Jiří Hermach

Jiří Hermach

Celé jméno	Jiří Hermach
Narození	17. června 1912 Praha Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	5. října 2011 (ve věku 99 let) Praha Česko Česko
Škola/tradice	marxismus
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Doc. Ing. Jiří Hermach, CSc. (17. června 1912 Praha^[1] – 5. října 2011 Praha^[2] byl český filosof. Zabýval se zejména marxismem, filosofií přírodních věd a teorií člověka. V 50. letech 20. stol. zakládal katedru marxismu na ČVUT, později však kritizoval komunistický režim a podílel se na pražském jaru. V 70. letech podepsal Chartu 77 a posléze odešel do emigrace. Po revoluci přednášel na Univerzitě Karlově.

Během mládí stráveného v Praze na Malé Straně^[3] získal kritický vztah k politice^[1] i zkušenost se složitou sociální situací, která ho přivedla k zaujetí pro marxistickou filosofii.^[3] Při několika návštěvách filosofických přednášek však postrádal provázanost s exaktními přírodními vědami a proto raději vystudoval strojní inženýrství.^[1][3] Studium přerušila druhá světová válka, během které pracoval jako letecký konstruktér v továrně Avia Letňany^[1] a podílel se i na odbojové činnosti.^[3] Po válce nastoupil jako asistent v Ústavu termodynamiky, hydrodynamiky a nauky o proudění na Strojní fakultě ČVUT.

V květnu 1945 vstoupil do KSČ, po únorovém převratu pak v roce 1949 založil na ČVUT Ústav společenských věd, který byl v roce 1951 transformován na katedru marxismu (společnou pro všechny fakulty ČVUT), již Hermach vedl. Ve svých filosofických přednáškách kladl důraz na propojení marxismu a přírodních věd. V roce 1952 byl ustanoven docentem.^[1][4]

V roce 1952 se ovšem pod vlivem probíhajících politických procesů začal posouvat v rámci KSČ do vnitrostranické opozice, což vyvrcholilo po Stalinově smrti v roce 1956 požadavkem sebekritiky ÚV KSČ. Byl zbaven všech funkcí a propuštěn z ČVUT, načež nastoupil jako vědecký pracovník do Filosofického ústavu ČSAV, kde publikoval své nejvýznamnější práce.^[1][4]

V roce 1965 uveřejnil rozsáhlou esej Filosofie a řízení, kde vystoupil s kritikou tzv. „kasárenského komunismu”, jak označil tehdejší československý režim. Na esej navázal sérií celodenních seminářů pro aktivy vedoucích hospodářských pracovníků v téměř všech okresních městech.^[1][4] Během Pražského jara byly Dubčekem ustanoveny tři odborné týmy zabývající se podstatou socialismu; Hermach pracoval v týmu „nové pojetí socialismu”, který měl vypracovat koncepci demokratické socialistické společnosti. Tým svoji práci dokončil několik dnů před srpnovou invazí.^[5]

Jiří Hermach neustoupil po srpnu 1968 ze svých názorů, byl tedy vyloučen z ČSAV a nakonec získal práci topiče v motolské nemocnici. Podepsal Chartu 77 a po delším nátlaku ze strany režimu nakonec v roce 1985 emigroval do Rakouska.^[1][5] I po revoluci v roce 1989 žil v Rakousku, přestože přednášel na Univerzitě Karlově. Na FSV UK učil až do roku 2000.^[5] Závěr života strávil v Hostivicích.^[2]

Jiří Hemrach je autorem řady esejí i monografií, zejména:

• Řízení a filozofie (1965)
• Dialektika výchovy (1966)
• Problém kategorie hranice (1967) (kandidátská práce)
• Uskutečnění současného člověka (1969)

• Osoba Jiří Hermach ve Wikicitátech
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jiří Hermach