Jičín (zámek)

Zámek Jičín
(c) Wojciech Biegun, CC BY-SA 3.0 Pohled na zámek z Valdštejnského náměstí
Účel stavby
šlechtické sídlo, muzeum
Základní informace
Architekt	Andrea Spezza
Výstavba	17. stol.
Stavebník	Trčkové z Lípy
Další majitelé	Smiřičtí ze Smiřic, Albrecht z Valdštejna, Trauttmansdorffové
Současný majitel	Město Jičín
Poloha
Adresa	Valdštejnovo náměstí, Jičín, Česko Česko
Ulice	Valdštejnovo náměstí
Souřadnice	50°26′11,23″ s. š., 15°21′8,04″ v. d.
Další informace
Rejstříkové číslo památky	32129/6-1029 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jičínský zámek také Valdštejnský zámek je raně barokní, klasicistně upravený rozlehlý areál, který zaplňuje celou polovinu jižní uliční fronty Valdštejnova náměstí v Jičíně.

Trčkové z Lípy si koupili město Jičín a velíšské panství v roce 1487. Své feudální sídlo si nechali vybudovat ze tří patrových panských domů. Následně se z něho stal západní renesanční trakt zámku. Na výškových rozdílech sklepů a chodeb lze dokázat původ tři panských domů.^[1]

Po nich vlastnili Jičín Smiřičtí ze Smiřic, kteří nechali vystavět reprezentační sídlo v renesančním stylu s arkádovým nádvořím. Stavba probíhala v letech 1608– asi 1616. Majitel zámku Albrecht Jan Smiřický zemřel v roce 1618.^[2]

Po jeho smrti zůstal posledním mužským potomkem rodu jeho bratr Jindřich Jiří († 1630). Ten byl pro slabomyslnost vyloučen z dědictví. O správu rodinného majetku se rozhořel boj mezi jeho sestrami Eliškou Kateřinou a Markétou Salomenou. Eliška Kateřina se na zámku usídlila, přestože zámek měl připadnout její sestře Markétě Salomeně. V roce 1620 do Jičína dorazili královští komisaři, kteří měli majetek Smiřických ve jménu krále, Elišce zabavit a vrátit její sestře. Když dne 1. února 1620 sepisovala komise v jičínském zámku inventář majetku, došlo k výbuchu střelného prachu, při kterém zahynulo celkem 41 osob, mezi nimi byla nejen Eliška Kateřina ale i manžel Markéty Salomeny Jindřich Slavata z Chlumu. Zámek byl výbuchem silně poničen, příčina výbuchu nebyla objasněna. V rukou Markéty Salomeny zůstal zámek pouze jeden rok.

Protože Smiřičtí patřili k předákům odbojných stavů, musela Markéta Salomena po bitvě na Bílé hoře v roce 1621 uprchnout ze země a do smrti žít ve vyhnanství. Většinu zkonfiskovaného majetku Smiřických získal Albrecht z Valdštejna. Nová výstavba zámku probíhala mezi lety 1625–1633. Pro získání dalšího stavebního místa, bylo zbořeno šest domů až k městským hradbám. Hlavními staviteli byli Andrea Spezza a Nicolò Sebregondi za účasti Giovanni Battisty Pieroniho.^[3] Na jižní straně zámku byly přistavěny konírny, jízdárna a zbrojnice. Po smrti vévody (1634) nebyl zámek ještě dostavěn. V roce 1681 požár města poškodil i zámek. Zčásti vyhořelo první a celé druhé patro. Opravy byly provedeny pouze částečně.^[1]

Po rodu Teuffenbachů a Šternberků koupili v roce 1701 celé panství Trauttmansdorffové. Nedostavěná zámecká rezidence byla poškozena dalšími požáry. Po požáru v roce 1768 byla prováděna přestavba zámku na základě projektu stavitele Filipa Hegera. Byla změněna podoba průčelí zámku odstraněním středního rizalitu s arkýřem. Do roku 1775 byl zámek opravován v pozdně barokním stylu. Úpravami interiérů zámku se zásadně měnila původní dispozice především v patrech. Jízdárna, konírny a míčovna již nebyly opraveny.

Po požáru v roce 1809, při klasicistní opravě byla provedena stávající úprava průčelí. Do pozdního klasicismu lze zařadit nedokončenou výstavbu klasicistního schodiště v severo-východním křídle.

Trauttmansdorffové na jičínském zámku trvale nebydleli. Jejich diplomatické a politické povinnosti u císařského dvora si žádaly jejich přítomnost ve Vídni. V červnu a červenci roku 1813 proběhlo v zámku jednání zástupců pruského krále, ruského cara a rakouského císaře. Kníže Ferdinand z  Trauttmansdorffu pozval do jičínského zámku rakouského císaře Františka I. s jeho dvorem. V té době pobýval ruský car Alexandr I. v opočenském zámku a pruský král Fridrich Vilém III. v Ratibořicích. Proto se právě v Jičíně setkali zástupci jednotlivých mocnářů a probíhala zde jednání o společném postupu proti Napoleonovi Bonaparte. Dohodli se zde, že spojí vojenské síly a ještě téhož roku byl Napoleon v bitvě u Lipska poražen. Jako jediný původní interiér v zámku se dochoval konferenční salon, kde tato jednání probíhala.

Až v roce 1936 prodali Trauttmansdorffové zámek s dalším nemovitým majetkem městu Jičínu.^[1]

Na náměstí v Jičíně je zámek největší a nejimpozantnější budovou. Má dvanáct arkádových pilířů, dva klasicistní trojúhelníkové frontony. Průčelí na každé straně ukončuje nárožní arkýř. K areálů zámku patří tři nádvoří. Do předních dvou zámeckých nádvoří vedou průjezdy s bosovanými portály, menší západní nádvoří obklopují arkády, větší východní nádvoří má při dvou stěnách arkády v přízemí.

V části zámku dnes sídlí Regionální muzeum a galerie se 120 000 sbírkovými předměty. Součástí muzea je tzv. Konferenční salónek protinapoleonské aliance z roku 1813. V objektu sídlí dále Městské informační centrum a umělecká škola J. B. Foerstera. Porotní sál zámku je často využíván ke koncertům i dalším kulturním akcím.

• KLIPCOVÁ, Barbora. Valdštejnský palác v Jičíně. V Jičíně: Regionální muzeum a galerie, 2011. 292 s. ISBN 978-80-87486-01-6. 
• POCHE, Emanuel, a kol. Umělecké památky Ćech 1: A-J. 1. vyd. Praha: Academia, 1977. 643 s. 
• ULIČNÝ, Petr. Architektura Albrechta z Valdštejna. Italská stavební kultura v Čechách v letech 1600-1635. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2017. 1358 s. Dostupné online. ISBN 978-80-7422-564-2. 
• KLIPCOVÁ, Barbora a ULIČNÝ, Petr. Valdštejnský palác v Jičíně. V Jičíně: Regionální muzeum a galerie, 2011. ISBN 978-80-87486-01-6.
• ŠIMON, Jan. Katastrofa jičínského zámku r. 1620. Turnov: V. Kudrnáč, 1901. 42 s. Dostupné online. 

• Valdštejnovo náměstí

• Obrázky, zvuky či videa k tématu zámek Jičín na Wikimedia Commons
• Interregion Jičín