Jezábel

Jezábel
Setkání Jezabel a Achaba s Elijášem v Nabotově vinici - Sir Francis Dicksee (1853–1928)
Setkání Jezabel a Achaba s Elijášem v Nabotově vinici - Sir Francis Dicksee (1853–1928)
Narození900 př. n. l.
Sidón
Úmrtí841 př. n. l. (ve věku 58–59 let)
Tel Jizre'el
Příčina úmrtídefenestrace a damnatio ad bestias
Povolánípanovnice a kněžka
Nábož. vyznáníBaalism
ChoťAchab[1]
DětiAtalja[2]
Achazjáš
Jóram
RodičeEtbaal[1][2]
RodOmríovci
PříbuzníAchazjáš[3][4][5][6] (vnuk)
Funkcekrálovna manželka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jezábel je starozákonní postava, dcera fénického krále Sidónu Etbaala I., manželka krále Achaba (9. století př. n. l.). Podle 1. knihy královské prosazovala v Izraeli pohanské kulty, proslula svou bezohledností a nakonec byla svržena z okna svého paláce.

Život

Jezábel byla dcerou Etbaala, krále a kněze Týru a Sidónu. Provdala se za izraelského krále Achaba (871–852 př. n. l.). Sňatek Jezábel s Achabem znamenal stvrzení spojenectví mezi Týrem a Izraelem, jímž chtěl Achab vyvážit nepřátelství Damašku vůči Izraeli. Achab také zajistil, aby Jezábel mohla i v novém domově v Samaří uctívat svého domácího boha Baala.

Měla panovačnou povahu, byla tvrdohlavá a energická. Patřila k fanatickým vyznavačům Melkarta, týrského Baala, a za Achabovy vlády patřilo k jejímu služebnictvu 450 jeho proroků a dále 400 proroků bohyně Ašéry. Požadovala, aby její bůh měl přinejmenším stejná práva jako Jahve, Bůh Izraele. Tím se dostala do konfliktu s prorokem Elijášem. K souboji mezi Jahvem a Baalem došlo na hoře Karmel, kde Bůh Izraele slavně zvítězil. Elijáš pak vyvraždil všechny Jezábeliny proroky, což však její horlivost nezmenšilo, ba právě naopak. Jezábelino pojetí absolutistické monarchie bylo v rozporu s hebrejským smluvním vztahem mezi Hospodinem, králem a lidem.

Jezábel sehrála hlavní roli v případu Nábotovy vinice, kdy její svévolné a kruté jednání mělo dopad na celou společnost a také podkopalo Achabovo postavení. Nábot byl majitelem vinice, po níž bažil Achab, Nábot se však vinice odmítl vzdát, protože byla částí rodinného dědictví. Jezábel přiměla místní starší, aby Nábota povýšili a pak proti němu podali falešné obvinění z rouhání. Nábot byl ukamenován. Protože Jezábel sama také tento zločin připravovala, stihlo ji za to neblahé proroctví Elijášovo ("Jezábelu sežerou na valech Jizreelu psi"), které se vyplnilo za revoluce Jehúovy (845 př. n. l.): Jezábel byla dvořany vyhozena z okna paláce v Jizreelu, ušlapána koňmi a sežrána psy.

Jezábel měla tři děti – Achazjáše, Jórama a Atalju. Po Achabově smrti uplatňovala Jezábel v Izraeli svůj vliv ještě 10 let v roli královny matky, a to za vlády Achazjáše a pak v době Jóramově.

Ottův slovník naučný uvádí:[7]

Jesabel (hebr. Isebel), Jezabel, Izebel (hebr.), princezna foinická, choť isráélského krále Achába. Isráélské vypravování ji viní, že zatouživši po vinicích bohatého Nabotha dala jej usmrtiti; dále že zaváděla v Samaří modloslužbu Baalovu a Astarty a proroky proti tomu horlící pronásledovala. Když Jehu přepadl Jesréél, kde král Acháb sídlel, vítala prý jej vcházejícího do města Jesabel s okna haremu jako vraha královského, začež k jeho rozkazu s okna svržena. Apokalypsa (II, 20) učinila Jesabel symbolem bezbožné a hrdé ženy, pro niž i obecné užívání má odtud výraz Jesabel. Srv. Prášek, J. (»Lumír« 1893)

Symbolika

Jezábel se stala symbolem ženské špatnosti, projevené obzvláště namalovanou tváří. V listu do Thyatir (Zjevení Janovo 2,20) je jako "žena Jezábel" označena svůdná prorokyně, která pod rouškou náboženství podporovala nemorálnost a modlářství (Nikolaité). Mohlo jít o jednotlivce nebo skupinu v rámci sboru. Je zřejmé, že se toto jméno stalo symbolem odpadlictví.[zdroj?]

Téma Jezábel v kultuře

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b Aleksandr Lopukhin: Иезавель. In: Encyklopedický slovník Brockhaus-Jefron, svazek XIIIa.
  2. ↑ a b Изебель. In: Židovská encyklopedie Brockhause a Jefrona, svazek 8.
  3. ↑ Atalija. In: Encyklopedický slovník Brockhaus-Jefron, svazek II. 1890.
  4. ↑ Afalija. In: Encyklopedický lexikon, svazek 3. 1835.
  5. ↑ Atalija. In: Židovská encyklopedie Brockhause a Jefrona, svazek 3. 1909.
  6. ↑ 2. kniha královská.
  7. ↑ Ottův slovník naučný. 13. Jana-Kartas. 1. vyd. Praha: J. Otto, 1898. 1113 s. Dostupné online. S. 271. 

Literatura

  • Nový biblický slovník. Praha: Návrat domů, 1996. ISBN 80-85495-65-1.
  • CALVOCORESSI, Peter. Kdo je kdo v bibli. Praha: Baronet, 1996. ISBN 80-85890-63-1.
  • Encyklopedie bible, A–L. Bratislava: Gemini, 1992. ISBN 80-85265-31-1.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Jezabel-and-Ahab-Meeting-Elijah-in-Naboth-s-Vineyard.jpg
Jezabel and Ahab Meeting Elijah in Naboth's Vineyard Giclee. Print by Sir Frank Dicksee.