Jiří Beneš (novinář)

Jiří Beneš
Narození16. dubna 1898
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí22. června 1966 (ve věku 68 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolánínovinář, spisovatel a redaktor
Alma materUniverzita Karlova
Právnická fakulta Univerzity Karlovy
Politická příslušnostČeská strana národně sociální (od 1929)
RodičeVáclav Beneš otec
Příbuzní
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jiří Beneš (16. dubna 1898 Praha22. června 1966 Praha) byl novinář, politický činitel a autor vzpomínek na koncentrační tábor Mittelbau-Dora, kterým prošel za druhé světové války. Byl synem Václava Beneše, synovcem prezidenta Edvarda Beneše a bratrem Bohuše Beneše.

Studium a zaměstnání

Maturitní zkoušky složil v roce 1918 na gymnáziu na pražských Královských Vinohradech a poté vystudoval práva na Univerzitě Karlove v Praze. V letech 1921–25 pracoval na pražském magistrátu a jiných úřadech. Následně se stal generálním tajemníkem Národní strany práce a současně redaktorem Lidových novin. Od roku 1929 byl členem národně socialistické strany a redaktorem listů Melantricha (Českého slova, Telegrafu a později i A - Zetu) a v letech 1934–36 jejich zpravodajem v Moskvě. V Moskvě zároveň zajišťoval nezávislé hospodářské a politické informace pro svého strýce Edvarda Beneše. Napsal reportáže ze Sovětského svazu (kniha Svaz sovětských socialistických republik, 1937) i z nacistického Německa. Mezi lety 1939–43 pracoval jako úředník Lidové pojišťovny.[1]

Válečné a poválečné období

Na podzim 1940 byl několik týdnů vězněn a vyslýchán v Petschkově paláci gestapem. Byl dotazován především na činnost prezidenta a představitelů národně socialistické strany. Po řadě výslechů byl propuštěn. V lednu 1943 znovu zatčen a do konce války vězněn v koncentračních táborech Osvětim, Buchenwald a Dora[2]. Své zážitky z táborů zachytil v knize „V německém zajetí“, ze které byly použity informace při norimberském procesu[2][3]. Po válce byl jmenován ředitelem Lidové pojišťovny v Praze, poté generálním ředitelem pojišťoven v ČSR, ale po únoru 1948 byl z funkce sesazen. Působil jako pojišťovací likvidátor do roku 1958, kdy odešel do důchodu.[1]

Dílo

  • BENEŠ, Jiří. V německém zajetí. Praha: Melantrich, 1945. 308 s. Další vydání 1946, Melantrich; 1947, Melantrich a 2010, Společnost Edvarda Beneše ISBN 978-80-86107-49-3

Odkazy

Reference

  1. a b Historický ústav AV ČR - Biografický slovník. http://biography.hiu.cas.cz/ [online]. [cit. 2018-01-07]. Dostupné online. 
  2. a b ČESKÉ NÁRODNÍ LISTY. http://www.ceskenarodnilisty.cz/ [online]. [cit. 2018-10-07]. Dostupné online. 
  3. praha.eu. http://www.praha.eu [online]. [cit. 2018-10-07]. Dostupné online. 

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“