Jiří Řezáč

Jiří Řezáč
Jiří Řezáč v hodnosti vojína při výkonu povinné základní vojenské služby
Narození	9. února 1928 Obděnice Československo Československo
Úmrtí	10. února 1955 (ve věku 27 let) Věznice Pankrác Československo Československo
Příčina úmrtí	oběšení
Místo pohřbení	Ďáblický hřbitov
Národnost	česká
Povolání	odbojář
Ocenění	účastník odboje a odporu proti komunismu
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jiří Řezáč (9. února 1928^[1] Obděnice – 10. února 1955 Věznice Pankrác) byl český rolník a protikomunistický odbojář odsouzený v politickém procesu komunistickým režimem k trestu smrti a v roce 1955 popraven.^[2]

Narodil se v roce 1928 v Obděnicích do rolnické katolické rodiny.^[3][4] Po absolvování obecné školy navštěvoval čtyři roky měšťanskou školu. Poté studoval dva roky na hospodářské škole. Při svých studií přitom pomáhal na rodinném hospodářství a poté, co zemřel jeho otec, hospodářství zdědil. Od roku 1947 byl členem Sdružení katolické mládeže a v Obděnicích působil během druhé poloviny 40. let jako kostelník.^[5]

Po únorovém převratu spoluzaložil v roce 1949 odbojovou skupinu Černý lev 777 s působištěm v okolí Milevska.^[6] Spolupracoval přitom s Jaroslavem Sirotkem a Bohumilem Šímou. V letech 1951 až 1953 působil na základní vojenské službě. Po návratu ze služby pracoval jako důvěrník u okresní zemědělské komise Milevsko a jako důvěrník okresního oddělení ministerstva vnitra. V roce 1951 se neúspěšně ucházel o členství v KSČ, byl také vedoucím místní pobočky organizace Svazarm. V rámci své odbojové skupiny šířil protirežimní letáky a ničil vedení elektrického napětí, skupina ovšem vykonávala také radikálnější činnost. Začala zastrašovat místní stranické funkcionáře, na které dokonce střílela; například v květnu 1949 střílel Řezáč na komunistického funkcionáře projíždějícího na motorce. Vrcholem činnosti skupiny pak byly dva bombové útoky. První útok z července 1949 v Sedlčanech přitom zcela zničil místní sekretariát KSČ, při druhém útoku v květnu 1950 v Milevsku dokonce zahynul příslušník SNB.^[7] Po druhém bombovém útoku skupina svou činnost utlumila, neboť se dopadení jejích členů stalo pro místní agenty StB prioritou.^[5]

V lednu 1954 se oženil a brzy poté se mu narodila dcera.^[8] V podobné době se stal zaměstnancem Československé plavby labsko-oderské, kde působil jako lodník.

V létě 1954 byla skupina odhalena a Řezáč byl spolu s jejími dalšími členy v červenci 1954 zatčen.^[7] V říjnu 1954 byl za trestné činy velezrady, vyzvědačství, obecné ohrožení a pokusu o vraždu v politickém procesu odsouzen k trestu smrti.^[9] Jeho odvolání bylo zamítnuto v prosinci 1954, žádosti o milost pak nevyhověl ani prezident Antonín Zápotocký.^[7] Popraven byl spolu s Šímou a Sirotkem v únoru 1955. Několik dalších osob pak bylo v procesu odsouzeno k dlouholetým trestům odnětí svobody.^[10]

• Vazební (identifikační) fotografie Jiřího Řezáče
• 
• 
• 

V roce 1970, tedy v období normalizace, byly zamítnuty podané žádosti o rehabilitaci. Po sametové revoluci bylo v roce 1997 zastaveno trestní stíhání členů skupiny.^[7] V Milevsku a Obděnicích byly na jeho památku instalovány pamětní desky.^[10][11][12]

O působení skupiny a aktivitách Řezáče podrobně pojednává publikace Ústavu pro studium totalitních režimů z roku 2007 s titulem Osud odbojové organizace Český lev.^[8]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jiří Řezáč na Wikimedia Commons