Jiří Horník

Jiří Horník
Narození5. září 1916
Libice nad Doubravou
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí30. dubna 1961 (ve věku 44 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolánímalíř a učitel
Manžel(ka)Zdeňka Psůtková (1955–1960)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jiří Horník (5. září 1916, Libice nad Doubravou – 30. dubna 1961, Praha) byl český malíř figuralista, grafik, ilustrátor a vysokoškolský pedagog, profesor Akademie výtvarných umění v Praze, představitel expresionismu, fauvismu a socialistického realismu.

Život

Nejprve studoval soukromě malbu a kresbu u Rudolfa Vejrycha. Po té byl přijat na Akademii výtvarných umění v Praze, kde absolvoval přípravku u prof. Josefa Loukoty a následně v letech 1935–1939 monumentální malbu v ateliéru Willyho Nowaka. Studia oficiálně završil až po znovuotevření vysokých škol v roce 1945 u prof. Jakuba Obrovského. V letech 1947–1948 absolvoval pro jeho tvorbu důležitý studijní stipendijní pobyt na École des Beaux-Arts v Paříži u profesora Nicolase Unterstellera (1900-1967). Postupně maloval v Paříži, Bretani, Normandii a na Korsice. V roce 1948 vystavoval na mezinárodní výstavě studentů v Maison Monaco v Paříži. Ve Francii a následně po návratu do Prahy maloval poučen francouzským fauvismem.[1] Stal se asistentem v ateliéru monumentální malby AVU, kde byl v roce 1958 jmenován profesorem. V roce 1956 absolvoval studijní cestu po Holandsku.

Od roku 1946 byl členem Umělecké besedy, později Svazu československých výtvarných umělců a od roku 1958 Tvůrčí skupiny Říjen.

Byl ženatý, manželka Milada Horníková byla učitelkou základní školy, měli jedinou dceru Evu.

Dílo

Věnoval se krajinomalbě, figurálním kompozicím, portrétům i malbě zátiší. Jeho spontánnímu přednesu po technické stránce nejvíce vyhovavala tempera na papíře. Rané tempery a olejomalby z předválečného období a za druhé světové války měly uvolněný rukopis expresionistického výrazu, tíhl k sociálním tématům (např. Česající se, Portrét matky a Pieta - útrapy války). Nelze nevzpomenout kontext s díly jeho spolužáků ze speciálky prof. V. Nowaka, zejména pak Františka Jiroudka, Karla Součka a slovenských autorů Petera Matějky a Evžena Nevana.

Vynikající úroveň mají jeho tempery ovlivněné fauvismem z období studia ve Francii (1947 až 1948), např. často reprodukovaná Katedrála v Chartres, Most přes Seinu, Kavárna, Bastia na Korsice, Domky v Bretani (Brignogan), Etretat I a II. Za pozornost stojí i interiérová zátiší z tohoto období s charakteristickou francouzskou lehkostí přednesu, např. St. Raphael.

Z portrétní tvorby významných osobností nelze nevzpomenout Portrét Františka Tichého a Portrét dr. V. V. Štecha. Portrét malíře Josefa Peci se vyznačuje dynamickým výrazem a skizovitým zachycením sedící postavy, a to v technice oleje na plátně. Opakovaně portrétoval manželku Miladu, dceru Evičku a výtvarně experimentoval se svými autoportréty.

Francouzské školení, malířský cit pro barvu a charakter postav mu umožnily se relativně se ctí vypořádat i s figurálními a industriálními motivy z Ostravska v období vrcholícího socialistického realismu, tj. v letech 1949 až 1954 (např. Horník, Komínář, Brigádník na NHKG, Haldy a Pohled na Ostravu). Jiří Kotalík (1973) se k tomuto období vyjadřuje následovně: "Mnohé z prací, tehdy u nás vznikajících, jsou zapomenuty; ale obrazy Jiřího Horníka dodnes působí kresebnou a koloristickou úhrnností, uváženým rytmem plošného členění, nepředstíranou opravdovostí."

Temperou nebo kvašem ilustroval pohádky pro děti a dětskou beletrii, např. J. D. Konrád "Zpívající ryba a tuleň, který kouří", D. Šajner "Paměti ulíčnikovi", K. Herrmann "Skautské slovo", Fr. Sokol-Tůma "Povídky z pekla", V. Tůma "Válka rančerů", H. Hodačová "O vážce tanečnici", E. Turner "Marcelčino štěstí" a Guy de Maupassant "Neděle pařížského měšťáka". Technikou akvarelu ilustroval tři učebnice (čítanky) pro střední všeobecně vzdělávací školy. Grafické ilustrace jsou známy z časopisu Plamen z roku 1960.

Jeho dílo pozitivně hodnotili Jiří Šetlík a Miroslav Klivar ve Výtvarném umění a opakovaně ku příležitosti souborných výstav Jiří Kotalík. Několik oficiálních zakázek socialistického realismu, zejména portréty úderníků z ostravsko-karvinských dolů a milicionářů (v majetku městských galeriích v Praze, Karlových Varech, Ostravě a ve Slovenské národní galerii v Bratislavě[2]), a jeho předčasná smrt byly příčinami jeho pozdějšího zapomnění.

Umělecká pozůstalost byla rozprodána roku 2021.[3]

Zastoupení ve sbírkách

  • Národní galerie v Praze, obrazy Česající se (1943), Bretagne (1947), Most přes Seinu (1947), Podobizna děvčátka (1949), Úderník Benda (1949), Pohled na Ostravu (1952), Podobizna Fr. Tichého (1956), Vlastní podobizna (1956) a Praha z vltavského nábřeží (1958/59)
  • Moravská galerie Brno, obraz Hornický učeň (1949)
  • Galerie hl. města Prahy, obrazy Portrét matky (1944) a Úderník Beránek (1950)
  • Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě, obrazy Autoportrét (1942/43), Hornický učeň (1949) a Portrét dívky (1959)
  • Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně, obrazy Akt (1942), Z Paříže (1947) a Kytice (1957)
  • Galerie středočeské kraje, obraz Libice (1955)
  • Galerie východočeského kraje v Pardubicích, obraz Švadlena
  • Oblastní galerie v Liberci, obraz Červen na Vysočině (1954)
  • Muzeum Chotěboř, obrazy Jezero a Kytice

Souborné výstavy

  • 1947 - Jiří Horník: Obrazy z Francie, Umělecká beseda, Havlíčkův Brod
  • 1950 - Jiří Horník: Výstava obrazů, Alšova síň Umělecké besedy, Praha (40 prací)
  • 1956 - Jiří Horník: Obrazy a kresby 1943-1956, Galerie Českého fondu výtvarných umění, Praha (48 prací)
  • 1961 - Jiří Horník: Obrazy a kresby, Městské muzeum, Chotěboř, Havlíčkův Brod
  • 1973 - Jiří Horník: Výběr z díla, Mánes, Praha (109 prací)
  • 1974 - Jiří Horník: Výběr z díla, Dům umění města Brna, Brno
  • 1974 - Jiří Horník: Obrazy a kresby, Dům umění, Ostrava
  • 1974 - Jiří Horník: Výběr z díla, Malinův dům, Havlíčkův Brod
  • 1981 - Jiří Horník: Výběr z díla, Městské muzeum, Chotěboř, Havlíčkův Brod
  • 1985 - XV. Nasavrcká paleta - Jiří Horník, Nasavrky
  • 1986 - Jiří Horník: Obrazy, Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě, Jihlava

Památka

Roku 1974 byla prof. Jiřímu Horníkovi odhalena bronzová pamětní plaketa na průčelí zámku v rodné Libici nad Doubravou.[4]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Seina u Vermontu z roku 1947
  2. ↑ Sbírky SNG online
  3. ↑ Aukro 26.8.–1.9.2021
  4. ↑ Libické osobnosti. libice.vladas.cz [online]. [cit. 2021-08-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-08-30. 

Literatura

  • Šetlík, Jiří: O tvorbě Jiřího Horníka. Výtvarné umění, 1955, roč. V, č. 5, s. 217-221.
  • Klivar, Miroslav: Jiří Horník - umělec lyrické síly. Výtvarné umění, 1961, roč. XI, č. 7, s. 307-314.
  • Kotalík, Jiří: Jiří Horník, obrazy a kresby 1943–1956. Katalog výstavy, Praha 1956, Český fond výtvarných umění.
  • Kotalík, Jiří: Jiří Horník, výběr z díla. Katalog výstavy, Praha - Mánes 1973, NG v Praze a AVU v Praze.
  • Bénezit Dictionary of Artists, 2011, heslo Hornik Jiri

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“