Jiří Hendrych

Jiří Hendrych
Jiří Hendrych na VII. sjezdu SED 19. dubna 1967
(c) Bundesarchiv, Bild 183-F0419-0001-031 / Kohls, Ulrich / CC-BY-SA 3.0
Jiří Hendrych na VII. sjezdu SED 19. dubna 1967
Poslanec Národního shromáždění ČSR
Ve funkci:
1948 – 1960
Poslanec Národního shromáždění ČSSR
Ve funkci:
1960 – 1968
Poslanec Federálního shromáždění (SL)
Ve funkci:
1969 – 1971
Stranická příslušnost
ČlenstvíKSČ

Narození28. prosince 1913 nebo 18. prosince 1913
Lom u Mostu
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí16. května 1979 (ve věku 65 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Profesepolitik
OceněníŘád republiky
Řád Klementa Gottwalda
CommonsJiří Hendrych
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jiří Hendrych (28. prosince 1913 Lom u Mostu16. května 1979 Praha[1]) byl český a československý poúnorový politik Komunistické strany Československa, člen Ústředního výboru Komunistické strany Československa, poslanec Národního shromáždění ČSR, Národního shromáždění ČSSR a Sněmovny lidu Federálního shromáždění a jedna z nejvlivnějších postav KSČ během éry Antonína Novotného.

Biografie

Do roku 1945

Od roku 1931 byl členem československého Komsomolu. V meziválečné ČSR byl zatčen a vyloučen ze studia na Právnické fakultě Univerzity Karlovy pro „rozvratnou činnost“ mezi vojáky. Od roku 1934 byl členem KSČ a ve druhé polovině 30. let byl funkcionářem strany na Kladensku. Za druhé světové války byl aktivní v odboji. V letech 19391941 zastával post člena ilegálního krajského výboru KSČ v Kladně. Koncem srpna 1941 ho zatklo gestapo a až do konce války byl vězněn v koncentračním táboře Mauthausen.[2]

Po roce 1945 – funkcionář KSČ

Po osvobození se zapojil opět do politické práce pro KSČ. Koncem 40. let se profiloval jako odborník na „boj proti ideologické diverzi“.[2] Zastával četné stranické posty. VIII. sjezd KSČ ho zvolil za člena Ústředního výboru Komunistické strany Československa. IX. sjezd KSČ, X. sjezd KSČ, XI. sjezd KSČ, XII. sjezd KSČ a XIII. sjezd KSČ ho ve funkci potvrdil. Od ledna do září 1951 a znovu od září 1951 do února 1952 byl členem organizačního sekretariátu ÚV KSČ. Od září 1951 do února 1952 a znovu od června 1954 až do dubna 1968 byl tajemníkem ÚV KSČ. V období červen 1958 – prosinec 1962 byl členem politického byra ÚV KSČ, od prosince 1962 do dubna 1968 pak držel post člena předsednictva ÚV KSČ. V letech 19651968 byl rovněž členem ideologické komise ÚV KSČ. Dále byl od června 1954 do dubna 1968 členem sekretariátu ÚV KSČ. V roce 1955 mu byl udělen Řád republiky, v roce 1963 Řád Klementa Gottwalda.[3][4]

Dlouhodobě zasedal v nejvyšších zákonodárných sborech. Po volbách do Národního shromáždění roku 1948 byl zvolen do Národního shromáždění za KSČ ve volebním kraji Ústí nad Labem. Mandát nabyl až dodatečně v prosinci 1948 jako náhradník poté, co rezignoval poslanec Václav Lavička.[5] Poslanecké křeslo získal i ve volbách v roce 1954 (volební obvod České Budějovice),[6] ve volbách v roce 1960 (nyní již jako poslanec Národního shromáždění ČSSR za Jihočeský kraj[7] a ve volbách v roce 1964. V Národním shromáždění zasedal až do konce jeho funkčního období v roce 1968.[8]

Spolupracovník Antonína Novotného

Od konce 50. let patřil k nejbližším spolupracovníkům Antonína Novotného (znal se s ním z Mauthausenu). Spolu s Vladimírem Kouckým měl výrazný vliv na dozor nad ideologií a kulturou, kde střídavě podporoval i eliminoval reformní a liberální proudy v umělecké tvorbě.[2] V roce 1960 se podílel jako člen vedení strany na debatě o nové Ústavě Československé socialistické republiky. Roku 1963 vedl delegaci ÚV KSČ na 3. sjezdu Svazu československých spisovatelů, kde se opakovaně řešila kritika kulturní politiky 50. let. K žádným postihům vystupujících umělců ale nedošlo. V roce 1966 bývá jeho jméno zmiňováno v souvislosti s polemikou mezi historikem Václavem Králem a Gustávem Husákem ohledně hodnocení Slovenského národního povstání a obecněji politiky slovenských komunistů. Historik Čestmír Amort uvádí, že Král měl napsat ostrou recenzi Husákových pamětí na objednávku Hendrycha.[9]

Čtvrtý sjezd spisovatelů

Spisovatel PK jde znovu na tribunu a začne číst. Asi po minutě ho vyruší šum. Čte a přitom zahlédá, že se stovky párů očí stáčejí doprava od něho. Čte a přitom už jasně vidí, jak se za předsednickým stolem zvedá bílá košile obepnutá šlemi, jak se mihne sako stržené z opěradla židle, jak se Tajemník Hendrych ubírá mezi dvěma řadami předsednických stolů k lítacím dveřím, čte a slyší jeho dušený, rozčílený hlas: Všecko proserete…! Pak se dveře zahoupají, odchod je dovršen, krize vypukla, krize, jaká tu nebyla, odchod, jaký tu nebyl…[10]

V roce 1967 patřil k hlavním iniciátorům dočasného obratu vedení KSČ směrem ke konzervativní linii. V červnu 1967 vedl represe KSČ proti reformním komunistům, kteří kriticky vystoupili na 4. sjezdu Svazu československých spisovatelů. Sjezd se konal 27. až 29. června 1967, Hendrych byl přítomen coby vedoucí delegace ÚV KSČ. Jednání sjezdu demonstrativně opustil, když Pavel Kohout začal číst dopis Alexandra Solženicyna sjezdu sovětských spisovatelů. Podle Kohouta při odchodu Hendrych prohlásil: „Všecko proserete…!“[10][11]

Pražské jaro

Koncem roku 1967 přešel na stranu kritiků Antonína Novotného; v prosinci 1967 při zasedání předsednictva ÚV KSČ už patřil mezi dočasnou protinovotnovskou koalici a umožnil tak sesazení Novotného z postu prvního tajemníka. To otevřelo prostor pro reformní snahy pražského jara roku 1968.[12] Během pražského jara byl nicméně odstaven z funkcí společně s Antonínem Novotným a byl považován za jednu z hlavních postav předlednové éry.[2][13][14]

Normalizace

Po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa již nebyla jeho politická kariéra obnovena. Po federalizaci Československa usedl roku 1969 do Sněmovny lidu Federálního shromáždění, kde setrval do voleb v roce 1971.[15] Jeho úmrtí zaznamenal deník KSČ Rudé právo pouze drobnou zprávou zveřejněnou na druhé straně.[16]

Odkazy

Reference

  1. Jiří Hendrych [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-15]. Dostupné online. 
  2. a b c d HENDRYCH Jiří [online]. www.libri.cz [cit. 2012-01-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-08-07. 
  3. Přehled funkcionářů ústředních orgánů KSČ 1945 - 1989 [online]. www.cibulka.net [cit. 2012-01-16]. Dostupné online. 
  4. kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 506. 
  5. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-16]. Dostupné online. 
  6. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-16]. Dostupné online. 
  7. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-16]. Dostupné online. 
  8. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-16]. Dostupné online. 
  9. Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 429–430, 437, 452. 
  10. a b KOHOUT, Pavel. Z deníku kontrarevolucionáře aneb Životy od tanku k tanku. Praha: Mladá fronta, 1997. Kapitola Červen 67, s. 235. 
  11. IV. sjezd Svazu československých spisovatelů [online]. Československé dokumentační středisko [cit. 2018-01-12]. Dostupné online. 
  12. Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 464. 
  13. kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 535. 
  14. Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 457. 
  15. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-16]. Dostupné online. 
  16. Zemřel soudruh Jiří Hendrych. Rudé právo. 19. 5. 1979, s. 2. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Bundesarchiv Bild 183-F0419-0001-031, Berlin, VII. SED-Parteitag, 3.Tag, Jiří Hendrych.jpg
(c) Bundesarchiv, Bild 183-F0419-0001-031 / Kohls, Ulrich / CC-BY-SA 3.0
Pro dokumentární účely německý Spolkový archiv často ponechal původní popisky obrázků, které mohou být chybné, neobjektivní, zastaralé nebo politicky extrémní.
Zentralbild Kohls 19.4.1967 bgm-zi. VII. Parteitag der SED - 19.4.1967. Jiri Hendrych, Mitglied des Präsidiums des ZK der KPC (2.v.l.) im Gespräch mit Paul Fröhlich, Mitglied des Politbüros des ZK der SED (2.v.r.) Links das Mitglied des Politbüros des ZK der SED, Friedrich Ebert; rechts Stanko Todorow, Mitglied des Politbüros der BKP. (alle in der 1. Reihe)