Jiří Bořek-Dohalský

JUDr. Jiří Bořek-Dohalský
Narození18. února 1914
Domažlice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí27. října 1990 (ve věku 76 let)
Lysá nad Labem
ČeskoČesko Česko
Povoláníprávník
Choť(1940) Josefa z Thurn-Taxis (1917–1990)
Děti1. Václav (1941–2004)
2. Jiří (1943–2004)
3. Antonín (1944–2017)
4. Zdeněk (1948–1975)
RodičeFrantišek Bořek-Dohalský (1887–1951) a Milada Krafferová (1892–1919)
Příbuzníděd: František Karel Bořek-Dohalský (1843–1925)
babička: Maria Ludovika Josefa Antonie Eleonora d'Hoop (1863–1920)
strýc: Antonín Bořek-Dohalský (1889–1942)
strýc: Ludvík Bořek-Dohalský (1895–1909)
strýc: Zdeněk Bořek Dohalský (1900–1945)
vnuk: Václav Bořek-Dohalský (* 1972)
vnuk: Antonín Bořek-Dohalský (* 1973)
vnučka: Pavlína Bořek-Dohalská (* 1975)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jiří Bořek-Dohalský (18. února 1914 Domažlice – 27. října 1990 Lysá nad Labem)[1] byl český právník, šlechtic z hraběcího rodu Dohalských, jejichž kořeny sahají až do 15. století.[pozn. 1][pozn. 2]

Život

Erb rodu Dohalských

Narodil se jako první syn Františka Bořka-Dohalského (1887–1951) a jeho první manželky Milady, roz. Krafferové (1892–1919). Otec se v roce 1927 podruhé oženil s Věrou Baxantovou (1896–1966).

Jiří vystudoval práva a působil jako odborový rada v kanceláři prezidenta Edvarda Beneše. V září 1939 byl signatářem Národnostního prohlášení české šlechty.

Dne 31. července 1950 byl zatčen ve svém bytě v Bubenči a uvězněn na Ruzyni – byl obviněn ze špionáže a velezrady a v roce 1951 Státním soudem na Pankráci odsouzen na 17 let.[3] Později mu byl trest formou prezidentské milosti snížen o čtyři roky, když jeho děti napsaly Marii Zápotocké.[4] Do 28. září 1951 byl vězněn na Borech v Plzni. Potom pracoval v uranových dolech na Jáchymovsku, nejprve ve Vykmanově u Ostrova nad Ohří, poznal pracovní tábor Rovnost, Danielu, Nikolaj, Rovnost II, Svornost a Bratrství, budování sídliště v Ostrově nad Ohří a Mariánskou.[5] V květnu 1952 byl převezen do Příbrami (pracovní tábor Bytíz), kde strávil šest let.[6] Konečně v roce 1958 byl převezen do věznice v Leopoldově, kde dral peří, lepil celofánové pytlíky, vázal povřísla a pracoval jako zámečník.[7] Po amnestii v roce 1960 byl z vězení propuštěn. Po propuštění pracoval zpočátku jako skladník a po roce 1968 byl rehabilitován a mohl pracovat jako podnikový právník.

Zemřel ve spánku v říjnu 1990 pět dní po smrti své manželky.[8] Oba byli pohřbeni v rodinné hrobce na Olšanských hřbitovech.

Rodina

Rodinná hrobka na Olšanských hřbitovech

Dne 30. března 1940 se v Praze oženil s Josefou princeznou z Thurn-Taxisu (22. 10. 1917 Mcely – 22. 10. 1990 Lysá nad Labem), dcerou Ericha prince z Thurn-Taxisu (1876–1952) a Gabriely hraběnky Kinské (1883–1970).[1][9] Svatba se konala v katedrále sv. Víta na Pražském hradě. Oddával je Jiřího strýc arcibiskupský kancléř a kanovník svatovítské kapituly Antonín Bořek-Dohalský (1889–1942).[10] Narodili se jim čtyři synové, zločinecký komunistický režim jim nedovolil vystudovat, proto se vyučili řemeslu:[6]

  • 1. Václav (25. 2. 1941 Praha – 17. 6. 2004 Praha), vyučil se kuchařem,[11] rytíř řádu sv. Lazara, 2003–2004 designovaný velkopřevor Českého velkopřevorství řádu sv. Lazara[1]
  • 2. Jiří (28. 6. 1943 Praha – 29. 12. 2004 Vídeň), vyučil se strojařem (zámečníkem)[11]
    • (1. 4. 1997) Theresia Kaplanek (* 13. 5. 1948 Vídeň)
  • 3. Antonín (28. 8. 1944 Praha[1] – 12. 11. 2017 Lysá nad Labem[10]), vyučil se pokrývačem[11]
    • (21. 11. 1974 Praha) Iva Kotková (7. 8. 1937 Pardubice – 26. 6. 2002 Lysá nad Labem)
  • 4. Zdeněk (15. 5. 1948 Praha – 8. 7. 1975 Praha), vyučil se klempířem, jezdil klusácké závody.[11] Zemřel tragicky následkem poranění míchy při skoku do Labe a následné embolie.[11][10]

Manželka zemřela ve spánku v den svých sedmdesátých třetích narozenin. Poslední rozloučení se konalo v obřadní síni na Olšanech,[11] odpoledne se konala zádušní mše v kostele Narození sv. Jana Křtitele v Lysé nad Labem.[8]

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ České republikánské zřízení šlechtické tituly neuznává, Jiří se ovšem narodil před vyhlášením republiky. Šlechtické tituly platily opět v době protektorátu, kdy se oženil.
  2. ↑ Jeho předkem byl mj. Diviš Bořek z Miletínka († 1438), který velel panské jednotě v bitvě u Lipan nebo Jan Kryštof (1695–1768), obhájce zájmů Marie Terezie.[2]

Reference

  1. ↑ a b c d POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R. Almanach českých šlechtických rodů 2017. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2016. 512 s. ISBN 978-80-85955-43-9. S. 122–123. Dále jen Almanach českých šlechtických rodů 2017. 
  2. ↑ VOTÝPKA, Vladimír. Křižovatky české aristokracie. Praha – Litomyšl: Paseka, 2014. 280 s. ISBN 978-80-7432-441-3. S. 220. Dále jen Křižovatky české aristokracie. 
  3. ↑ VOTÝPKA, Vladimír. Příběhy české šlechty. 3. vyd. Praha a Litomyšl: Paseka, 2002. 408 s. ISBN 80-7185-507-3. S. 84–86. Dále jen Příběhy české šlechty. 
  4. ↑ Příběhy české šlechty, s. 100
  5. ↑ Příběhy české šlechty, s. 86–89
  6. ↑ a b Křižovatky české aristokracie, s. 221
  7. ↑ Příběhy české šlechty, s. 98
  8. ↑ a b Příběhy české šlechty, s. 257
  9. ↑ Almanach českých šlechtických rodů 2017, s. 382
  10. ↑ a b c RESZCZYŃSKÁ, Markéta. Vzpomínky šlechtice: Byli jsme v nemilosti u nacistů i komunistů [online]. Deník.cz, 2020-01-12 [cit. 2022-08-05]. Dostupné online. 
  11. ↑ a b c d e f Příběhy české šlechty, s. 257

Literatura

  • VOTÝPKA, Vladimír. Příběhy české šlechty. 3. vyd. Praha a Litomyšl: Paseka, 2002. 408 s. ISBN 80-7185-507-3. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Ottův slovník naučný - obrázek č. 1189.png
Původní popisek: Č. 1189. Erb Dohalských z Dohalic.
Bořek-Dohalský, hrob (01).jpg
Autor: Alena Pokorná, Licence: CC BY-SA 4.0
Bořek-Dohalský, hrob.