Jiří Daehne
| Jiří Daehne | |
|---|---|
| Narození | 4. srpna 1937 Holešov  Československo |
| Úmrtí | 17. srpna 1999 (ve věku 62 let) Krnov Česko |
| Pseudonym | Ladislav Friedmann |
| Povolání | učitel, básník, prozaik |
| Národnost | česká |
| Alma mater | Univerzita Palackého v Olomouci |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Jiří Daehne (4. srpna 1937, Holešov – 17. srpna 1999, Krnov) byl český učitel, básník a prozaik.[1][2]
Život
Maturoval roku 1955 na gymnáziu v Krnově. Poté pokračoval ve studiu na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, kterou úspěšně dokončil roku 1960 v učitelském oboru výtvarná výchova aruský jazyk. Od roku 1963 pracoval jako učitel výtvarné výchovy na Střední pedagogické škole v Krnově, kde žil až do konce svého života.[3]
Své první básně publikoval již v době svých vysokoškolských studií v časopise Tribuna. Verše publikoval v různých časopisech i novinách, později vydával své sbírky v samizdatu. Jeho básnická tvorba odráží zážitky z dětství i dospělosti, osobní i společenské události. Je autorem dvanáctí básnických sbírek, z nichž řadu vydal vlastním nákladem, dále sbírky fantastických povídek a několika odborných publikací týkajících se výtvarné výchovy.
Výběrová bibliografie
Odborné práce
- O současném pojetí praktické výtvarné výchovy v mateřské škole (1972).
- O nástrojích, materiálech a technikách výtvarné práce v mateřské škole (1972).
- O námětech výtvarné práce v mateřské škole (1972).
- Nástin metodiky mateřskoškolské výtvarné a hudební výchovy (1976).
Básnické sbírky
- Berný peníz (1979), memoárová poezie zahrnující autorovo dětství, mládí a ranou dospělost.
- Radobýl (1981), vydáno v samizdatu, knižně až po autorově smrti roku 2010.
- Archeologie (1981), vydáno v samizdatu, básně, jejichž lyrická obraznost vychází z uměleckých artefaktů minulosti.
- Zelené dějiště (1990), přírodní a společenská poezie.
- Zelený brevíř: verše z let 1988–92 (1995), reflexivní a meditativní přírodní lyrika.
- Gramofon v okně: verše z let 1975–1981 (1995), memoárově laděné básně.
- Ztráta rodného domu: verše z léta 1995 a s nimi souznějící starší (1996).
- Věstonická píšťalka (1996), básně věnované problémům současného života.
- Podobizny krajiny: z veršů let 1993 a 1994 (1996), básně s přírodní tematikou.
- Bosá Barunka (1997), básně inspirované Boženou Němcovou.
- PF 1998: Šest básní ze sbírky Archeologie (1997).
- Věstonická Venuše: dvacet básní ze sbírky Archeologie (1998).
Próza
- Sedm semen z Jidášova stromu (2012), soubor fantastických povídek vydaných z pozůstalosti. (Ed. Libor Martinek.)
Odkazy
Reference
- ↑ Daehne, Jiří, 1937-1999 - Bibliografie dějin Českých zemí. biblio.hiu.cas.cz [online]. [cit. 2022-10-16]. Dostupné online.
- ↑ MÁLKOVÁ, Iva;URBANOVÁ, Svatava. Literární slovník severní Moravy a Slezska (1945-2000). Olomouc-Ostrava: Votobia, Ústav pro regionální studia Ostravské univerzity 2001. 367 s.
- ↑ TF. Jiří DAEHNE | Spisovatelé a literatura [online]. [cit. 2022-10-16]. Dostupné online.
Externí odkazy
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jiří Daehne
- Vzpomínka na krnovského básníka Jiřího Daehneho
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“