Jiří Čermák

PhDr. Jiří Čermák
Plukovník zeměpisné služby PhDr. Jiří Čermák jako velitel VZÚ Praha v roce 1938
Narození	12. ledna 1884 Praha, Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko[1]
Úmrtí	25. června 1955 (ve věku 71 let) Praha, Československo Československo[1]
Vzdělání	Doktor filozofie
Alma mater	Filozofická fakulta Univerzity Karlovy Právnická fakulta Univerzity Karlovy Zkušební komise pro učitelství na středních školách Univerzity Karlovy
Povolání	zeměpisec a kartograf
Zaměstnavatel	československá armáda - zeměpisná služba
Titul	PhDr.
Ocenění	Řád svatého Sávy Československý válečný kříž
Rodiče	Bohuslav Čermák (* 1846 – 1899)[2]
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jiří Čermák (12. ledna 1884 v Praze^[3] – 25. června 1955 v Praze)^[1] byl cestovatel, zeměpisec a kartograf.^[4] Autor horolezecké, legionářské a zeměpisné literatury.^[1][4]

Před první světovou válkou se věnoval horolezectví a stál u zrodu prvního českého horolezeckého spolku. Kromě hor také cestoval. Po absolvování vysokoškolských studií v Praze a Grenoblu se těsně před první světovou válkou zabýval geologii a paleontologií. První světová válka jej zavedla na srbskou frontu a do řad československých legií v Rusku. Po první světové válce se stal důstojníkem prvorepublikové československé armády a těsně před Mnichovem pak byl ustanoven velitelem Vojenského zeměpisného ústavu (VZÚ) v Praze. Tuto funkci zastával i během prvního roku protektorátu prakticky do svého zatčení na počátku února 1940. Spolu s několika klíčovými pracovníky z řad zaměstnanců ústavu se mu v tomto období podařilo před Němci zatajit strategicky důležité geografické materiály. V následném procesu byl za tyto činy obžalován, suspendován ze své funkce, odsouzen a uvězněn. Po skončení druhé světové války se v květnu 1945 nakrátko účastnil poválečné obnovy Vojenského zeměpisného ústavu, ale již v roce 1946 odešel z aktivní vojenské služby. Mezi světovými válkami byl členem mnoha československých vědeckých, badatelských, zeměpisných a geografických společností. V tomto svém zaměření pokračoval i po druhé světové válce prakticky až do svého skonu.

Jiří Čermák se narodil v Praze na Kampě v rodině spisovatele a úředníka pražské univerzitní knihovny Bohuslava Čermáka.^[2] Jako pětiletý (v roce 1889) se s rodiči přestěhoval na Smíchov.^[2]

Jiří Čermák měl od mládí rád hory a podnikl řadu cest do evropských pohoří. Cílem jeho výprav byly často slovinské Julské Alpy.^[2] Tady jej zaujaly především masivy Triglavu (2864 m n. m.) (tam absolvoval několik prvovýstupů) a Razoru (2601 m n. m.).^[2]

Aby Slovinci zabránili poněmčování svých hor, ustavili roce 1893 v Ljublani spolek s názvem "Slovinsko Planinsko družstvo". Aktivity tohoto spolku sledovali v Praze podobně smýšlející "čeští alpisté", kteří v roce 1897 založili v Praze první český horolezecký spolek "Český odbor Slovinského planinského družstva". Záhy po ustavení tohoto Českého odboru (v roce 1898) začal vycházet časopis „Alpský věstník“ (vyšlo celkem 16 ročníků).^[5] Věstník informoval zájemce o všem, co se v Alpách dělo. Obsahoval mapy, fotogragfie a publikoval i vědecké práce s horolezeckou tematikou. Členové Českého odboru podnikali výpravy na území Slovinska do Julských Alp a Saviňských Alp. Do řad pražských alpistů patřil (kromě Jiřího Čermáka) i profesor MUDr. Karel Chodounský (* 1843 – 1931), Karel Hlava (* 1898 – 1943), Bohuslav Franta (* 1861 – 1929), geograf Viktor Dvorský (* 1882 – 1960), Vladimír Růžička a další.^[6] Alpisté vydávali literaturu propagující slovinské Alpy a budovali tam horské chaty a stezky. Mnozí z nich mají na svých horolezeckých "kontech" i řadu českých prvovýstupů.^[6][2]

Jiří Čermák se podílel (spolu s Viktorem Dvorským) na vydávání "Alpského věstníku".^[5] Také spolupracoval na průvodcích "Slovinské Alpy" (1910)^[7] a "Moře Adriatické" (1911).^[8][2]

Kromě hor cestoval Jiří Čermák také po Dalmácii, Černé Hoře a před začátkem první světové války navštívil i Albánii.^[2]

Po absolvování gymnázia (v Praze) pokračoval Jiří Čermák ve studiu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Studoval historii a zeměpis a k těmto oborům přibral i geologii.^[2] V letech 1907/1908 získal Jiří Čermák titul PhDr. (doktor filozofie) disertační prací "Skupina Razorská".^[9] V letech 1910 – 1911 pak Čermák pokračoval ve studiích ve Francii na univerzitě v Grenoblu.^[2] Tam studoval u francouzského geografa Raoula Blancharda (* 4. září 1877 – 24. března 1965), který na univerzitě v Grenoblu přednášel od roku 1906 a věnoval se výzkumu geografie Alp a geografii kanadského Québecu.^[2] V Grenoblu Jiří Čermák také studoval u profesora Wilfrida Kiliana (* 1862 – 1925), který byl původně alsaský geolog a na univerzitě měl pověst předního odborníka na alpskou geologii.^[2]

Po návratu do Čech se Jiří Čermák stal asistentem v geologickém ústavu pražské univerzity a připravoval se k habilitaci.^[2] V letech 1912 – 1913 působil Jiří Čermák u českého geologa a paleontologa profesora Filipa Počty^{[2] [p 1]}

Názorově se Jiří Čermák hlásil (obdobně jako např. cestovatel a geograf profesor PhDr. Jiří V. Daneš^[10]) k dílu amerického geografa, geologa, geomorfologa a meteorologa Williama Morrise Davise.^{[2] [p 2]} Jiří Čermák navázal ale též na topograficko – orografické dílo českého geologa a pedagoga Jana Krejčího.^{[2] [p 3]} Jiří Čermák též blízce spolupracoval se svým přítelem a vrstevníkem českým geologem, pedagogem a báňským odborníkem profesorem PhDr. Radimem Kettnerem.^[2]

Po vypuknutí první světové války byl v létě roku 1914 Jiří Čermák povolán (jako záložní poručík rakousko-uherské armády) na srbskou frontu.^[2] Po zranění, které zde utrpěl byl převelen na ruskou frontu. Tady v Haliči u Tarnopole v roce 1915 byl zajat.^{[2] [p 4]} Po vstupu do československých legií s nimi absolvoval bojové nasazení v Dobrudži, důstojnické školení v Bělgorodu a v hodnosti důstojníka 7. (Tatranského) pluku pak s československými legiemi prošel celou sibiřskou anabázi.^{[2] [p 5]} Do Československa se Jiří Čermák vrátil přes Kanadu v červenci roku 1920.^[2]

Po skončení první světové války a návratu do vlasti se PhDr. Jiří Čermák stal vojákem z povolání (od roku 1923 v hodnosti plukovníka^[2]) u prvorepublikové československé armády a nastoupil službu ve Vojenském zeměpisném ústavu (VZÚ) v Praze.^[9]

V roce 1926 byl PhDr. Jiří Čermák zvolen za předsedu Vojenského ústavu vědeckého.^[9][2] Různé funkce také vykonával v Československé společnosti zeměpisné, Masarykově akademii práce a v Československé národní radě badatelské.^[9][2] Byl rovněž členem Československého národního komitétu geografického.^[9]

Od roku 1920 byl PhDr. Jiří Čermák zařazen jako důstojník (a později přednosta popisného odboru) k VZÚ.^[9] V následujících letech (1925 – 1934) byl přednostou odboru pro popis a statistiku válečných jevišť (později – po roce 1933 – to byl tzv. popisný odbor)^[11] Od roku 1932 vykonával funkci zástupce náčelníka VZÚ.^[9][12] Dne 24. března 1937 byl plukovník zeměpisné služby PhDr. Jiří Čermák ustanoven velitelem Vojenského zeměpisného ústavu.^[12][11] Asi 20 měsíců poté (od 30. listopadu 1938) byl jeho zástupcem (na funkci zástupce velitele VZÚ) jmenován i plukovník generálního štábu Josef Churavý.^[13]

Maximálního "výkonu" dosahoval VZÚ v roce 1937, ale v roce 1938 – po mnichovském diktátu – se musel VZÚ zaměřit na úkoly mobilizačního charakteru.^[12] Pod řízením plukovníka zeměpisné služby PhDr. Jiřího Čermáka bylo vytvořeno velitelství válečného vyměřování, byly stanovené polní i teritoriální jednotky a orgány.^[12] Zároveň byly aktivovány sklady map a početní stavy VZÚ byly doplněny na válečné počty. Aktuální vojensko-politická situace roku 1938 si vyžádala i vyhotovení bezpečnostních kopií a vybudování bezpečnostního archivu jakož i preventivní skartaci vybraných písemností.^[12]

Dne 15. března 1939 byl Vojenský zeměpisný ústav (VZÚ) obsazen německou armádou a později (18. dubna 1939) jej protektorátní vláda převedla pod ministerstvo vnitra (MV) a přejmenovala jej na Zeměpisný ústav ministerstva vnitra (ZÚMV).^[14] Jiří Čermák vykonával dále funkci velitele VZÚ/ZÚMV i po 18. dubnu 1939.^[13] Josef Churavý byl převeden na pozici odborového rady ministerstva vnitra a spolu s Jiřím Čermákem i on vykonával dále svoji funkci zástupce velitele VZÚ/ZÚMV.^[14]

Aby se nacistům nedostal do rukou výsledek dvacetileté práce VZÚ, jehož by mohlo být zneužito, již od podzimu roku 1938 (na příkaz Josefa Churavého) zhotovovali a ukrývali odvážní příslušníci VZÚ kopie a duplikáty geodetických a kartografických podkladů a map.^[13][14]

Přílišná "chudost" inventáře tak velkého ústavu, jakým byl VZÚ/ZÚMV neušla pozornosti Říšského zeměměřičského úřadu (Reichsamt für Landesaufnahme (RfL)), jehož zástupce – říšský Němec a vysoký úředník RfL – Dipl. Ing. F. Seidel byl pověřen Němci dozorčí správou nad VZÚ/ZÚMV.^[13] Na konci ledna 1940 Dipl. Ing. F. Seidel odjel do Bratislavy, aby jednal se Slováky o jejich nároku na část výzbroje VZÚ/ZÚMV. (Slovenská republika byla vyhlášena už 14. března 1939 a 1. září 1939 si ustavila svůj Vojenský zeměpisný ústav, jenž si nárokoval na pražském VZÚ/ZÚMV mapový a měřičský materiál pro území "slovenského štátu".)^[13] Při tomto jednání Dipl. Ing. F. Seidel bezpečně zjistil, že mnohé přístroje ve VZÚ/ZÚMV chybí.^[14]

Dne 6. února 1940 bylo zahájeno rozsáhlé zatýkání zaměstnanců (bývalých důstojníků) VZÚ/ZÚMV. Díky včasnému varování reagoval na nebezpečí zatčení plukovník generálního štábu Josef Churavý okamžitým odchodem do ilegality.^[14] Zatčení se sice vyhnul, ale odsouzení k trestu smrti v nepřítomnosti nikoliv. Velitel VZÚ/ZÚMV plukovník zeměpisné služby PhDr. Jiří Čermák byl (v souvislosti se zatajováním geodetického a kartografického materiálu) rovněž 6. února 1940 zatčen gestapem, uvězněn, suspendován z velení ústavu a postaven před německý vojenský válečný soud v Praze na Hradčanech.^[14] V následném procesu (datovaném k 9. dubnu 1940) bylo obžalováno celkem 9 osob z VZÚ/ZÚMV včetně velitele VZÚ/ZÚMV plukovníka zeměpisné služby PhDr. Jiřího Čermáka, který byl za napomáhání odsouzen k šesti měsíců věznění.^{[15][9] [p 6]}

Velení VZÚ se plukovník zeměpisné služby PhDr. Jiří Čermák opět ujal ve svých 61 letech těsně před koncem druhé světové války (od 6. května 1945)^[16] a nakrátko tak (jen do 31. května 1945)^[16] stál u "startu poválečné obnovy" VZÚ.^[9] Pozici prvního poválečného velitele VZÚ opustil Jiří Čermák ze zdravotních důvodů (byl přeložen do zálohy a v roce 1946 odešel do výslužby^[2]).^[16] Ve svých vzpomínkách uvedl:

"Když po 5. květnu 1945 jsem nastoupil v bývalém, nyní obnoveném Vojenském zeměpisném ústavu zase jako velitel, byl jsem zoufalý nad stavem, v jakém okupanti tento kdysi krásný a dobře vybavený ústav zanechali."

Jiří Čermák, Vzpomínky, ^[16]

I když byly části ukrytého geodetického a kartografického materiálu vyvezeného z VZÚ/ZÚMV nedůslednou konspirací nakonec německými orgány objeveny, ukrytí těchto materiálů a jejich duplikátů umožnilo (po skončení druhé světové války) a osvobození v květnu 1945 rychlou obnovu činnosti a produkce vojenské zeměpisné služby.^[14] K této problematice ve svých vzpomínkách Jiří Čermák uvedl:

"Když po 5. květnu 1945 jsem nastoupil v obnoveném VZÚ zase jako jeho velitel, byl jsem neobyčejně mile překvapen skutečností, že reprodukční možnosti ke všem vojenským mapám jsou plně dány, ačkoliv nesmělo zde zůstat nic."

Jiří Čermák, Vzpomínky, ^[14]

Po druhé světové válce ještě pracoval v Kabinetu historické geografie ČSAV^[2] a po roce 1952 byl PhDr. Jiří Čermák zvolen předsedou zeměpisné komise Československé akademie věd.^[9][2] Až do smrti v roce 1955 vedl redakční radu Sborníku Československé společnosti zeměpisné.^[2]

Jiří Čermák byl nositelem řady domácích (např. Československý válečný kříž) i zahraničních (např. Řád svatého Sávy) vyznamenání.^[2]

PhDr. Jiří Čermák byl autorem mnoha prací z různých oborů zeměpisu.^[2] Soustřeďoval se zejména na geomorfologii rozsáhlého pohoří Alp a Balkánského poloostrova.^[2] Po první světové válce zpracoval pro potřeby nového Československa Průměrné nadmořské výšky soudních okresů v Čechách (z roku 1921) a pro účely vojenské pak Rozdělení tvarů terénu (z roku 1926).^[2] Vojenskému zeměpisu věnoval mnoho prací drobnějšího rozsahu. Totéž možno uvést i o jeho přínosu ke glaciologii. V menší míře se věnoval i studiu krasu.^[2] Pro Illustrovaný zeměpis všech dílů světa: rukověť zeměpisu všeobecného a zvláštního (oblastního), který poprvé vyšel v roce 1911 (a opakovaně byl pak vydáván i v letech 1923 – 1925 a následně před druhou světovou válkou v letech 1935 – 1938 aby opětně vyšel i po druhé světové válce v roce 1949) zpracoval PhDr. Jiří Čermák některé kapitoly, mimo jiné o východní Evropě, Asii, Austrálii a Oceánii.^[2] Svým dílem tak Jiří Čermák přispěl nejen do dějin geografie, ale i do vojenské historie. Zde je nutno jmenovat především jeho dvě díla týkající se historie první světové války: Věrnost za věrnost: Vzpomínky z účasti Čechů v bojích srbské divise v Dobrudži roku 1916 (vydané celkem třikrát a to po první světové válce v letech 1920, 1921 a 1922) a Boje pod Bachmačem a ústup z Ukrajiny r. 1918: Podle hlášení, uložených v archivu legií (z roku 1923).^[17]

• Čermák, Jiří et al. Hory. Praha: Laichter, 1907. 188 s. Žeň z literatur; sv. 15.^[18][4]
• Čermák, Jiří et al. Illustrovaný zeměpis všech dílů světa: rukověť zeměpisu všeobecného a zvláštního (oblastního). V Praze: Zemský Ústřední Spolek Jednot Učitelských v král. Českém, 1911. XVIII, 1170 s.
• Čermák, Jiří. Věrnost za věrnost: Vzpomínky z účasti Čechů v bojích srbské divise v Dobrudži roku 1916. Karlín: Vesmír, 1920. 62 s.^[19][4]
• Čermák, Jiří. Boje pod Bachmačem a ústup z Ukrajiny r. 1918: Podle hlášení, uložených v archivu legií. Praha: Památník odboje, 1923. 124 s. Knihovna Památníku odboje; Sv. 30.
• Čermák, Jiří. Člověk a hory. V Praze: Česká grafická unie, 1923. 119 s. Země a lidé; Sv. 48.
• Čermák, Jiří. Naši v srbské armádě. Praha: Památník odboje, 1924. 51 s. Cyklus přednášek o našem národním osvobození; přednáška 12
• Čermák, Jiří. Desáté výročí bojů v Dobrudži. Praha: Legie, 1926. 15 s. Legionářská knihovna; 1.^[17]

V roce 1934 došlo ke změnám ve velení Vojenské zeměpisné služby a VZÚ. Dlouholetý velitel brigádní generál Karel Rausch odešel do důchodu a velení převzal (od 1. dubna 1934) brigádní generál PhDr. Antonín Basl, který dosud (od 30. září 1932 do 31. března 1934) zastával funkci zástupce velitele.^[20] Po jeho onemocnění a náhlém úmrtí v roce 1937 byl velitelem Vojenské zeměpisné služby a VZÚ ustanoven plukovník zeměpisné služby PhDr. Jiří Čermák.^[20]

Zde uvedené zdroje byly převzaty z: MARTÍNEK Jiří - Biografický slovník, heslo Jiří Čermák, viz výše.

Významy zkratek literárních zdrojů byly převzaty z fragmentu Biografického slovníku českých zemí (B-Bař) vydaného Historickým ústavem AV v roce 2005, nakladatelství Libri 2005.

• OSN 28, s. 1144; (OSN = Ottův slovník naučný. Ilustrovaná encyklopedie obecných vědomostí, díly 1 – 28, Praha 1888 – 1909)
• OSND 1/2, s. 1030; (OSND = Ottův slovník naučný nové doby. Dodatky k Ottovu slovníku naučnému, díly 1 – 6, Praha 1930 – 1943)
• MSN 1, s. 996; (MSN = Masarykův slovník naučný, díly 1 – 7, Praha 1925 – 1933)
• J. Stěhule, Dr. Jičí Čermák – šedesátník, in: Sborník Československé společnosti zeměpisné 50, 1945, s. 83n. (se soupisem prací);
• F. Vitásek, Sedmdesát let Jiřího Čermáka, in: tamtéž 59, 1954, s. 65n.;
• J. Kunský, Jiří Čermák sedmdesátníkem, in: Kartografický přehled 7, 1954, s. 38n.;
• Dr. Jiří Čermák zemřel, in: Sborník České společnosti zeměpisné 60, 1955, s. 238;
• R. Kettner, Dr. Jiří Čermák zemřel, in: Časopis mineral. geol. 1, 1956, s. 85n.;
• J. Kunský, Čeští cestovatelé 2, 1961, s. 317n.;
• NGS, s. 685n.; (NGS = Naučný geologický slovník, ed. J. F. Svoboda, Praha 1961, 2. díl)
• V. Häufler, Dějiny geografie na Univerzitě Karlově 1348–1967, s. 153;
• ČBS, s. 93; (ČBS = Československý biografický slovník, Praha 1992)
• LČL 1, s. 440; (LČL = Lexikon české literatury. Osobnosti, díla, instituce, díly 1; 2, svazky 1 – 2; 3, svazek 1 – 2. (A–Ř), Praha 1985)
• Jiří Martínek – M. Martínek, Kdo byl kdo – naši cestovatelé a geografové, 1998, s. 88;
• Tomeš 1, s. 197; Vojenský zeměpisný ústav (historie, tradice a odkaz), 2004, s. 119 a passim;
• Ottova encyklopedie ČR 5, 2006, s. 69.

• Filip Počta
• William Morris Davis
• Jan Krejčí (geolog)
• Radim Kettner
• Vojenský zeměpisný ústav (budova)
• Pamětní deska v budově VZÚ
• Josef Churavý

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jiří Čermák na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je PhDr. Jiří Čermák
• Soupis pražského obyvatelstva 1830-1910 (1920), rodina Bohuslava Karla Čermáka *1846
• Vojenský historický ústav, Záznam vojáka – PHDr. Jiří Čermák