Jiří Bečka

Jiří Bečka
Narození16. října 1915
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí21. prosince 2004 (ve věku 89 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Alma materUniverzita Karlova
Povolánípřekladatel, spisovatel, vědec, orientalista a islamolog
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jiří Bečka (16. října 1915 Praha21. prosince 2004 tamtéž) byl český orientalista, spisovatel, a překladatel z perštiny, tádžičtiny a jazyka pašto.

Životopis

Studoval na gymnáziu v Praze. Ve druhé polovině 30. let podnikl čtyři cesty do islámských zemí Předního východu a Orientu. Dále studoval práva na Univerzitě Karlově v Praze. Pro přerušení, vynuceném uzavřením vysokých škol v době okupace, absolvoval až v roce 1945 (titul JUDr.). Ihned po skončení války s několika přáteli založil časopis Nový Orient. V letech 19471952 pracoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy jako tajemník.

Pokračoval ve studiu orientalistiky na Filosofické fakultě UK. V roce 1954 získal doktorský titul (PhDr.) a v roce 1960 obhájil titul CSc.[1] Od roku 1952 byl vědeckým pracovníkem Orientálního ústavu Československé akademie věd, kde pracoval až do odchodu do důchodu v roce 1976. Redigoval mimo jiné časopis Česko-perské společnosti Bústán.

Zabýval se dějinami perské kultury, perskou, tádžickou a afghánskou filologií a dějinami české a slovenské íránistiky. Je autorem knih, studií a článků o perské a tádžické literatuře, překladatelem z perské, tádžické a afghánské literatury. Na motivy tádžických pohádek napsal knihu Šibal Mušfikí (Praha: Albatros, 1985). Jeho vědecké práce byly překládány do evropských i orientálních jazyků. Orientální ústav Akademie věd České republiky ocenil jeho celoživotní dílo vydáním sborníku Ex Oriente a navržen na udělení ceny Gratias agit za propagaci dobrého jména České republiky v cizině.

Dílo

Odborné publikace

  • Afghánistán, Praha: NPL, 1965.
  • A Study in Pashto Stress, Prague: Academia, 1969.
  • Táríhi adabijáti tágíkistán, Přel. z angl. do urdštiny Kabír Ahmad Ğájsí, Dihlí: Anğumani teraqíji urdú, 1977.
  • Spisovatel a učenec Sadriddín Ajní, Praha: Academia, 1978.
  • Úvod do paštského jazyka, Praha: Academia, 1979.
  • Íránský svět v české a slovenské literatuře a vědě: čs. bibliografie íránských lit., Praha: Sdružení českých překladatelů při Českém literárním fondu, 1988
  • Adabíját-e fársí dar Tádžíkestán (Perská literatura v Tádžikistánu), Tehrán: Markaz-e motáleát va tahqíqát-e farhanqí-je sejnolmelalí, 1993.
  • Iranica bohemica et slovaca: litterae, Praha: Akademie věd České republiky, Orientální ústav, 1996.
  • Islám a české země, Votobia, Olomouc 1998.
  • Persko-český slovník, sestavil Jiří Bečka; upravil a doplnil redakční kolektiv: Mohammad Hassani, Mehdi Meshkato-Dini, Petr Pelikán, Velvyslanectví Íránské islámské republiky v Praze, 2004.

Překlady z paštštiny

  • Bachtánaj, Abdolláh: Náhoda (Mladá fronta, 291/1984)
  • Bétáb, Abolhakk: Zlo poroby (Tvorba, 18/1982)
  • Habíb, Asadolláh: Hrobník (Tvorba, 23/982)
  • Chalílí, Chalílolláh: Básně (Světová literatura, 5/1979)
  • Chušhálchán, Chatak: Mravenec (Nový Orient, 1965)
  • Morádí, Káder: Řetězy a háky (Nový Orient, 1997)
  • Lájik, Sulajmán: Z tvorby (Světová literatura, 5/1979)
  • Misák, Abdolkáder: Zachránil čest domu (Nový Orient, 1980)
  • Tarzí, Mahmúd: Mučedníci koloniální zvůle (Bústán, 2000)

Překlady z perštiny

  • Alaví, Bozorg: Pět minut po dvanácté (Nový Orient, 9/1964, příloha)
  • Džámí, Abdorrahmán: Sociální utopie z knihy o Alexandrově moudrosti (Nový Orient 1984)
  • Hedájat, Sádek: Dášákol (Nový Orient 1961)
  • Kárjár /M. Rahímí/: Nápisy na kůži (Nový Orient 1970)
  • Láhútí, Abolk: Literární pátky v Kermánšáhu ve druhé polovině 19. století (Nový Orient, 1988)
  • Mosleheddín, Sadí: Lítost (Literární noviny, 45/1992)
  • Mosleheddín, Sadí: Z moudrostí šírázského šejcha (výbor, Nový Orient 1984)
  • Rúmí, Džaláleddín Balchí: Masnaví (přebásnil Josef Hiršal, Praha, Protis 1994
  • Vásefí, Zejmoddín: Z podivuhodných příběhů herátského literáta Zejnoddína Vásifího (Nový Orient 1982)
  • Zákání, Obejd: Rozmarná vyprávění (anekdotické příběhy, Nový Orient, 1995)
  • Zákání, Obejd: Myš a kočka (Světová literatura, 1974)
  • Žále, Soltání Esfahání: Čeho se bojím. Kácející se modly. (Světová literatura, 1981)
  • Žále, Soltání Esfahání: Kdybych byla malířkou (Lidová demokracie 12.11.1976)
  • Žále, Soltání Esfahání: Před třiceti lety (Nový Orient 1991, s. 93)
  • Žále, Soltání Esfahání: Za sto let (Rudé právo, 301/1976, příloha)

Překlady z tádžičtiny

  • Ajní, Sadriddín: Lichvářova smrt (Mergi sudchúr; Praha, Svět sovětů 1957)
  • Ajní, Sadriddín: Ze vzpomínek Mistra Sadriddína Ajního (Světová literatura, 6/1959)
  • Ajubzód, Salím: Spící němý (Nový Orient, 1998)
  • Blízko hvězd. Deset tádžických básníků (Praha Československý spisovatel 1985)
  • Dehótí, Abdusalóm: Poslední zázrak (Nový Orient, 3/1974, příloha)
  • Gulruchsór: Dědictví (Nový Orient 1975)
  • Gulruchsór: Dětský pláč (Nový Orient 1982)
  • Kanóat, Mumin: Ctiteli tádžického jazyka (Nový Orient 1982)
  • Kanóat, Mumin: Oheň lásky (Lidová demokracie 25.5.1979)
  • Kanóat, Mumin: Veselá voda (Lidová demokracie 25.5.1979)
  • Karómatullóh, Mírzó: Náušnice (Nový Orient, 1997)
  • Kuhzód, Urun: Akce (Nový Orient, 1990)
  • Kuhzód, Urun: Marné naděje (Rudé právo 18.9.1966, příloha)
  • Kuhzód, Urun: Zkazka o velbloudovi (in: Bílá velbloudice, Praha, Lidové nakladatelství 1981)
  • Mamúr, Sajidalí: Hvězdářova rozprava (Rudé právo, 30. 9. 1985, příloha)
  • Mamúr, Sajidalí: Osamělý strom (Světová literatura, 2/1975)
  • Míršakar, Mírsaíd: V Tádžikistánu slavík netluče postaru (Nový Orient, 1973)
  • Míršakar, Mírsaíd: Básník ze střechy světa – Mírsaíd Míršakar (Světová literatura, 1984)
  • Míršakar, Mírsaíd: Přišel z Pamíru (Sovětská literatura, 7/1982)
  • Sóbir, Bózór: Melodie země (Světová literatura, 1986)
  • Tursunzóda, Mírzó: Básníku, co hořet je přec víc (Světová literatura, 1975)
  • Tursunzóda, Mírzó: Mír s vámi (přebásnil Josef Hiršal, Praha, Lidové nakladatelství 1985)
  • Ulughzóda, Sótim: Maminka (100+1 ZZ, 5/1977)
  • Ulughzóda, Sótim: Vymodlené dítě (Nový Orient, 1967)
  • Ulughzóda, Sótim: Vzpomínka na Sadriddína Ajního (Nový Orient, 1956)

Odkazy

Reference

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“