Jiří Škabrada
prof. Ing. arch. Jiří Škabrada, CSc. | |
---|---|
Profesor Jiří Škabrada při dokumentaci památek v Čečovicích | |
Narození | 20. února 1946 (78 let) Praha Československo |
Alma mater | Fakulta architektury ČVUT |
Povolání | architekt, učitel a památkář |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jiří Škabrada (* 20. února 1946 Praha) je architekt, vysokoškolský pedagog, pracovník státní památkové péče se zaměřením na lidovou architekturu, historické stavební konstrukce a typologii staveb.
Životopis
V letech 1963–1969 vystudoval Stavební fakultu ČVUT v Praze, obor architektura. V letech 1971–1974 byl interním aspirantem na Fakultě architektury ČVUT v Praze.[1]
Od roku 1974 prováděl pomocné práce při výzkumech Archeologického ústavu AV ČR. V letech 1974–1986 byl zaměstnán ve Státní ústavu pro rekonstrukce památkových měst a objektů (SÚRPMO) – průzkumové středisko 03, ateliér lidové architektury. V letech 1986–1989 byl vědeckým pracovníkem Státního ústavu památkové péče a ochrany přírody, vedoucím oddělení lidové architektury, archeologických a technických památek. Zde významně přispěl k vyhlašování vesnických památkových rezervací a zón. Svými výzkumy přispěl k posunu v poznání typologie nejstarší vrstvy dochovaných vesnických staveb.
Od roku 1989 byl vědeckým pracovníkem, od roku 1993 docentem, od roku 2005 profesorem na Fakultě architektury ČVUT v Praze pro obor dějiny architektury a ochrana památek. Působil jako vysokoškolský pedagog také na ZČU v Plzni (2001–2003) a FF Univerzity Pardubice, Fakulta restaurování v Litomyšli (od 2003). Od roku 2007 působí jako profesor na Ústavu dějin křesťanského umění KTF UK Praha a Fakulty stavitelství ČVUT Praha.
Je zakládajícím členem Sdružení pro stavebněhistorický průzkum.
Členství v organizacích
- Vědecká rada ministra kultury pro památkovou péči (stav ke 4. 5. 2015)
- Redakční rada časopisu Průzkumy památek (od roku 1994)
- Od roku 1984 člen Klubu Augusta Sedláčka.
- Spoluzakladatel a organizátor konferencí Dějiny staveb v Nečtinách a v Plasích.
- Sdružení pro stavebněhistorický průzkum
- Oborová rada pro doktorandské studium na Fakultě architektury ČVUT a Filozofické fakultě Univerzity Pardubice
Ocenění
- 2016 – Plaketa pro osobnost památkové péče (v rámci udílení výročních cen Národního památkového ústavu Patrimonium pro futuro za rok 2015)
- 2019 – cena Jože Plečnika[2]
Odborná činnost
Věnuje se výzkumu lidové architektury a vesnického urbanismu a stavebně-historickým průzkumům v kombinaci s dalšími výzkumnými metodami. Je aktivní v ochraně lidových staveb a venkovských sídel. Spolupracoval na výzkumu pražských románských domů se Zdeňkem Dragounem a Michalem Trymlem[3][4], jehož výsledkem výsledkem je kniha Románské domy v Praze. Systematicky se věnuje také prosazování konzervace historických staveb, citlivému přístupu k uchování historické konstrukční substance i architektonických prvků, jakož i kvalifikovaného přístupu k zachování či revitalizaci prostředí městských i venkovských sídel.
Bibliografie (výběr)
- Architektura zemědělských usedlostí pozdního středověku v Čechách, Archeologické rozhledy 26, 1974, s. 236–270 (se Z. Smetánkou)
- Vesnické stavby a jejich úprava (se Svatoplukem Voděrou), Praha 1975.
- Lidová architektura Středočeského kraje, Praha 1984
- Jihočeská lidová architektura, Praha 1986 (se Svatoplukem Voděrou).
- Příspěvky k poznání středověkého stavitelství, Praha 1991 (s Miladou Radovou)
- Románské stavitelství, Praha 1992 (s Miladou Radovou)
- Původní plánová dokumentace lidové architektury (s Martinem Ebelem), ČVUT v Praze, Praha 1996.
- Dům čp. 57, zvaný Daliborka, v Lounech, (s Martinem Ebelem), Průzkumy památek 9, 2002, č. 2, s. 3–18.
- Konstrukce historických staveb, Argo, Praha 2003 (dotisk 2007). EAN: 9788072035489
- Románské domy v Praze (s Michalem Trymlem a Zdeňkem Dragounem), Paseka, Praha 2002, angl. 2003
- Lidové stavby. Architektura českého venkova, Argo, Praha 2005, 248 s. EAN: 9788072030828
- Chalupy v Čechách na historických stavebních plánech (s Martinem Ebelem), Argo, Praha 2014, 272 s. EAN: 9788025713587
- Přehled vývoje konstrukčního utváření výplní otvorů v historických stavbách, sborník Svorník 2, s. 5–11, Praha 2004.
- Okna tvrze v Sudkově Dole (s Michaelem Ryklem), sborník Svorník 2, s. 115–124, Praha 2004.
- Příspěvek k poznání počátků současné legendy grafického výstupu stavebněhistorických průzkumů, s. 188–191, Průzkumy památek 2004/I.
- Zajímavosti roubené světnice a domu čp. 4 ve Vitějovicích u Prachatic, s. 159–164, sborník Dějiny staveb 2004.
- Architektura českého venkova, Praha 2005
- Krovy na historických stavebních plánech (s Martinem Ebelem), sborník Svorník 3, s. 213–240, Praha 2005.
- Nejstarší plán krovu z českobudějovického archivu (s Martinem Ebelem a D. Kovářem), sborník Svorník 3, s. 123–128, Praha 2005.
- Dům čp. 4 v Litomyšli (s Martinem Ebelem), sborník Svorník 6, Praha 2008, str. 225–228.
- Johann Benesch a zednická rodina Mayerů – tvůrci lidových staveb na panství Malá Skála (s Martinem Ebelem), sborník Dějiny staveb 2008, Plzeň 2008, str. 185–191.
- K otázce původu konstrukce hlavního krovu lodi kostela sv. Bartoloměje v Plzni (s Janem Anderlem), sborník Dějiny staveb 2008, Plzeň 2008, str. 224–226.
- Tradiční dřevěné stavitelství v Čechách (s Petrem Dostálem), Stavební kniha 2008, Brno 2008, str. 43–82.
- Nejstarší venkovské domy ve východních Čechách (se Zuzanou Syrovou-Anýžovou a dalšími), Univerzita Pardubice, Pardubice 2018. ISBN 978-80-7560-126-1
- Lidová architektura v jižních Čechách (s kolektivem), Společnost pro obnovu vesnice a malého města, Brno 2021. ISBN 978-80-907440-2-8
- Nástin vývoje vesnických půdorysů a plužin v Čechách, K výpovědní schopnosti map stabilního katastru, Společnost pro obnovu vesnice a malého města 2022, ISBN 978-80907440-3-5
Stavebně-historické průzkumy
- Dům, zvaný Dřevěnka v Úpici čp. 92
- Objekt někdejší fary v Roprachticích u Semil čp. 1
- Objekt někdejší fary v Dašicích čp. 55
- Vesnická usedlost čp. 16 v Telecí u Poličky
- Vnější dílenská část areálu Masarykova nádraží v Praze
- Chalupa v Dlouhé Vsi u Sušice čp. 81
- Chalupa ve Zhoři u Pacova čp. 3
- Chalupa ve Velharticích čp. 101
- Louny čp. 57 (tzv. „Daliborka”)
- Třebíz čp. 18
- Telč čp. 16
- Pardubice čp. 78
Odkazy
Reference
- ↑ Kandidátská dizertace: Roubená klenba ve vývoji středověkých obytných staveb. Vesnické stavitelství jako odkaz a pramen poznání, 1979
- ↑ Laureáti Ceny Jože Plečnika 2019
- ↑ Škabrada J, Dragoun Z, Tryml M,, Zděné šíje pražských románských domů, Průzkumy památek 5, 1998, s. 57-61
- ↑ Škabrada J, Dragoun Z, Tryml M, Několik nových poznatků o pražských románských domech, Průzkumy památek 10, 2003, s. 91-95
Literatura
- Lubomír Slavíček (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800-2008), Sv. 2, s. 1446-1448, Academia Praha 2016, ISBN 978-80-200-2094-9
- Smetánka, Zdeněk. Hledání zmizelého věku: Sondy do středověkých Čech. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1987. 330 s. Kolumbus; Sv. 110.
- DOSTÁL, Petr; SYROVÁ, Zuzana; EBEL, Martin; PEŠTA, Jan: Škabrada očima kolegů, přátel a žáků, in: Zprávy památkové péče, roč. 76, 2016, č. 2, s. 230-232.
Externí odkazy
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jiří Škabrada
- Seznam prací v Bibliografii dějin českých zemí (Historický ústav AV ČR)
- Jiří Škabrada v informačním systému abART
- GIRSA, Václav: Profesor Jiří Škabrada odešel do důchodu Archivováno 13. 4. 2016 na Wayback Machine..
- DOSTÁL, Petr et al.: Jiří Škabrada očima kolegů, přátel a žáků, texty pro Zprávy památkové péče 2016/1. (Verif. 2016-04-11.)
- Ústav historických věd Fakulty filozofické Univerzity Pardubice. (Verif. 2016-04-11.)
- Propamátky. (Verif. 2016-04-11.)
- Společnost pro obnovu vesnice a malého města.
- DESATERO pravidel slušného chování nové stavby na českém venkově, prof. Ing. arch. Jiří Škabrada, CSc.
- Jiří Škabrada: Úcta k vlastní minulosti v Česku není velká (denik.cz; rozhovor 25.7.2013).
- Profesor Jiří Škabrada: Zkoumat starý dům je vždy adrenalin (upce.cz; publikováno 3.4.2019). Rozhovor vznikl v souvislosti s vydáním nové knihy kolektivu autorů, věnované výzkumům nejstarších vesnických na východě Čech.
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“