Jiří Hrzán

Jiří Hrzán
Narození	30. března 1939 Tábor
Úmrtí	24. září 1980 (ve věku 41 let) Praha
Místo pohřbení	Nový hřbitov v Táboře
Alma mater	Divadelní fakulta Akademie múzických umění v Praze (1957–1961)
Děti	Barbora Hrzánová a Tereza Hrzánová
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jiří Hrzán (30. března 1939 Tábor – 24. září 1980 Praha) byl český divadelní a filmový herec, zpěvák a bavič.

Narodil se jako nejmladší ze čtyř dětí známého táborského zahradníka.^{[p 1]} Od mládí byl aktivním příznivcem sportu a kromě atletiky (běhy na středních tratích) hrál hokej, házenou, volejbal a kopanou. Později hrál za fotbalový klub Amfora, tvořený herci, zpěváky a baviči.

Jeho cesta k divadlu začala v Divadle mladých v Táboře (založeno v roce 1954), po maturitě na gymnáziu (1956) nebyl přijat na DAMU, ale jeho talentu si všiml divadelník Emil František Burian a angažoval ho do Divadelního studia v Praze. Na DAMU byl přijat za rok a absolvoval ji v roce 1961.

Talent, píle a vůle jej dovedly na profesionální divadelní dráhu, i když to nebylo snadné – v mládí totiž neuměl dobře vyslovit „ř“ a ještě trpěl mírnou koktavostí.

Po studiu získal angažmá ve Východočeském divadle v Pardubicích (1961), kde se v roli Villona v Baladě z hadrů prosadil dynamickým herectvím. V letech 1962-64 byl v pražském Vojenském uměleckém souboru, s nímž cestoval a hrál po dva roky v různých scénkách. V souboru účinkovali také jeho budoucí kolegové v Činoherním klubu, Jiří Kodet, Petr Skoumal a Jiří Zahajský. Po vojně přešel Hrzán na krátký čas do Ostravy (Divadlo Petra Bezruče 1964–1965)^[1] a když se v letech 1964–1965 formovalo složení pražského Činoherního klubu, stal se Jiří Hrzán členem souboru (členy již byli mj. Jan Kačer, Jiří Kodet a Petr Čepek). Jeho první velkou rolí v divadle se stal sluha Syr v inscenaci Mandragory (Niccolò Machiavelli) a zde svým pohybovým mistrovstvím a klaunstvím vytvořil hlavní postavu. Další role např.: Dobčinskij v Revizorovi (Nikolaj Vasiljevič Gogol) a ve hře Pension pro svobodné pány (Seán O'Casey). Pohybové předpoklady a fantazii klauna uplatňoval ve svých dalších zdejších divadelních rolích.

Hrát začal v roce 1967, rolí ve filmu Svatba jako řemen, kdy režisér Jiří Krejčík dobře využil naivně dětských rysů jeho tváře a z jeho řečového handicapu udělal přednost. Podobně tak i další režiséři, např. ve filmech Pane, vy jste vdova!, Slaměný klobouk (zde uplatnil i svoji atletickou průpravu), Drahé tety a já (v něm i zpíval) atd.

Kromě rolí komediálních či tragikomických dostal i role vážné, např. ve filmech Nebeští jezdci a Hlídač. Hrál také v televizních seriálech, např. Byl jednou jeden dům nebo Píseň pro Rudolfa III., kde se projevil jako herec muzikálového typu. Také byla oblíbená jeho role ve filmu Homolka a tobolka s hláškou: „To bude horor!“

Druhá polovina sedmdesátých let přinesla jeho pozvolný ústup. Období normalizace se ho týkalo tím, že byly z repertoáru stahovány některé hry, v nichž také vystupoval. Po incidentu, při němž spadl z římsy hotelu v Ostravě, mu nebyla v roce 1976 prodloužena smlouva v Činoherním klubu a byl bez angažmá. S diváky se pak setkával už jen při televizních nebo zájezdových estrádách jako bavič i zpěvák, ale i zde plně odevzdával, co uměl, a jeho výkony hraničily až s klauniádou. Začal mít také stále více problémů s životosprávou, alkoholem a sebekontrolou. Na samém konci 70. let ztvárnil ještě role ve filmech Blázni, vodníci a podvodníci a Prázdniny pro psa, ale u filmu Buldoci a třešně v polovině natáčení přišel osudný den. Hrzán 22. září 1980 v noci v pražské Ladově ulici číslo popisné 2042/7 spadl z výšky pátého patra, když riskantně šplhal po budově do bytu za přítelkyní. Na následky těžkých zranění zemřel po dvou dnech, 24. září 1980, ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze ve věku 41 let. Je pochován v rodinné hrobce v Táboře.

V rodinných hereckých stopách úspěšně kráčí jeho dcera – herečka Barbora Hrzánová. Mladší dcera Tereza Hrzánová je výtvarnice, s hercem Karlem Dobrým má syna Cyrila, který je též hercem.^[2]

Angažmá 12. července 1965 – 31. července 1976 (důvod rozvázání pracovního poměru byl záměrně vykonstruován)

• Albert Camus – Spravedliví / Foka, režie: Jan Kačer / 1965
• Niccolò Machiavelli – Mandragora / Syr, režie: Jiří Menzel / 1965
• Ladislav Smoček – Bludiště / Podivné odpoledne Dr. Zvonka Burkeho / Voják / Bytná, režie: Ladislav Smoček / 1966
• F. M. Dostojevskij – Zločin a trest / Poláček, režie: Evald Schorm / 1966
• Alena Vostrá – Na koho to slovo padne / Ofsajd, režie: Jan Kačer / 1966
• N. V. Gogol – Revizor / Dobčinskij, režie: Jan Kačer / 1967
• Harold Pinter – Narozeniny / Stanley Webber, režie: Jaroslav Vostrý / 1967
• Edward Bond – Spaseni / Fred, režie: Ladislav Smoček / 1968
• Alena Vostrá – Na ostří nože / Pinta, režie: Jaroslav Vostrý / 1969
• Voltaire – Candide / Candide, režie: Jaroslav Vostrý / 1971
• M. Gorkij – Na dně / Tatar, režie: Jan Kačer / 1971
• J. M. R. Lenz – Vychovatel / Fritz, režie: Jaroslav Vostrý / 1972
• Carlo Goldoni – Poprask na laguně / Komisař, režie: Ladislav Smoček / 1973
• Milan Calábek – Doktor Faust / Kašpar, režie: Milan Calábek / 1974
• Jiří Mahen – Chroust Jůzl, režie: Ladislav Smoček / 1974
• Seán O'Casey – Pension pro svobodné pány / Halibut, režie: Jiří Krejčík / 1975
• Ján Solovič – Stříbrný jaguár / Miki, režie: Vladimír Kavčiak / 1975
• Leonid Leonov – Vlk / Mladík, režie: Ladislav Smoček / 1976

• K nedožitým sedmdesátinám Jiřího Hrzána připravilo město Tábor vzpomínkový pořad na svého rodáka; 2. až 5. dubna 2009 bylo uvedeno 6 filmů, v kterých hrál, a v divadle proběhl pořad s herci-vrstevníky (V hlavní roli Jiří Hrzán).
• Táborské občanské sdružení Hrzán Sobě! uspořádalo dne 30. března 2012 k výročí narození Jiřího Hrzána Benefiční Galavečer – Pocta Jiřímu Hrzánovi,^[3] jehož výtěžek měl být použit na realizaci a instalaci bronzové plastiky Jiřího Hrzána v Táboře nad vodní nádrží Jordán.^[4] Na zhotovení této plastiky byla vypsána umělecká soutěž, ve které se svým návrhem zvítězily akademické sochařky Lenka a Markéta Melkusovy. Socha herce na opěrné zdi u Gymnázia Pierra de Coubertina byla díky veřejné sbírce a podpoře města zhotovena v roce 2019 k hercovým nedožitým 80. narozeninám a byla slavnostně odhalena dne 22. listopadu.^[5][6]

• Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 33, 34, 127, 128, 385, 433, 531.
• FIKEJZ, Miloš. Český film : herci a herečky. I. díl : A–K. 1. vydání (dotisk). Praha : Libri, 2009. 750 s. ISBN 978-80-7277-332-9. S. 453–455.
• Jiří Hrzán, táborský rodák… a český herec. Palcát, č. 12 / 25. 3. 2009, s. 5
• Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 249. 
• RYCHETNÍKOVÁ, Hana. Komik se smutnýma očima : [tajemství života a nevyjasněné smrti Jiřího Hrzána]. Praha: Formát, 2004 ISBN 80-86718-36-0
• TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 527–528. 
• Vzpomínka (nejen) na Jiřího Hrzána, táborského rodáka. Palcát č. 13 / 2006, s. 7

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jiří Hrzán na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jiří Hrzán
• Jiří Hrzán v databázi Archivu Národního divadla
• Jiří Hrzán v Česko-Slovenské filmové databázi
• Jiří Hrzán ve Filmové databázi
• Jiří Hrzán na Kinoboxu
• Jiří Hrzán v Internet Movie Database (anglicky)
• Jiří Hrzán – cyklus České televize Příběhy slavných