Jiří Eduard Krejčí
| Jiří Eduard Krejčí | |
|---|---|
![J. E. Krejčí v hábitu Těšitelů. Výřez z fotografie z publikace "BARTOŠ, Antonín. Cyrilometodějská smírná kaple v Jerusalemě: Památník svěcení kaple se 122 obrazy. [s.l.] : Palestinský spolek v Brně, 1936." Strana 94. Autor fotografie v publikaci neuveden.](/Obr%c3%a1zek/Soubor:Ji%c5%99%c3%ad_Eduard_Krej%c4%8d%c3%ad.jpg) J. E. Krejčí v hábitu Těšitelů. Výřez z fotografie z publikace "BARTOŠ, Antonín. Cyrilometodějská smírná kaple v Jerusalemě: Památník svěcení kaple se 122 obrazy. [s.l.] : Palestinský spolek v Brně, 1936." Strana 94. Autor fotografie v publikaci neuveden. | |
| Narození | 18. března 1911 Rousměrov  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 1999 (ve věku 87–88 let) Místek  Česko |
| Národnost | Češi |
| Povolání | kněz |
| Nábož. vyznání | katolická církev |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jiří Eduard Krejčí (18. března 1911 Rousměrov[1] – 5. července 1999 Místek) byl český římskatolický kněz, člen Kongregace bratří těšitelů z Gethseman.
Život
Od roku 1935 působil v tzv. Cyrilometodějské smírné kapli v Jeruzalémě, kde také studoval bohosloví. Odtud nastoupil do československé zahraniční armády. Po skončení druhé světové války se dostal do Brna, kde dostudoval teologii. P. Jiří Krejčí slavil v Jundrově, svém tehdejším působišti, v roce 1949 slavnostní první mši svatou – primici – s jejíž přípravou pomáhali jundrovští občané (jinou primici měl ještě ve svém rodišti). Primice se odehrála v parčíku za tehdy zhruba dostavěnou kaplí Božského Srdce Páně.
V duchovní správě poté působil až do roku 1950 při kostele Panny Marie Vítězné v Praze na Malé Straně,[2] který tehdy těšitelská kongregace spravovala. Roku 1950 byl jakožto řeholník internován. Prošel internací v Broumově, Oseku u Duchcova, a nakonec v Králíkách, odkud byl v roce 1955 propuštěn na svobodu.[2] Nějakou dobu pak pracoval na severní Moravě jako lesní dělník. Později nastoupil jako údržbář do Ústavu sociální péče na zámečku v Podlesí u Nového Bydžova (královéhradecká diecéze, na území farnosti Ohnišťany). Oficiálně zde byl jako civilní zaměstnanec, bylo mu však dovoleno vedle toho také sloužit bohoslužby pro komunitu řeholních sester, která zajišťovala péči o chovance ústavu. Po roce 1989 vypomáhal v duchovní správě na Klokotech u Tábora v českobudějovické diecézi. V roce 1990 utrpěl vážný úraz a po zbytek života sloužil jako duchovní správce v komunitě sester boromejek v Místku. Pohřben na hřbitově v Borech u Velkého Meziříčí.[2]
Odkazy
Literatura
- BARTOŠ, Antonín. Cyrilometodějská smírná kaple v Jerusalemě: Památník svěcení kaple se 122 obrazy.. [s.l.]: Palestinský spolek v Brně, 1936.
- OTRADOVEC, Jiří. Poznámky k historii míst bohoslužeb v Jundrově. Brno: [s.n.], 2013.
Reference
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost Horní Bory
- ↑ a b c Jiří Eduard Krejčí, Vlastní životopis – otisknut v Borském zpravodaji 2/2015. Dostupné online.
Média použitá na této stránce
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
J. E. Krejčí v hábitu Těšitelů. Výřez z fotografie z publlikace "BARTOŠ, Antonín. Cyrilometodějská smírná kaple v Jerusalemě: Památník svěcení kaple se 122 obrazy.. [s.l.] : Palestinský spolek v Brně, 1936." Strana 94. Autor fotografie v publikaci neuveden.