Jiří I. Řecký
Jiří I. Řecký | |
---|---|
král Řeků | |
![]() Oficiální portrét řeckého krále Jiřího I. podle Georgise Lakovidise | |
Doba vlády | 30. března 1863 – 18. března 1913 |
Korunovace | 30. března 1863 |
Tituly | Jeho královská Výsost princ dánský Jeho Veličenstvo řecký král |
Narození | 24. prosince 1845 Kodaň, Dánsko |
Úmrtí | 18. března 1913 Soluň, Řecko |
Pohřben | Královské pohřebiště, královská rezidence v Tatoi, Řecko |
Předchůdce | Regentská vláda, předtím Ota I. Řecký |
Nástupce | Konstantin I. Řecký |
Manželka | Olga Konstantinovna Romanovová |
Potomci | Konstantin Jiří Alexandra Nikolaos Marie Olga Andreas Kryštof |
Rod | Oldenburkové |
Dynastie | Glücksburkové |
Otec | Kristián IX. Dánský |
Matka | Luisa Hesensko-Kasselská |
Podpis | ![]() |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jiří I. Řecký (24. prosince 1845 v Kodani, Dánsko – 18. března 1913 v Soluni, Řecko) byl v letech 1863–1913 řecký král z dynastie Glücksburgů, vedlejší linie Oldenburgů.
Byl ustanoven řeckým králem za participace tří velmocí – Anglie, Francie a Ruska po svržení krále Oty I. při vojenském puči a následné občanské válce. Přes počáteční rozpaky se stal populárním a oblíbeným panovníkem.
Byl prvním panovníkem nové řecké královské dynastie. Jeho padesátiletá vláda (nejdelší v moderní historii Řecka) je charakterizována četnými územními zisky a důležitou rolí v mezinárodní politice před první světovou válkou, měl vliv na formování novodobé řecké demokracie zavedením ústavy. Dva týdny před padesátým výročím své intronizace, v průběhu Balkánské války, byl (v Soluni v roce 1913) zavražděn; na rozdíl od jeho dlouhého panování jeho nástupci vládli v obdobích krátkých a nejistých.
Jiří byl druhým synem dánského krále Kristiána IX. a Louisy Hesenské. Když v roce 1862 tehdejší řecký král Ota I. po výbuchu povstání musel opustit Řecko, hledal řecký parlament pro tuto zemi nového panovníka. Nabídku řeckého trůnu odmítla řada princů z evropských panovnických domů, posléze se Řekové obrátili i na syna (v té době budoucího) dánského krále Kristiána IX. – na Viléma, prince von Schleswig-Holstein-Sonderburg-Glücksburg. Ani Vilém, ani jeho otec nejevili zájem, úřadující dánský král Frederik VII. (Vilémův děd) je však přiměl nabídku přijmout (údajně na svého syna hřímal: "Jestli mu to nepřikážeš, tak tě zastřelím!"). Čas ukázal, že šlo o volbu nejen šťastnou pro Viléma, ale především prospěšnou Řecku.
Jiří I. je pradědečkem britského krále Karla III.
Vláda

V roce 1863 rozpačitý osmnáctiletý princ odjel do Athén, aby se ujal vlády jako Jiří I. (stal se králem dříve nežli jeho otec v Dánsku). Nový král získal skromné království se sto tisíci obyvatel, žijících v nesmírné chudobě. Bída byla tak velká, že se Francie, Anglie a Rusko složily a půjčily mu peníze na držení dvora.
Jiří, jehož heslem bylo "mou silou je láska mého lidu", se nenechal odradit a vytkl si nemalý cíl: učinit z Řecka vzorové království. Příjemný, charismatický král vedl prostý život v paláci v Athénách. Prostota byla ostatně hlavní životní zásadou krále; který se rád procházel v admirálské uniformě po okolí nebo ulicích hlavního města. Bdělý, ale i klidný panovník často cestoval po Evropě, aby zde hájil zájmy své země. Byl ostatně úzce spřízněn (buď on sám, nebo jeho žena) s většinou vládnoucích evropských dynastií: jeho sestra Alexandra Dánská byla manželkou anglického krále Eduarda VII., sám byl členem dánského panovnického rodu, bratrem dánského krále Frederika VIII., jeho sestra Dagmar byla manželkou ruského cara Alexandra III. (Manžel bývalé britské královny Alžběty II., princ Philip, byl jeho vnukem.) Tyto dobré vztahy s velmocemi, především ovšem s Anglií, mu umožnily dosáhnout významných územních zisků. Například získal kontrolu nad ostrovy v Egejském moři díky zásahu velmocí, podobně v důsledku rusko-turecké války získal oblast Olympu. Dosáhl významných úspěchů i v jiných oblastech, jako např. stavba Korintského průplavu a uspořádání Olympijských her v Athénách roce 1896, které se konaly na nově postaveném stadiónu (olympiáda se vrátila do Athén až o více než sto let později, v roce 2004).
Oč liberálnější byl v řízení státu, o to větší despota byl v rodinném životě - nikdo z rodiny například nesměl opustit Athény bez jeho svolení.
Manželství a potomci

Po několika letech mládeneckého života se v roce 1867 oženil s ruskou velkokněžnou Olgou Konstantinovnou Romanovovou (3. září 1851 – 18. července 1926), neteří ruského cara Alexandra III. Pár měl osm dětí:
- Konstantin (2. srpna 1868 – 11. ledna 1923), následník trůnu, řecký král v letech 1913–1917 a 1920–1922, ⚭ 1889 Sofie Pruská (14. června 1870 – 13. ledna 1932)
- Jiří (24. června 1869 – 25. listopadu 1957), zmocněněc na Krétě, ⚭ 1907 Marie Bonapartová (2. července 1882 – 21. září 1962)
- Alexandra (30. srpna 1870 – 24. září 1891), ⚭ 1889 Pavel Alexandrovič (3. října 1860 – 30. ledna 1919), ruský velkokníže, zavražděn bolševiky
- Mikuláš (22. ledna 1872 – 8. února 1938), ⚭ 1902 Jelena Vladimirovna Ruská (17. ledna 1882 – 13. března 1957)
- Marie (3. března 1876 – 14. prosince 1940),
- ⚭ 1900 Georgij Michajlovič Romanov (23. srpna 1863 – 28. ledna [Pozn. 1]1919)
- ⚭ 1922 Perikles Ioannidis (1. listopadu 1881 – 7. února 1965)
- ⚭ 1900 Georgij Michajlovič Romanov (23. srpna 1863 – 28. ledna [Pozn. 1]1919)
- Olga (7. dubna 1881 – 2. listopadu 1881)
- Ondřej (2. února 1882 – 3. prosince 1944), ⚭ 1903 Alice z Battenbergu (25. února 1885 – 5. prosince 1969), otec Philipa Mountbattena, vévody z Edinburghu (manžela britské královny Alžběty II.);
- Kryštof (10. srpna 1888 – 21. ledna 1940),
- ⚭ 1920 Nonie May Stewart (20. ledna 1878 – 29. srpna 1923)
- ⚭ 1929 Františka Orleánská (25. prosince 1902 – 25. února 1953)
- ⚭ 1920 Nonie May Stewart (20. ledna 1878 – 29. srpna 1923)
Atentát a smrt
Ráno dne 18. března 1913 vyšel Jiří z domu svého syna, doprovázen pouze jedním důstojníkem, aby se jako obvykle vrátil pěšky, procházkou do královského paláce. Tam byl postřelen anarchistou Alexandrosem Schinasem. Zemřel dva týdny (12 dní) před padesátým výročí svého nástupu na trůn, v době, kdy plánoval stáhnout se z veřejného života a chystal se k abdikaci ve prospěch svého syna Konstantina.
Vývod z předků
Karel Antonín Šlesvicko-Holštýnsko-Sonderburský-Beck | ||||||||||||
Fridrich Karel Ludvík Šlesvicko-Holštýnsko-Sonderburský-Beck | ||||||||||||
Frederika z Dohna-Leistenau | ||||||||||||
Fridrich Vilém Šlesvicko-Holštýnsko-Sonderbursko-Glücksburský | ||||||||||||
Karel Leopold Schliebenský | ||||||||||||
Frederika Schliebenská | ||||||||||||
Marie Eleonora z Lehndorffu | ||||||||||||
Kristián IX. | ||||||||||||
Fridrich II. Hesensko-Kasselský | ||||||||||||
Karel Hesensko-Kasselský | ||||||||||||
Marie Hannoverská | ||||||||||||
Luisa Karolina Hesensko-Kasselská | ||||||||||||
Frederik V. | ||||||||||||
Luisa Dánská | ||||||||||||
Luisa Hannoverská | ||||||||||||
Jiří I. Řecký | ||||||||||||
Fridrich II. Hesensko-Kasselský | ||||||||||||
Fridrich Hesensko-Kasselský | ||||||||||||
Marie Hannoverská | ||||||||||||
Vilém Hesensko-Kasselský | ||||||||||||
Karel Vilém Nasavsko-Usingenský | ||||||||||||
Karolina Nasavsko-Usingenská | ||||||||||||
Karolina Felizitas Leiningensko-Dagsburská | ||||||||||||
Luisa Hesensko-Kasselská | ||||||||||||
Frederik V. | ||||||||||||
Frederik Dánský | ||||||||||||
Juliana Marie Brunšvická | ||||||||||||
Luisa Šarlota Dánská | ||||||||||||
Ludvík Meklenbursko-Zvěřínský | ||||||||||||
Žofie Frederika Meklenbursko-Zvěřínská | ||||||||||||
Šarlota Žofie Sasko-Kobursko-Saalfeldská | ||||||||||||
Poznámky
- ↑ Datum úmrtí není zcela bezpečně určeno, uvádí se i noc ze 23. na 24. ledna či 29./30. ledna.
Odkazy
Reference
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Jerzy I Grecki na polské Wikipedii a Jorge I de Grecia na španělské Wikipedii.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jiří I. Řecký na Wikimedia Commons
- Jiří I. Řecký na stránkách genealogy.euweb
Předchůdce: Ota I. Řecký | ![]() | Řecký král 1863–1913 | ![]() | Nástupce: Konstantin I. Řecký |
Média použitá na této stránce
Autor:
- Royal Coat of Arms of Greece.svg: Sodacan
- derivative work: Sodacan (talk)
Coat of arms of the Kingdom of Greece from 1936- 1967
- Arms of Greece under the Glücksburg dynasty, created after the restoration of King George II to the throne in 1935, to the exile of King Constantine II in 1967 and finally until the abolition of the monarchy in 1973.
- The Escutcheon features the white cross on a dark blue field of Greece. The Inescutcheon features the Arms of the House of Schleswig-Holstein-Sonderburg-Glücksburg. The shield is then topped with a golden Royal Crown.
- It features an escutcheon divided by the red and white cross of the Order of the Danneborg, the first quarter features the arms of Denmark (three crowned blue lions and nine hearts in yellow field). The second of Schleswig (two blue lions passant in yellow field). The third divided into four; the chief features the three royal crowns in blue field of Sweden, the second half with a crowned stockfish on red field of Iceland and the last half divided between the ram of the Faroe Islands and a polar bear of Greenland, both on blue fields. The fourth quarter is divided between two halves, the chief depicts the blue lion passant over nine hearts of Jutland on a yellow field or the King of the Goths, the lower half depicts a crowned golden lindorm on a red field of the King of the Wends.
- Upon it is another inescutcheon in red, divided into four quarters: the first a a silver nettle leaf of Holstein, the second the a swan with a golden crown of Stormarn, the third a knight dressed in golden armor on a silver horse of Dithmarschen and the fourth of a golden horse's head of Lauenburg. Upon it is another inescutcheon divided the first features the red and yellow bars of Oldenburg, the second a golden cross on a blue field of Delmenhorst.
- The motto of the Coat of arms and of the dynasty, depicted on a golden ribbon below the pedestal reads: "Ἰσχύς μου ἡ ἀγάπη τοῦ λαοῦ" or "The people's love, my strength"
The Greek Royal Family near 1890
Georgios I, King of Greece (b.1845-d.1913)
Signature of King George I of Greece, from the Hestia magazine (1894)
Autor: Sodacan, Licence: CC BY-SA 3.0
Coat of Arms of the Danish Royal House and HM Queen Margrethe II of Denmark.