Jiří Herold
| prof. Jiří Herold | |
|---|---|
.jpg) | |
| Základní informace | |
| Narození | 16. dubna 1875 Rakovník  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 13. listopadu 1934 (ve věku 59 let) Praha  Československo |
| Povolání | hudebník |
| Nástroje | viola |
| Aktivní roky | 1901–1934 |
| Manžel(ka) | Markéta Friedlová |
| Děti | Jan Herold (syn) Aurel Herold (syn) Jiří Herold (syn) |
| Rodiče | Adolf Herold (otec) Marie Knoblochová (matka) |
| Příbuzní | Bohuslav Herold (strýc) Marie Heroldová-Koníčková (sestra) Bohuslav Herold (bratr) Marie Gärtnerová (sestřenice) Ondřej Veselý (pravnuk) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jiří Karel Herold (16. dubna 1875 Rakovník[1] – 13. listopadu 1934 Praha[2]) byl český violista, hudební pedagog a houslař. Byl koncertním mistrem České filharmonie, violistou Českého kvarteta a Heroldova kvarteta.[3]
Rodina a studia
Jiří Karel Herold byl synem účetního rakovnického pivovaru, klavíristy a varhaníka Adolfa Herolda a Marie Knoblochové. Rod Heroldů žil v domě čp. 81 na nároží ulic Palackého a Vysoké.[4] Studoval na konzervatoři v Praze obor housle u profesora Lachnera, později u profesora a ředitele konzervatoře Antonína Bennewitze. Absolvoval v roce 1895.
Oženil se s Markétou Friedlovou, se kterou měl syny Jana, Aurela a Jiřího, ten působil jak operní pěvec a pedagog v Ostravě. Jiří Herold st. zemřel roku 1934 a byl pohřben na Olšanských hřbitovech, stejně jako jeho otec Adolf.
Koncertní kariéra
Koncertní kariéru zahájil už během studií na konzervatoři, kdy vystoupil ve 4. ročníku v Rudolfinu s koncertem pro dvoje housle, v 6. ročníku pak se spolužáky pod názvem Smetanovo kvarteto v rodném Rakovníku. Dále koncertoval během povinné vojenské služby v Jihlavě a Vídni v armádním orchestru jako sólista. Po krátké pedagogické zkušenosti nastoupil jako koncertní mistr do orchestru ve Lvově, v roce 1901 se stal koncertním mistrem nově ustavené České filharmonie, kterou řídil Rafael Kubelík. Spolu se spoluhráči z filharmonie založil Jiří Herold Heroldovo pražské smyčcové kvarteto, s nímž koncertoval po celé Evropě. Poté se stal členem Českého kvarteta, kam usedl roku 1906 k violovému pultu po Oskaru Nedbalovi.[5]
Pedagogická kariéra
První pedagogické zkušenosti sbíral Jiří Herold po vojenské službě jako domácí učitel houslí princezny Fürstenbergové, jejíž rodina pobývala na Leontýnském zámečku u Křivoklátu, ve Vídni a v Opatii.[6] V roce 1922 nastoupil jako profesor na pražskou konzervatoř, kde vyučoval komorní hru.
Houslařská činnost
O houslařství se začal zajímat již během studentských let. Byl v tomto směru ovlivňován pražskými houslaři Ferdinandem Lantnerem a Karlem Boromejským Dvořákem, během pobytu ve Vídni komunikoval s houslařem operního souboru Johannem Stübigerem, a po návratu do Prahy pak s Františkem Lantnerem, Františkem Špidlenem a Josefem Křížem. Vlastní praxi zahájil až v roce 1914, kdy si opatřil materiál a začal zařizovat dílnu. Působil ve svém bydlišti v Praze Na Hřebenkách, postavil přes 50 nástrojů – 43 houslí, 10 viol a dvě violoncella. Používal modely Guarneri a Stradivari. Ačkoliv nebyl profesionálem v této oblasti, jeho nástroje mají dobrou úroveň. Jedno violoncello je ve sbírce Pražské konzervatoře.[7]
Odkazy
Reference
- ↑ Farnost Rakovník. Matriční záznam o narození a křtu [online]. Státní oblastní archiv v Praze [cit. 2015-03-20]. Dostupné online.
- ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých fary Smíchov, sign. SM Z25, s. 144
- ↑ KOHOUT, Antonín - KŘÍŽANOVSKÝ, Rudolf - ŠEDA, Jaroslav (ed.). Jiří Herold. Rakovník: Rabasova galerie, 1994.
- ↑ Dům U Zlatého jelínka (Rakovník, Česko) [online]. Středočeská vědecká knihovna v Kladně [cit. 2019-09-05]. Dostupné online.
- ↑ VRATISLAVSKÝ, Jan. České kvarteto. Praha: Supraphon, 1984.
- ↑ BARTOŠ, Jaroslav (ed.). Za Jiřím Heroldem. Rakovník: Kruh přátel Mistra Jiřího Herolda, 1935.
- ↑ PILAŘ, Vladimír - ŠRÁMEK, František. Umění houslařů. Praha: Panton, 1986.
Literatura
- FROLÍK, František. Osobnosti Rakovnicka a Novostrašecka s ukázkami jejich rukopisů. 1. vyd. Nové Strašecí: Jiří Červenka – Gelton, 2016. 315 s. ISBN 978-80-88125-04-4. Kapitola Jiří Herold, s. 122–124.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jiří Herold na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jiří Herold
- Jiří Herold v Českém hudebním slovníku osob a institucí
- Středočeská vědecká knihovna v Kladně: Herold, Jiří, 1875-1934
- Povídáme si o houslích s Jiřím Heroldem (článek Zdeňka Bořka-Dohalského v příloze Lidových novin z 19. března 1933)
Média použitá na této stránce
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Jiří Karel Herold (1875 - 1934), Český violista a hudební pedagog.