchovina
- Hrotovická pahorkatina
- Výrovická pahorkatina
- Únavovská sníženina
- Znojemská kotlina
- Šatovská pahorkatina
- Citonická plošina
- Pavlická pahorkatina
- Bojanovická pahorkatina
- Myslibořický hřbet
- Tavíkovická pahorkatina
Geomorfologické členění celé Českomoravské vrchoviny uvádí následující tabulka:
Reference
- ↑ DEMEK, Jaromír; MACKOVČIN, Peter, a kolektiv. Zeměpisný lexikon ČR: Hory a nížiny. 2. vyd. Brno: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2006. 582 s. ISBN 80-86064-99-9. S. 45–46.
Literatura
- DEMEK, Jaromír; MACKOVČIN, Peter, a kolektiv. Zeměpisný lexikon ČR: Hory a nížiny. 2. vyd. Brno: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2006. 582 s. ISBN 80-86064-99-9. S. 199–200.
- Akademie věd České republiky. Geografický místopisný slovník světa. Příprava vydání Bradnová, Hana. 1. vyd. Praha: Academia, 1993. 924 s. ISBN 80-200-0445-9. S. 347.
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Poloha geomorfologického celku Jevišovická pahorkatina v rámci České republiky.
-
Hercynský systém
-
Hercynská pohoří
- I Česká vysočina
-
I2 (II)
-
I2C (IIC)
- I2C-7 (IIC-7)
-
I2C (IIC)
-
I2 (II)
- I Česká vysočina
-
Hercynská pohoří