Jiří Brdečka

Jiří Brdečka
Narození	24. prosince 1917 Hranice, Morava Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	2. června 1982 (ve věku 64 let) Praha Československo Československo
Místo pohřbení	Městský hřbitov v Hranicích
Povolání	spisovatel, novinář, režisér, scenárista, romanopisec, kreslíř, designér, filmový režisér a dramaturg
Alma mater	Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Žánr	komedie, satira
Témata	animace
Děti	Tereza Brdečková
Příbuzní	Viktorie Dědečková[1] a Antonie Dědečková[1] (vnoučata)
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Jiří Brdečka (24. prosince 1917 v Hranicích – 2. června 1982 v Praze) byl český novinář, publicista, spisovatel, scenárista, výtvarník, kreslíř, ilustrátor a filmový režisér hraných i animovaných filmů. Největší úspěch zaznamenal svým volným uměleckým triptychem (kniha ⇒ divadelní hra ⇒ film) Limonádový Joe.^[2]

Život

V rodném městě Hranice absolvoval reálné gymnázium zakončené maturitní zkouškou v roce 1936. Pak nastoupil ke studiu Filozofické fakulty Karlovy univerzity v Praze. Vybral si obory češtinu, filozofii, pak dějiny umění a estetiku. Studium musel předčasně ukončit, když nacisté uzavřeli vysoké školy. Stal se úředníkem v Městském muzeu Prahy a také pracoval v různých filmových společnostech. Od roku 1941 byl tiskovým referentem společnosti Lucernafilm.^[3] Již před 2. světovou válkou se začal setkávat s lidmi z kruhu pražských levicových umělců a intelektuálů (mimo jiné s Janem Drdou, se kterým několik měsíců také sdíleli byt).^[2] Jiří Brdečka zemřel roku 1982 v Praze. Urna pak byla uložena na Městském hřbitově v Hranicích.

Jeho dcera Tereza Brdečková (*1957) je novinářkou, spisovatelkou, filmovou kritičkou a redaktorkou.

Tvorba

Již od konce 30. let pracoval jako ilustrátor a autor kreslených vtipů a recesních povídek, inspirovaných anglickým humorem (některé podepisoval pseudonymem Medor), začal se angažovat také v kresleném filmu. Zajímal se o prostředí divokého západu a pro časopis Ahoj na neděli sepsal v letech 1939–1940 seriál povídek o ideálním westmanovi – Limonádovém Joeovi.^[4] Herec divadla Větrník Zdeněk Stránský jej seznámil na podzim roku 1943 s režisérem Josefem Šmídou a tento pak uvedl v premiéře dne 20. března 1944 Brdečkovu hru Limonádový Joe na divadelní pódia. Ve Větrníku měla hra 99 repríz, v titulní roli vystupoval herec Zdeněk Řehoř.^[5][6]

Po válce se v roce 1945 stal redaktorem Lidových novin. V roce 1949 změnil místo, stal se v Čs. státním filmu scenáristou, dramaturgem a filmovým režisérem. Byl blízký spolupracovník Jiřího Trnky a Jana Wericha ve studiu Bratři v triku, dlouholetý spolupracovník filmového režiséra Oldřicha Lipského. Mezi jeho nejlepší filmové scénáře bezesporu patří dodnes divácky úspěšné parodické filmy Limonádový Joe aneb Koňská opera, Adéla ještě nevečeřela či Tajemství hradu v Karpatech. Jako scenárista se podílel i na dalších českých filmech jako byla filmová pohádka Bořivoje Zemana Byl jednou jeden král a Zemanův Vynález zkázy a Baron Prášil či film Vojtěcha Jasného Až přijde kocour nebo i známá komedie režiséra Martina Friče Císařův pekař a pekařův císař. Posléze obdržel titul Zasloužilý umělec.

Filmografie

Scenáristická spolupráce

• 1949: Císařův slavík
• 1951: Císařův pekař – Pekařův císař
• 1952: Velké dobrodružství
• 1952: Staré pověsti české
• 1955: Byl jednou jeden král...
• 1956: Obušku, z pytle ven!
• 1956: Ztracenci
• 1957: Vlčí jáma
• 1958: Vynález zkázy
• 1959: Taková láska
• 1959: Sen noci svatojanské
• 1961: Baron Prášil
• 1963: Až přijde kocour
• 1964: Limonádový Joe
• 1968: Pražské noci (povídkový film)
• 1977: Adéla ještě nevečeřela
• 1978: Princ a Večernice
• 1983: Tajemství hradu v Karpatech
• 1983: Faunovo velmi pozdní odpoledne (+ autor knižní předlohy)

Animované filmy

• 1946: Pérák a SS (spolurežie, r. Jiří Trnka)
• 1948: Vzducholoď a láska
• 1949: Árie prérie (r. Jiří Trnka)
• 1958: Jak se člověk naučil létat
• 1959: Drahoušek Klementýna
• 1960: Naše Karkulka
• 1961: Člověk pod vodou
• 1962: Zmrzlý dřevař
• 1963: Špatně namalovaná slepice
• 1963: Tak na to?
• 1966: Do lesíčka na čekanou
• 1966: Proč se usmíváš, Mono Liso?
• 1969: Metamorfeus
• 1970: Jak se moudrý Aristoteles stal ještě moudřejším
• 1971: Jsouc na řece mlynář jeden
• 1973: Tvář
• 1973: Smolíček
• 1974: Horníkova růže
• 1974: Píseň o harmonice
• 1975: Co jsem princi neřekla
• 1975: Pro nemoc zavřeno
• 1976: Dvojí život Josefa Hlinomaze
• 1976–1981: Moravské lidové balady
• 1978: Láááska!
• 1980: Třináctá komnata prince Měděnce

Odkazy

Reference

Literatura

• BROŽ, Jaroslav, FRÍDA, Myrtil. Historie československého filmu v obrazech 1930–1945. Praha: Orbis, 1966, str. 215
• BRDEČKOVÁ, Tereza, ŠULC, Jan. Jiří Brdečka. Řevnice: Arbor Vitae, 2013. 348 s.
• FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 1. A–G. Praha: Academia, 1985. 900 s. ISBN 80-200-0797-0. S. 297–298. 
• HEDBÁVNÝ, Zdeněk: Divadlo Větrník. Praha : Panorama, 1988, str. 70, 71, 119–123, 126–7, 181, 195
• Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 71–72. 
• TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 136. 
• VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 7. sešit : Bra–Brum. Praha: Libri, 2007. 110–224 s. ISBN 978-80-7277-248-3. S. 154–155. 

Externí odkazy

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jiří Brdečka
• Jiří Brdečka na Kinoboxu
• Jiří Brdečka ve Filmové databázi
• Jiří Brdečka na tydnu.cz
• Slovník české literatury po roce 1945
• Jiří Brdečka: kniha Kreslené vtipy, 2020
• Mirka Spáčilová: Humor ze zoufalství. Kreslené vtipy Jiřího Brdečky léčí za těžkých časů
• Kreslené vtipy Jiřího Brdečky v e-GAGu Ivana Hanouska
• e-GAG Ivana Hanouska, recenze knihy Kreslené vtipy, str. 48 až 50