Jiří Dohnal (herec)

Jiří Dohnal
(c) Archiv Národního divadla, CC BY-SA 4.0
Narození12. srpna 1905
Holoubkov
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí9. září 1984 (ve věku 79 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
ChoťVilma Dohnalová
Dětidcera Eva
RodičeAdolf Dohnal, Josefa Dohnalová roz.Seidlová
Umělecké ceny
národní umělec (1971)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jiří Dohnal (12. srpna 1905 Holoubkov[1] – 9. září 1984 Praha) byl český herec a režisér.[2]

Život

Otec mu padl v první světové válce. Z rodného Holoubkova se s matkou přestěhoval do nedaleké obce Strašice, kde strávil dětství. Vyučil se zámečníkem a pracoval v holoubkovských železárnách. V roce 1923 byl z práce propuštěn a začal se profesionálně věnovat divadlu. Jeho bratr Jaromír byl rovněž divadelníkem, působil i jako ředitel Intimního divadla.[3]

V sezóně 1923/1924 nastoupil u divadelní společnosti A. Vladyky, další sezónu působil v Košicích, poté u divadelních společností R. Branalda a H. Kleina. V období 1926 až 1931 měl angažmá v Plzni a po jednoletém působení v Bratislavě se do Plzně vrátil na další dva roky (1932– 1934). Hostoval též v Komorním divadle v Praze. Do Národního divadla v Praze nastoupil v roce 1935, avšak v poslední válečné sezóně 1944–1945 odešel do Intimního divadla, po osvobození pomáhal zakládat Realistické divadlo a byl jeho prvním ředitelem (1945–1946).[4] Od sezóny 1946 se vrátil do Národního divadla, kde působil (s výjimkou let 1970–1974, kdy byl ředitelem kladenského Divadla Jaroslava Průchy)[4] až do svého odchodu do důchodu v roce 1981 jako člen činohry. V letech 1971–1972 byl i šéfem činohry. S divadlem se na scéně Národního divadla rozloučil dne 1. 4. 1984 pohostinským vystoupení v roli Ivana v Jiráskově Lucerně.[5]

Jsou po něm pojmenovány ulice v Praze, Štětí a Bratislavě.[zdroj?]

Jeho pravnuk Jiří Jelinek (1977) je slavný tanečník.

Divadelní režie, výběr

Divadelní role, výběr

Ocenění

Filmografie, výběr

Ve 30. a 40. letech natočil řadu filmů, kde ztvárňoval především postavy milovníků.

Odkazy

Reference

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu
  2. ↑ Hrál romantické hrdiny a milovníky, ale i Klementa Gottwalda. Herce (✝79) prý hodně trápily odstáté uši. www.super.cz [online]. [cit. 2022-04-19]. Dostupné online. 
  3. ↑ František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 157.
  4. ↑ a b Český film : herci a herečky I, s. 208.
  5. ↑ Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 76.

Literatura

  • Svatopluk Beneš: Být hercem, Melantrich, Praha, 1992, str. 24
  • Bohumil Bezouška: Jak jsem proskotačil život, Lunarion, Praha, 1993, str. 289, ISBN 80-85774-08-9
  • B.Bezouška, V.Pivcová, J.Švehla: Thespidova kára Jana Pivce, Odeon, Praha, 1985, str. 66, 81, 113, 128, 132, 146, 172, 174, 207, 211, 239, 250, 278–9, 336
  • Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 70, 118, 128, 138, 151, 160, 197, 231, 233, 257
  • František Černý: Kapitoly z dějin českého divadla, Academia, Praha, 2000, str. 252, 340, ISBN 80-200-0782-2
  • František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, 1978, str. 240, 267, 274
  • František Černý: Pozdravy za divadelní rampu, Divadelní ústav, 1970, str. 75, 141
  • František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 123, 126, 157, 166, 383, 415
  • Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 36–7, 93, 205–6, 248, 253, 283, 305, ISBN 978-80-200-1502-0
  • Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 76, 188, 227, 324, 326, 466, 472.
  • Vlasta Fabianová: Jsem to já?, Odeon, Praha, 1993, str. 125, 139, 235, 370, 402, ISBN 80-207-0419-1
  • Miloš Fikejz. Český film : herci a herečky. I. díl : A–K. 1. vydání (dotisk). Praha : Libri, 2009. 750 s. ISBN 978-80-7277-332-9. S. 207–209.
  • Petr Hořec: Herecká ohlédnutí, Západočeské nakladatelství, Plzeň, 1977, str. 19–27
  • Karel Höger: Z hercova zápisníku, Melantrich, Praha, 1979, str. 278, 390, 433
  • Eva Högerová, Ljuba Klosová, Vladimír Justl: Faustovské srdce Karla Högera, Mladá fronta, Praha, 1994, str. 96, 101, 104, 107, 264, 299, 446, ISBN 80-204-0493-7
  • Eduard Kohout: DIVADLO aneb SNÁŘ, Odeon, Praha, 1975, str. 117
  • Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 173, 342, 360, 402, 499, 504, 506, 518, 625, 657–8, 666
  • Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 75–77
  • Viktor Kudělka: To byl český milovník, vyd. Knihkupectví Michala Ženíška, 1999, str. 83–92, ISBN 80-901887-4-5
  • Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 125. 
  • Ladislav Pešek: Tvář bez masky, Odeon, Praha, 1977, str. 204, 213–4, 223
  • Jaroslav Průcha: Má cesta k divadlu, 1975, vyd. Divadelní ústav, Praha, str. 199
  • Ondřej Suchý, Oldřich Dudek: Ljuba jako vystřižená, Melantrich, Praha, 1986, str. 127
  • Vladimír Šlik: Divadlo a jeho tvůrci, nakl. A. Varhaníková, Praha, 1941, str. 39, 178
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 242. 
  • Ladislav Tunys: Hodně si pamatuju...Perličky v duši Raoula Schránila, Ametyst, Praha, 1998, str. 65, 165, ISBN 80-85837-35-8
  • Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 249, 252, ISBN 80-207-0485-X
  • Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 29, 51, 181, 210–212, 214, ISBN 80-85625-19-9
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 13. sešit : Dig–Doš. Praha: Libri, 2010. 216–338 s. ISBN 978-80-7277-416-6. S. 273–274. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Jiří Dohnal herec.jpg
(c) Archiv Národního divadla, CC BY-SA 4.0
Jiří Dohnal, český herec