Jiří Dědeček
Mgr. Jiří Dědeček | |
---|---|
Jiří Dědeček (2019) | |
Narození | 13. února 1953 (71 let) Karlovy Vary Československo |
Alma mater | Filozofická fakulta Univerzity Karlovy (1971–1976) Filmová a televizní fakulta Akademie múzických umění v Praze (1983–1987) |
Povolání | zpěvák, spisovatel, básník, autor sci-fi, překladatel a písničkář |
Ocenění | účastník odboje a odporu proti komunismu |
Choť | Tereza Brdečková[1] |
Děti | Viktorie Dědečková Antonie Dědečková |
Příbuzní | Jiří Brdečka tchán |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jiří Dědeček (* 13. února 1953 Karlovy Vary) je český písničkář, básník, textař, překladatel, spisovatel a autor četných rozhlasových a televizních pořadů. V letech 1973–1985 tvořil a vystupoval ve dvojici s Janem Burianem.
Život
Od roku 1964 žije v Praze. Po maturitě roku 1971 a roce studia žurnalistiky přešel na obor knihovnictví a vědecké informace na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, který absolvoval v roce 1976; v letech 1983–1987 vystudoval scenáristiku a dramaturgii na FAMU. Jeho diplomová práce měla název Společenské funkce vědecko-fantastické literatury.[2]
Po roční vojenské službě pracoval v letech 1977–1983 v Pražské informační službě jako tlumočník z francouzštiny, od té doby je ve svobodném povolání. Roku 1984 se oženil s publicistkou a spisovatelkou Terezou Brdečkovou, s níž má dvě dcery: Viktorii a Antonii. V letech 1973 až 1985 vystupoval po celé republice jako člen divadla malých forem Burian a Dědeček. Od roku 2001 externě vyučuje tvůrčí psaní na Literární akademii Josefa Škvoreckého.
Dne 25. dubna 2006 byl zvolen předsedou Českého centra Mezinárodního PEN klubu, druhé funkční mu začalo roku 2009.
Sportovní kariéra
V 70. letech byl dorosteneckým mistrem ČSSR ve veslování na skifu.[3]
Politické angažmá
Jedná se o člena Čestné rady ekologického sdružení Děti Země a od roku 2005 členem jeho komise pro udělování anticeny Ropák roku; podporuje též Hnutí DUHA.
V parlamentních volbách 2002 figuroval na 2. místě středočeské kandidátky Balbínovy poetické strany; před volbami rezignoval a veřejně podpořil Stranu zelených, ale zmocněnec BPS ho nevyškrtl z kandidátky „s tím, že je to stejně jedno“;[4] následně tam získal nejvyšší počet preferenčních hlasů.[5]
Jako nestraník byl volebním lídrem Strany zelených v kraji Vysočina ve sněmovních volbách v červnu 2006 (SZ v tomto kraji získala 4,89 % hlasů a žádné křeslo z 10).
Ve volbách do Senátu PČR v roce 2006 Dědeček kandidoval za Stranu zelených v obvodu č. 23 – Praha 8. Mezi dvanácti kandidáty (spolu s obvodem 26 – Praha 2 a 3 nejvyšší počet ve volbách) byl pátý se ziskem 3 496 hlasů (9,49 %).[6] Před druhým kolem spolu s kandidátem SNK ED, jehož těsně předstihl, podpořil kandidátku ODS proti nezávislému Michaelu Hvížďalovi: „Přestože zelení ve 2. kole senátních voleb většinou podporují nezávislé kandidáty proti velkým stranám, rozhodl jsem se v obvodu Praha 8 kráčet opačnou cestou a podpořit RNDr. Palečkovou, protože slušnost byla vždy i mou devizou.“[7]
Když se koncem roku 2006 sestavovala druhá vláda Mirka Topolánka, Dědeček se měl stát ministrem kultury za SZ; na poslední chvíli si však resort vyžádala KDU-ČSL výměnou za školství, které tak narychlo obsadila Dana Kuchtová.[8]
Dílo
Diskografie
- Ozvěny malých scén, 1982 – LP sampler
- Jan Burian, Jiří Dědeček, 1984 – EP
- Drobné skladby mistrů, EP sampler, 1988 – píseň Adélka
- Špatná pověst, 1989 – EP, 5 písniček Georgese Brassense v Dědečkově překladu
- Zabili trafikantku, 1990 – LP + MC, živá nahrávka z března 1989
- Už jde rudoch od válu, 1990 – SP
- Vraťte nám nepřítele, 1990 – SP
- Večírek rozpadlých dvojic, 1990 – LP + MC, dvojalbum: Jan Vodňanský + Petr Skoumal, Jan Burian + Jiří Dědeček
- Reprezentant lůzy, 1992 – MC jako příloha ke stejnojmenné knížce poezie
- Reprezentant lůzy, 1995 – CD + MC
- Nebylo by špatné, 1995 – videokazeta se 13 klipy
- Kouzlo noční samoty, 1996 – CD + MC
- Žalozpěv pro lehký holky, 1998 – CD, písně Georgese Brassense
- Romance postmoderní, 2001 – CD
- Kdyby smrtka měla mladý, 2003 – CD
- Musíme vidět dál, 2004 – CD, písně Jacquese Brela
- Řekněte to mýmu psovi, 2006 – CD
- Prší nám do Campari, 2010 – CD s kapelou Úterý
- Kočky z Letný, 2014 – CD
- Nebudu bydlet v Québecu, 2021 - CD[9]
Bibliografie
- Texty – s Janem Burianem (Český fonoklub Jonáš, 1983)
- Co se stalo v ZOO (Albatros, 1987) – omalovánky s ilustracemi Miroslava Bartáka
- Měsíc nad sídlištěm (Středočeské nakladatelství a knihkupectví, Praha 1987)
- Oběžník (PmD, Mnichov 1989; Středočeské nakladatelství a knihkupectví, Praha 1990)
- Znělky (Čs. spisovatel, Praha 1990)
- Defilé (Středočeské nakladatelství a knihkupectví, Praha 1991)
- Tři hry, vydáno Pantonem roku 1991, jedna z her má SF motivy
- Reprezentant lůzy (Sixty-Eight Publishers, Toronto 1992; Orbis, Praha 1994), poezie
- Projevy, stati a jiné kydy (Aurum, 1993)
- Tři hry – s Janem Burianem (Panton, 1993), jedna z her na motivy SF
- Jiří Dědeček -- Písničky (nakl. Konvoj, Brno 1994), zpěvník
- Můj vůz (Maťa, Praha 1999)
- Věci po mrtvých (Torst, 2001)
- Šli červotoči do houslí (Albatros, 2001)
- Český jazyk pro 9. ročník (Alter, 2001) – učební texty
- Blues pro slušný lidi (Academia, Praha 2002)
- Veselé diktáty (Albatros, 2002)
- Uže tridcať let dělaju gadosti (Už třicet let škodím, nakladatelství O. Krylova, 2005)
- Uleželé želé (Albatros, 2005)
- Bát se a krást (Galén, 2005) – fejetony
- Snídaně se psem (Torst, 2008) – román
- Poklony a pošklebky (Rispetti e dispetti) (Galén, 2009) – básnická sbírka vydaná pod jménem skutečného renesančního básníka Angiola Poliziana (Jiří Dědeček uveden jako překladatel)
- Pohádky o Malé tlusté víle, 2012
- Život a cesta hrocha Obludvíka, 2013
V roce 1984 mu vyšla v SF antologii Stalo se zítra minipovídka Některé problémy v přípravě mimozemských bytostí.
Překlady
- Georges Brassens: Klejme píseň dokola (Panton, 1988) – písňové texty
- Jean-Claude Carrière: Vyprávět příběh (Národní filmový archiv 1993), spolu s Terezou Brdečkovou
- Bernard Émond: Ulice Darling ve 20.17 (Garamond, 2006)
Odkazy
Reference
- ↑ Slovník české literatury po roce 1945. Ústav pro českou literaturu AV ČR. Dostupné online. [cit. 2023-07-07].
- ↑ ADAMOVIČ, Ivan; NEFF, Ondřej. Slovník české literární fantastiky a science fiction. Praha: R3, 1995. ISBN 80-85364-57-3. Kapitola Dědeček, Jiří, s. 62.
- ↑ Archivovaná kopie. www.janburian.cz [online]. [cit. 2008-09-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-06-21.
- ↑ Jakub Kašpar: Zelení lákali voliče na výsadbu stromů a dekriminalizaci měkkých drog, Ekolist 28. května 2002
- ↑ Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konané ve dnech 14. - 15.6.2002 Archivováno 13. 10. 2003 na Wayback Machine. na volebním serveru ČSÚ
- ↑ Volby do Senátu Parlamentu ČR konané dne 20.10. – 21.10.2006; Výsledky hlasování Obvod: 23 – Praha 8
- ↑ Inzerát Palečkové v Lidových novinách a MF DNES v pátek 27. října 2006
- ↑ Marek Švehla: Konec velkého spojenectví, Respekt 51/2007
- ↑ Nebudu bydlet v Québecu - Jiří Dědeček | Zdravotnické nakladatelství GALÉN. www.galen.cz [online]. [cit. 2021-05-09]. Dostupné online.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Jiří Dědeček na Wikimedia Commons
- Osoba Jiří Dědeček ve Wikicitátech
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jiří Dědeček
- http://www.dedecek.cz – oficiální stránky
- Jiří Dědeček v Nedělní partii TV Prima 15. 10. 2006
- Dědeček: Kryl se mi vysmíval – rozhovor o kandidatuře do sněmovny v jihlavské regionální příloze MF DNES 25. 2. 2006
- Rozhovor Archivováno 18. 5. 2006 na Wayback Machine. v časopise Folk & Country 11/1998
- Poslouchejte Dědečka! Archivováno 27. 9. 2007 na Wayback Machine. rozhovor v časopise Reflex 52/2001
- Jan Jandourek: Písničkář, který nechtěl zpívat, profil v MF DNES 11. 5. 2006
- Radiofejetony českého vysílání BBC, kde Dědeček pravidelně vystupoval
- Blog Jiřího Dědečka na Aktuálně.cz
- Jiří Dědeček hostem pořadu Osobnost Plus, Český rozhlas Plus, 9. 11. 2018 10:34
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“