Jiří Beneš (novinář)
| Jiří Beneš | |
|---|---|
| Narození | 16. dubna 1898 Vršovice  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 22. června 1966 (ve věku 68 let) Praha  Československo |
| Povolání | novinář, spisovatel a redaktor |
| Alma mater | Univerzita Karlova Právnická fakulta Univerzity Karlovy |
| Politická příslušnost | Česká strana národně sociální (od 1929) |
| Rodiče | Václav Beneš otec |
| Příbuzní |
|
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Jiří Beneš (16. dubna 1898 Vršovice (nyní Praha)[1] – 22. června 1966 Praha) byl novinář, politický činitel a autor vzpomínek na koncentrační tábor Mittelbau-Dora, kterým prošel za druhé světové války. Byl synem Václava Beneše, synovcem prezidenta Edvarda Beneše a bratrem Bohuše Beneše.
Život
Studium a rodinný život
Narodil se v rodině učitele na měšťanské škole Václava Beneše, bratra Edvarda Beneše, a jeho manželky Anny, rozené Procházkové.[1]
Maturitní zkoušky složil v roce 1918 na gymnáziu na pražských Královských Vinohradech a vystudoval práva na Univerzitě Karlove v Praze, studia úspěšně ukončil v roce 1930.[2]
Zaměstnání
V letech 1921–25 pracoval na pražském magistrátu a jiných úřadech. Následně se stal generálním tajemníkem Národní strany práce a současně redaktorem Lidových novin. Od roku 1929 byl členem národně socialistické strany a redaktorem listů Melantricha (Českého slova, Telegrafu a později i A - Zetu) a v letech 1934–36 jejich zpravodajem v Moskvě. V Moskvě zároveň zajišťoval nezávislé hospodářské a politické informace pro svého strýce Edvarda Beneše. Napsal reportáže ze Sovětského svazu (kniha Svaz sovětských socialistických republik, 1937) i z nacistického Německa. Mezi lety 1939–43 pracoval jako úředník Lidové pojišťovny.[3]
Válečné a poválečné období
Na podzim 1940 byl několik týdnů vězněn a vyslýchán v Petschkově paláci gestapem. Byl dotazován především na činnost prezidenta a představitelů národně socialistické strany. Po řadě výslechů byl propuštěn. V lednu 1943 znovu zatčen a do konce války vězněn v koncentračních táborech Osvětim, Buchenwald a Dora[4]. Své zážitky z táborů zachytil v knize „V německém zajetí“, ze které byly použity informace při norimberském procesu[4][5]. Po válce byl jmenován ředitelem Lidové pojišťovny v Praze, poté generálním ředitelem pojišťoven v ČSR, ale po únoru 1948 byl z funkce sesazen. Působil jako pojišťovací likvidátor do roku 1958, kdy odešel do důchodu.[3]
Dílo
- BENEŠ, Jiří. V německém zajetí. Praha: Melantrich, 1945. 308 s. Další vydání 1946, Melantrich; 1947, Melantrich a 2010, Společnost Edvarda Beneše ISBN 978-80-86107-49-3
Odkazy
Reference
- ↑ a b Matrika narozených, Vřšovice 1896-1899, snímek 153. [s.l.]: Archiv hl. m. Prahy Dostupné online. (cz)
- ↑ Matrika doktorů UK. Praha: Univerzita Karlova, 1930. Dostupné online. Kapitola Beneš Jiří. (cz)
- ↑ a b Historický ústav AV ČR - Biografický slovník. http://biography.hiu.cas.cz/ [online]. [cit. 2018-01-07]. Dostupné online.
- ↑ a b BENEŠ, Jiří. V německém zajetí. České národní listy [online]. [cit. 2025-01-30]. Dostupné online.
- ↑ praha.eu. http://www.praha.eu [online]. [cit. 2018-10-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-07-10.
Média použitá na této stránce
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“