Jiří František Novák

Jiří František Novák
Základní informace
Narození15. srpna 1913
Litoměřice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí25. listopadu 1993 (ve věku 80 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Žánryklasická hudba a opera
Povoláníklavírista, hudební skladatel a hudební pedagog
Nástrojeklavír
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jiří František Novák (15. srpna 1913 Litoměřice – 25. listopadu 1993[1] Praha) byl český hudební skladatel a pedagog.

Život

Základní hudební vzdělání získal doma. Studoval práva na Karlově univerzitě a vedle toho klavír na Pražské konzervatoři. Za 2. světové války byl totálně nasazen jako klavírista u duisburské opery (tehdy působící v budově dnešní Státní opery Praha). Po skončení války dokončil studium práv a dále studoval skladbu na Akademii múzických umění v Praze u Jaroslava Řídkého.

Nejprve působil jako administrativní úředník na Pražské konzervatoři, později se stal profesorem teoretických předmětů. Vedle toho vystupoval jako koncertní umělec. Zaměřoval se především na uvádění soudobé hudby.

Dílo

Opery

  • Já to nejsem (námět Jan Neruda, 1950)
  • Vojnarka (námět Alois Jirásek, libreto Milan Macků, 1960)
  • První velký případ (libreto Ondřej Sekora, 1964)
  • Modrá lilie (1963)
  • Čekárna (1969)
  • Román s basou (1973)
  • Nepotrestaný zločin (1975)
  • Tereza Raquinová (1983)
  • Zkáza Titaniku (1983)

Kantáty

  • Cyklus jarních kantát
  • Miliony bílých holubic
  • Děkuji Ti, Praho, op. 20 (absolventská práce)
  • Veliké město pražské (slova František Branislav)
  • Missa pastoralis
  • Panychida, op. 138 pro smíšený sbor a recitaci (1977)

Orchestrální skladby

  • Koncert pro varhany a orchestr, op. 23 (1955)
  • Koncert pro basový pozoun a orchestr
  • Koncert pro basový klarinet a orchestr
  • Koncert pro xylofon a orchestr
  • Rondo pro tubu a symfonický orchestr
  • Serenáda, op. 60 pro smyčcový orchestr (1960)
  • Scherzo pro orchestr, op. 95
  • Paní Curieová, op. 112 (symfonická báseň, 1972 )

Komorní skladby

  • Trio pro flétnu, violu a kytaru
  • Kvartet pro klarinet, fagot, violu a klavír
  • Kvintet pro lesní roh, 2 housle, violu a violoncello
  • Adagio pro dechové kvinteto
  • Suita pro dechové kvinteto
  • Pohádková suita pro kontrafagot a klavír, op. 30 (1953)
  • Serenáda pro 11 dech. nástrojů, op. 37a (1954)
  • Jedenáct miniatur pro 2 lesní rohy a violu, op. 109 (1970)
  • Sonáta pro 2 trubky, lesní roh a 2 pozouny (1979)
  • Sonáta pro violu d'amore a kontrabas (1987)
  • Sonata per due violini e pianoforte, op. 154 (1979)

Reference

  1. ↑ Zprávy z domova – Úmrtí. Hudební rozhledy. 1994-01, roč. 47, čís. 1, s. 32. Dostupné online [cit. 2021-10-18]. ISSN 0018-6996. 

Literatura

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“